hansdorf

Zveřejněno: 28.04.2022 09:28,Kategorie: Dumka,Zhlédnuto: 666x,Komentářů: 5x,Hodnocení: 5.00 od 8 uživatelů

Pár praktických zkušeností při skladbě treku

 TURECKO  -  cestopis, který ani pořádně nezačal

Kdyby se mě někdo zeptal před půlrokem , co vím o Turecku, asi by toho moc nebylo.  Istanbul, levné dovolené , prezident Erdogan  a chřadnoucí turecká lira, lajny tureckých kamiónů směr jih-sever , cigarety Camel  s velbloudem a sousedství s Gruzií.

Původně jsem zvažoval , že si dám Gruzii , ale nehodlám ze sebe udělat borce. Na motorku jsem se vrátil loni po čtyřicetileté pauze a pokorně přiznávám, že spoustu věcí se ještě mám co učit. Minulou sezónu jsem ukončil s nájezdem necelých 24 tkm , vystřídal pár mašin a dal dva delší treky – Rumunsko a jeho Trans (Rarrau, Bucegi, Fagaraš, Alpinu), stihl navštívit krajany v Tisovém údolí a několikrát během okruhu kolem Srbska být podroušen  kvalitními destiláty. (Suzuki GSX 1400).

Do Makedonie a Albánie jsem vyrazil o 14 dní později s Kawasaki Zephyrem 1100  a v pohodě si obě země projel .  Všude, kde jsem se ocitl nebyl  sebemenší problém , místňáci byli naprosto skvělí , policie neprudila  a když byl problém, vždy se mi dostalo pomoci. Pít také bylo co , takže pohoda. Můj favorit z pohledu motokáře je jednoznačně Rumunsko, které spojuje optimální průsečík všech faktorů – příroda,místní kolorit,kvalitní cesty,dostupnost  ubytování, cenová hladina a relativně malá vzdálenost z ČR.

Přesto si na Gruzii ještě netroufám a jako další stupeň k jejímu dosažení mi přišlo vhodné právě Turecko. Jednak je to velká země ,cca 12x větší než ČR, jednak je to tranzitní země právě do Gruzie a   shodou okolností turecká lira udělala pořádný kotrmelec směrem dolů – nekup to! Cesty od kvalitních dálnic po místní komunikace v horách pro otrlé, výškově od moře a planin po skutečné hory se sněhem i v létě. Pokud  si udělám v klidu „Rondo alla Turca“ a zvládnu to v pohodě, potom bude vidina sklenice gruziňáku a   porce šašliku o hodně blíže v 2023.

Motorka, trasa  a co mi pilo krev

„Když do pekla , tak na pořádném koni “ – říkal jeden známý. Měl skvělé postavení, hezkou ženu, dvě děti , k tomu krásnej dům i auto. Skvěle našlápnutá kariéra inteligentního chlapa. Přesto to všechno nechal být , zakoukal se do jiných očí , k tomu krásné kozy a dal všemu vale. Kdo chce vědět , jak to dopadlo ať si na youtube pustí song od Turba-  Chtěl jsem mít. Píšu to protože někdy nerealistická očekávání vymažou základní instinkty, a to je špatně. A platí to jak v životě, tak na  motorce, tam snad dvakrát více, protože zde se chyby už vůbec neodpouštějí.

Parťáka se mi na vandr najít nepovedlo, tak už to někdy v životě chodí a je zapotřebí brát věci jak jsou. Někdy jsem kopačky dostal sám , některé nabídky jsem zase nevzal já. Osobně si myslím, že to nějak souvisí s věkem, čím je člověk starší, tím je méně  přizpůsobivý a tolerantní. (a vždycky za to může ten druhý…  :-)  )   Takže sám, což má své výhody – nikdo tě neopruzuje, tak i nevýhody zejména z pohledu bezpečnosti a případné pomoci na cestě.

Původně jsem chtěl trek protáhnout se Zephyrem, ale dostal jsem dobrou radu od vyježděného motorkáře poté co jsme probírali trasu. „Ne, že by to nezvládnul, ale dal bys mu hrozně do těla na místních cestách. Podívej se po nějakém spolehlivém cestovním enduru.“ Tak jsem se podíval a pořídil BMW R 1100 GS , dovoz z rajchu , první majitel,servisní knížka , najeto 53tkm. Když jsem tu krávu poprvé uviděl, myslel jsem , že mě jebne. V porovnání s tím na čem jsem zatím seděl ,  obrovské rozměry,široká řidítka a výška taky pořádná. Navíc vpředu telelever se kterým jsem se ještě neměl žádné zkušenosti.   Nedělal jsem ale vlny, komplet servis,výměna náplní,nová baterka a pneu Metzeler  Tourance.

Mohu trochu porovnávat,  předtím jsem jezdil i na BMW R 80 i 100 cesťácích a GS mi doslova vyrazilo dech v dobrém slova smyslu. Silný krouťák, poctivý  výkon , podvozek jak přibitý a obavy z mohutnosti a hmotnosti stroje z pohledu ovladatelnosti se rozplynuly jako sníh na jaře –   ta  je skutečně vynikající .  Ten  rozdíl mezi staršími R a tímhle GS je hodně, hodně velký a klobouk dolů před bavorským technickým pokrokem té doby. Během měsíce jsem si najel asi 1700 km ,spotřeba paliva 5lt, úbytek oleje hodně malý, nic nekape , nic neteče , vše O.K.  Prostě jsme si sedli a oba dva si společně chrochtáme.

Trasa – protože mě čas netlačí , žena nezlobí , potomci již dávno vyletěli z hnízda a jsem již pod ochranou lidovce bratra Jurečky a jeho pravidelných penzí , dopřál jsem si luxus a nalajnoval to skutečně okolo celého Turecka na celý měsíc červen. (není horko, ani zima) Jsem zapřisáhlým nepřítelem masové turistiky a profláknutých destinací – typicky Istanbul, Pamukale , včetně rádoby historických památek ,kterých je v Turecku plno a končí romantickými snímky horkovzdušných balónů s hýkajícími turisty vznášejícími se nad Göreme/ Kappadokie. Seru na to , ledaže by v červnu kdy trek plánuji bylo od pohledu někde prázdno.  V klidu a sám si něco projít, pár snímků pro kluky na motorkari.cz , proč ne.

Vzal jsem to úplně jinak , Turecko má 43 přírodních národních parků a bude-li pánbůh doma, projedu asi 25, k tomu koupačka ve čtyřech mořích (Černé,Středozemní,Egejské a Marmarské) a řece Eufratu. Tabák , čaj , lískové oříšky, pistácie , mandle a mandarínky – to je zase moje hobby a trasa mě provede místy, odkud tyhle dobroty v I.A. kvalitě pocházejí. Bazary, tržnice, regionální kuchyně ,splknout s místními u sklenice čaje a Turkyni po prdelce poplácat, to by mi šlo. Co bych si  nechtěl nechat ujít je Ararat ,jezero Van , řeku Eufrat a hora Nemrut. Když jsem zvažoval kudy tam a kudy ven , došel jsem k úmyslu vyhnout se hlavní trase Sofie-Edirne-Istanbul a vzít to bokem. Z Bulharska   přes Malko Tarnovo na Dereköy (TR) na černomořské pobřeží a zpátky u Marmarského moře přes nový most v Canakkale (TR) do Řecka a po pár kilometrech do BG ( Kirkovo). Nemám rád čekačky, jsou to postranní cesty bez TIR dopravy a Řekové se s mohamedány moc nekamarádí. Tedy předpoklad hladkého průjezdu, uvidíme.

Cestu tam mám v plánu rozdělit , první zastávka Barcs (HU) u chorvatských hranic , druhá Pirot (SRB). Proč ? Protože veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest. Nedávno jsem tady četl  pardála, který dal Nordkap  a zpět snad za pět dní. Oceňuji fyzičku a výdrž, dobrou otázkou je , co by řekl, kdyby se ho někdo zeptal , co tedy poznal.  Barcs i proto, že tam jsou horké termály (42C) , nabiji se podzemní energií a a vyženu revma z těla,cítím že se mi to bude hodit. Pirot je zase kousek od BG a nabízí skvělou tabuli pravého Srbska a dostupné  ubytování ,BG hodlám profrčet  až k mohamedánům.  

Co mi pilo krev –  prostě problémy na které jsem narazil. 

Number one – asistenční služby , tedy jistota, že se někdo o vás postará ať  v případě poruchy nebo havárky. Nesehnal jsem , všechny pojišťovny končí s asistenčními službami v Evropě, což je u Turecka spojnice Bospor –Dardanely. Dál si trhněte nohou. Zelená karta platí pro celá Turecko,   asistenční služby pro auto taky, ale motocykl  ne. Nepořídíte ani u ÚAMK ČR nebo Europ Assistance   jako speciálky na pojištění asist. služeb.  Proč , to mi hlava nebere. Řeším uložením kontaktu  turecké obdoby Žlutého anděla do mobilu. Na delší dotaz v angličtině zda jsou schopni se o mě v nouzi postarat , mi od nich na Whatsapp došla skvělá odpověď „Yes“.

Druhý vtip – navigace .  Do Makedonie a Albánie jsem si loni koupil navigaci Navitel, která uváděla, že tyto země zná. Realita byla, že úměrně vzdálenosti klesala detailnost pokrytí a v Albánii, třeba město Berat bylo jen centrum a dvě ulice. Pro Turecko jsem tedy začal hledat u renomovaných značek , zase špatný vtip. Záleží na té které značce a různém modelu a musí se jít do specifikací. Obvykle někde bokem uvedeno , že pokrytí Turecka od 60-75 % , přes 90% pouze profi provedení s patřičně omaštěnou platbou. Nakonec jsem je všechny proklel, koupil obyčejnou moto navigaci iGO Primo, firma nabízí sólo mapu Turecka, tak jsem ji tam na úkor Skandinávie nechal nainstalovat Turecko. Sorry všem nadšencům Nordkapu.

Vlastní Turecko – s mýtným nemají problémy jen motorkáři Češi,ale i Slováci,Poláci a dokonce  Němci .  Tak podrbaný systém placení snad není nikde jinde na světě. Rychlostní limity pro motorky – to taky byla marka se k tomu dostat, policejní kontroly na rychlost jsou časté (názory všech co tam byli) , pokutu ovšem nevybírají na místě , vytisknou vám papír. A zaplatit na poště nebo někde na hranici, jinak prý ven nevyjedete… A pokud zaplatíte včas,odečtou vám 30% jako slevu.  :-)  K těm rychlostem motorek - 50 obec, 80 silnice, 90 dálnice plus cosi. Tak mi došly stesky borců co se na dálnici drželi auta a pak se divili flastru, auto má totiž limit 120. Alkohol – nulová tolerance pro motorkáře. ( to teda bude pro mě zábava  :-(  )  Krádeže motorek  – největší lumpárny v Istanbulu , čím menší sídlo, tím lépe. Aspoň něco, držím se venkova. 

 Ubytko – malé hotely a penziony, navečer totiž hodlám vyrážet po okolí , abych seznal jak se tam žije a dal něco dobrýho na zub. Bohužel  můj oblíbený web booking.com je v Turecku blokován (firma se s Tureckem soudí o nějaké poplatky) , tak budu muset hledat u konkurence – tripadvisor, trivago…

Ohoz – tady jsem se klepal jak nemocnej osel a nemohl se rozhodnout. Jak vypadá zima si vychutnáte v létě i na Fagaraši nebo Transalpině v Rumunsku, jak vypadá horko vím ze Srbska okolí Novi Pazar, kde jsem chytnul vlnu veder a musel se rychle naložit do potoka nebo by mě mrsklo. Nakonec beru všechno – dvě textilní bundy, silnou i s vložkou,která se dá oddělat a vysloveně letní. Kalhoty kožený plus  kevlarový džíny, lehký rukavice Oxford, GS má vyhřívaný gripy.  Boty si naopak z Turecka hodlám dovézt, tak beru jakýsi starý křusky co mám doma stejně na vyhození.

Komplet trasa obráží necelých 7 tkm , čas se posouvá až o + 2 hodiny, kovid už nikoho nebere,všechny restrikce zrušeny, cenové relace Balkánu a turecké části Asie naprosto senzační, finanční očekávání mezi 30-40 tis. Kč komplet ,  co víc bych si mohl přát. Domluva v Turecku - držím se pravidla, že 50 základních slovíček vám musí kdekoli na světě postačit k tomu, abyste se domluvili. Mám na to měsíc.

Treku zdar a jak praví klasik :“Doba je těhotná očekáváním“.