skarel> máme stejný myšlenky

fotoman46> to opisuješ Vinnetoua?

fotoman46 píše: možná to tady už bylo . Nějak mě to asi uteklo ,co to je za Jawku ?

Myslím že 500 2xOHC.

K tej čudesnej prednej vydlici... Bimota určite nie. Oni to riešili ináč a v inom čase. Ja si myslím že je to BUT r.1977 alebo 78. V 79-om už to jazdilo s hliníkovým predkom. So zvláštnymi predkami mudroval aj FIOR...

[quote=skarel]fotoman46> Je to z knihy věnované MS motocyklů.Proč by tam byl, když by MS nejel?
No jo, ale ony se ty chybičky najdou všude. Bohužel, to je daň. Pan Někdo - Maurice Büla dal opravdu skvělou knížku dohromady. Parádní! Ale k PD, v roce 1961 se při GP Francie 350ky nejely! Na té fotce je ale 350, že jo? A pak mne taky mate toto, vždyť mu bylo teprve 17 v roce 1961, a to na tehdejší dobu mi připadá moc brzo, aby jel GP, když začínal. Ale v mém prvním příspěvku holt platí to ASI... ! Takže MS jel. Ale kdy, zajímavé, snad něco ještě k Petrovým informacím něco najdeme.

JV> no, možné je všechno, otázka je také, jak moc práce dalo jezdci v té době dostat se na závod MS. Když jsem četl životopis Mike Hailwooda, jaké měl těžkosti jezdec jeho formátu, tak jsem nevěřil vlastním očím. S dnešním postavením jezdců se to nedá srovnat.

JV> Honzo , taky se mi nezdá těch 17 a MS . Ale možný to je. V tom článku se píše , že tam jel na dvěpade .

Dnes slaví v Lednici jeden z trojice konstruktérů Hykati prima chlap Hynek Pavliš Chybí mu rok do osmdesátky . Všechno nejlepší

Naposledy editováno 08.03.2011 21:21:59

nějak nám ten svět stárne, co?

fotoman46> Není na té fotce za Frantou s č. 355 Kel Caruthers na Aermacchi?

fotoman46 píše: možná to tady už bylo . Nějak mě to asi uteklo ,co to je za Jawku ?

Ta Jawa má zřejmě pár podstatných věcí z Nortona: rám, nádrž, sedlo atd.

mamba54 píše: fotoman46> Není na té fotce za Frantou s č. 355 Kel Caruthers na Aermacchi?

Jo, je to Kel

.

Mir.Čad, Mil.Šobáň, H.Pavliš (St.Město 2006)

... a ještě jeden z borců ( S.K.)

Adrien> Přátelé, dovoluji si přidat pár osobních vzpomínek na tragédii, která hodně poznamenala další vývoj silničních závodů u nás.



