jilekk> :lol: Nevim jak se to k vam doneslo nebo jestli je to nahoda ale me se to cca 2 roky zpatky stalo. Borec na tri a puli zastavil a rovnou se skacel. Nejlepsi bylo, ze za nim stali policajti a pak az ja. Kdyz sme ho zbirali tak policajt rikal: Vam nebudu davat ani dejchnout pac tohle byste si nevymyslel :lol: :lol:

Refi> To máš u mě, skoro jsem se pochc.l :lol: :lol: :lol:
Jinak jsem se snad tady tahle nepobavil ,, My jsme kaskadéři" :lol: :lol:

Úplně brečím smíchy *yes* *yes*

dam jednu k lepšímu .. kamarád (říká se mu punkáč) sedlal svyho casu jeden z tech rozuřenejch vysavaču kentoya .. jede si takhle ulicí a před něj se připojí z vedlejší nákladák vezoucí písek .. dobrzdil za ním celkem bez problému ale zafouakal vítr a písek mu nalítal přímo do xychtu (otevřená helma) ... rozuřenej punkáč ukruceje rukojeť a podniká manévr zprava a jedoucí pěkne mezi nim a obrubníkem se dostává před, a aby mu vysvětlil co si o té situaci myslí otáčí se mohutně fakuje řidiče nákladáku jak mu nandal ...

jenže ouha ... zcela zákeřně se mezitím přiblížila křižovatka (taková ta Y-psilonka s ostrůvkem) a sní zatáčka vedoucí vlevo a po otočení hlavou říkal, že už jenom viděl takovej ten ostrůvek uprostřed křižovatky s pěkným vyvýšeným patníkem a cca 4m přímo před sebou :D poslední co skusil je sekočit a vyběhnout ale jak dopadlo je celkem zřejmý tlama jak hovado, roztrhaný hadry a obroušená brada a jeden maximálně se smějící řidič náklaďáku

.. kámoši přijeli na internát na fichtlech, odpoledne sme sedli a jeli se snima někam na polňačku projet bo sem já ani druhej týpek ještě papíry neměli. Poprvé sedím na mustangu, poučen jak se rozjet a zastavit, v dálce proti mě už jede zkušenější kámoš. Tak se rozjedu, valím proti němu na jedničku a objíždím kaluž..tak že sem se dostal až na jeho polovinu cesty, kaluž sem objel a vracím se zpátky na svou půlku, v tom rána, 5ti metrový let vzduchem a 3 kotrmelce v příkopě. Kámoš myslel že se mineme zprava a ve chvíli kdy sem se já vracel zpátky na svou půlku on přejel do protisměru takže sme se krásně uprostřed polňačky srazili.

Já v té době snad ani ne 50kilo, druhej borec rovnej metrák, takže ho náraz jen tak posunul v sedle a já se hezky proletěl přes řidítka.

Škoda ma mustangu : urvaná řadička, ohnuté vidle
Škoda na fichtlu : uhnuté vidle, křivej ráfek, blatník v motoru a pár ulámaných žeber

..a tou urvanou řadičkou si ještě borec co mu mustang patřil propíchl butu když jel zpátky domů a pokoušel se tam hodit kvalt.

Kámoši mě za to měli fakt rádi :lol:

2 Klasika:
pamatuješ si ještě na starym foru rozsáhlý thread " Jak jsem vařil řadičku " ????

to byl mazec ty příběhy tam, to sem se mínil posrat, určitě to mám ještě někde uložený, kdybych pohledal :)))

jinak já jsem taky jel poprvé na Hornetovi a zrovna ITT tour, celkem asi 800 km, vše jsem úspěšně absolvoval bez ztráty kytičky a 10 metrů ( ano 10 ) před cílem mi podklouzlo přední na písečku a už sem se válel, motorka zůstala viset na mostku s kolem nad vodou, nic se jí nestalo. Mě taky ne.
Tak jsem nasranej kopl do sloupku od toho mostku a natrhl si šlachy v kotníku, aby ten pád měl aspoň nějakej smysl :))))))))))))

JJ, tak tady to je :)


Re: Jak sme vařili řadičku.
Autor: Marty (---.isp.t-mobile.cz)Datum: 28. 07. 2004 17:06 ... já jsem tu svou devadesátku bohužel neuhasil, stejnej důvod, stalo se to v lese, takže mi slušně lepilo. Vrak domů 5 km dotáhnout na zkroucenejch ráfkách bez gum nešel, zbejvalo zakopat a zaházet hlínou. Tak jen čekám, až se po letech najde nějakej scifilog a přesvědčí veřejnost (asi na Nově) o tom, že mimozemšťani používali pro rychlé přesuny Jawu 90 z Povážské Bystrice. Teda nejsem si jist, zda se štítek nerozrtavil taky jako motor... J



To já ještě jako školou povinný jsem si hrál s kovývkou na naftu(podobná té zahradní) a v ní bylo nějaký ředidlo.A když jsme zapalovali to hrdýlko a zezhora do toho jsem foukal tak se plamen na tom hrdýlku prodloužil tak na půl metru,s pěkným zvukovým projevem.No a najednou ten plamínek při nádechu přeskočil dovnitř,no a já dřepíc hubou asi deset čísel nad tou ďourou jsem měl krásně depilovanou obličej a vlasy,co nebyly pod čepicí Bez následků.
A taky jsem vlastnil ARO M461.A používal i dopravě do práce.To jsem se takhle hnal na šichtu do dílny kde jsem dělal a auta na mne blikala.Nu což...ale když blikalo třetí v pořadí,začalo mi to být divný.A pak jsem to uviděl.Dírami kolem řadících pák jsem uviděl plameny jdoucí pod autem.Vše fungovalo a tak jsem ten zbývající kilometr v tempu dojel a za použití kýble s vodou který stál před dílnou oheň uhasil.No a hořel tam benzín,který prasklou trubkou jdoucí ke karbecu tekl nabo spíš stříkal na výfuk.A jelikož to auto byla hromada železa,tak následky žádné



Taky prihodim historku. Rok cca 1980. Motorka - CZ 250/475 Trial, delsi zdvihy, predelana cela podsedlova cast, jina kyvka - proste puvodni jenom motor. Krosova trat vytycena na smetisti za vesnici. Prvnich par opatrnych kolecek - postupne jsme se osmelovali, sem tam i mensi skok se povedl. Posledni kolecko a domu - tak si poradne skocim. Paradne se to vyvedlo, ukazkovy doskok na zadni kolo - bohuzel pri letu ve stupackach jsem si nejak nevsiml, ze me opustilo sedlo. Dosedl jsem tam co mel byt heboucky molitan, kryty poctivou kozenkou - bohuzel nebyl tam. Byly tam pomerne tvrde trubky podsedloveho ramu a z nich nahoru trcely ctyri ocka pro prichyceni sedla. Dve z ocek mi natrhly prdel a co jsem si omlatil o trubky za nadrzi tady ani nebudu psat - to by mi mohl admin zcenzurovat. Nastesti to nemelo vliv na funkci (rostlinare ). Pamatuji se, ze tenkrat mi bylo nejvic lito roztrzenych krosovych kozenaku. Ze mi z prdele crci krev mi tak nejak doslo az pozdeji.

Spálit a zahrabat . Když o tom tak přemýšlím, tak ta motorka si nezasloužila nic lepšího. Byla to na svou dobu, myslím, hodně pokroková motorka (pětikvalt, šoupátko...), ale bylo to ukrutně poruchový. Měl jsem dvě a jedinej, kdo z těch motorek měl doopravdy radost, byla moje máti, protože jsem pořád opravoval. Když jsem měl ruce od kolomazi a nejezdil jsem (skoro pořád), tak byla klidná, protože tak nějak tušila, že v garáži se mi asi nic nestane. Jinak jsem byl pořád sedřenej a votlučenej, nebo mi někde došel benzín a dotlačil jsem v pozdních nočních hodinách, nebo mě domů dotáhli policajti (bez papírů - sazba kilo). Dbal na to, aby se naši se mnou nenudili. Když to ale mělo čas od času světlý okamžiky a chvíli to vrčelo, tak to bylo ukrutný dělo .


