Já měl zatím kliku a po každý nehodě jsme byli já i mašina pojízdný a tak sem vždycky nasednul a odjel. Ale určitě zastávám názor že nejlepší jak se z toho dostat je sednout a jet.

Jestli máš strach z překážek, tak si dej pár koleček motokrosu a zmizí to hned

Demon90-> No nediv se Jižikovi s tou dráhou letu, vždyť se mu ten Hornet staví na zadní i na 4-tý převodový stupeň!

Eddie666 píše: Demon90-> No nediv se Jižikovi s tou dráhou letu, vždyť se mu ten Hornet staví na zadní i na 4-tý převodový stupeň!

Na čem ten kluk jede?

ptaak-> No jako já jsem z Horneta byl taky unešený, ale orientaci v prostoru jsme teda neztrácel... pan google mi řekl, že by to mohlo být způsobeno "hrátkami s houbičkami"

Po nedání přednosti mé motorce autem, už ji tolik nedržím pod krkem, když vidím vedlejší...Jinak pohoda, časem to přejde a ani si to neuvědomíš... To tě spíš nasere v létě jak všichni kolem jezděj na moto a ty dřepíš doma....

Jak pravili předřečníci, záleží to na Tobě. Já už měl také nohu v gipsu a vůbec mě nenapadlo uvažovat o tom, že bych přestal. Naopak jsem se nemohl dočkat, až na to zase sednu... a takových lidí je tady hafo... Klasika dokonce jela nějaký off-road závod ještě se šroubama a dlahou v noze

Jako trošku to v člověku zůstane, nějakou dobu je trošku nejistý, ale to se rozjezdí

Už 14 dní se léčím s kolenem,trochu prachu na asfaltě a víc plynu,no a hlavně na nohách jen slabý pláťáky,jel jsem jen pro rohlíky ,moje blbost=hodně hluboký odřeniny,na motorce jen spojková páčka a nalomenej blinkr,už jsem zkoušel nasednout ale ještě neohnu nohu na stupačku.To asi před 15ti lety jsem letěl přes řidítka,nevybral jsem zatáčku a vidlema chytil starej kamenej patník...sdrátovaný rameno a na motorku jsem nesedl 2 roky,jen na babetu,když jsem pak znovu začal jezdit,byl jsem taky opatrnější..sledovat a předvídat...

Boural jsem 17.7.2011 . Mel jsem z pekla stesti. 1.10 jsem se byl na pujcene motorce projet. Blok jsem nemel. Ale samozrejme jsem jel o neco pomaleji. Ale nejake zatacky jsem si uzil slusne. Jen jsem si vzdy ve vetsim naklomu vzpomel ze se musim divat dovnitr a ne ven jako minule. To jsem si pamatoval sakra dobre. Spis mne prepadaj takove nalady potom. Kdyz si vzpomenu jak jsem nemohl poradne hybat prsty. A ze by se to priste nemuselo taky zpravit...

spadla mi ze stojanku, 10 min jsem to rozdejchaval, ale pak dobry, chce to cas

pokud chces dal jezdit (to je jen tvoje rozhodnuti), tak doporucuji zacit znovu co nejdrive, cim dele budes otalet, tim se ten blok v tve hlave zvetsuje. (vlastni zkusenost)

podle mne se teď rozhodne jak silný to v Tobě je. já ale ještě nikdy neboural(klepu to) tak nevím jak bych se cítil, borci kolem to ale časem rozjezdili, ze začátku přizdisráči a pak pomalu zpět do svého stylu. před očima to ale člověk asi má už navždy,já měl škaredou bouračku v autě a je to už asi 14 let a dodnes, když mi někdo dupne na brzdu nebo mi to jinak připomene, píchne mě u srdce a přejede mráz po zádech trvá to sekundu ale je to hnus. mě ale sešrotoval auto kamion zezadu . to rozjezdíš pomalu, ted už toho moc nestihneš o to víc budeš nadrženej na jaro

