Leoš Tržil - ředitel dopravní policie
22. listopadu 2010 v 10:45
Autor: Karel Táborský
Fotografie: Jan Karásek, Vladimír Rejda

Velikost textu: Leoš Tržil mluví o motorkářích rozumně a vstřícně. Až budete číst následující rozhovor, možná v něm najdete řadů návrhů, které vám po prvním přečtení vyrazí dech – ovšem jen do chvíle, než se nad tím trošičku zamyslíte ...



Takže nejdřív uveďme téma. Domluvili jsme si rozhovor s Leošem Tržilem na prezidiu v Praze a chtěli jsme vědět jediné: „Jaký je v reálu skutečný náhled policistů na nás, na motorkáře?“ Že z toho bylo nakonec skoro dvouhodinové povídání, to je jen dobře − svědčí to totiž o faktu, že tady neberou lidi na motorkách jen jako potenciální problém.

Motorkáři jsou určitě riziková skupina, a to hlavně při pohledu na následky jejich dopravních nehod. Není jich tolik, ale když někde havaruje motorka, bývá to většinou s vážným zraněním, nebo s nějakou komplikací. Proto se ptáme…

MH: Takže co motorkář – to potenciální sebevrah?

Tržil: Chyba, špatně, takhle to neberme. Je to jednoduché. Postavíte se někam do vesnice, projede devět motorek, a bude to úplně v pohodě. Každý, kdo stojí u silnice (tedy i kterýkoli policista), uvidí, že tady se jede s rozmyslem. A pak se tam přiřítí nějaký borec s rozeřvaným výfukem a v nepředpisové rychlosti. A najednou je pohoda těch devíti smazána − náhle je zaděláno na malér. O tom to je, nikdo se na motorkáře nekouká paušálně špatně, je to o zdravém rozumu.

MH: Ale stejně se nemohu zbavit pocitu, že na českých silnicích se na motorky kouká s despektem.

Tržil: To je dáno tím, že tady spousta účastníků dopravního provozu nemá vlastní zkušenost s motorkou a neví, co to obnáší jet na dvou kolech. Navíc za posledních 20 let narostla hustota provozu a existuje stále obrovská skupina řidičů, kteří se v takové hustotě ještě nenaučili pohybovat.

MH: Myslíte, že je to problém, když se na nějakou skupinu kouká jakoby paušálně?

Tržil: Bohužel, a je to jeden z nešvarů, které by bylo potřeba vymýtit. Vymezovat se automaticky vůči nějaké skupině všeobecně, to totiž zcela bezdůvodně přivádí do provozu jen nervozitu a komplikace. Ten nenávidí kamioňáky, tamten motorkáře – pak si navzájem něco provedou (stačí nepustit se z pruhu do pruhu), nastane oplácení a vše se kupí. Zbytečně...

Ne, tohle si řekněme jasně. Nějaký paušální pohled policie, jak zaznělo na úvod, na motorkáře neexistuje. Naopak, snažíme se ke všem přistupovat opravdu individuálně. Důkazem těchto mých slov je například výběr našich policistů do motohlídek, právě tam se snažíme dosazovat lidi, kteří mají k motorkám vztah a dokážou řešit věci citlivě, s odkazem na znalost problematiky.

MH: Můžu se například zeptat, jestli už existuje nějaká zpětná vazba, dokázali policisté na motorkách již pojmenovat nějaký opravdu zásadní problém nás, motorkářů?

Tržil: Velikánský problém podle našich posledních analýz je, že motorkáři vlastně neumějí moc dobře jezdit. Opravdu, vidím to v těch všelijakých motoškolách, vychází mi to z průzkumů o nehodách. Znát opravdové vlastnosti brzd, umět stroj ovládnout, dokázat správně zareagovat na krizovou situaci. Tohle je podle mě problém takřka číslo jedna – rodící se už i kvůli tomu, že je nedostatečná výuka v autoškolách.

MH: Myslíte, že by to změnil přístup k nováčkům v autoškole? O tom nejsem úplně přesvědčen.

Tržil: To by musela být změna opravdu radikální. Místo popojíždění na motorce s dvěma řidítky udělat autoškoly tak, aby se nejdřív jezdilo někde na uzavřeném plácku a tam aby si zájemce o řidičák dokonale zažil chování stroje. A klidně si tohle dokážu představit i ve spolupráci s autodromy (včetně těch menších) nebo s polygony v republice. Tahle část přípravy pro motorkáře by se měla dít skutečně důkladně.

MH: To mi maličko vyráží dech. Je vám třeba jasné, jak by potom bylo získání takového řidičáku drahé?