...pravdu díš. Taky bych dnes kvalifikoval poměr jízda : opravy a ladění tak na 2 : 5. Ale v tý době 80-83 to byla jediná motka, co točila jak blázen (pokud se nepletu tak 10 -11 tis.) a pokud točila, tak jela jak ďas. Je mi jí líto, ale s hadroletem, který ji vystřídal byly zážitky ještě pikantnější.
Jeden za všechny:
- 5 km od bydliště, kámoš mne požádal, jestli bych ho elegantně nedopravil svým "vozem" na hřbitov, kde dostal za úkol opravit pomník na hrobě své babičky.
- souhlasím, proč ne?
- kámoš sedá na "sedadlo smrti" a já protahuji ksicht v údivu : spolu s ním nasedá kbelík plný malty a zednická lžíce a fanka.
- start pomocí ruční páky v kokpitu se povedl na podesáté, za 1.; pustit spojku a "zahrabat".
- další údiv, přepínač zpátečky v poloze" bacha couvám" a žigulík jeho táty má v nárazníku obtisklej můj zadní blatník a kolo...
- nevadí, přepínám do polohy "jedu vpřed" , rozjedu se a světe div se pokračuji ještě cca 3 km než to přišlo..
¨- křižovatka, ostrá levá 90°, na tachometru něco mezi 45 - 85 km/h (ručička latentně přiožralá), reálně tak 40 km/h
- opatrně kroutím volantem původem snad z V3S a hřebenové řízení poslušně vykonává můj původní požadavek
- sakra, přetížená pravá strana, snad ta malta? Jedem po dvou, hřebenové řízení rezignuje
- běžný kaskadérský kousek trvá tak 5 sec, než se v krásném náklonu objeví dřevěný plot s kamennými sloupky
- plot padá, sloupek přeražen, "hadrák" končí na čerstvě posekané zahradě venkovského "Přemka Podlahy" na boku
- já uvnitř presuji kámoše i nyní už prázdn kbelík s maltou směrem k zemi
- bez toho abych ho vůbec viděl ptám se, žiješ? Odpovídá mi "jo vole!"
- cca po 5-ti minutách se mi daří vylézt z "vozu" jak z tanku (horem), po cca 10-ti minutách se o to pokouší i kámoš.
- pohled pro bohy : Maltu má úplně, ale úplně všude (vlasy, oči, ruce, nohy...) Nadává, nevím proč? Je přece živý.
- Tu se k nám blíží "Přemek" s ukrutným řevem a já sdlyším jen:"to si zaplatíš, to si spravíš"
- ze silnice přikyvuje a přidává se hlouček důchodkyň :" já jsem to věděla už předem, jeli jako blázni, zabít se měli blbci, jo jo já vám to dosvědčím"
- no nic, převracíme "vůz" zpět na kola, z "kokpitu" stírám zbytky malty a pokouším se uražený sloupek plotu "slepit"
- podařilo se, jen závěs pravýho kola je cca o 15 cme dál než ten na levé straně
- "Přemek" zapůjčuje hever na jeho Š 1000 MB, kterým se rozepřením o trubku dvířek vše uvádí do původního stavu
- se sklopenými hlavami nasedáme, startujeme, vysedáme, tlačíme, nasedáme a jedeme zpět.
Pomník neopraven, s heverem se jezdilo ještě týden, "kokpit" vyčistěn pomocí zahradní hadice, kámoš zánět spojivek z malty v očích, otec se mnou "pracovní sobotu" na opravě plotu...

Dodnes, po cca 15-ti letech mi nikdo v tý vesnici už neřekne jinak než "Fittipaldi v hadroletu".



Dobrý story tady ...dám krátkou nehořlavou:

U dědy sem vždycky jednou za čas vytáhl jeho zachovalýho stadiona na kterým už nejezdil (a téměř vždycky s dovolením). Takovej se řazením u spojky. Vždycky za vesnici a zpátky. Jednou taky tak vyrazím a von mrcha na volnoběh furt chcípal. Musel sem ho držet furt na plynu. Valím zpátky z krásnýho kopce na 2 a pak mě napadlo vymáčknout spojku....samo že chcípl...no nic...neutrál a fičím dál, vlasy vlajou (tehdy )...najednou to nějak drnclo a vlítla mě tam 1....chrup křup....a jedu dál na neutrál, avšak se zařazenou 1....před barákem našlápl a na 2 dojel do garáže....ticho po pěšině a vytratil se jak smrad. Asi za tejden to prasklo a byl šupec! Strejc to pak rozpůlil a tak krásně voholenej stromeček z převodovky už sem nikdy neviděl....vylovit a spočítat zuby, nová hřídelka, eprosin a po nějaké přiměřené době zase tradá...(teda až sem se osmělil a vyprchala dostatečně



Eště jednou se osmělím:
Strejc měl doma udělanou krosku zetku (takovej zvláštní objem 360? 380?). Tak sem neodolal a jel s ním na jednu z prvních zkušebních na motokrosovou trať. Jak sem si vedl nebudu popisovat, jen jak to skončilo. V jedný zmole sem krásně propružil přední vidle a najednou sem šel přes řidítka i s mašinou....naprosto sem nechápal. Celkem sem byl v poho tak seberu mašinu a čumím - jak sem propružil tak se mě navlíkl bovden přední brzdy na ventilek vod vzduchů a jak šly vidle zpátky tak to nádherně zašlajfovalo přední kolo.....supr, můžu doporučit!





Na tohle mam taky 2 storky co mě napadaj.
1. Jak sem v 12 letech objevoval přístrojovku tátovy škodovky - vše rozpojil, poté neuměl dát zpět.
2. Jak sem přepnul přepínač z 220 na 120V na novym kazeťáku (rok 1985)
Taky sem dycky čekal až to praskne.


taky dám do placu:

Už je tomu drahně let, co jsme coby partička 15tiletejch proháněli "vítr ve vlasech". Na malym městě u rodičů jsme terorizovali okolí co by hustej gang ve složení 3x Sifon, 1x Mustang (přestříkaný na Jawasaki a 1x Pionýr. No a právě Pionýr měl neustále trauma z toho, že nám nestíhá a že na něj čekáme a tak... No tak jednou kámoš, co by zdatný letecký modelář namíchal doma přímo raketovou směs z leteckýho benzínu, a že to jako zákonitě musí jet rychleji. A taky že jo - na začátku strmýho kopce u bývalého dolu nás na simsonech vzal stylem, že jsme málem ukroutili heft Prolítl tam asi 80 a zmizel za zatáčkou. Když jsme ho za zatáčkou dojeli a mysleli že na nás "musí čekat", kámoš zíral na motor, kde hlava doslova ulítla na silnici a obnaženej píst tam čouhal jako povadlé přirození Kamarád nebyl schopnej slova a jenom vydával takové zoufalé skřeky. Takže takhle dopadl pokus o domácí Shell letadlo-power


...hmmm. Jo, jo tenkrát byl benzín za vosum. A tenkrát ani těch vosum nebylo.
Tak jsem jednou do otcovy ČZ 175 Sport namíchal z nutnosti směs z: toluenu, acetonu, S 6006, S 6000. CCa tak 3 -4 litříky.
Po nakopnutí v garáži (jakej údiv, že to na směs pro odstraňování čehokoliv z čehokoliv chytlo) nasedám, zaheftuji a prásk.
Dvoumetrovej modrej plamen z vejfuku a co se to neděje? V rohu garáže hoří jasným plamenem balík černý igelitový plachty na pěstování jahod (taková co bejvala na silážních jámách), dále chytají pytle od brambor atd.

Duchapřítomně opouštím garáž abych vylačil auto a uhasil, co se uhasit dá.

Vyjedu, vytáhnu klíček z přístrojovky a nic, motorka vesele zvyšuje otáčky, plamen nepolevuje. Vytahuji fajfku od svíčky, dostávám pecku jak sviňa, motorka si vede svou a stále běží.
Uzavírám palivovej kohout a všímám si, že hadička přívodu do karbece nějak mění barvu, tvar, měkne, mizí. To svinstvo ji dokonale rozleptalo a rozpustilo!
Nechávám čízu čízou, běžím k auto, vylačuji jej z garáže, kde už není kvůli kouři vůbec vidět. Vytlačený auto se rozjelo, povalilo čízu, číza naboku. Už hoří i maminčiny kosatce a ostatní okrasné dřeviny.