Příliš krátká radost

Leden roku devětašedesát byl studený. Politické události loňského léta způsobily, že život se vracel k normálu jen velice těžce. Sport byl zatlačen do pozadí zájmu veřejnosti.
Proto mohla někomu uniknout drobná zprávička v denním tisku, která říkala, že v Praze došlo k podpisu smlouvy o startech předního britského silničáře, mistra světa z předchozího roku Billa Ivyho v sedle čtyřválcové doutaktní třistapadesátky Jawa. Velkou zásluhu na tomto kontraktu měl iniciátor této akce, František Šťastný.
Tato informace na mě zapůsobila jako úder blesku. Bill Ivy, můj dol a na naší Jawě? Něchtělo se mi té zprávě ani věřit. Netrpělivě jsem čekal na další podrobnosti. Není to jen další z řady novinářských kachen? Nebyla. V březnu byly oznámeny další infrmace o vývoji nového stroje i okolnosti podpisu smlouvy, podle které měl Ivy společně se Šťastným startovat pravidelně ve všech závodech, s výjimkou anglické Turist Trophy na ostrově Man.
Nemohl jsme se dočkat začátku sezóny. Zdálo se mi, že se čas nekonečně vleče. Vůbec jsme nedokázal odhadnout, jaké šance bude mít Jawa v souboji s konkurencí. Mé zbožné přání, aby konečně někdo „vyprášil kožich“ Agostinimu a jeho MV, bylo spíše z oblasti science-fiction. Pravda, vloni v Brně se Franta s touto Jawou předvedl ve velmi dobrém světle, když obsadil třetí místo za Agostinim a Rosnerem. Jenže to byl celkem ojedinělý výsledek, podpořený vynikající Frantovou znalostí domácí tratě i děštivým počasím, které výkonostní rozdíly strojů trochu smazával.
Průběh prvních dvou Velkých cen, na kterých startoval Ivy s Jawou, vzbudil zaslouženoá pozornost. Na španělském okruhu Jarama u Madridu sice ještě Ivy pro poruchu kaburátoru závod nedokončil, ale následující VC NSR na Hockenheimringu přinesla senzaci: Ivy druhý, Šťastný třetí! Holandský Assen po dlouhé době zažil, že musel Agostini někomu běhěm závodu koukat na záda. Ivy ho donutil jet skutečně naplno. V cíli byl Ago sice nakone těsně první, ale všem bylo jasné, jaká mu v Ivym a jeho Jawě vyrostla nečekaně tvrdá konkurence.
Rázem se zvedla obrovská vlna zájmu nejen mezi odborníky, ale i celou sportovní veřejností. Tištěná média se záhy začala předhánět v otiskování článků, fotografií i prognóz. Připomínalo to začátek šedesýtých let, kdy slavili své největší úspěchy Šťastný s Havlem. Jako mávnutím kouzelného proutku se vyrojili odborníci, kteří probírali nejnovější zprávy, výsledky a zaručené tipy, jak to dopadne. Odpověď měla přijít nečekaně brzy...
12. července byla sobota. Jasná obloha bez mráčků věštila nádherný letní den. Teplo, začátek mých posledních školních prázdnin, zkrátka pohoda. Co víc si přát?
Toho dne jsme brzy ráno vyrazili s tátou do lesa k Obůrce na kuřátka. V lese panoval příjemný chládek, náš košík se skutečně plnil. Kolem desáté jsme došli až k výletní restauraci na Obůrce, ale ta byla tou dobou ještě zavřená, tak nám nezbylo, než si koupit limonádu v místním obchodě. Chvíli jsme sledovali kombajny za poli na vsí. Na zpáteční cestě se náš hovor samozřejmě stočil na blížící se Velkou cenu v Brně, která nás za čekala již za týden. A nejen ona. Hned zítra, v nědeli, byla na prgramu Velká cena NDR na Sachsenringu, která byla, světě div se, vysílána přímým přenosem Československé televize. Bylo se zkrátka nač těšit A tak jsme probírali šance našich jezdců, ale hlavně to, jestli Ivy porazí Agostiniho už zítra, nebo až za týden v Brně.
Večer jsme usedli k Televizním novinám. Hasatelka Eva Linhartová se prokousala horou nezáživných příspěvků až ke sportu: „Při tréninku na zítřejší Velkou cenu NDR na okruhu Sachsenrig dnes havaroval tovární jezdec pražské Jawy, Angličan Bill Ivy, a utrpěným zraněním po převozu do nemocnice podlehl. Bylo mu 27 let.“
Šok! Lapám po dechu. Už vím, co znamená rčení: „Ledová ruka mu sevřela srdce.“ To není pravda! To nemůže být pravda. Mozek se zdráhá přijmout to, co slyšeli uši. Mám pocit obrovské nespravedlnosti. Proč právě on? Vždyť to byl můj jezdec.
Nedělní přímý přenos sleduji v tranzu. Přesto dodnes slyším úvodní slova komentátora Luboše Pecháčka: „Vážení sportovní přátelé, obloha pláče nad Sachsenringem.“ Dodnes vidím záběr kamer na vlajky, spuštěné na půl žerdi. Na prázdné místo v první řadě startovního roštu vedle deštěm zkrápěné MV Agusty Giacoma Agostiniho. Dodnes znám zpaměti palcový titulek na poslední stránce pondělního Rudého práva: Tragédie na okruhu Sachsenring.
O dva roky později, při své první návštěvě tehdejší NDR, jsem mimo jiné navštívil i okruh Sachsenring nedaleko Chemnitz. Obešel jsme pěšky celý, tehdy osmikilometrový okruh a položil kytičku lučních květů u plotu v levotočivé zatáčce při vjezdu do Hohenstein-Ernsthallu v místech, kde skončil život jednho z nejlepších jezdců, jaké jsem kdy viděl. Postavou malého, ale srdcem a výkony velikána, Williama Daniela Ivyho. Dodnes pro mě jedna z nejsilnějších, bohužel také nejsmutnějších vzpomínek.

mamba54> perfektní příspěvek, ale zpráva smutná.Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby se Ivy nezabil. Až budu na svém PC, dám sem nějakou fotku z osudného víkendu

mamba54>krásný smutný povídání.Kamarád fotograf Tomáš Gescheidt stál v tom místě cca 15O metrů dál.Říkal,že slyšel jen ránu,skřípění a smýkání motorky po zemi a pak ticho.Jak se jezdec nezvedne a nestará se,co je s motorkou,je zpravidla zle.
Jinak starej SAchsenring musel být mazec.Tribuna v cílové zatáčce pro cca 5O OOO lidí
Z lidí ,co tam položili život snad jen Čechoslovák Henro Kurtha.Krásná,ale nebezpečná trat.

doufám, že nevadí, že text je v němčině

skarel> on se ten čtyřvál hrozně kousal.A Bill si snad upravoval levačkou přilbu a nestačil šáhnout po spojce.Jeden z nejčernějších dnů československýho motocyklovýho sportu

brzda123> někde jsem četl, že měl snad špatně upevněnou přilbu. A Jawa byla kousavec. Samostatná kapitola jsou sériová ložiska

skarel> Dík za fotky

mamba54> rádo se stalo, díky za článek

A teraz otázka: Existuje Ivyho Jawa???

Ono je otázka, který stroj je opravdu po Ivym, vždyt ta motorka potom ještě jezdila, ale já vím o těchto.
1. jedna stojí v technickém muzeu v Praze
2. druhá je ve Vídni u prodejce, který zastupoval Jawu v západní Evropě
3. třetí má Tonfa Kružík, replika je to jen částečně, dost je původního
4. čtvrtou udajně koupil nyní Sepp Schlogel, bývalý mechanik Manga a dnes Schrottera
5. pátou jsem viděl na fotce v muzeu kdesi v USA

Vyrobeny byly pokud vím tři.

argoseg> 6. Jean Francois Baldé má též jednu

fotoman46 píše: argoseg> 6. Jean Francois Baldé má též jednu

nějak se nám rozmnožily a všechny jsou samozřejmě po Ivym i ten zadřený klikový hřídel je uvnitř, ale opravený. Pouze pan Antonín Kružík přiznává,že tá jeho je replika.