Tržil: Určitě, prodražilo by se to. Ale oproti tomu, když se podíváte na statistiku nehod a na to, jak velké procento těchto řidičů je čerstvými držiteli řidičského oprávnění (do dvou let), pak si myslím, že by to mělo svůj smysl. Stejně tak si dokážu reálně představit nějaké besedy, školení, které by bylo i pro už jezdící motorkáře jednou za čas povinné a možná nejenom pro motorkáře.

MH: Uff, tak to už vůbec nevím, jak to myslíte...

Tržil: Jednoduše. Celé ježdění na motorce v dopravním provozu je z převážné většiny o zkušenostech. Předvídání, odhad, vyhodnocení situace. Tady je „dobrá rada nad zlato“, v tom staré přísloví nelže.

Proč tedy neudělat nějaké formy seminářů, kde by přednášeli skutečně znalí a zkušení jezdci, kteří by dovedli varovat před nebezpečím, které čeká na motorkáře v provozu. Bez problémů si to dovedu představit jako podmínku spojenou s pravidelnou výměnou řidičských průkazů – pokud chceš řidičák, prodělej školení.

MH: Tedy, vy mi dáváte. Tohle jsou úvahy trochu za hranicí mé představivosti. Pro pořádek, to myslíte nováčky s čerstvým řidičákem, anebo by takový kurz měl být pro všechny motorkáře?

Tržil: Mohlo by to být automatickou podmínkou pro získání řidičského oprávnění základní úrovně, ale i každé další vyšší kubatury. Pro zbývající motorkáře pak jednou za čas povinnost, pokud by si chtěli řidičák na velkou motorku udržet.

Ale samozřejmě, je to zatím jen takový nápad, na kterém chci ukázat, že o něčem na téhle bázi přemýšlíme. Musela by se nastavit pravidla, jak často na takové školení (řidiči-profesionálové ho mají pravidelně), a muselo by se vše dořešit legislativně. Je celá řada řidičů, kteří mají řidičský průkaz řadu let, dnes ani neví, co je pravidlo zipu, jak se má jezdit v obytné zóně…


MH: Hmmm. Praktické zkušenosti, to je opravdu to nejdůležitější, s čím můžete na silnici vyrazit. O to víc, když si představíte, jak moc je motorkář zranitelný... Jenže já už vidím zástupy těch, kteří ohrnují nad jakoukoli formou poučování nos, včetně školení.

Tržil: Všechno je to o lidech. Takové školení by nesmělo probíhat tím stylem, že se posadíte někde do učebny, tam vám pustí video, vy si u toho vyluštíte křížovku, podepíšete prezentaci a v míru se rozejdete. Ne, to by museli vést zkušení a znalí motorkáři, lidé, kteří by dokázali poradit. Takže víc než jako školení by to mělo mít formu diskuzí, kde by se hovořilo o jasných situacích.

MH: Shrnu-li to, mělo by být podle vás získání (a udržení si) řidičáku na motorku daleko složitější?

Tržil: Ne složitější, ale náročnější.

MH: Pojďte mě ještě něčím překvapit. Chtěl jsem se třeba bavit o policistech zašitých s radarem na každé třicítce ve městě… Kde vůbec vzniká takovéhle nesmyslné značení a proč třeba zrovna na takových úsecích tak rádi vybíráte?

Tržil: Tohle je hodně o správci komunikace a silničním správním orgánu − dnes není stanovisko policie v oblasti dopravního značení závazné. Abych to vysvětlil. Tady se desítky let stavěly široké prospekty a předimenzované městské komunikace. A je prokázáno, že široký prostor zcela automaticky navozuje v podvědomí řidiče pocit bezpečí, takže jede zcela bez příčiny rychleji, aniž by si to uvědomil.

Takže tohle není vůbec o policistech, ti mohou takové místo jen jednou za čas zkontrolovat, ale není to řešení. To by muselo nastat právě ze strany správy komunikací, oni by měli podobná místa opticky zúžit, udělat zábrany, užší jízdní pruhy, někde přejezdové prahy. Zkrátka takové zajištění komunikace, které by řidiči samo o sobě nedovolilo jet rychle a nenásilnou formou by usměrňovalo chování řidiče.

A až by se taková opatření podařila, vymizí dopravní policisté s radarem z ulic – budou tam zbyteční, budou se zabývat jinými situacemi v provozu.

MH: Což je ale úkol, podle mě, taky hodně „na dlouhou trať“.