Zpět do garáže. tam už nic nehoří, nebo hoří, ale není nic vidět.
Po 10-ti minutách. Klid. Dohořelo. Došla směs i v číze. V garáži pomalu padají zplodiny hoření níž a níž a ulpívají na všem, co jim přišlo do cesty.
Výfuk na ČZ má nádhernou modrou barvu, kterou mi ještě po letech budou všichni závidět.
Výsledek: moc jsem si nezajezdil, dvě hodiny jsem odstraňoval ten sajrajt z tý igelitový plachty ze všech koutů garáže a z auta. Rozborka a sborka čízy, výměna zapalovací cívky, hadiček apod..
Jo a kosatce atd.: Teda mami, ten den byl takovej pařák, že to ty kytky fakt nemohly ustát.


Už toho nech! Řehtám se v kanclu jak idiot a každýmu je jasný, že teď zrovna nezvyšuju firmě výnosy . Je fakt, že těch pár korun na benzín často nebylo, ale naštěstí kamarádův otec měl trabanta a k tomu takovej zahradní traktůrek, takže většinou jsme pustili žilou jednomu z těch dvou úžasnejch strojů (mnohdy oběma). Jednou se ale stalo, že oba zdroje benzínu byly skoro na suchu, tak jsme namíchali absolutně úžasnou směs z technickýho benzínu, přidali trochu ředidla a smíchali to s transformátorovým olejem a nakrmili tím mustanga. Skvělý na těchhle motorkách bylo, že opravdu jely úplně na všechno. Abych byl přesnej, na tohle to zase až tak moc nejelo, ale po chvíli strkání to nakonec naskočilo. Čoudilo a smrdělo to příšerně, ale jelo to a to bylo hlavní .



To já už jako adolescent trápící fichtla, jsem si nechal poradit, že líp pojede, když vypálím vý****. Sundal jsem tlumič, nalil benzín a zapálil. Debilovi se zdálo, že to málo hoří, tak jsem ho zvednul a kouknul dovnitř. Pouze faktu, že brýle nosím takřka od narození, vděčím asi za to , že vidím. Jinak roztomile depilované obočí, rašící knírek a ofinka.


Ještě přidám "jak jsem sedlal Jawu 500 OHC"
Kamarád z vedlejší vesnice zakoupil vrakoidní 500 a dal ji do vzorného pořádku. Chvilku pojezdil a musel na vojnu, tak že ji prodá. Inu, my chlapci 16 letí sedlající v té době fichtly jsme žadonili, že se musíme svézt. Nechal se ukecat. Usedáme, já a kamarád. Bez přileb, kdo by se zatěžoval takovou drobností. V roce 77 se to tak nebralo. Po okresce míříme k lesu. Rodinka na pěším výletu. Jak jinak v tehdejší době. Otec, který nás zmerčil jako první popadl obě ratolesti a mrštil s nimi do lesa, za pomyslnou ochranu příkopy naplněné vodou. Bere manželku za ruku a skáčou, bohužel malý odraz, takže, když jsme jeli kolem, dopadla na nás sprška osvěžující vody. Asi po kilometru otáčíme a hrneme zpátky. Už z dálky vidím, jak manželka fackuje toho aktivního tatíka. Děcka se řehtají z okraje lesa. Pro jistotu točím plný plyn(jelo to tak 160) Tatík se nám asi chce pomstít a bere baťůžek za popruhy a chce nás plácnout přes hubu(asi) Nějak si to špatně vypočítal, nás minul, ale odstředivá síla ho roztočila a manželka to schytala za nás a zase se poroučí do vody. Docela by mě zajímalo, jak to tehdy dopadlo. Z pochopitelných důvodů jsme mašinu rychle ukryli do garáže, jenom kamarád nechápal, proč se tak řehtáme, když jsme ujeli sotva 3 kiláky. Teď to vypadá jak v grotesce, ale seběhlo se to hrozně rychle.


Tož si taky přidám:

Kolega motorkář má takovou blbou práci, opravuje plechovky, no ale v srdci to má srovnaný správně, tak nevynechá chvilku, aby těm plechovkářům nedal co proto.

Tudlevá mu tam přijel kolík s nablýskanou Barchetou a nově zakoupeným větrolamem, že jako esi by mu to mohl extra rychle namontovat. Milej Kikiš zběžně nahlídl do návodu, usadil pána na židličku a že prej v pohodě. Za chvilku vyšel z garáže z ohromnou vrtačkou, na tom 12 vrták, jenom si s tim tak bzučel a než se stačil plechovkář zdvihnout, bo cokoliv říct, udělal mu 4 fešný díry do kastle. No u toho byste měli byt, protože to nejde slovy popsat, tomu kořenovi se zhroutil svět, vyhrkly mu slzy a zaboha ze sebe nemohl dostat slovo. Kdybys mu dal medvídka, tak se s ním pomazlí a uteče dom.

No ve finále to samo dobře dopadlo, Kike samo udělal ty lochny přesně tam, kde měly byt a větrolam byl za 20 minut na fleku, ale v kuži toho plechovkaře bych tedy byt nechtěl J

...mam podobnou historku...jako 15-ti letý kluci jsme dostali...ano dostali od jednoho dědy, kterej už skoro ani nechodil a neviděl hadraplán...problém byl v tom, že měl zadřenej motor...no nic, sehnal se jinej, přehodil se a už se jezdilo...celý léto...a bez hadrů...na koupališti jsme ten samohyb vázali řetězem z traktoru k plotu...všichni z nás měli hroznou prču...léto uteklo a začala zima...i oblíkli jsme hadry, na zadek vobuli drapák a davaj...jak napad sníh, byla s tim docela prdel...jednou takhle letim ve vedlejší vsi z kopce do křižovatky po zasněžený silnici a chci uhnout doprava...rvu ho tam, hadraplán jde bokem, krásnej kontrolovanej smyk jak při rallye 1000 jezer a najednou ejhle...uprostřed zasněžený silnice mokrej flek asfaltu...jak šel zadek bokem a to kolo se dostalo na ten flek, tak se kouslo a už jsme se kutáleli...já bych řek, že dvakrát přes boudu, kámoš dodnes tvrdí že třikrát...fakt jsem to nestíhal počítat...ale tim to nezkončilo...dokutáleli jsme se do příkopu, kterej byl širokej stejně jak hadraplán a sakra hlubokej...prostě jsem se tam zapasovali střechou dolu tak, že jsme nemohli vylézt...ještě že měl kámoš v kapse nůž, kterým jsme si proklestili cestu ven skrz hadr ve dveřích...chudinka hadroš tam zůstal přes noc, ale druhej den jsme ho vyprostili a jezdilo se dál...akorát ty modřiny a boule chvíli boleli...tož to je moje historka s hadraplánem...



...s plechofkou mám podobnou...tatík je mechál a onehdá postavil svýmu bráchovi, tzn. mýmu strejcovi echtovní Š120...strejc si chrochtal jako blázen, ale že prej by to eště chtělo střešní vokno...inu sehnalo se vokno a táty kámoš klempíra Pepa, že ho zadělá...táta jezdili i jako "žlutej anděl" a měl zrovna službu a já jel se strejcem ke klempírovi, páč se věděl, kde bydlí...Pepa strhal krásnej tapecírunk stropu a strejc začal blednout...potom Pepa, evidentně se bavil, povidá strejcovi:"votočte se ať vás to tolik nebolí" a vzal do ruky majzlik, že by s nim urazil dvanáctku šroub a vysek mu ukázkovou díru do střechy...sem myslel, že budu strejce vomejvat...málem se zhroutil...no dopadlo to dobře...vokno zadělaný, neteklo do něj, strejc se vzpamatoval...horší bylo, že to auto tejden po tom tetka rozvěšela na švestku, páč se jí zvrhli kastrůlky s polifkou, který vezla babce...


