Je všeobecně známo, že Italové jsou národ umělců, vynálezců a sportovců. Celý svět zná jména Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarrotim, Alessandro Volta. , Rossi, Biaggi, Capirossi,… ale i technické klenoty Ferrari, Ducati, Aprilia, MV Augusta, Pinifarina, Bertone,… Dnes bych Vám chtěl představit jednoho malého muže s velkým srdcem pro techniku a sport. Jmenuje se Gnani Gabriele, Poznal jsem ho tam, kde závodí nejlepší motocyklový závodníci – na automotodromech. Poprvé jsem si ho všiml, když se po úspěšném závodě upřímně radoval z prvního místa. Pak jsem si ho začal více všímat . Bylo fantastické sledovat jeho profesionální přístup k závodům. Naprosto klidný a soustředěný jen na přípravu motorky a nechávalo ho klidným vše co se v depu děje. Líbilo se mě, že dokázal každému kdo si o to řekl pomoci a poradit. Na každé závody přijel perfektně připraven a vše má dokonale promyšleno. Počínaje přepravní autem, vybavením, motorkou vlastní konstrukce, i technicky a manuelně zručný mechanik který pracuje v jeho dílně.
Protože italsky umím stejně dobře jako čínsky, nebo albánsky, našel jsem si nejvíce informací o tomto technicky nadaném konstruktéru a výborném jezdci na různých webech. Na tohoto drobného a skromného chlapíka přesně platí pořekadlo, čím více toho umíš a znáš, tím méně se potřebuješ předvádět.
Gabriele začínal závodit ještě v třídě 50cm díky pomoci Angelá Zanetti,ale brzo se přesunul do nové třídy 80cm. Motorky na kterých jezdil nebyly konkurenceschopné a byly velmi poruchové. Proto se rozhodl pro radikální řešení, že si navrhne a postaví svůj další motocykl sám. Od návrhu řešení, výkresové dokumentace až po samotnou výrobu. To bylo v roce 1983 a po 4 měsících byla hotova výkresová dokumentace. Ráfky a zadní tlumiče si koupil již hotové, ale vše ostatní si vyrobil sám. Tak vznikla nová značka GNANI. Již model pro další sezonu bylé mistrovské dílo. Velmi lehký stroj, kde byl nahrazen hliník titanem a hořčíkem, Tyto materiály byly spojovány lepením. Gabriele použil technologické postupy do té doby používané jen v leteckém průmyslu. Japonci tyto postupy začali používat až za další 4 roky!! Jeho motor patřil mezi nejvýkonnější a dominoval spolehlivostí.
Po přestupu do třídy 125GP postavil další skvělou motorku. V roce 1988 byl na mistrovství světa na 10. místě s 36 body a v roce 1989 byl dokonce na 5. místě s 45 body. Tyto skvělé výsledky byly vykoupeny nesmírným úsilím. Musel se připravovat jako jezdec a ještě vyrábět motorku a náhradní díly. Každý den tvrdě pracoval od časných ranných hodin do pozdních nočních hodin, Sám s pomocí přátel dělal stejnou práci jako vývojový oddělení v továrnách, dále jako týmy které připravují motorky na závody, Nevyráběl pouze motorky, ale musel dělat různé zkoušky materiálů. formy na odlitky, přípravky pro výrobu a často musel nahrazovat chybějící drahá výrobní zařízení náhradním dostupným řešením, Toto bylo velmi náročné. On za 30 roků svého závodění poznal mnoho generací soupeřů, ale stále v každém závodě bojuje o vítězství.
Protože je téměř nemožné vidět jak se vyrábí závodní stroje, ale Gabriele zveřejnil kolik toho člověk musí umět, aby mohl vyrobit závodní motocykl, Tak máme unikátní možnost nahlédnout do jeho dílny. Kdo chce vidět tohoto zajímavého člověka na motocyklu vlastní konstrukce bude v Brně a Mostě na AA.
Všem doporučuji si prohlédnout videa až do konce.






jeho web
Svůj příspěvek jsem poskytl i jinému motorkářskému webu k případnému zveřejnění. Pokud to bude chtít někdo další převzít nemám nic proti. Budu rád pokud se co nejvíce fandů dozví o neobyčejných lidech o kterých jsem psal a snad ještě něco sesmolím