Tržil: To je pravda, a já také netvrdím, že to bude hned. Ale uvádím to tady jako řešení. Ono takových problémů, týkajících se správy komunikací, by se našlo daleko víc.

Co třeba přichází v poslední době do úvahy jako veliký problém, to je stav menších a vedlejších silnic. Obyčejná kvalita asfaltu, povrch jako takový. Ten se po nějakém čase začne opotřebovávat a problém pro motorkáře (třeba v docela obyčejné přehledné zatáčce) je najednou na světě. Prostě to náhle začne za mokra více klouzat…

A to žádná dopravní značka, anebo policista s radarem nezachrání. Podobná místa by se měla podchytit a opravit. Zdrsnit povrch, nebo zas nějak uměle zpomalit.

MH: Je pravda, že silnice jsou často v hodně šíleném stavu.

Tržil: Bohužel, ale to už je celé jen o penězích. A to nebudeme rozebírat. Já chtěl jen ukázat, že policie není o represích, že přemýšlíme nad tím, jak to celé dělat líp, jak zvýšit bezpečnost všech účastníků silničního provozu. To samozřejmě není jen o motorkářích.

MH: A je tedy něco, co by se konkrétně týkalo nás, na co se třeba připravit do příští sezony – myslím třeba nějaké celoplošné akce typu „Kryštof“ nebo třeba nějaké jiné novinky?

Tržil: Znovu opakuju, tohle vůbec není o represích a akce typu Kryštof jsou minulostí. Policie musí být vidět a pracovat, protože by jinak na silnicích byla džungle, to je snad každému jasné. Ale není to naše celoroční priorita.

Víte, co bychom třeba hrozně uvítali my? V poslední době se tady snažíme vymyslet nějaký systém zpětné vazby, něco, co by přinesli motorkáři jako takoví, a my to mohli zavést jako chytré řešení do dopravy. Cokoli, co by pomohlo.

MH: Přiznám se, že nerozumím.

Tržil: Jednoduchý příklad. Hodně často slýcháme, že celodenním svícením přišli motorkáři o „viditelnost“, že se mezi svítícími auty ztratí, řidiči je nevnímají. Lámali jsme si nad tím hlavy, co s tím. Jednoho motorkáře napadlo, že by třeba přední světla motorek mohla mít žluté žárovky. Nebyl by z toho předpis, ale doporučení, a řidiči aut by ve zpětném zrcátku jasně poznali, že je to motorka, co jede za nimi, nebo po hlavní…

Podobnou dobrou radou je žlutá reflexní vesta, nebo odrazové doplňky na oblečení. Cokoli, co vychází z každodenních zkušeností motorkářů a pomohlo by to ostatním. Je to věc diskuze a hledání řešení.

MH: Myslím, že by to nemusel být problém. S tím bychom mohli pomoci. Pokud opravdu stojíte o takovou zpětnou vazbu, vyzveme čtenáře, aby se vyjádřili. Nejlepší podněty bychom vám potom předali a vy uvidíte, jestli by to mělo nějaký reálný přínos.

Tržil: Já myslím, že ano. Zkusme to.

MH: A tím bychom asi mohli dnešní povídání prozatím ukončit. Myslím, že pár věcí čtenářům došlo, mně osobně se nejvíc líbila ta pasáž o zbytečně širokých silnicích (uvědomil jsem si totiž, že venku to mnohde opravdu tak funguje)…

A tak se budu těšit, že nám přijdou nějaké dobré nápady a já vám je budu moct předat. Pak snad nebude ten čas, co jsme tady spolu strávili, zbytečný.

Tržil: Já taky děkuju. A budu se těšit :o)

Napiš svůj nápad

Toto je vskutku unikátní nabídka, přímá zpětná vazba na nejvyšší policejní špičky. Takže přestaňte nadávat pod vousy a napište svůj názor všem a nahlas.

Bereme jakýkoli nápad, který by pomohl zvýšit bezpečnost (a nejen motorkářů) v dopravním provozu. Jako příklad si vezměte v textu zmiňovanou žlutou žárovku pro motorky, ale nepochybujeme, že vás napadnou i další nápaditá zlepšení.

Nejde o změny zákonů, o žádný bič, který bychom si sami na sebe upletli. Ne, chceme nápady, podněty, návody na řešení. Tohle je ideální okamžik, kdy můžeme pomoct sami sobě. Stačí se jen na chvilku zamyslet a napsat na e-mail honza@motohouse.cz. My už se postaráme o předání.




Napadlo mě že by se tu mohlo zkusit posbírat pár rad a nápadů, případně se něco více dozvědět.

Teď do mě, co vy na to.