Ahoj všichni Díky za pozitivní reakce na můj příspěvek

Nechci se do nikoho navážet, vůbec ne a jestli se zakladatel naštval, má možnost mě smazat , ale přišlo mi nutný tu složitou situaci maličko odlehčit , ale protože jsem si nebyla vědoma ani blížícího se příkopu, ani Zetka na skle dotyčné plechovkářky, tak to přece jenom nebylo ono...

"BYCH JSEM" to maličko doplnila: šílená adrenalinem si na hraně dojeté plechovky s hrůzou, úžasem a pokorou v očích uvědomuji šílenou věc , vidím, očima fixuju Zetko na zadním skle té plechovky, moje vědomí se bouří: stojí ten adrenalin za to? Ale ta šílená záplava, tmí se mi před očima, bojuju, šílím rozpolcením, takový smíšený pocity jsem ještě nezažila (něco jako když se vám tchýně zabije na vaší nový mašině )... Tolika adrenalinu z předjíždění a teď k tomu ta odpovědnost, to Zetko, té ubohé předjížděné začátečnice... Co se jí odehrává v hlavě? Udrží to? Neudrží to? Co já? Udržím se? Zvládnu to? Voda mi zatemňuje výhled, odpovědnost mysl... A pak to přišlo: uvědomuju si, že taky můžu bejt úplně první, jé - to je krásný pomyšlení - bejt první, ona je možná ještě panna ... (no brrr, fuj, já snad z předjíždění ještě budu lesba ), kdo ji... jéééé, to mi to srdce mlátí, svírám hefty promrzlýma, promočenýma rukama a uvědomuju si, že možná budu úplně první, kdo by tu plechovkářku předjel ...
Ufff, srdce mi lítá rozčilením nad směsí adrenalinu, odpovědnosti, lítosti, bezmocnosti nad směsicí lidských emocí, že úplně zapomínám, že je to tam ouzký, ten příkop je plnej trávy, nic než tráva, to by bylo, je, propánakrále, to jsem se orosila hrůzou - s holkou v mokrý trávě , no to mi to předjíždění a adrenalin byl čert dlužnej, kde se to ve mě vzalo????? Rezignovaně zaklapuju, hlavně pomalu, je to všude mokrý, žádný prudký pohyby, žádný, vůbec žádný prudký pohyby , pohyby, pohyby - no fuj, zaháním hrůzné myšlenky, fakt mi ten adrenalin nestojí za to, už mám vodu úplně všude, tu přílbu mám mokrou i zevnitř, to jsem se z té odpovědnosti rozklepala, a vtom se stalo to nejhorší pomalu mě vítězně míjí její prdelka ... (té plechovky, pánové, té plechovky !!! ), já rezignovaně zaklapávám zbytek pootočený pravý rukojeti a v zoufalém pláči se vrhám na nádrž, drže motorku rozklepaným nohama, co všechno se při tom předjíždění mohlo stát , slzy mi stékají celými proudy po urousaných vlasech, já se omlouvám jí, její matce, svojí matce, instruktorovi autoškoly, psovi, předsedovi poslanecký sněmovny, chlapovi, co mi dal papíry na áčko, na koho jsem zapomněla???? Sundávám přílbu, vylejvám celej škopek tý slaný vody, pláču opravdovým štěstím a radostí nad správným rozhodnutím: nebejt motorkářský prase ... co předjíždí v ouzkým nepřehleným úseku děsíc ubohé nezkušené řidičky plechovek

NO, ale stejně BYCH to lízla zleva ... nebo zprava

Avelina píše: NO, ale stejně BYCH to lízla zleva ... nebo zprava

Ono je to někdy zprava asi lepší , třeba když se vlevo blíží kamion a napravo je ještě celýho půl metru volno...

Avelina píše: Nechci se do nikoho navážet, vůbec ne a jestli se zakladatel naštval, má možnost mě smazat , ale přišlo mi nutný tu složitou situaci maličko odlehčit , ale protože jsem si nebyla vědoma ani blížícího se příkopu, ani Zetka na skle dotyčné plechovkářky, tak to přece jenom nebylo ono...