Jak už sem jednou psal, prodávám plechovky. Tak jednou klient koupil funglovou plechovku. Krásný navoněný autíčko. A že chce střešní okýnko. Proč ne, vybral si krásný, elektrický. I stalo se. Mechanik odstrojil polstrování, pročetl návot a začal stříhat díru do střechy. Vystříhne plech a chystá se pokračovat. No a kdepak asi byla dírka udělaná? Samozřejmě přesně nad sedadlama vzadu. Jó to je tak, když si zajedeš s autem na dílnu opačně než si zvyklej.


Přidám ještě dvě záležitosti,co jsem prováděl jako vojnou povinný(už to bude třináct let...to to letí.
Jezdil jsem tehdy jako saniťák,a nejčastěji samo s 1203kou.
To auto umělo parádně práskat z výfuku,když se z kopce vyplo zapalování a nechala rychlost.V okamžiku zapnutí se konal výstřel hodný pořádné karabiny.Takhle jsem projížděl jednosměrnou ulicí směrem dolů,a vlevo šli dva chlapíci.Tak asi padesát metrů předem jsem to zapalko vypnul a když jsem je míjel,tak zapnul.Směs byla tak výborná,že po "výstřelu" se chlapík úlekem skácel do kolen a druhý ho musel zvedat (snad nedostal infarkt )
A druhá oblíbená srandička byla,že jsem měl takový ten přívěšek,co měl hromadu čudlíků a houkal,pípal a také "střílel".No a když se tahle věc dal na mikrofon od tlampače a spustila,tak to byl rachot jak na frontě a mezi paneláky se to ještě násobilo V životě před tím ani po tom jsem neviděl důchodkyně takhle utíkat a skákat mezi popelnice a maminky schovávat své děti pod sebe...a příslušníky zoufale se rozhlížet,krčit se a koukat,odkud že ta střelba vlastně přichází
Vím...trochu černý humor ,ale tehdy jsme řvali smíchy


Tak dám taky jednu. Kámoš onehdá zakoupil 350 a zavez jí domů do garáže. Ta garaž je podúrovňová a má takový ty vyklápěcí vrata. No nic, došel se oblíknout a že vyrazí na první jízdu. Nastartoval machnu rozjel se a v půlce vjezdu do garáže mu to chcíplo. Tak zcouval zpátky, znova nakopnul machnu a zase dojel jen do půlky. Tak to zase zcouval, a protože je kapku prchlivé povahy, tak to znovu nakop a rozlízen jí vytočil a hurá. Jak to rozjel, tak se mu to zvedlo na prdel a když projížděl pod vratama tak dostal od nich bombu do helmy. To ho ztrhlo zpátky a samozřejmě trhnul plynem ještě víc. Plnou rychlostí se vyřítil z vjezdu, prolít vratama na ulici, tu profrčel a zapích to naproti do plotu. Takže místo první jízdy zatlačil machnu zpátky do garáže a šel schánět nový vidle.



Bylo v dobách Jáwek. Byl absťák, tak se kamoš sebral projet na "luxusní" tehdy 634. No a manželka, aby nebyla doma s malou holkou, tak šup do rodinný Š100 a jela taky. I stalo se, že dojela za zatáčku, nějak manžílka za sebou neviděla tak zastavila. A on zase - musím ji dojet. Tak vylít ze zatáčky, použil extra super brzdy Jawácký a nakouřil to do vlastního auta zezadu! Holka klečela na zadním "...tatínek tatínek..." a mávala. Ale... teď tam byl a najednou není. Jak to zabořil tak krásně přelít přes střechu a rozplácl se před autem a zraky svý zděšený manželky. Šla ho sbírat...ale von nas*anej vyskočil, vůbec nezjišťoval co mu je, hlavně co je s jeho milenkou. Šla dojet, tak sedl a jel dom - a to sem ho viděl skutečně - přijel na hrbatý koze, kolo cenťák před válcema, tajně sem se chechtal....Dohra byla u doktora - strašně ho bolely holeně, měl krásný fialový pruhy vod řídidel. Zničeně sedí v plný čekárně. Sestra: "Co je vám?". "Sestři, já mám asi zlomený vobě nohy". Sestra: "Ajaj...tak POJĎTE dál..." . Nahlásil doktorovi že spad ze žebříku do prken....von ho totiž vošetřoval asi před měsícem když se sklouzl mašinou, tak mu to připadlo nějak blbý přiznat, že zas..............



Čekáme na kamoše u jeho baráku (s jeho bráchou), že jen zajede něco zařídit a hned pomažem koupat (Jáwky). Dlouho nejede až plechovka u nás zastaví a jestli tady ten a ten nebydlí. "Jo, to je můj brácha". "Tak sem ho vezl do nemocnice, ale bude OK, běžte pro mašinu". Čuměli sme jak paka. Tak sme dorazili na místo - machna ležela jak mrcha, kaluže krve na chodníku, benál. Normálně mazal do levý do kopce (ve městě), nějak ho vyneslo, tam ústila ulice, kolmo na obrubák, bum do podezdívky a nad ní výloha Knihy. Vletěl do ní, ale nebyla průchozí, spíš taková vitrína. Krásně se vodrazil zase ven, všude lítaly mapy a brožury (trefil nejvíc Krkonoše). Skla tři p*dele. Ráfek prolomenej až k náboji (dodnes visí v garáži jako memento) a vod gumy šllinc na zdi - roky sme ho vídávali. Pak nám přinesli štamgasti z nedaleký hospody přilbu prochcanou krví a bylo nám všelijak...ale dopadlo to OK, byl hlavně dořezanej vod vlastnoručního pleksiku - blbost a poučení! Tak pár štychů a nějaká drobnost v koleni a zápěstí.... ....


part two:

- je večer, stmívá se, padá rosa. Míříme do vesnice, zmožení jak muly hledáme hospodu.
- našli jsme ji. Všichni na nás koukaj, jak kdybysme byli procitnuvší obránci pevnosti po 50-ti letech. Není se co divit: zasraní jak jetel, spálenej proužkovanej xicht, maskáče a fůra krámů na zádech.
- co chcete? PIVO. A je vám už vosumnáct ? JASNĚ a hrdě ukazuji vobčanku s přepsanou devítkou (69) na vosmičku (68). Tak jo a co ten druhej? Vypadá tak na 12, ale ztrhanej je na 50 ? Jó, jen sedumnáct! Tak tady máš malý za 1,60,-
- Připadám si jako king, piju velký za 2,50,- kámoš vysál pohledem malý. Vše asi za 20 vteřin. Hospodskej kouká, kroutí hlavou a točí další. A prachy máte? JASNĚ.
- po 5-ti velkejch a 8-mi malejch se osmělujeme k diskuzi s přísedícími a vysvětlujeme jim situaci.
- když se po čtvrthodině uklidnila hospoda od smíchu tak začínáme pít i zelený, byť jsme si je nevobjednali.
- Franta:" Pepa má traktor, ale radši za ním zajděte až ráno. Von tady byl asi hoďku, zlámal se jak zákon káže a pak pro něj přišla stará."
- Sláva: " Jindra má ve stodole nějaký vraky, snad by se tam našlo nějaký použitelný kolo, ale radši tam skočte taky ráno, má zlou starou."
- Sakra co je to za vesnici? Se tady bojej ženskejch?
- Kolem půlnoci opouštíme hospodu nasměrováni k nejbližšímu seníku JZD.
- Uleháme ustrojení. Vlastně jsme ve stavu, kdy nevíme jestli ještě uleháme nebo už spíme.
- za noc je nám několikrát blbě.
- Je ráno. Neděle. Vylejzáme ze seníku. Smrdíme, vypadáme jak bahenní příšery nebo bojovníci z Vietnamu. Míříme do vesnice.
- Sehnali jsme Pepu. Za 50 nás dotáhne až k Jindrovi. Nasedáme do traktoru a blížíme se k našemu vozu. Vysedáme z traktoru a připravený lano vážeme k zadku traktoru.
- Nemáme rádio. Nemáme mlhovky. Stejně to voboje žralo moc elektriky...
- Po 1 hod se rychlostí 0,5 km/hod a skoro po náboji předního pravýho kola dosáváme k Jindrovi na dvůr.
- Sakra chlapi! Co mi tu zaneřáďujete dvorek! Po opuštění kokpitu vystupujeme na dvorek souvisle pokrytej kuřincema. Omlouváme se.
- za 50 kupujeme starej ráfek z čízy. Montujeme ho radši na silnici bo kuřince nám ještě chyběly.
- Sláva! Všechno v pohodě. Tři dny dovolený v tahu a zbejvá nám ještě 300 Kč.
- Odjíždíme z Pavlišova zpět na Náchod, v Český Skalici je prej nějaká zábava.
- Kopec z Náchoda na Skalici. Sakra, zas to nejede! Ale votáčky to má!
- Zastavujeme a kontrolujeme řetěz. OK.
- Nasedáme, chceme se rozjet. Něco smrdí. Smradu přibývá. Nejede to.
- Spojka kaput. Otáčíme ručně přes dvě plný a míříme na neutrál zpět do Náchoda.
- Zastavujeme na zastávce autobusu. Vykládáme věci a obracíme hadráka na pravý bok. Sundaváme levej kryt motoru a vyvalí se na nás smrad jak blázen. Shořely lamely. Nemáme je. Odcházíme do nejbližšího okolí a ptáme se kolemjdoucích. S hrůzou v očích se od nás všichni odvrací, někteří začínají utíkat. Neuspěli jsme, jó neděle.
- začínáme se hrabat v odpadkových koších a hledáme korkový špunty. Ty kur.y komunistický to víno zavíraj těma plastovejma nesmyslama! Našli jsme jeden špunt. Málo.
- Zajišťujeme hadráka v poloze na boku pomocí klacku a odcházíme shánět dál.
- Cca po 2 hodinách jsme sehnali pytlík asi 10-ti úplně nových špuntů. Hospodyně nám je hodila z okna a zase rychle zavřela. Snažíme se dořvat co za to, ale zatahujou se i závěsy.
- Vracíme se s úsměvem zpět, ten nám však záhy mizí. Na zastávce vidíme hadrolet na všech 3 kolech a za ním stojí krásná žlutobílá 120 s nápisem VB.
- Ne, to nejsou žlutí andělé. Nechceme se k tomu hlásit, ale jdou nám naproti. Otáčíme se a jako by nic zevlujeme. Dohnali nás.
- "Pánové! Co to jako je toto!" To je Velorex, nám se spálila spojka a .....
-"Víte, že stojíte na zastávce a že vám z toho teče nějaký smradlavý bahno?" Sakra, klacek nevydržel a vytekl všechen olej (teda to co z něj zbylo)
- "Tak to rychle odstraňte! Všechno, včetně tý kaluže! A je to za 100 Kčs !"
- Klopíme uši, smlouváme,ale bez úspěchu. Ručníkama utíráme volej zpod hadráka a obracíme ho zpět na bok.
-"Tak to teda ne! Jste na zastávce! Jeďte si s tím mimo komunikaci!
-Ale vono to nejede! "Tak tlačte!" Tlačíme a za námi zůstává čára od oleje. " Jsme na parkovišti a za dohledu VB se vracíme zpět po čáře a likvidujeme ji zbylými svršky." Odjeli. Ufff!.
- Dvě hodiny řežeme loveckým nožem ze špuntů korkový lamely. OK, Hotovo! Montujeme zpět. Zaśe na všech třech kolech.
- Sakra, co se tu válí? Otáčíme zase zpět na bok, vše sundaváme a doplňujeme spojkovou tyčku. Upadla nám kulička. Nemůžem ji najít. Po hodině, kdy jsme proseli písek a kamínky z poloviny parkoviště jsme ji objevili nalepenou na krytu.
- Vše zkompletováno, vyrážíme hledat převodovej olej P 90. Sehnali jsme jen vyjetej. Za to 5 litrů! Lejeme tam ten asfalt a úplně hotoví nasedáme.
- Vysedáme. Tlačíme. Nasedáme. Chceme řadit. Nejde to. Lamely na spojce jsou tak široký, že při vyšlápnutí se stejně neoddálí.
- Seru na to a přes zuby tam vrážím za dvě. Posunujeme se směrem k České Skalici. Už je šero.
- Jsme ve Skalici, ale nemůžeme zastavit bo by nám chcíp motor, protože furt nefunguje spojka.
- Synchronně se podíbáme nalevo, napravo, na sebe a kývneme.
- Máme za to, že tato dovolená si dovolila dost. Míříme domů směrem Dvůr Králové. Furt za 2.
- Před barákem to ve 22,00 chcípám tím, že zabrzdím.
- Vyleze máma. "Jejda kluci! Vy už jste tady? To to ale uteklo co? No nic, zejtra by bylo potřeba složit dva horaly sena na půdu !"
- Beze slova opouštíme ten zdroj naší zábavy a míříme do hospody utratit vše co zbylo....
-Tak zas za rok o prázdninách!


Tahle kámošova story taky patří do kategorie *Ne před oběděm*

Na sportovním soustředění byla večer kalba, pořádně se zachlastalo a zmazali se jak zákon káže. Ráno se probudil, nic si nepomatoval, akorát zjistil že má na malíčku kus hovna. Neměl tušení co to, tak šel do umývárky ale co to...? Bylo nasraný v umyvadle. Prej vůbec neví že by něco takovýho dělal....


taky jednu přidám, vyprávěl kámoš, jak byl ještě s dvěma typama na chatě, ožrali se, a ty dva dostali nápad, že si budou strkat flašky do prdele no ale nějak jim to nešlo tak dostali nápad potírat ty flašky paštikou, pak už to prej šlo jedna radost


A jště jeden o babetě.Já měl kdysi v motocyklovým pravěku napucovanou zelenou jednorychlostní babetu s ručně dělaným (ze svařečskýho drátu)košíkem vzadu .Nikdy bych ji nikomu nepučil ani nerasoval,ale situace se změnila pač jsem měl dvě promile a jel z bečky.A v té opilecké euforii jsem svezll dva ožralý kamoše .Kojál se vnutil na sedačku a Nataša si opatrně sedl na ten košík, no a já jsem jel ve stupačkách vestoje.Ty dve kiláky to šlo celkem dobře a když jsem konečně z polňačky najel na silnici a uviděl naše vrata,tak jsem tomu vyťal. Dobrou čtyřicítkou jsem si to hasil ve dvě v noci proti vratům a teprve pět metrů před nima jsem zjistil,že to kurva se třema chlapama neubrzdím.Rana do vrat,jak při nájezu tatarů,já rozplesklej po vratech, Kojál natržený vercajk o zvonek a Nataša prdel o rozsedlej košík.No a ve vratech tatík,kterýmu byly naše zranění ukradený,narozdíl od jeho klidnýho spaní.Tak rozdal pár mířenejch po těch krvavejch tlamách a bylo posekáno.