V tvým věku - tedy o rok později (bylo mi asi 20let) - jsem se zrakvil na GPZ 750 Turbo. Asi v 80-90km/h jsem "přestřihnul" škodovku tak do půlky - chlapík vyjížděl z vedlejší a nějak mě nezaregistroval. Takže já měl čelní náraz z boku do stojícího auta.
Nic si nepamatuju, našli mě asi 50m za místem nehody ve škarpě. Dva dny na JIP v umělým spánku, další den tamtéž po probuzení. Pak už to šlo. Vzhledem k tomu, že jsem z mašiny ulít a přeletěl auto, nic moc (kromě otoku mozku po ráně na zem) jsem němel ...štíplá pánev, zlomená ruka a vymalováno v kebuli.
Motorka na hadry, takže jsem další 3roky svojí neměl. Po půl roce mě kámoš co měl mašinu, ale neměl noty požádal jestli bych mu jí neodvezl na garančku. Byl jsem trochu nervózní, ale po 20km jsem se srovnal. Nebyl problém. To, že budeš daleko víc obezřetnější, brzdit kdykoli uvidíš čumák auta v křižovatce z vedlejší, pouštět plyn před horizonty, nechávat si větší rezervy - to je ku prospěchu věci. Málokdo si uvědomuje, kolik energie nabude 80kg tělo urychlený na 80-100km/h, než sebou praští...a stačí i blbejch 60km/h.
Ber to jako zkušenost a pro tebe dopadla ještě moc dobře. Je to jen tvoje rozhodnutí, nikdo tě přece nemusí "nutit" zase jezdit - děláš to přeci pro vlastní potěšení, není to povinnost. Já měl jasno hned na JIPu když jsem otevřel oči a ubrečená máma mi u postele říkala jestli už dostanu rozum. Sice jsem nepoznával půlku lidí co stála opodál, ale věděl jsem, že bez motocyklu asi nebudu dlouho. Moc jsem chtěl. A o ničem jiným to není...nikdo ti neporadí, nejsou žádný fígle. Hlavně přeci NEMUSÍŠ ... jediný co musíš je CHTÍT. Když nebudeš chtít, prodej to a věnuj se tomu co ti dělá radost. A jestli budeš chtít, tak i strach časem přemůžeš.

Jednoho dne v soboru večer, sem odjížděl od kamošky, a v tom mě nádherně střelilo auto ( já jel naštěstí 30-40 km/h !!! (rozjížděl sem se) před křiovatkou letmej pohled, nic, jedu. V křižovatce vidím dvě světla z boku, o půl s BUM, nestihneš nic. letěl sem nevím 10-15 m?
Motorka nadruhou stranu ode mě, borec v autě (felda) trefil mě, a pak ještě auto asi 10 m vzdálený.. (prý jel 50, ale jel tak 60-70, si myslím...) Protože zabrzdil před srážkou, narazil, a jak dobržďoval trefil třetí auto.. to mi neříkejte, že když někdo jede 50, tak nezabrzdí..)
Měl sem sakra kurva štěstí, tímto děkuju mýmu strážnýmu andělovi, a tomu pánovi, který tam stál u mě . Měl sem z pekla štěstí, trefil mi levou kapotu, kdyby mi trefil nohu, tak...
Pánové.. já se teď dívám i do vzduchu, jestli se na mě neřítí helikoptéra..
tři dny v nemocnici, jako zázrakem mě nic nebylo..
v pondělí sem odcházel domů, a jakmile přišel domů, už sem sedlal jawku (boural sem na hondě), a jel na policajty.. Rozhodně, neměj žádnou proluku, prostě sedni a jeď !!!
Hadry sem měl bundu textil nerve, nic mi nebylo, jí taky ne, ale ty rifle co sme měl na sobě nedopadli dobře, a moje nohy taky ne.. (ale jen oděrky, škrábance, naraženiny, naštěstí!!)
E: Je to asi tři týdny zpátky.............................

E:

Málokdo si uvědomuje, kolik energie nabude 80kg tělo urychlený na 80-100km/h, než sebou praští...a stačí i blbejch 60km/h.

Po mé zkušenosti v asi 30-40 km/h, už beru 100 jako smrťák, ne nezbytnej, ale.. :(

Ber to jako zkušenost a pro tebe dopadla ještě moc dobře. Je to jen tvoje rozhodnutí, nikdo tě přece nemusí "nutit" zase jezdit - děláš to přeci pro vlastní potěšení, není to povinnost. Já měl jasno hned na JIPu když jsem otevřel oči a ubrečená máma mi u postele říkala jestli už dostanu rozum. Sice jsem nepoznával půlku lidí co stála opodál, ale věděl jsem, že bez motocyklu asi nebudu dlouho. Moc jsem chtěl. A o ničem jiným to není...nikdo ti neporadí, nejsou žádný fígle. Hlavně přeci NEMUSÍŠ ... jediný co musíš je CHTÍT. Když nebudeš chtít, prodej to a věnuj se tomu co ti dělá radost. A jestli budeš chtít, tak i strach časem přemůžeš.

