klubniva

Zveřejněno: 20.09.2022 10:11,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 1146x,Komentářů: 2x,Hodnocení: 5.00 od 3 uživatelů

víkendové putování kamarádů na motocyklech různé značky a objemu po čechách šnečí rychlostí.

Dalším z řady výletů pod značkou „Za čmoudícím Bertíkem – jednou stopu“ měl být výlet do podzemí továrny Rabštejn. Když mi pán před měsícem říkal, že se mám ještě týden předem ozvat, předpokládal jsem, že vše půjde hladce, a že jsme v podstatě na prohlídce domluveni. Jelikož se nás sešlo na pátek šest, a ještě by se k nám na prohlídku přidali dva lidé, psal jsem pánovi v pondělí předem, jestli prohlídka v pátek platí. Odpověď v e mailu zněla, že pátek neklapne, že chystá trhy, a že ve čtvrtek má skupinu. Mojí odpovědí bylo, že ve čtvrtek mi to je k ničemu, když jedeme v pátek. Ještě jsem se zeptal jestli náhodou v sobotu by to nešlo. Jako odpověď jsem dostal SMS s tím, abych zkusil jiného pána , a dohodl se s ním. Ve čtvrtek jsem volal pánovi, a ten mě odkázal na to, abych zavolal v pátek, že v pátek odpoledne určitě ne, ale sobota by se dala dohodnout. Domluva zněla, že zavolám v pátek kolem 16 hodiny a dohodneme se. V pátek po práci jsem sedl na motorku, a vydal se směrem na Českou Lípu, kde byl sraz s Bertíkem a Jardou. Dorazil jsem asi ve třičtvrtě na čtyři. Zavolal jsem pánovi, a odpovědí mi bylo, že pro pět lidí prohlídku nedělá, a že si musíme koupit minimálně deset lístků v hodnotě 200,-. To se nám už samozřejmě nelíbilo, měli nás na tuto skutečnost upozornit předem, nebo to zmínit na stránkách . Nicméně jsme se vydali na naplánovanou trasu, cestou se k nám přidal Jirka, a ve Volfarticích jsme počkali na Jahoďáka. Vydali jsme se směrem Česká Kamenice a dále na Rabštejn. Cestou trochu pršelo, ale říkali jsme si, že si nenecháme zkazit i druhý výlet. Kousek za Jánskou je kemp u Ferdinanda, kde jsme měli objednanou chatku. Dorazili jsme brzy, a tak jsme se ubytovali, a nechali si bagáž v chatkách a jeli jen na lehko po okolí. Našli jsme bývalé PHM nádrže, kde se skladovalo veliké množství paliva. Jelikož jsme s tím nepočítali, nevzali jsme si baterky a tak jen svitem telefonů jsme prošli první dvě místnosti. Je to opravdu rozsáhlý areál. Cestou zpět jsme se stavili na večeři v jednom hotelu. Už se začínalo stmívat a když jsme startovali k cestě do kempu, Bertík nemohl nastartovat. Kývl na nás abychom jeli, a tak Jahoďák, Vláďa a Sváťa jeli napřed. S Bertíkem zůstal Asterix, že to zkusí nějak zprovoznit. Když jsme přijeli do kempu, převlíkli se a vyrazili do místní hospůdky, kde opravdu točili pivo Ferdinand. V té zimě bylo pivo opravdu ledové, a tak se dalo pít. Jinak moc nedoporučuji. Za necelou půlhodinku se ve dveřích objevil Bertík i Asterix, a tak jsme společně pokračovali v oslavě dojezdu prvního dne. Sobotní ráno vypadalo, že by se mohlo počasí umoudřit, tak padlo rozhodnutí držet se plánu a v deset hodin vystartovat na druhý díl cesty přes Jetřichovice do Hřenska. Co čert nechtěl, po výjezdu z kempu se rozpršelo a drželo se nás to až za Děčín. Cestou do Hřenska jsme viděli zbytky ohořelých strání po nedávném největším požáru v Českém Švýcarsku. Krajina by to za slunečného počasí byla nádherná. Z Hřenska jsme se vydali směr Děčín, a tam na pumpě padlo rozhodnutí, že pojedeme rovnou k Evě do Libouchce. Vláďa chudák na Jawě 350 promočený nadával, ale stejně jel s námi dál. Průjezd Děčínem byl hladký, a tak v Jílovém, když jsme minuli benzinovou pumpu, tak asi po 500 metech Bertík zastavil na kraji silnice. „Co se stalo“, ptám se jako poslední ve skupině. Nejede. Zkouší startovat, a nic. Startér točí, ale motorka nechytá. Ještě jednou, a ještě. „Jestli nedošel benzín“ říká Bertík a nakukuje do nádržky. „ přepni na rezervu a dojedeš k benzině, je to kousek zpátky“, říkám mu. „Já už na rezervu jedu“. Naklání motorku a přelívá zbytek benzínu v nádrži. Zkouší nastartovat, motorka chytá a on vyráží natankovat. Po chvíli se vrací, a vyrážíme dál k Evě. Poslední vesnice a Libouchec. Bertík nám všem sděluje, že natankoval 8 litrů a má plnou nádrž. Složili jsme batohy na určené místo u Evy a Pepy. Vyklidili kvůli nám garáž a přístřešek. Domluvili jsme se, že vyrazíme ještě na okruh po okolí. Prvním bodem byla další čerpací stanice, tentokrát Asterix sotva dojel k benzině. Po doplnění pohonných hmot jsme se vydali dál do Přestanova, zde v místní restauraci jsme pozřeli trochu teplého jídla. Skvělá restaurace, výborná kuchyně a rychlá a milá obsluha. Další zastávkou bylo muzeum hornictví a štola Starý Martin. ( Opravdu byl starý. Tedy alespoň ten pán co jsme se ho ptali na lístky. Nepříjemějšího chlapa jsem ještě neviděl.) Ani magnetky neměli. Sebrali jsme se a jeli dál na vrcholek Komáří vížka. Zde již byl pán, který magnetky měl, ale zase nedělal kafe. „ To musíte do restaurace okolo“ poradil nám. Kupujeme s Vláďou magnetky a vyrážíme okolo do restaurace. Dovnitř posíláme toho nejlepšího z nás Jahoďáka. Vrací se a s úsměvem říká „ asi nevypadám dost německy“. Proč ptáme se? No údajně měl číšník moc práce a kafe ven, na to nemá čas. No nevadí. Dáme si jinde. Nasedáme na motorky a jedeme za Asterixem. V jedné ze zatáček zaváhal, ale vypadalo to, že se chytil a vede nás správným směrem. Když po pár kilometrech začínají bílé patníky v poli, začíná to být podezdřelé. Najednou Asterix zastavuje, že bloudíme. Měl pravdu, za pár km asi dva by byl Cínovec. Otáčíme a v tom místě kde zaváhal, se dáváme na tu správnou silnici a správný směr. Silnice se v zimě neudržuje, hlásí značka. Pěkná silnička mezi poli a taková udržovaná. Sice jen tak na jeden a půl auta, ale pěkná. Dorážíme do Tissé, kde zastavujeme na zastávce autobusu a přemýšlíme, jestli se vydáme do stěn. Nakonec se rozhodujeme, že sjedeme do Libouchce k Evě a Pepovi. Cca kilometr a už parkujeme na dvoře. Na kamnech se už ohřívalo kolínko, venku u vchodu se chladilo pivo, co víc si přát. Sedli jsme si v přístavku garáže, převlíkli se a počkali každý u svého piva, až se objeví majitelé. Večer pak neměl chybu, vzpomínalo se na závody Niva Clubu, Vláďa přidal historky z ježdění kamionem. Neděle v předpovědi počasí byla optimistická, ale přesto jsme nepodcenili přípravu na cestu a oblékli nepromoky. Rozloučili jsme se s útulným zázemím a s přáteli a vyrazili směr Česká Lípa. V Děčíně jsme se zastavili za kamarádem z offroadových akcí Lubošem. Pozdravili ho, zeptali se jak se má. Byl v práci, a tak neměl moc času na vyprávění. Vydali jsme se dál. Začalo nás hřát sluníčko a tak byla cesta hned příjemnější. Projeli jsme Benešov nad Ploučnicí, kde nás opustil Jahoďák, vypravil se směrem na Volfartice. Bertík opět natankoval a pokračovali jsme dál do Lípy. Poslední rychlá rovinka, kde se Bertík s Asterixem rozvášnili a rozjeli to. My s Vláďou jsme drželi naše 80 km tempo. Dojeli jsme v Lípě až k Bertíkovi ke garáži, tam se rozloučili a každý se zase vydal domů. Já ještě přes Mladou Boleslav do Dobrovice. Cestou jsem poznal, že někteří řidiči jsou bezohlední. Třeba když je dojedete, tak si ještě když jste za nimi musí ostříknout přední okno. Tak dostanete spršku smradlavého roztoku do obličeje. Nic příjemného. Jinak cesta v pohodě. Tak se začínám těšit na rok 2023, že podnikneme několik malých víkendových výletů, a jeden větší 4 denní po muzeích aut a motorek.