J.M.K.> koukam ze ses optimista telem i dusi,co?! Potom cos tu napsal by byli lepsi vyjizdet na motce v nedeli po obede kdyz je 25 stupnu a slunicko je pod mrakem aby srs nespotinkal..... rika ti neco slovo dobrodruzstvi...? Asi neeee

Eržebet>

J.M.K.> A o tom to právě je, jsi nasraný půl cesty a pyčuješ na celý svět, po dojetí do civilizace máš takovou radost, že zase vidíš afalt, druhou žes to celé přežil a když se umoudří počasí tak je Ti najednou i líto, že to tak rychle skončilo a začínáš vymýšlet novou, ještě větší, hovadinu

Ono je to ale hlavně o tom jak si to zařídíš, jak píšeš, takováto velká letoviska mě s podobných důvodů nelákají vůbec, nejhorší noční můra je jet někam s cestovkou nedej bože týden nebo více. Raději si jedu podle svého nebo s kamarádama malá skupinka (jasně, vždy to je větší nebo menší kompromis nebo max se někdy ke konci trhneš, ale pořád je to lepší jak něco instantní a připravene, co neovlivníš vůbec) kde je to pěkné tak klidně chvilku zůstat, když mě to už přijde jako nuda jet dál a když to někde stojí uplně za houby tak jet rovnou jinam. Když moře tak zásadně koupačka v noci když tam nejsou ksichti a máš klid. A když není moře tak co, jakékoliv jezero, zatopený lom nebo zelený rybníček brčálníček také dobrý.

Eržebet> Omyl, mít adekvátní motocykl, klidně si vyrazím někam na cestu, klidně "prostě za nosem, večer někde zastavím, zakempím, rozdělám hovýnek, něco si uvařím v kotlíku... a ráno sbalím a jedu dál", klidně i přírodou, nejen po asfaltu... jenže problém je v tom, jak toto rozumně absolvovat, když bude celou dobu 36 stupňů ve stínu? To pak nebude dobrodružství, ale utrpení a radost žádná. Jenže nejde to holt soudit paušálně - já to holt beru z pohledu jedince, od malička víc vnímavého na teplo (beru si lehké triko v době, kdy ostatní navlékají svetry a zimní bundy), nota bene po nemoci se to ještě zhoršilo - i v 15 stupních nad nulou stačí chvíle fyzické námahy a leje ze mě jako z děravého sudu. A ze špacíru svižnějším krokem se vrátím propocený durch, i když je 8 stupňů (jako v lednici). Na druhou stranu kolega, co se mnou jeden čas dělal na pile, byl přesný opak - měl rád teplo a chodil v mikině, i když byly třicítky - nechápal jsem jej. A to prý pár let dělal v Kanadě, na nějaké rajčatové plantáži - tam prý byly běžné i "čtyřicítky' a Rudoj to vyhovovalo - já bych tam nepřežil půl šichty.