Ano, přátelé, tak to je.
Stala se mi včera cestou z továrny taková příhoda.
Stavoval jsem se ve Zlíně za známým a když jsem odjížděl směrem na Otrokovice, tak se nedaleko Carrefouru za mě (CBR600F - '98) přilepil mladík na ječící NSR 125 - ??. Nic mi to nevadilo až do okamžiku, kdy jsme dojížděli auta, z nichž část odbočovala ke zmíněnému hypersuperzařízení a část jela dál. V tomto okamžiku se mladík rozhodl ukázat své ambice a la Pedrosa... Vzal mě z prava (jel jsem cca 50 - maximálně 55 ) a při ukázkovém zařazovacím manévru mě najel do pravé nohy a na pravou přední stranu... Já jsem to ustál, protože soustrojí o hmotnosti cca 300kilo včetně živé váhy je nějaká hmota, ale on se nějak roznemohl a skončil mimo cestu - nic hrozného.
Jenom mě nasralo to předjetí z pravé strany - v případě vyšetřování bych byl viníkem já - nebo ne?
No a tož jsem zastavil a vztekajícímu se mláděti klidně vystvětlil, že si tu motorku zvedne sám, když ji umí položit, že se předjíždí zleva a to tak, aby neohrozil ani neomezil ostatní účastníky silničního provozu, nepředjíždí se v křižovatce a v její těsné blízkosti, nepředjíždí se v pruzích vymezující směr jízdy, a že za dorážku mého načnutého blinkru, bolavou nohu, podřený lak a prasklé plasty právě včil dostane přes hubu.
Nyní došlo k obrovskému pobavení okolostojících autařů a hlídky městské policie, která okolo projížděla, protože jsem - a to si sypu popel na hlavu - vyjevenému chudákovi vlepil předpisovou "otcovskou" facku.
A on mi zakřičel do tváře onu větu z topicu.
Nu což, projel jsem net a nikde nic. Tak to o sobě napíšu sám. Přece jenom, třeba ho odradilo, když jsem mu upřesnil, koho má jmenovat. Kdo ví? Snad si tak moc nefandím.
Pro ty, kdo mě znají osobně - víte, že jsem musel být fest nasrán, neboť je mi fyzické násilí odporné.
Pro ostatní - suďte mě, jsem vinen. Přiznání je polehčující okolnost, i když jistý flastr. Ale doufám, že ta červená ruka na levém líčku mu příště zachrání život.
Bít se asi nechtěl - já jsem supetěžká váha a on byl s bídou welter... Asi by se situace nemusela vyvinout přesně podle jeho představ. Vím jenom, že se jmenuje Roman, měl to napsáno z boku na plexi



Jak Medved ztratil kamarada :
dostala se mi do rukou nekdy ve ctrnacti letech Jawa-CZ 150 (typ si ted z hlavy nevybavim). Celou jsem ji do sroubku rozebral, co bylo spatneho (skoro vsechno) opravil ci vymenil a zase smontoval. S papirama jsme si tenkrat hlavu nedelali, dal jsem na to nejakou znacku, co se jich v garage valela cela bedna a hura do Klanovickeho lesa. Cestou jsem se stavil pro kamarada. S kamaradem cekalo stado stavnatych dvanactek a trinactek (tenkrat nase oblibena vekova kategorie). Kamarad nasedl, ja mu rikam : "Drz se vole, vodskrabnu to po zadnim, at holky videj". Plny kotel, mlhova clona, prach, spojka, trhnuti za riditka - na zadni sla krasne, dolu to trochu bouchlo a jeli jsme. Pres rameno mu rikam : "Cumely co?" a nic. Tak otocim hlavu a zjistuji, ze jedu sam. Kamarad sedel na prdeli hned vedle tech holek, holky cumely, oci deset centaku z ksichtu ven. A od te doby jsem mel povest desneho tvrdaka, co se rozjizdi zasadne po zadnim a vubec ho nerozhazi, kdyz ztrati batoha.

Jak Medved ujizdel policajtum :
ve trinacti letech jsem si koupil za 100Kcs svuj prvni velky motocykl - CZ 125T. Domu jsem to pritlacil na prazdnych pneumatikach znacky Bata. po cca tydnu prace jsem "ten stary srot" jak rikal tata, uvedl do chodu. Jel jsem k pumpe pro benzin za dvacet korun (skoro se mi do nadrze nevesel - to byly casy) a protahnout to na nasi zkusebni drahu - rozestavenou boleslavskou dalnici. S vedomim, ze teple to nemuzu nechat chcipnout, protoze uz by se to nerozebehlo (vule v zamcich krouzku pres milimetr delala svoje - mezi krouzky a valcem by se protahla i docela tlusta housenka) jsem na dalnici zalehl a dal "plnej" - ciza se rozdovadela odhadem tak na 50 km/h - opojny pocit. Na konci dostavene casti jsem se otocil a jel zpet, motorka uz byla slusne ohrata, trojka uz to neutahla - tak dvojku. A hele, prede mnou zeleny panacek s placackou cosi ukazuje - asi jako ze mam zastavit. To urcite, nekde jsem slysel, ze spravny motorkar zasadne policajtum ujizdi - tak plnej a pryc. Ouha, dvojka uz taky nic moc - nevadi, jednicka - pritel motoristy - me zachrani. Musel to byt uzasny pohled pro nezucastneneho pozorovatele - trinactilety desperat na ctyricetiletem veteranu se rychlosti cca 10 km/h riti po dalnici, vedle nej lehce poklusava prislusnik VB, "v pase smichy zlomenej" (mimochodem to byl otec meho uhlavniho kamarada - takze moje totoznost byla v te dobe uz znama) a v zavesu jede policejni zigul - ma problem se desperata drzet, protoze tak pomalu musi jet pres spojku - obsazeny tremi slzicimi prislusniky VB. Vyresilo se to klasicky - jako vsechny nase podebne prestupky - odebranim kabelu ke svicce a naslednou navstevou otce na okrsku.

Po mnoha letech jsem byl s predmetnym otcem meho kamarada - druhdy prislusnikem VB na pivu a bavili jsme se o teto a mnoha dalsich siutuacich. Dozvedel jsem se, ze tenkrat vedeli o nas vsech uplne vsechno - jake mame motorky, ktera z nich ma papiry a ktera ne, kdo z nas ma na co papiry, kam chodime jezdit atd. Dokonce mi vypravel prihodu, kterou uz jsem davno zapomnel - jak me v sestnacti zastavili policajti ve Vysocanech na Jawe 20 - to byla tehdy moje jedina motorka se znackou a technicakem - bohuzel ja jsem jeste v sestnacti nemel papiry ani na toho pionyra - takze docela pruser. Tenkrat to prave z tech Vysocan poslali k nam a "nasi" policajti to vyresili pohovorem s mym tatou - v hospode . Ja o tom dvacet let nevedel a dvacet let jsem delal machra jak jsou na me policajti kratci .




Dneska při cestě do práce (hnusný slovo), jsem byl opět nadšen-v klídku si ho mastim našim okresnim městečkem (na tachometru cca 60), nikde ani auta, slunce pálí, kytky smrděj, nádhera .... , pouze na chodníku korzuje starší paní, zjevně hodlající přejít komunikaci, mrkne v pravo-nikde nikdo, mrkne vlevo, já, pravděpodobně si mě všímá, opakuje pátravý pohled, kouká přímo na mě-už sem tak 40 metrů od ní, ujišťuje se že skutečně jedu....a vstupuje přímo před moje přední...brzdim co to dá-kupodivu brzdná soustava nás (mě a motorku ) dokáže zastavit baj voko metr a půl před dámou v černém-operativně Lady in black, která, poplatna pudu sebezáchovy bleskurychle reaguje okamžitým zastavením, asi abych se líp trefil, bez jakéhokoli úhybného manévru...... zastavim motor, slušně pozdravím a táži se lady co jí vedlo ke zjevnému pokusu o sebevraždu a vraždu (mě), dostávám odpověď "že si myslela že to stihne", vzhledem k její dopředné rychlosti 0,5m/min utopie, podotýkám že 20m vpravo je podchod pro chodce..... Vše dopadlo OK, paní Šmuclerová přišla o sqělou příležitost ukázat národu co sem za hovado..... )).
Vzhledem k tomu že mi v pondělí před kolo vlítla za bílého dne srna-stalo se víceméně v betonovym bukru podjezdu, musela přeskočit zábradlí, před čtrnácti dny v zatáčce potkávám koně s kohortou pronásledovatelů-von prej zdrhá docela často, je to sviňa arab )), kozénky už mě taky málem dostaly ...... už sem letos přejel užovku a telefon (ne můj)-kočka a psi se nepočítaj, pokládám zcela se nabízející otázku:
Kuwa kdo mi tam eště vlítne-slon z Humberta ? ? ? ))))))))))))
))))))))

a tady ten originál:

Bylo krásné zimní ráno někdy na sklonku éry komunistů a my se s kámošem chystali mordovat zase ve sněhu jeho starou dvěapůli. No nadlábnem to a frčíme na polňačku. Dvě tři zatáčky a bum ho nalevo. Koukám, není čím řadit a ani startovat. Vodtáhli sme to s kámošem vedle jeho baráku do stodoly a že tu sviňuchu řadičku přivaříme jednou pro vždy. (bylo nám krásných 15 let a byli jsme samozřejmě nadšení a všeho schopní) Karbec ze všech stran vochcanej od benzínu (trochu netěsnil, ale to stál benzín trochu míň tak se s tím jezdilo) tak jsme ho zakryli hadrama, aby nám to neblaflo. Přišel třetí kámoš co viděl svýho tátu jak vaří svářečkou a že to tedy zavaříme. No tak dva čuměli a třetí vařil. Měl takový ty černý svářečský brejle a docela to vypadalo že umí. Kde se vzalo, tu se vzalo, najednou začal hořet ten hadr kolem karbece. Protože byl plamínek pidi, vařil machr nadále, prej už jen chvilku (cca 10s). Plácnul sem do toho hadru abych to uhasil a trochu toho plamýnku mi zůstalo na ruce a hořelo to. Začal sem spíš reflexně než že by to pálilo mávat hořící pačičkou. Mazej si to strčit do sněhu ty pražskej cejťo radili mi ti vesnický borci (tenkrát sme říkali písťáci - asi čím víc pístů tím větší písťák). Tak se ti dva bavili na můj účet jak tam strkám ručku do sněhu posetýho hovínkama od slepic. No a než se otočili zpátky, hořela už přívodní hadice od karbecu k nádrži a to jako že fest. Nápad: vytlačíme to ven a naházíme na to sníh. Jak borec řekl, stalo se. I leží motorka s úplně hořící nádrží zvenku před stodolou a lopatou zahazujeme nádrž. Mašina byla v tmavě červený a z nádrže už slejzal poctivě natřený lak. Začínalo to být opravdu divný. My slabší kusy nikoliv ze strachu, ale kvůli takovýmu divnýmu pocitu sme se vzdálili od teď úž totálně hořící motorky s půlkou nádrže benzinu. Borec co v tom domě bydlel sám hrdině hasil lopatou nedbaje našeho upozornění o možnosti exploze.
Uf.
I stalo se. Nádrž explodovala. Čumim, nechápu, hasící borec tam nebyl, lopata jo. Stav ohně: Borec za plotem dohoříval, motorka taky, stěny baráku i stodoly posetý spoustou malých plamínků, asistující vlčák Argo (dej mu pánbu klidný spánek pošel až za další 2 roky na psinku) taky.
Tož sme vše dohasili lopatou a odvážný borec vypadal taky OK. Měl trochu opálevý vobočí a jinak jen trochu červenej ksichtík od zadejchání při usilovném hašení. Vzhledem k faktu, že hrozil průser v podobě zákazu jízdy na mašině jsme její zbytek zbavený všeho hořlavého materiálu schovali k druhýmu borcovi do garáže. Onoho odvážného jsme ostříhali v místech spálených vlasů a tvářili se že je vše OK. Najednou začal kámoš skučet, že se mu to nějak nezdá a že ho hřeje návětrná strana tela rozuměj ta směrem k ohni. Slíknul se a ukázalo se, že je depilovanej zepředu jak je to teda dneska podle nějakýho toho příspěvku moderní. Taky mu začly po celym ksichtu nabíhat takový divný puchejřky.
To prostě nešlo ututlat. Takže k sousedce, aby ho odvezla na pohotovost že na nej bouchnul při zatápění kotel. No zatopíno sme pak dostali od řodičů my.
A to je asi všechno. (jako s těma ustřicema) Kámoš je dneska úplně OK bez následků a docela rádi se tomu zasmějem. Tak tady někde sou začátky mýho motorkaření.
No a příště pohádka o špatně dotaženým přednim kole a machrování u vesnický hospody.
ČUS

cccenda> *yes* *yes* bomba :lol: Jojo, vzpomínám, luxusní storky :thmubup:
Nemáš náhodou někde i to jak nějací dva týpci jeli velorexem na dovolenou? :lol: :lol: :lol:

přijedu na neznámou pumpu, machrovsky vypínám policajtem, bo u vedlejšího stojanu jsou tři pubíci na skůtrech a jeden na šestikilu v triku a kraťasech a ještě maj sebou pubky......elegantně sestoupím z výšin svého litra a vrazím pistoli do nádrže........přitom zírám, jakej jsem na ty pubíky udělal dojem-všem padaly čelisti......HOVNO!!!!!........držel jsem pistoli u stojanu s naftou!!!!!!!!.......trapně jsem objel stojan a spořádaně se zařadil do fronty na benál........ani jsem nějak netoužil po pohledech těch pubíků :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:

jeden človíček vlastnící velorex zůstal jednou stát na cestě s poruchou.jal se tedy stopovat zdali by ho někdo neodtáhnul.zastavil mu nákladní liaz.jeho řidič mu přislíbil že nepojede víc jak 60.poněvač velorex neviděl ve zpětných zrcátkách brzy na něj zapoměl a rozhulákál liazku na 90.na to ovšem kožená volha nebyla stavěná a začala se točit dokola že by s ní byl brzy kabriolet.človíček ve velorexu byl moc rád že se lano brzy utrhlo..

Tohle mi dneska řikal brácha. Sice to není trapas, ale zajímavá historka.

Dojeli sme na pumpu natankovat. Vedle nějakej chlap s Feldou začal tankovat. Po chvíli přišel, smrděl z něj alkohol a říkal: " Hmm, to vypadá silně. Kolik to jede?" "No to různý, ale všem přes 200" "Hmm to je hustý... A kolik se vás průměrne zabije při vyjížďce?" "Žádnej" "Tak to málo chlastáte! Já chlastám, ale jezdim pomalu, takže je to bezpečný!"

:lol:

jilekk>
To se rika po cele republice. A je to hodne stare. Me to rikal uz hodne davno deda.

Fidži píše: Tohle mi dneska řikal brácha. Sice to není trapas, ale zajímavá historka.

Dojeli sme na pumpu natankovat. Vedle nějakej chlap s Feldou začal tankovat. Po chvíli přišel, smrděl z něj alkohol a říkal: " Hmm, to vypadá silně. Kolik to jede?" "No to různý, ale všem přes 200" "Hmm to je hustý... A kolik se vás průměrne zabije při vyjížďce?" "Žádnej" "Tak to málo chlastáte! Já chlastám, ale jezdim pomalu, takže je to bezpečný!"

:lol:

zajímavá??? spíš k pláči, zatím jediná z těch zde sepsaných :puke:

Colt>jo tak brejle to je někdy prekérka no - taky nosím a už mě pěkněvyškolily. Vždycky když někam přijedu (jako na sraz) tak sundám bagáž a brejle vrznu pod sedlo abych je zase ve zdraví a celé (už jsem je jednou pošlapal ve stanu) mohl při odjezdu použít. No a tak si takhlepěkně v sobotu odpoledne zase tu motorku nabagážuju, cca 15 min tvrdý práce a zápasení se stanem karimatkou spacákem baťohem a síťkou na bagáž která to všechno má držet, tak to tam nějak přikšíruju a startuju, ještě asi tak pět minut se v klidu strojím a usedám za řidítka - najednou mě to došlo, tak půl minuty jsem se ani nepohnul, jak jsem usilovně přemýšlel jestli jet s brejlema nebo bez, samo že brejle se zrovna nacházeli pod sedačkou, na který sem byl já karimatka baťoh spacák a stan. To už si na mě začali ukazovat, co tam tak dlouho nacvičuju a ten výtlem když jsem to zdechl a začal zase všechno odstrojovat, na jeden zátah to všechno spadlo z motorky dolů . . . byl jsem rudej jak sviňa lilo ze mě a koukal jsem z tama mazat pryč :lol:

lidi, tak takhle jsem se už dlouhou nezasmála, málem jsem se ani nenajedla :lol: :thmubup: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:
jak něco budu mít já, tak to určo hodím :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:

