Kraťomír píše: To si myslím, že z té knihy pochopí i bez vysvětlování - navíc na začátku bude uvedeno, že se dílo zakládá na skutečném životním osudu chudáka trpícího mikropenisem a tedy doživotního panice, takže ani nic víc chtít nemohou...

dva_hrnce píše: No a jak by to teda probíhalo?
Jsem doteď nevěděl, že může žena znásilnit muže, ale rád se přiučím
Děkuji

Artepx píše: bych si to s ním někdy vyměnila

Kraťomír píše: Ne, v tomto životě už na nic hezkého nečekám a ani mne již nic pěkného nečeká, jen smrt. Občas si to čekání ale snažím nějak zpříjemnit - třeba hraním na kytaru, čtením, hraním Zaklínače (občas to ale také proložím i jinou hrou), sportem, jízdou na kole, ale také na motorce a to obzvlášť, protože jedině na motorce se cítím jako skutečný plnohodnotný muž, na kterého se holky usmívají a občas i nějaká zamává - kdyby jen věděly, jak špatně na tom jsem s rozměry penisu, tak by si maximálně tak odplivly, jenže ony to vůbec netuší... Další činností, která mi také hodně pomáhá, je můj vlastní svět - svět snů a představ, kde nic není nemožné a kde jsem celým člověkem, který může mít i ženu, což v reálu bohužel není možné, jelikož jsem / jak sama říkáš / totálním lidským odpadem...

kubacech píše: Nepřemýšlel si nad kastrací? Přestaneš potom myslet na baby a budeš šťastný

Manzak píše: Ano to taky, ale to v jeho dezolatnim psychickem stavu jsou jen vedlejsi priznaky, hlavni porucha kterou trpi je DYSMORFOFOBIE. S tou paranoiou bych jeste pockal, ale i do te podoby se to muze rozvinout pokud Kratomir i nadale bude ignorovat lecbu.

kilix píše: on nemyslí na baby, on myslí na seba a na rôzne vtáky čo kedy v živote videl.

kubacech píše: že by si raději měla menší penis?

Artepx píše: my normální víme, že i s malým kapském kašpárkem se dá zahrát velké divadlo

Drahoš1 píše: slušnej výčet

edit: já jsem po X titulech zakotvil u toho co jsem dlouhá léta odsuzoval

Manzak píše: Byly takove psychicke poruchy i v drivejsich dobach, kdy lidem neblblo hlavu nadmerne sledovani porna a plasticti chirurgove?

kubacech píše: PetrXX> četl si to tu celé? Nebo snažil ses mu něco poradit a nějak pomoct?

kubacech píše: PetrXX> četl si to tu celé? Nebo snažil ses mu něco poradit a nějak pomoct?

jetam píše: Cekam tu ukazku budu potrebovat zabit cas dopoledne v praci

Vlahý smrkový les voněl létem a divokými jahodami, z konečků jehličí se třpytily líně se pohupující kapičky průzračně chladivé vody po nedávných lijácích, jež odrážely svět v těch nejlepších možných barvách a skrz stoupající mlžný opar ranní rosy se pozvolna prodíraly první paprsky ranního slunce. "Jak krásný to den na výlet do přírody", pomyslel si jen na malou chvilinku náš známý přítel v nouzi, sám Kraťomír - byť jen v jeho mysli, očividně se jednalo o čirou ironii - v ten moment měl totiž na starosti již zcela jiné záležitosti a nutno dodat, že v jeho životě velmi významných až kolosálních rozměrů, čímž bych tedy nerad na cokoliv narážel. Byl tam totiž se svou životní láskou - dívkou tak úžasnou a dokonalou až do těch nejmenších detailů, že i ty nejkrásnější ženy světa vedle ní upadají do nicoty - a právě on měl to štěstí být jejím vyvoleným, alespoň tedy na těchto pár chvil. Právě v ten moment v její společnosti prožíval nejkrásnější pocity svého života - jeho pevný prokrvený pyj mocně pulzoval s každým dalším tepem jeho po léta osamělého srdce a pronikal do své krásně těsné mladé dívky snů, jejíž hruď, obdařená dvojicí pevných dokonalých vnad, se stejně jako on, chtěla v rytmu lásky. Bylo to něco nadpozemského - ten pocit uvolnění, který procházel celým jeho tělem až do posledních konečků prstů a o kterém léta jen marně snil, nakonec mnohonásobně překonával i jeho nejniternější představy - najednou se zdálo, že celý život i celý tento svět konečně začíná dávat smysl a že ani v celém širém, lidstvu doposud známém vesmíru nemůže být nic lepšího. S hrdostí sledoval, jak se před ním jeho životní láska svíjí ve slastech opakovaného uspokojení, v ten moment nevědíc nic o okolním světě - "dnešní den opravdu nemohl začínat lépe", pronesl tiše, když líbal její božský krk a ještě chvíli si vychutnával krásu a bezstarostnost bytí.

