No od nás z ambulance mám podobný zprávy. Mi přijde, že to je takovej jejich sport, co nejrychlejc se zavřenejma očima to tam namlátit. Nějaký chybky se neřešej. Ale odborný kvality bych podle toho neposuzoval.

Buni píše: ... Mi přijde, že to je takovej jejich sport, co nejrychlejc se zavřenejma očima to tam namlátit. Nějaký chybky se neřešej...

Mně zas připadá, že takový doktor neřeší ani nějaký chybky v léčebným postupu/diagnóze a je to pro ně taky "takovej jejich sport". Buď jsi důsledný a potom budeš důsledný i psaní zprávy, buď jsi perfekcionalista a budeš se snažit být perfektní i ve psaní zprávy, nebo ne, protože i psaní zprávy je součástí lékažské profese a mělo by mít svoji kulturu. Ale lajdák bude lajdák pořák a potom bude léčit a psát i zprávu jako lajdák (neřeším překlepy). To je můj pohled na věc, nikomu nic nevnucuju.
Problém je, že mnohdy zprávu nepíše ani doktor, ale sestřička. Alespoň já to tak 2x zažil. Přijdu na pohotovost, sestra udělá ohledání stylem, kde vás to bolí, nebyl jste v bezvědomí, .... ani na mě nesáhla, aby si něco ověřila. Vypsala žádanku na RTG, kde podepsala doktora, který do ordinace ještě nepřišel (na žádance ten podpis je vidět a asi je i nutný). RTG osnímkuje a popíše snímek, sestra si to přečte, kamsi zavolá (asi doktorovi) shoukne do sádrovny, co s tím má jako dotyčný udělat, personál sádrovny provede fixaci, sestra napsala zprávu (proto tam asi bývá málo těch latinských výrazů) a potom už jen suše řekla: "Musíte počkat, až přijde doktor, aby to zkontroloval a podepsal."
Co oceňuju, tak to je rychlost, s jakou se dá ošetřovat, kost mi konec konců srůstá dobře, ale pořád si myslím, že to není správně a ve mně to důvěru nebudí. Nejdéle ze všeho trvalo, než se dostavil doktor, aby zprávu podepsal .
Těch zkušeností mám bohužel víc a některé mají i tragický následky. Např. moji mamku od března!!!"léčili" doslova a dopísmene hovada v Jičínský nemocnici. A až v srpnu zjistili, že má rakovinu plic. Jenže to už bylo rozjetý tak, že to diagnostikovali jako 3. stupeň.
Nejsmutnější na tom je, že tu rakovinu ani nepoznali oni, ale jedna léčitelka, u který mamka v zoufalství skončila a která ji řekla, že si myslí, že je to nějaký systémový oněmocnění a prášky a injekce na bolest, kterými ji ty zrůdy léčili na to nepomůžou. Až potom, kdy jsme začli tlačit na nemocnici, aby udělali třeba CT, se to zjistilo. Mamku jsme minulý týden vyprovodili na poslední cestě. Jsem přesvědčený, že kdyby doktoři dělali svoji práci pořádně, šance na život by byla mnohem větší. Život je i o takových věcech.
Obhajovat budu pouze doktora, kterýho znám osobně a který za to stojí. Jinýho se nezastanu a když si přečtu nějakou podobnou lékařskou zprávu, kde jsou často i faktický chyby, budu onoho doktora považovat za blbce i po profesní stránce.