Naposledy editováno 13.10.2011 09:20:14

t_freedom píše: V tvým věku - tedy o rok později (bylo mi asi 20let) - jsem se zrakvil na GPZ 750 Turbo. Asi v 80-90km/h jsem "přestřihnul" škodovku tak do půlky - chlapík vyjížděl z vedlejší a nějak mě nezaregistroval. Takže já měl čelní náraz z boku do stojícího auta.
Nic si nepamatuju, našli mě asi 50m za místem nehody ve škarpě. Dva dny na JIP v umělým spánku, další den tamtéž po probuzení. Pak už to šlo. Vzhledem k tomu, že jsem z mašiny ulít a přeletěl auto, nic moc (kromě otoku mozku po ráně na zem) jsem němel ...štíplá pánev, zlomená ruka a vymalováno v kebuli.
Motorka na hadry, takže jsem další 3roky svojí neměl. Po půl roce mě kámoš co měl mašinu, ale neměl noty požádal jestli bych mu jí neodvezl na garančku. Byl jsem trochu nervózní, ale po 20km jsem se srovnal. Nebyl problém. To, že budeš daleko víc obezřetnější, brzdit kdykoli uvidíš čumák auta v křižovatce z vedlejší, pouštět plyn před horizonty, nechávat si větší rezervy - to je ku prospěchu věci. Málokdo si uvědomuje, kolik energie nabude 80kg tělo urychlený na 80-100km/h, než sebou praští...a stačí i blbejch 60km/h.
Ber to jako zkušenost a pro tebe dopadla ještě moc dobře. Je to jen tvoje rozhodnutí, nikdo tě přece nemusí "nutit" zase jezdit - děláš to přeci pro vlastní potěšení, není to povinnost. Já měl jasno hned na JIPu když jsem otevřel oči a ubrečená máma mi u postele říkala jestli už dostanu rozum. Sice jsem nepoznával půlku lidí co stála opodál, ale věděl jsem, že bez motocyklu asi nebudu dlouho. Moc jsem chtěl. A o ničem jiným to není...nikdo ti neporadí, nejsou žádný fígle. Hlavně přeci NEMUSÍŠ ... jediný co musíš je CHTÍT. Když nebudeš chtít, prodej to a věnuj se tomu co ti dělá radost. A jestli budeš chtít, tak i strach časem přemůžeš.

Takhle jsem to měl v letos v květnu úplně stejně, z celého dne nehody si nic nepamatuju, ale už když mě převezli z jipu na lůžka a opadl morfinový rauš, tak jsem věděl, že zase nasednu, hrozně moc jsem chtěl, a pořád chci

Ja měl nehodu před dvěma mesici.Auto mi nedalo přednost a jak to dopadlo.Zlomene obě ruce,natrhnuta jatra a chteli mi vzit i ledvinu.Na jaro určite zase sednu a citit tu volnost.Dokud človek ma trochu strach tak myslim že je to dobře.Takova přihoda tě vždyzky posune dal.

Nedávno při jízdě ve skupině a na rovině jsem se něčeho lekl, stále nevím čeho a vzal za přední brzdu jako idiot, ustřelilo mi přední kolo, motorka letěla napřed a já za ní v kotrmelcích. Jediné na co jsem myslel bylo, že mně někdo přejede. Naštěstí byli všichni za mnou tak šikovní, že se vyhnuli nebo to ubrzdili. Ja byl jen otlučený a motorka na tom byla podobně. Vše mi kamarádi zkontrolovali potom jsem nasedl a jel dál. Ale přední brzdy už se bojim.

Naposledy editováno 13.10.2011 09:47:47

pitras.dz píše: Ja měl nehodu před dvěma mesici.Auto mi nedalo přednost a jak to dopadlo.Zlomene obě ruce,natrhnuta jatra a chteli mi vzit i ledvinu.Na jaro určite zase sednu a citit tu volnost.Dokud človek ma trochu strach tak myslim že je to dobře.Takova přihoda tě vždyzky posune dal.

oouu to musí být bolest jak hajzl..

Malus-Animus> Ani nevim.probral jsem se po 30hodinach.A to jsem ani nevědel ze jsem vystridal dvě nemocnice.To viš komplikace

-Sally- píše: Nedávno při jízdě ve skupině a na rovině jsem se něčeho lekl, stále nevím čeho a vzal za přední brzdu jako idiot, ustřelilo mi přední kolo, motorka letěla napřed a já za ní v kotrmelcích. Jediné na co jsem myslel bylo, že mně někdo přejede. Naštěstí byli všichni za mnou tak šikovní, že se vyhnuli nebo to ubrzdili. Ja byl jen otlučený a motorka na tom byla podobně. Vše mi kamarádi zkontrolovali potom jsem nasedl a jel dál. Ale přední brzdy už se bojim.