V ten moment se však obloha pomalu zatáhla a sluneční paprsky zmizely v temnotě a chmurách - poté co oba milence ovanul chladný větřík, náš nebožák Kraťomír ustal s milostným chvěním. Jeho mysl náhle přepadl divný pocit nicoty a kdesi okolo žaludku ho začal svírat nepříjemný pocit, který sám nechápal - "nech už toho", pronesl byť rázně, avšak s velmi nejistým a roztřeseným hlasem. Jeho milá se na něj v ještě stále napůl orgasmické agónii nechápavě podívala a s údivem tiše pronesla: "cože?", na což jí odvětil jen strohé: "nech už toho, nemá to smysl, tohle stejně nikam nevede..." a odtažitě zanechal tohoto úžasného prožitku. Nic v tu chvíli nedávalo smysl, ale náš nešťastník přesto odstoupil a zachvátil ho vztek a nervozita, jež na něm byla velmi znát - "co se to stalo", zeptala se ta úžasná dívka krátce poté, co všeho překrásného zanechal a to zrovna v tom nejlepším. "Vím, že to jenom hraješ, protože s takto malým penisem mě v sobě ani nemůžeš cítit", odvětil s naprostým přesvědčením a bez nejmenšího zaváhání. Ona se trochu pousmála, zprvu jen nechápavě - snad proto, že doufala jen v nějaký velice nepovedený a opravdu hodně nevhodně načasovaný žert - velmi záhy jí však začalo docházet, že ten chudák snad opravdu nežertuje. "Proč bych to hrála, sakra, můžeš mi to říct?", odvětila vzteklým hlasem jen chvíli poté, co opět nabrala plného vědomí. Náš hrdina nicotnosti s odpovědí chvilku váhal, ale tak jako vždy se nenechal vyvést z míry a poté s naprosto ledovým klidem, který mu byl vlastní, dále pokračoval ve svém nesmyslném monologu: "jsi hodně dobrá herečka, za tohle bych ti dal lásko klidně i Oscara - opravdu jsem ti to věřil a to dost dlouho, ale pak mi došlo, že si ze mě jen děláš legraci a chceš se mi vysmát, protože takového mrzáka by v sobě takto úžasná dívka nikdy nemohla ani cítit, natož aby s ním došla vyvrcholení..." - po této větě se dívka nezmohla ani na jediné slovo a zůstala na něj hledět s otevřenými ústy. "To jako myslíš vážně?", zeptala se po nějaké chvíli s pocitem, který ještě nikdy dříve nezažila. Souhlasně přikývl... "Proč jsi to musel celé pokazit? Mohlo to být přitom tak krásné ráno..." Kraťomír už se pomalu začínal nadechovat, aby své ponížení dotáhl až do zdárného konce a samozřejmě ještě dále, a já věřím, že tato hádka by mohla klidně pokračovat ještě slušných pár minut, nicméně došlo k něčemu neočekávanému, co celou situaci naprosto pokazilo a velmi rychle ukončilo - náš rytíř s krátkým kopím se totiž probudil ze snění a spatřil nad sebou jen čerstvě vybílený strop. "A mohlo to být přitom tak krásné ráno", zopakoval s ironií sobě vlastní větu, kterou před chvilkou pronesla jeho milá v tom velmi zvláštním a opravdu až neuvěřitelně živém snu, ze kterého by se nejraději ani neprobudil - samozřejmě ale až poté, co nabral alespoň trochu toho vědomí a jeho mozek začal opět zpracovávat okolí vjemy. I přesto to byl ale jeden z nejkrásnějších zážitků v jeho životě, minimálně tedy za posledních několik let jeho monotónního bytí, a takový zážitek v člověku vždycky něco zanechá. "Jak se zdá, tak nakonec to možná přeci jen ještě bude docela vydařený den", pomyslel si v momentě, kdy se konečně rozhodl zvednout svou bezvýznamnou existenci z postele...

