Fajné zimní téma o tem jak sme to měli ve dvaceti v hlavách srovnane.
Je to sice z ineho športu, ale ista analogia se najde, a když ne, tak to bertě jak povidaní na dobrů noc, ale ze života.
V devadesátých rokach minulého století k nám s velků slávu dorazil paragliding, a protože sme s kámošem tež lozili po horách nějak nás to neminulo. Jedneho letniho podvečera jsem s kámošem a jeho tajemným obrovským batohem vylezli na Skalku. Kamoš vyložil triumfálně bágl, a že pry budem lítat. Viděl pry to tu už párkrát a známého ukecal, aby mu tu hadru na pare dni pučil, že se to tež skusime, bo je to super sranda a kdo by nechtěl lítat, že. Zpočátku jsem byl trochu zaraženy posera a moc jsem si netrufal, ale když se kamoš po par minutach na první pokus a pěti krokach odlepil od matičky země a vyplul s hadrou nad hlavou Orlům vstříc, zvědavost zvítězila. Nevěděli jsme o tym zblba nic. Něco jako termika, bezpečná rychlost větru, klouzavost apod. nám byla panicky cizí. Jediné co jsme, chytráci, věděli bylo, že to nesmíme při ,,řízení“ přetáhnout a vylít. No nic, sedím nervozně na kopcu a čekám až to kamoš po pětiminutovém euforickém sletu znova vysmyči nahoru. Teď je řada na mě, kamoš není sobec. Zapínám se do pofiderné sedačky, bez založaku, přicvaknu se karabinami, na které bych se dnes nepověsil ani sítovku s nákupem a už kamoš huláká: ,,Teď maš fajny vjater proti!“ Tak do toho dupnu a… světe div se, též letím. Já, kerý sem do teď nečuchnul ani k letišču, letím. Vidím vyplašeneho ptáka a mám neskutečný smíšený pocit štěstí,strachu, pýchy, no něco blížící se orgasmu. Troufnu se aj pár zatáček, hadra posluchá, vítr sviští ve šňurach a ja se pluju nad korunama stromů a najednou absolutně bez pocitu nějakého nebezpečí se snáším na louku pod lesem. Přistáni jak do peřinky. Obrovská euforie! Měli jsme z prdele kliku, že sme to poprvé skušali až v podvečer, kdy termika utichla a tak i borci už byli dávno na pivu, ale to my ještě netušili o co v tom go. Naraz sme tež borci jak cyp, že Meresjev by blednul , a že idem hned zítra zas.
A tak se i stalo. Jen jsme si kapečku přivstali a Stolova nás tak uvítala krátce po poledni. S obrovským sebevědomím se kšíruju a nedočkavě se odlepuju od svahu jak mistr světa z Alp. Ááá jé jej, co to? Šarp to se mnu doleva, flák prda přímo jak do ksichtu a hadra mi jde se škubnutím nekontrolovatelně za hlavu a naráz fíí, hadra přede mnou! Najednou mám plné ruky udržet kluzák v jakés takes stabilnější poloze a klidnějším režimu a vůbec přinutit ho letět rovně. Bimbám se pod hadrou setrvačně ze strany na stranu a začíná se mi dělat posraně. Čumím pod sebe a… do prdele já neklesám. Matička zem se povážlivě vzdálila a všechno se tak nějak zmenšilo, stoupám. Nutno dodat, že živelně, mé chabé pokusy o nějaké řízení na to skoro nemájí vliv. Polední dost ostrá termika mě fackuje, jak se jí zachce a já už dávno nemám ten krásný pocit ze včerejška. Najednou si připadám bezmocný jak Rudé právo v průvanu. Mezi bojem udržet se se sedačkou pod hadrou a neustálým doklepáváním zaklapávající se náběžky se začínám modlit a i nějaká slzička ukápla.Jak to hodit do spirály, nebo vyklesat to v B-stallu jsem vůbec nevěděl. Volal jsem o pomoc i maminku, že už chcu dolů. Ta hrůza si mě podávala asi patnáct minut, než mě to vyplivlo dál nad otevřené údolí Kunčic. Tam mě asi Pánbíček vyslyšel, že se to trochu uklidnilo a i zemský povrch se začal znatelně přibližovat. Ani nevím jak jsem vlastně trefil nějakou louku na přistání, ale hned líbám zem jak papež na návštěvě a brečím jak malé děcko. Naštěstí než přišli první známí ke mně mi slzy oschly a já se dal trochu do kupy. Balím hadru a sedačku, když si to dovalí kámoš a s uznalým ksichtem ze sebe sype: ,,Ty voe, si to dneska parádně vychytal, že, super si polítal, se dařilo, že…“ Kdyby věděl, kokot, že já nechtěl nic jiného než být rychle a bez úhony dole…
No, nakonec to dopadlo teda dobře. Po té lekci sem jaksi uznal, že bude dobré o tom cosi vědět a zrobil jsem se na to noty. Podotknu ešče, že to bylo na starém dalo by se říci blbuvzdorném školním kluzáku. Pak jsem už celkem obezřetně a řekl bych i slušně a relativně bezpečně prolítal mnoho let a přešel i na výkonnější třídy a aj ty větší kopce ochutnal nejen u nás a na Slovači, ale i ve Slovinských Alpách a jsem tu, ale na tu první opravdovou lekci do smrti nezapomenu.

-rabbit-> sice jsem to měl na dobré ráno, ale čtení moc hezké
Teď s odstupem času už se tomu směješ, ale tenkrát to musel být přímo srací zážitek

-rabbit-> masakr