Vsak v pohode Jsi velmi nadana vis o tom? Nejsi nahodou ucitelka cestiny?

Avelina> koukam ze si potrpis na psani elaboratu

Avelina> Ahojky máš nadání psát ,to co ti prošlo hlavou než jsi začla "předjiždět" je na román ,máš talent,pobavit a odlehčit realitu za řízením motky!

Avelina> Maminkoooo pomooooc, namozeny brisaky na tyden dopredu

Avelina píše: Ahoj všichni Díky za pozitivní reakce na můj příspěvek

Nechci se do nikoho navážet, vůbec ne a jestli se zakladatel naštval, má možnost mě smazat , ale přišlo mi nutný tu složitou situaci maličko odlehčit , ale protože jsem si nebyla vědoma ani blížícího se příkopu, ani Zetka na skle dotyčné plechovkářky, tak to přece jenom nebylo ono...

"BYCH JSEM" to maličko doplnila: šílená adrenalinem si na hraně dojeté plechovky s hrůzou, úžasem a pokorou v očích uvědomuji šílenou věc , vidím, očima fixuju Zetko na zadním skle té plechovky, moje vědomí se bouří: stojí ten adrenalin za to? Ale ta šílená záplava, tmí se mi před očima, bojuju, šílím rozpolcením, takový smíšený pocity jsem ještě nezažila (něco jako když se vám tchýně zabije na vaší nový mašině )... Tolika adrenalinu z předjíždění a teď k tomu ta odpovědnost, to Zetko, té ubohé předjížděné začátečnice... Co se jí odehrává v hlavě? Udrží to? Neudrží to? Co já? Udržím se? Zvládnu to? Voda mi zatemňuje výhled, odpovědnost mysl... A pak to přišlo: uvědomuju si, že taky můžu bejt úplně první, jé - to je krásný pomyšlení - bejt první, ona je možná ještě panna ... (no brrr, fuj, já snad z předjíždění ještě budu lesba ), kdo ji... jéééé, to mi to srdce mlátí, svírám hefty promrzlýma, promočenýma rukama a uvědomuju si, že možná budu úplně první, kdo by tu plechovkářku předjel ...
Ufff, srdce mi lítá rozčilením nad směsí adrenalinu, odpovědnosti, lítosti, bezmocnosti nad směsicí lidských emocí, že úplně zapomínám, že je to tam ouzký, ten příkop je plnej trávy, nic než tráva, to by bylo, je, propánakrále, to jsem se orosila hrůzou - s holkou v mokrý trávě , no to mi to předjíždění a adrenalin byl čert dlužnej, kde se to ve mě vzalo????? Rezignovaně zaklapuju, hlavně pomalu, je to všude mokrý, žádný prudký pohyby, žádný, vůbec žádný prudký pohyby , pohyby, pohyby - no fuj, zaháním hrůzné myšlenky, fakt mi ten adrenalin nestojí za to, už mám vodu úplně všude, tu přílbu mám mokrou i zevnitř, to jsem se z té odpovědnosti rozklepala, a vtom se stalo to nejhorší pomalu mě vítězně míjí její prdelka ... (té plechovky, pánové, té plechovky !!! ), já rezignovaně zaklapávám zbytek pootočený pravý rukojeti a v zoufalém pláči se vrhám na nádrž, drže motorku rozklepaným nohama, co všechno se při tom předjíždění mohlo stát , slzy mi stékají celými proudy po urousaných vlasech, já se omlouvám jí, její matce, svojí matce, instruktorovi autoškoly, psovi, předsedovi poslanecký sněmovny, chlapovi, co mi dal papíry na áčko, na koho jsem zapomněla???? Sundávám přílbu, vylejvám celej škopek tý slaný vody, pláču opravdovým štěstím a radostí nad správným rozhodnutím: nebejt motorkářský prase ... co předjíždí v ouzkým nepřehleným úseku děsíc ubohé nezkušené řidičky plechovek

NO, ale stejně BYCH to lízla zleva ... nebo zprava

Ta první verze je podle mě lepší... Ale ty proudy slz ve vlasech, to jsem ještě nezažil ...