Kdysi jsem jel (ještě bez papírů) na svém "oskůtrovaném" fekálu 50/20 v tristním stavu po návsi, kolem kostela. Na potvoru se tam konal zrovna pohřeb někoho asi důležitého, protože se sešla fůra lidí, všichni v šolnách a rakev právě nesly ven z kostolíku. Na jedné nerovnosti v prudké pravotočivé náhle upadl lauf a za divokého řevu těch asi tří poníků se kutálel do davu smutebčanů. Ti vyděšeně prchali pryč, což já jsem nesledoval, asi na pátej pokus dal moto na centrál (stále bublala a část smutebčanů přešel už smutek nad umrlým a smáli se), lapl lauf, zaječel "kur*aaaa", protože byl horkej, pracně ho dostal na revmaplechy, popálil jsem si kotník a bez laufu jsem fáral domů.... Myslím, že z pohřbu byla asi estráda :)

Zegga>Vtipné je to, co ten kořen ze sebe vyplodil a ne, že jel opilej. Nedělej zas ze sebe moralistku :/

Fidži> to není o morálce, mě to prostě vtipné nepřipadá... *no*

CErin> *yes* :lol: :lol: :lol: jsou prostě v životě člověka okamžiky, které by ani nejlepší scénarista nevymyslel. Ty se musejí přihodit :thmubup:

Klasika> :D :D :D toz ja zatim nejaky trapas nezazil, ale to prijde, i kdyz to mozna ani nepoznam neb se takovym vecem nejako chechtam sam :D

No mě se stal vloni takový hezký trapásek před školou :shy: odjíždím tak od školy na svém skůtru peugeotu a říkám si tak že bych mohl hodit machra a zvednout to na zadní.Tak sem dal plný a trhnul řidítkama,vždycky se to postavilo tak akorát jenže ten motor byl studenej atím pádem tam byl automatický sytič :/ tak se to zvedlo tak že sem to překlopil dozadu a jel po zadním kufru asi 10 m :puke: utíkal sem za tím skútrem zavěšený na řidítka a po těch 10 metrech to spadlo na bok a já na skútra :lol: pořád vidím ty uřechtané pohledy spolůžáků jak se mi smějou jak sem napasován na tom skútru.Njn i padesátka skůtr umí posmýkat :thmubup:

mandy8>
Po tobe musi byt radost si neco koupit. Je dobre ze te kazdy podle avataru pozna.

Bestie! píše: ...přijedu na SV650 na benzínu tankovat....sundám přilbu, vezmu pistoli do ruky a dávám Suzince papat....přijde týpek z plechovky, nějaký Audi, blbeček s kérkou a napresovaným tričku...chvíli postává, čumí vydatně žvýká Huba Buba evidentně se snaží navázat kontakt a pak řekne...
,,Ty jo, jako jezdíš na motorce jako, jo?"
,,No jasně že jezdím, když na ni sedím a tankuju benzín...!"
,,Hm, pěkná......černá....jako já su taky motorkář jako!"
,,Jo?A co máš za motorku?"
,,No, stejně jako ty, jednoválec, ale silnější jako, dvěstěpadinu!"
:lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:

Tak to je GOOOD *yes* *yes* *yes* :lol: :lol: :lol: Ano i tací jsou :lol:

Hm, mě se také již přihodil podobný trapásek, jedu takhle z práce a v malý vesničce předemnou krabice na 4kolech typu Duchcáto...za mnou červená Octávka (safra, mám já na ně štěstí :/ )
..Ha, odbočuje v levo, fajn, objedu ho, stejně se tu mrcasí....už pomalu odbočil, já zatáhnu za plyn a rozjedu se, najednou motorka začne zpomalovat....co se stalo, zatáhnu zase za plyn a už vím, co se stalo...rukojeť plynu mi krásně vlaje na řidítku ...(pomyslím si, jasněěěěě, to bylo to načatý lankoooo ale ne, zrovna tady a teď ??? Asi 2 kiláky od domova, hm :/ )...Octávka mi mine o kousek, asi nějaký taky nevrlý řidič, co si pomyslel, no jo ženská, tak na to nelez, když na tom neumíš....

Hm, co teď .... sesednu a vrhnu se pod sedlo pro nářadí....vytáhnu šroubovák a už se nípu v sdruženým vypínači na pravém řidítku....hm, je to ono, co teď..zastaví mi příjemný chlápek v malým Fiátku....Ahooj, co je, nejede? říkám, hmmm, lanko, aha, já jsem Endůůrista a mám pár veteránů...dali jsme se do řeči, nakonec dorazil přítel s tím, že budeme muset zvednout otáčky, jinak neodjedu..nakonec jsme vymysleli, že pojedu na sytič......<strong>takže na rezervu</strong>...<strong>na sytič</strong> a v každé pravé zatáčce jsem ji musela dotlačovat (ZX-4R má takový ty krásný vzduchový hadice - jakoby náporový sání a když je tam sytič, nemůže se zatočit do prava, jinak spadne)......cvakala jsem zadkem 6tku drát, aby mi ještě nedošel benzín, páč všichni známí byli s dodávkama pryč...
Po cestě jsme jeli asi 40-50km/h....raději jsem se ani nedívala na výraz předjíždějících lidí... a na ulici už vůbec ne, ještě, že mám kuklu a helmu :rolleyes:

Nepřeji nikomu...... :puke:

A ještě jeden.....jedu takhle na poštu u práce vyzvednout si dopis....vracím se k moto a vidím, jak mi na ní šahá nějakej parchantík (jsem na to alergická, kdo ne, že?) a otec u toho stojí a nechá ho...nahodila jsem ošklivej ksichtík, tak mu teda řekl, ať jde na stranu...
...Zasednu za nádrž a otec na mě.... :

...Můžu se zeptat na co tam ve předu máte ty druhý stupačky??..

A já na to...

...To jsou padáky...

A on...

...Aha...

Myslím, že stjeně to nepobíral a nevěděl ani co je padák, achjo.... :lol: :lol: :lol: *no*

Prostě Throootlové :lol:
EDIT :slova:)

refi píše: Klasika> parkoviště před hondou v ostravě, dokupuji poslední litr oleje, který zrovna měli v prodejně a jdu dolívat olej, vyšroubuju víčko, doliju, motorku chci narovnat kvůli měrky, místo narovnání ztrácím balanc a už to jede - motorka na mě padá, z ní na mě vytéká olej, pode mnou se kácí flaška s novým olejem, na mě padá přilba, tankruksak, z kterého vypadávají doklady, sluneční brýle, vše do oleje, snažím se vstát, ale s dvěstěkily na sobě to moc nejde, navíc s olejem všude, kde se podívám :lol: nikde nikdo, až v dáli na konci parkoviště dva borci lezou do auta, volám zoufale, přibíhají, jeden z nich háže zádama o zem na vylitém oleji :shy: :lol:
když to zkrátím - šla jsem žadonit do už skoro zavřeného obchodu pro olej (byl poslední), odlévá mi ochotný prodavač z barelu a jde mi pro jistotu olej dolít, pak mi pomáhá olej uklidit z plochy, v tu chvílí přijíždí další borec na motorce, samý chrom, ještě prosí prodavače, ať mu prodá žárovky, prodavač (stále ochotný) mu je jde vybírat a kompletovat, pak se vrátí oba ven, borec nasedá a chce nám ukázat, že to umí, no a nějak to nezvládl (můj olej s tím neměl nic společného :shy: ) a pokládá tu chromovanou krásku na zem, žárovky jde kupovat znova :lol:

kdo si pamatuje, jak jsem dojela k motohance na závěr sezony, tak ví, kde všude jsem olej měla :lol:

Jejdaaaaa, jako z grotesky :lol: ;)

1100Virago>>
REFI: to byla story jak 52komiků&spol...tak jsem se dlouho nenasmál, zasloužilo by to i zfilmovat! *yes*

Borrowski©®> njn :D tak ale neříikej že si nikdy něco podobného nedělal když ses chtěl ukázat.Jenže je to tak vždycky, když se chceš ukázat tak se něco stane :P

Klasika>>
Kdepak, jsem hadra proti tomu, co jsem četl od Tebe :))).... Jsem ale rád, že jsme na tom všichni tak podobně, člověk se za sebe v tu chvíli totiž občas stydí :thmubup: