Průměrné stáří motocyklového parku 32 let hovoří za vše. Jsou to ty všemožné pincky, pařezy, kejvačky, třindy, čízy, simsoni atd, které jsou pod vrstvou prachu a pavučin v každé druhé stodole či kůlně a stále nejsou odhlášeny na dopravce. Majitelům pak dorazí obálka z ČKP se složenkou na hezkou sumičku... A že takovejch lidí znám... Do toho milionu registrací se nepočítaj babety, tam by mě to číslo docela zajímalo
Jinak na silnicích(a to nemyslim teď v zimě) ty motorky moc vidět nejsou. Je to hodně okrajové hobby pro takřka hrstku nadšenců. Když to třeba srovnám s Francií, kde motorek jezdí pomalu stejně jak aut, tak jsme totální motocyklový pravěk. Zde je to převážně rekreační a módní záležitost, kdy o víkendu vyjede z Prahy pár partiček prachatých papriků na svých obligátních HD či GS boxerech k Berounce na zmrzlinu a vystavit u zahrádky své nablýskané kolosy na odiv buranům a vidlákům. "supersportaři" zas vyrazí na svou oblíbenou "liběchovku", kde daj 10 min "kolínkaření" a pak zbytek dne pózujou se svým posledním modelem "litra" s carbonovými akrapy na pumpě s nezbytným kelímkem kafe a porovnávaj, čí komboška či helma byla dražší a kdo je tudíž větší "king"...
Jinak když kouknu po svém okolí, tk pár týpků s motorkou znám, ale ty najedou za rok tak 100km, protože nemaj čas nebo to maj rozesraný. Na srazy nejezdim, ani nevím, že se nějaký ještě pořádaj..

Jezdím jen na jeden sraz ročně a to jedné konkrétní značky. Jinak najezdim zhruba k 10000km

SuperSic58>

co na to říct za komančů nás bylo v celém československu asi 150 a znali jsme se skoro navzájem..

bude spousta náhradních dílů

Dráťa> soudě podle prvního příspěvku ti už asi slušně hrabe velká část jsou uloženky typu pionýr, čz 175, jawa a spol. pak je tam dost velký procento (desítky %) v podobě 50kových skůtrů nebo maximálně 125tek

Takže prostě můžeme zůstat v klidu, nejsme žádný ovce a motorky pořád nejsou masovka

stevan píše: co na to říct za komančů nás bylo v celém československu asi 150 a znali jsme se skoro navzájem..

tak to jsi pravý motorkář,vyveď nás ze tmy

stevan píše: co na to říct za komančů nás bylo v celém československu asi 150 a znali jsme se skoro navzájem..

Cože? za komunistů,že bylo jen 150 motorkářů. Meleš kraviny.

To je hloupost uz jenom proto, ze dnes je prumerny vek moto 32 let..... Nebo kolik tam psali... A to jan v CR bez SK.

Naposledy editováno 18.02.2014 11:13:45

valibuk> bavím se o přibližném počtu japonských motocyklů v polovině 80-tých let tady u nás,a motorkář nejsem a asi nikdy nebudu

stevan> to byl jen vtip. mě je jedno,kdo je motorkář a kdo bruslař. nesrazuju ani s jedněma

Jen pro představu jak jednoduché bylo japonce v čssr koupit článek Z Motomagazínu zabývající se touto dobou:V socialistickém Československu nebylo možno téměř nic zakoupit běžným způsobem. Pro nedostatkové motocykly to platilo obzvláště. Běžná praxe vystávání nekonečných front před Mototechnou, kdy na několik desítek zájemců čekalo jen několik kusů motocyklů, rozhodně nešla uplatnit pro nákup motocyklů ze západu. Ty se k nám dostávali jinými, mnohdy velice trnitými, způsoby.

Zjevně nejčastějším a zároveň nejsnadnějším způsobem bylo jeho darování osobou žijící za hranicemi.

Běžný nákup přicházel v úvahu jen skrze obchodní síť Tuzex, který však byl podmíněn sehnáním tuzexových poukázek, tzv. Bonů. Požadovaný motocykl si bylo možno v Tuzexu objednat, avšak to spíše jen teoreticky. Několikrát nabídl sám Tuzex k prodeji západní motocykly. Taková výjimečná situace se však příliš často neopakovala a s jistotou lze potvrdit pouze prodej motocyklů Norton Commando 750 S (Scrambler), malých motocyklů Honda 70 DAX (nabízených též jako výhra v loterii MON) a na počátku 80. let též motocyklů Kawasaki KZ 1300.