Z toho jasně vyplývá, že za mnoho pádů můžou brzdy. Takže závěr je jasný -> vůbec na brzdy nesahat!

pitras.dz> no, na to nejde nic jinýho říct než je hlavní, že žiješ

Já po nějakých 14 letech ježdění (bráno od fichtla) letos v červnu první zranění.
Jen klíční kost a žebro křup, ani na okamžik jsem nepomyslel na nějaký konec ježdění.
Naopak jsem přemýšlel jak to udělat, abych mohl jet TPC a doma přemýšleli, jak to udělat abych to ani nezkoušel
Po 2 měsících konec neschopenky a šup na cebro, zkusit jestli to půjde. Šlo to, takže porychtovat Guzzi a šup na motodovolenou.

Závěr je takovej, že žebro bolí pořád, ale když máš jednou ježdění v krvi, tak tě zastaví jen smrt.

Asi jsem trochu zvolnil, možná už nikdy nebudu jezdit jako dřív, možná jo, ale to není důležitý. Hlavní je, že můžu

ja rozstrelil svoji vysnenou moto po 3 tydnech vlastneni a to diky rychle jizde ve skupince. Me nic,moto KO. V lete jsem se svezl parkrat a proste nejak strach..rozhodne nemam uz naladu a chut kdy v budoucnu jezdit s prasatama a litat jak silenec.Ale na moto nezanevrim, jen budu vic na sebe opatrny jen jsem mel pri kazde dalsi jizde pocit strachu do zatacek a jezdil tak s 50% rezervou.

Lepší než to rozebírat tady po písmenkách, je na motorku si sednout a jet a uvidíš sám, co to s tebou dělá ... židle u PC ti nepomůže

Já DEBIL si jednou rozřízl pazouru při krájení ovoce (myslel sem, že je uprostřed pecka a vono hovno)tak moc, že sem se zařekl, že už nikdy nebudu krájet nic v ruce, ale vždy na prkýnku. Dloho se mi to vracelo, krve jak zvola, vždy sem to znova viděl, když sem bral do ruky nůž, ale dnes už si zase umím nakrájet jablko, aniž bych při krájení ztratil chuť k jídlu...

Jo a na motorce bych to měl asi podobně, svodidla by ve mě vyvolávaly strach, jezdil bych jako posranej a možná bych se zaměřil spíš na trial nebo enduro, ale úplně bych se motorek asi nevzdal. Výhoda je, že na motorce jezdit nemusíš, pokud nechceš (což u auta může bejt třeba komlikace v zaměstnání) dá se bez toho žít, pokud máš i jiný koníčky, takže časem sám uvidíš, jestli tě to bude ještě lákat.

PetrL3 píše: Já DEBIL si jednou rozřízl pazouru při krájení ovoce (myslel sem, že je uprostřed pecka a vono hovno)tak moc, že sem se zařekl, že už nikdy nebudu krájet nic v ruce, ale vždy na prkýnku. Dloho se mi to vracelo, krve jak zvola, vždy sem to znova viděl, když sem bral do ruky nůž, ale dnes už si zase umím nakrájet jablko, aniž bych při krájení ztratil chuť k jídlu...

Jo a na motorce bych to měl asi podobně, svodidla by ve mě vyvolávaly strach, jezdil bych jako posranej a možná bych se zaměřil spíš na trial nebo enduro, ale úplně bych se motorek asi nevzdal. Výhoda je, že na motorce jezdit nemusíš, pokud nechceš (což u auta může bejt třeba komlikace v zaměstnání) dá se bez toho žít, pokud máš i jiný koníčky, takže časem sám uvidíš, jestli tě to bude ještě lákat.

Co si krájel? Banán? :))

VOLE!!! Kakikurmu nebo mungo či něco takovýho. Já si tehle ovoce pletu.

Naposledy editováno 13.10.2011 10:56:58

PetrL3> Ty vole, tak to ani neznám :) já si zase řikal, že nebudu mejt skleničky, když jsem jednu pěkně naprasklou umejval a hle už to meju jako dříve....člověk zapomene...

Motorkář Pohodář píše: Lepší než to rozebírat tady po písmenkách, je na motorku si sednout a jet a uvidíš sám, co to s tebou dělá ... židle u PC ti nepomůže

Kdybych neměl zlomenou nohu a nebyl o berlích, tak to taky udělám. Jenže takhle nemůžu a tak mě napadají takovýhle myšlenky.

Jinak já cítím že chci jezdit, začínám řešit věci okolo opravy motky, hader atp., jen mě napadají myšlenky jaký to bude až na to znova sednu. ;)

Antii> Bude to dobrý