Naposledy editováno 03.07.2017 10:09:08
1 reakcí na tento příspěvek Čauky hlasí se napůl vyzobaná kukuřice (motorkářka:)))někdo ...
1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Čauky hlasí se napůl vyzobaná kukuřice (motorkářka:)))někdo ...
1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Čauky hlasí se napůl vyzobaná kukuřice (motorkářka:)))někdo ...
1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Čauky hlasí se napůl vyzobaná kukuřice (motorkářka:)))někdo ...
Naposledy editováno 08.10.2015 21:07:40
1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Čauky hlasí se napůl vyzobaná kukuřice (motorkářka:)))někdo ...
1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Čauky hlasí se napůl vyzobaná kukuřice (motorkářka:)))někdo ...
1 reakcí na tento příspěvek Čauky hlasí se napůl vyzobaná kukuřice (motorkářka:)))někdo ...
s postavičkou maličkou,
směle říká „Nazdárek,“
ten náš malý Kašpárek.
Smíchem kolem všechny kosí,
pak o nocleh večer prosí.
Když ve smíchu den svůj prožil,
nemá, kde by hlavu složil.
Proto prosí „Pane králi,
byste vy mi domek dali.“
Král ty prosby liše slyší,
Kašpárek má cíle vyšší.
Že radost jeho velký um,
chtěl by vlastnit malý dům.
Bance rolničkou svou ručí,
na domek mu snad i půjčí.
V bance on se mýlil předraze,
v noci spává venku na mraze.
A jak dál dny, noci běží,
přestává být čilý, svěží.
V sejfu banky rolnička,
v kraji smutná písnička.
Že neměl místa, kde by žil,
smutkem on se usoužil.
Na kraji města kopeček,
u něj plůtek, domeček.
Na plácku jak drobeček,
tam Kašpárek má hrobeček.
1 reakcí na tento příspěvek Čauky hlasí se napůl vyzobaná kukuřice (motorkářka:)))někdo ...
Přestárlá střecha došková, rozpadlá malá pícka.
Zde v samotě vdovec Čepička,
dobývá k žití si chlebíčka.
Má tak sotva na mléko od pekaře housku,
víc pro sebe nevydře z toho pole kousku.
V potu tváře Čepička,
dobýval si chlebíčka.
Bídu s nouzí denně tře,
do úmoru v polích dře.
Na chléb on se musí snažit,
i když slunce ho chce zpražit.
Denně dře se velice,
celé dlouhé měsíce.
Bohatství ho neláká,
mají ho za hlupáka.
V potu tváře s trudnou prací
navečer se domů vrací.
V chaloupce malé nuzné žití,
ledová studánka dává mu píti.
V životě nikdy bohatství nemíval,
se skepsí dopředu také se nedíval.
Že chtěl si budoucnost trošičku zajistit,
nechal si chaloupku ve městě pojistit.
„Běda“, nepřečet´ si řádně smlouvu,
na léta ze sebe udělal slouhu.
Slouhu a bez práv otroka,
sám sebe prohlásil za cvoka.
Po léta dlouhá se v bídě mořil,
teď aby na smlouvu z té bídy spořil.
Se smlouvou pojistnou strašlivě naletěl,
dostat se z bídy té ni trochu nevěděl.
Zvečera k studánce se chodil mýt,
chladivou vodu mu dávala pít.
Dalek od domova
nebe jak z olova.
Života bídy chtěl zahnat stesk,
chaloupku malou zapálil blesk.
Když došel k chaloupce, stál,
z hořících trosek ho osmahl žár.
Rány do duše vypálil stesk,
když zjistil, že smlouva nekryje blesk.
Přišel on o všecko, i o svou roli,
světem jde přesmuten s žebráckou holí.