Kraťomír píše: Vlahý smrkový les voněl létem a divokými jahodami, z konečků jehličí se třpytily líně se pohupující kapičky průzračně chladivé vody po nedávných lijácích, jež odrážely svět v těch nejlepších možných barvách a skrz stoupající mlžný opar ranní rosy se pozvolna prodíraly první paprsky ranního slunce. "Jak krásný to den na výlet do přírody", pomyslel si jen na malou chvilinku náš známý přítel v nouzi, sám Kraťomír - byť jen v jeho mysli, očividně se jednalo o čirou ironii - v ten moment měl totiž na starosti již zcela jiné záležitosti a nutno dodat, že v jeho životě velmi významných až kolosálních rozměrů, čímž bych tedy nerad na cokoliv narážel. Byl tam totiž se svou životní láskou - dívkou tak úžasnou a dokonalou až do těch nejmenších detailů, že i ty nejkrásnější ženy světa vedle ní upadají do nicoty - a právě on měl to štěstí být jejím vyvoleným, alespoň tedy na těchto pár chvil. Právě v ten moment v její společnosti prožíval nejkrásnější pocity svého života - jeho pevný prokrvený pyj mocně pulzoval s každým dalším tepem jeho po léta osamělého srdce a pronikal do své krásně těsné mladé dívky snů, jejíž hruď, obdařená dvojicí pevných dokonalých vnad, se stejně jako on, chtěla v rytmu lásky. Bylo to něco nadpozemského - ten pocit uvolnění, který procházel celým jeho tělem až do posledních konečků prstů a o kterém léta jen marně snil, nakonec mnohonásobně překonával i jeho nejniternější představy - najednou se zdálo, že celý život i celý tento svět konečně začíná dávat smysl a že ani v celém širém, lidstvu doposud známém vesmíru nemůže být nic lepšího. S hrdostí sledoval, jak se před ním jeho životní láska svíjí ve slastech opakovaného uspokojení, v ten moment nevědíc nic o okolním světě - "dnešní den opravdu nemohl začínat lépe", pronesl tiše, když líbal její božský krk a ještě chvíli si vychutnával krásu a bezstarostnost bytí.

V ten moment se však obloha pomalu zatáhla a sluneční paprsky zmizely v temnotě a chmurách - poté co oba milence ovanul chladný větřík, náš nebožák Kraťomír ustal s milostným chvěním. Jeho mysl náhle přepadl divný pocit nicoty a kdesi okolo žaludku ho začal svírat nepříjemný pocit, který sám nechápal - "nech už toho", pronesl byť rázně, avšak s velmi nejistým a roztřeseným hlasem. Jeho milá se na něj v ještě stále napůl orgasmické agónii nechápavě podívala a s údivem tiše pronesla: "cože?", na což jí odvětil jen strohé: "nech už toho, nemá to smysl, tohle stejně nikam nevede..." a odtažitě zanechal tohoto úžasného prožitku. Nic v tu chvíli nedávalo smysl, ale náš nešťastník přesto odstoupil a zachvátil ho vztek a nervozita, jež na něm byla velmi znát - "co se to stalo", zeptala se ta úžasná dívka krátce poté, co všeho překrásného zanechal a to zrovna v tom nejlepším. "Vím, že to jenom hraješ, protože s takto malým penisem mě v sobě ani nemůžeš cítit", odvětil s naprostým přesvědčením a bez nejmenšího zaváhání. Ona se trochu pousmála, zprvu jen nechápavě - snad proto, že doufala jen v nějaký velice nepovedený a opravdu hodně nevhodně načasovaný žert - velmi záhy jí však začalo docházet, že ten chudák snad opravdu nežertuje. "Proč bych to hrála, sakra, můžeš mi to říct?", odvětila vzteklým hlasem jen chvíli poté, co opět nabrala plného vědomí. Náš hrdina nicotnosti s odpovědí chvilku váhal, ale tak jako vždy se nenechal vyvést z míry a poté s naprosto ledovým klidem, který mu byl vlastní, dále pokračoval ve svém nesmyslném monologu: "jsi hodně dobrá herečka, za tohle bych ti dal lásko klidně i Oscara - opravdu jsem ti to věřil a to dost dlouho, ale pak mi došlo, že si ze mě jen děláš legraci a chceš se mi vysmát, protože takového mrzáka by v sobě takto úžasná dívka nikdy nemohla ani cítit, natož aby s ním došla vyvrcholení..." - po této větě se dívka nezmohla ani na jediné slovo a zůstala na něj hledět s otevřenými ústy. "To jako myslíš vážně?", zeptala se po nějaké chvíli s pocitem, který ještě nikdy dříve nezažila. Souhlasně přikývl... "Proč jsi to musel celé pokazit? Mohlo to být přitom tak krásné ráno..." Kraťomír už se pomalu začínal nadechovat, aby své ponížení dotáhl až do zdárného konce a samozřejmě ještě dále, a já věřím, že tato hádka by mohla klidně pokračovat ještě slušných pár minut, nicméně došlo k něčemu neočekávanému, co celou situaci naprosto pokazilo a velmi rychle ukončilo - náš rytíř s krátkým kopím se totiž probudil ze snění a spatřil nad sebou jen čerstvě vybílený strop. "A mohlo to být přitom tak krásné ráno", zopakoval s ironií sobě vlastní větu, kterou před chvilkou pronesla jeho milá v tom velmi zvláštním a opravdu až neuvěřitelně živém snu, ze kterého by se nejraději ani neprobudil - samozřejmě ale až poté, co nabral alespoň trochu toho vědomí a jeho mozek začal opět zpracovávat okolí vjemy. I přesto to byl ale jeden z nejkrásnějších zážitků v jeho životě, minimálně tedy za posledních několik let jeho monotónního bytí, a takový zážitek v člověku vždycky něco zanechá. "Jak se zdá, tak nakonec to možná přeci jen ještě bude docela vydařený den", pomyslel si v momentě, kdy se konečně rozhodl zvednout svou bezvýznamnou existenci z postele...

kubacech píše: PetrXX> je fakt, že jeho porucha je dost konzistentní a zřejmě to není žádný troll, ale co jiného tu s ním chceš dělat? To si tady máme hrát na sluníčkové hate free dementy, co potlačují selský rozum, který by byl v rozporu s jejich postoji a přesvědčením?

PetrXX píše:
Mit vetsina z vas alespon polovicni nadhled, se kterym Krata prechazi osobni utoky, bylo by to zajimave vlakno.

kubacech píše: PetrXX> je fakt, že jeho porucha je dost konzistentní a zřejmě to není žádný troll, ale co jiného tu s ním chceš dělat? To si tady máme hrát na sluníčkové hate free dementy, co potlačují selský rozum, který by byl v rozporu s jejich postoji a přesvědčením?

kubacech píše: Manzak> já to vím. Jen je mi k smíchu, jak se vždy objeví někdo, kdo se ho začne zastávat a diskutující odsuzovat