Další velice omezenou možností bylo odkoupení motocyklů vystavovaných na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Zde šlo vždy jen o několik kusů, které se musely zamluvit ještě před konáním veletrhu. Kolik a jaké motocykly se takto k nám dostaly není ještě zmapováno.

Individuální dovoz téměř nepřipadal v úvahu, ale i tímto trnitým způseobem se několika jedincům podařilo motocykl získat. Dosud se však nepodařilo vypátrat osudy žádného z nich. Je jisté, že každá taková transakce by jistě vydala na román. Dovézt západní motocykl do ČSSR nebylo nijak snadné, přičemž mnohdy se takový individuální dovozce musel pohybovat na hraně zákona.

Jistou změnu přinesl až rok 1989, kdy však díky síle naší Koruny a zejména díky našim zákonodárců k žádnému motocyklovému boomu nedošlo. Správně popsat první porevoluční roky bude jednou pro historiky hodně tvrdým oříškem.

Ty vole já mám , všecko... asi motorku prodám abych nebyl za pozéra

stevan píše: valibuk> bavím se o přibližném počtu japonských motocyklů v polovině 80-tých let tady u nás,a motorkář nejsem a asi nikdy nebudu

Tak to jsi ovšem při svém prvním příspěvku nenapsal.

stevan píše: Jen pro představu jak jednoduché bylo japonce v čssr koupit článek Z Motomagazínu zabývající se touto dobou:V socialistickém Československu nebylo možno téměř nic zakoupit běžným způsobem. Pro nedostatkové motocykly to platilo obzvláště. Běžná praxe vystávání nekonečných front před Mototechnou, kdy na několik desítek zájemců čekalo jen několik kusů motocyklů, rozhodně nešla uplatnit pro nákup motocyklů ze západu. Ty se k nám dostávali jinými, mnohdy velice trnitými, způsoby.

Zjevně nejčastějším a zároveň nejsnadnějším způsobem bylo jeho darování osobou žijící za hranicemi.

Běžný nákup přicházel v úvahu jen skrze obchodní síť Tuzex, který však byl podmíněn sehnáním tuzexových poukázek, tzv. Bonů. Požadovaný motocykl si bylo možno v Tuzexu objednat, avšak to spíše jen teoreticky. Několikrát nabídl sám Tuzex k prodeji západní motocykly. Taková výjimečná situace se však příliš často neopakovala a s jistotou lze potvrdit pouze prodej motocyklů Norton Commando 750 S (Scrambler), malých motocyklů Honda 70 DAX (nabízených též jako výhra v loterii MON) a na počátku 80. let též motocyklů Kawasaki KZ 1300.

Další velice omezenou možností bylo odkoupení motocyklů vystavovaných na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Zde šlo vždy jen o několik kusů, které se musely zamluvit ještě před konáním veletrhu. Kolik a jaké motocykly se takto k nám dostaly není ještě zmapováno.

Individuální dovoz téměř nepřipadal v úvahu, ale i tímto trnitým způseobem se několika jedincům podařilo motocykl získat. Dosud se však nepodařilo vypátrat osudy žádného z nich. Je jisté, že každá taková transakce by jistě vydala na román. Dovézt západní motocykl do ČSSR nebylo nijak snadné, přičemž mnohdy se takový individuální dovozce musel pohybovat na hraně zákona.

Jistou změnu přinesl až rok 1989, kdy však díky síle naší Koruny a zejména díky našim zákonodárců k žádnému motocyklovému boomu nedošlo. Správně popsat první porevoluční roky bude jednou pro historiky hodně tvrdým oříškem.

V tomto máš pravdu, ale,že by to bylo nějak vyjímečné. Jen v naší malé vísce proběhly všechny Tebou popsané koupě motocyklu.

co si jezdil za stroj v té době?Neříkám,že to bylo výjímečné,ale k masovosti dnešních dnů to mělo tedy hodně daleko..A at vzpomenu setkání motocyklistů ,dnes srazy tak na žádném to jistě nebyly stovky strojů.A to můžu srovnávat akce po celé rebublice.Jeseník,Kupařovice,Týn n Vltavou a další...

stevan píše: Jen pro představu jak jednoduché bylo japonce v čssr koupit článek Z Motomagazínu zabývající se touto dobou:V socialistickém Československu nebylo možno téměř nic zakoupit běžným způsobem. Pro nedostatkové motocykly to platilo obzvláště. Běžná praxe vystávání nekonečných front před Mototechnou, kdy na několik desítek zájemců čekalo jen několik kusů motocyklů, rozhodně nešla uplatnit pro nákup motocyklů ze západu. Ty se k nám dostávali jinými, mnohdy velice trnitými, způsoby.

Zjevně nejčastějším a zároveň nejsnadnějším způsobem bylo jeho darování osobou žijící za hranicemi.

Běžný nákup přicházel v úvahu jen skrze obchodní síť Tuzex, který však byl podmíněn sehnáním tuzexových poukázek, tzv. Bonů. Požadovaný motocykl si bylo možno v Tuzexu objednat, avšak to spíše jen teoreticky. Několikrát nabídl sám Tuzex k prodeji západní motocykly. Taková výjimečná situace se však příliš často neopakovala a s jistotou lze potvrdit pouze prodej motocyklů Norton Commando 750 S (Scrambler), malých motocyklů Honda 70 DAX (nabízených též jako výhra v loterii MON) a na počátku 80. let též motocyklů Kawasaki KZ 1300.

Další velice omezenou možností bylo odkoupení motocyklů vystavovaných na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Zde šlo vždy jen o několik kusů, které se musely zamluvit ještě před konáním veletrhu. Kolik a jaké motocykly se takto k nám dostaly není ještě zmapováno.

Individuální dovoz téměř nepřipadal v úvahu, ale i tímto trnitým způseobem se několika jedincům podařilo motocykl získat. Dosud se však nepodařilo vypátrat osudy žádného z nich. Je jisté, že každá taková transakce by jistě vydala na román. Dovézt západní motocykl do ČSSR nebylo nijak snadné, přičemž mnohdy se takový individuální dovozce musel pohybovat na hraně zákona.

Jistou změnu přinesl až rok 1989, kdy však díky síle naší Koruny a zejména díky našim zákonodárců k žádnému motocyklovému boomu nedošlo. Správně popsat první porevoluční roky bude jednou pro historiky hodně tvrdým oříškem.

V roce 1986 jsem koupil CB750K (k 10.vyroci - vyrobeno pro USA, na cele motorce nebylo ani jedno E v krouzku ) z roku 1980 za 20000Kcs. Japonske a jine 'zapadni' motorky se celkem normalne prodavaly na inzerat - akorat ne tak casto jako skodovky - a v autobazaru Na Petynce meli extra oddeleni na motorky.

Medved> No tak tomu nevěřím,že se dala koupit šest let stará cb-k za 20 000Kčs kamarád co tu je zaregistrovaný také ji kupoval v tom samém roce1985-6 za 120 000Kčs!!!Za 65 000-70 000Kčs se dala koupit foura, za 18 000Kčs jsem prodal Nortona es2..Při individuálním dovozu v roce 1986 se platilo 25Kčs z kubiku obsahu jen clo kolego takže by vám tem motocykl někdo daroval...

Pro dokreslení těch opravdu reálných cen a né vymyslů klidně naskenuji ceny z dobových Motorradů a nebo Světa Motorů. Jinak i tady jsou lidi co opravdu tyto motocykly již tenkrát vlastnili a píší toto je to z profilu zde na motorkářích:Můj první Japonec koupený za silné totality v roce 1985 na podzim za 72 000,-. Pokud skutečně existuje nějaký motocykl, který se ve dvacátém století zasloužil o rozmach velkých čtyřválcových strojů, pak je jím jednoznačně Honda CB 750 Four.

Více na: http://www.motorkari.cz/motorka/?mid=56931
Copyright © Motorkari.cz

stevan píše: Medved> No tak tomu nevěřím,že se dala koupit šest let stará cb-k za 20 000Kčs kamarád co tu je zaregistrovaný také ji kupoval v tom samém roce1985-6 za 120 000Kčs!!!Za 65 000-70 000Kčs se dala koupit foura, za 18 000Kčs jsem prodal Nortona es2..Při individuálním dovozu v roce 1986 se platilo 25Kčs z kubiku obsahu jen clo kolego takže by vám tem motocykl někdo daroval...

ver si cemu chces ... je to tak

Co tady řešíte, na srazy se jezdím vylít, na pumpě u kafe a klábosení strávím pomali stejný čas jako ježděním a i tak si myslím, že nejsem cyklobuzna, nebo frajírek... Každej jezdí sám pro sebe, pro svoji radost a né tak jak si někdo myslí, že má. Samo, že jsou mantinely, kde to hraničí s hazardováním, nebo naopak s trapností, ale kurva hoši... :) Co úplně nejvíc nesnáším jsou pravidla, určity kodexy a ty bohužél jsou hlavně v gangech a tak dále...
Debil debilem zůstane, sláva těm normálním