stedous

Zveřejněno: 17.07.2023 09:46,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 1734x,Komentářů: 2x,Hodnocení: 5.00 od 2 uživatelů

Že prý se nedá udělat výlet na motorce na víkend, aby v něm bylo všechno, hory, moře, spánek pod oblohou a pohoda v sedle. Alespoň mi to tvrdili kamarádi. Tak jsem to zkusil...

Je pátek, dopoledne ladím poslední drobnosti v kanceláři, abych se nemusel věnovat telefonům a mohl si jen užívat pohody, krásného počasí co hlásí a s úsměvem na tváři sledovat přiskakující km na tachometru. Plán cesty nemám nijak připravený, jsem si jen jist, že chci projet kus slovinských hor, plných horských potoků a klikatící se v milionu zatáček. Dál chci dojet k moři, kde rituálně musí proběhnout koupačka a pokud čas dovolí, tak si vychutnat kousek hor i cestou zpět. Tak jdem na to.

Je cca 15 hodin pátečního odpoledne, poslední kontrola kufrů. že mám skutečně vše, co bych mohl potřebovat. Skáču na moto a vyrážím směr Dolní Dvořiště, samozřejmě zde mám v plánu natankovat a jsem nucen si zde zakoupit rakouskou dálniční známku, která mi dopoledne nešla naklikat online. Pravděpodobně tam měli nějaký technický problém. Nevadí, alespoň jsem si dal kafe a prohodil pár slov s migrujícími českými dovolenkáři, kteří jevili o mou motorku a plány následujících dnů evidentní zájem. Po komentáři jednoho z nich, že by v kraťasech a konverskách rozhodně nejel, s úsněvem na tváři startuji a vyrážím směr Villach, kde plánuji zakončit dnešní putování. Cesta po rakouské dálnici je naprosto hladká, žádné kolony, nehody, dokonce i Linec projíždím bez zaváhání a ztráty květinky. Za "odměnu" si dávám studenou kolču a kafe na pumpě u Salzburku, kdy s vědomím, že Villach je téměř za rohem, nikam nespěchám a zalezlý pod stromem, usrkávajíc kávu si prohlížím, jak to tý mojí holce, rozuměj KTM, sluší. Kolem 22 hodiny dorážím na velké parkoviště, těsně před Villach. Nechtělo se mi cestou lovit žádné ubytko na Bookingu, tak volím variantu spacáku a prohlídku motorky zespodu. V podstatě, o tomhle bylo rozhodnuto někde mezi Salzburkem a Dvořišťem, kdy se mi nechtělo hledaním ubytka obtěžovat. Na pumpě kupuju vychlazený pivko, k mému překvapení na mě v lednici kouká to plzeňský a odebírám se hledat na inrernetu nějaký nejbližší obchod s motorkářským vybavením, který má otevřeno v sobotu, protože kontrola kufrů sic proběhla k mé spokojenosti, ale že mi v něm chybí mazání na řetěz, který momentálně začal vydávat ne příliš pozitivní zvuky, jsem si nevšiml. V podstatě ihned, jak se řetěz začal ozývat, proběhl mi hlavou obrázek nově zakoupeného spreje, leč stojícího na mém stole v kanceláři. Nacházím obchod Luis ve Villachu, který otevírá ráno v 9:00. Je to sice zdržení, protože původní plán byl vyrarazit kolem 6:00, ale co, alespoň se prospím. Dávám si tedy o pivko navíc a hurá do spacáku.

Ráno mě budí hlasité projevy dovolenkářů, jenž parkoviště používají pro dočerpání sil na další putování, kolem 8 vyjíždím směr Villach, kdy plánuju a následně uskutečním snídani nákupem v obchodě Lidl, který je hned vedle moto obchodu. Při polknutí posledního sousta cvaknou zámky dveří, rychle vybírám spej, mažu řetez a vydávám se po malých silničkách do Slovinských hor. Konrétně do parku Triglavski a hodlám projet trasu po silnici 206, která skýtá "tisíce" zatáček, spíše technických, než rychlých. O rychlosti se tady ale nedá mluvit vůbec. Škrábete se na nejvyšši horu, která tam je, před Vámi pořád nějaký dovolenkářký auto, co si tudy zkracuje cestu k moři a když se do toho přidá místní autobus, stává se z cesty na ten kopec očistec. Nicméně, na vrcholku, kdy už jsem byl značně otrávený, všechna auta zastavují, pořizují fotky, dolévají chladiče, dokonce i autobus se slituje nad několika motorkami táhnoucími se za ním, nechává všechny projet a začíná parádní sjezd dolů, bez aut, bez autobusů, jen samá vracečka, levá, pravá, rychlá, pomalá, horský potok s průzračnou vodou podél cesty, hory kolem a na světě je zase krásně. Na konci silnice 206, kdy sjedu horu, se dávám na silnici 203 a 102 a nabírám směr Itálie, kdy mám v plánu kolem Udine projet až k moři. Vybral jsem Lido di Jeselo, protože to tam znám, takže jsem věděl, kde hledat volně přístupnou pláž, a protože mi to v další trase vycházelo nejblíž. Zhruba kolem 15 hodiny parkuju 50 metrů před pláží. Vzhledem k teplotám přesahujícím 35 stupňů se sotva doplazím na pláž a padám do vody. Hned z vody se přesouvám do místního plážového baru a odměnuji se čepovaným pivkem, neznámé značky, za 6 EUR, ale je mi to úplně jedno, to prostě musí být. Než vypiju pivko, ve stínu zdi plážového baru, kam jsem se zašil, otevírám Booking a hledám ubytko na dnešní noc.Přeci jen, pod širákem super, ale sprcha je sprcha. Rozhodl jsem se, že to dovalim až do Trenta, kdy půl cesty dám dálnicí a zbytek po SS47, kdy se jede kolem krásného jezera, kde by mohla proběhnout ještě koupačka. V Trentu vybírám hotel přímo v centru, abych to neměl večer daleko na pivo, rezervuji, dopíjím a vyrážím směr Trento. Cestou dělám běžné zastávky na tankování, kafe, místní pizzu a zhruba v 19 hodin se hlásím na recepci nenajitelného hotelu v srdci Trenta. Jsem nadšen z parkování, kdy motorka je uložena do zahrady hotelu a zavřena za dvěmi bránami. Průběh večera není ničím podstatný, pivko, jídlo a zhruba na půlnoc jsem v posteli.

Je něděle, ráno 5:00 a zvonící budík mi říká, že dnes nás s tou holkou moji čeká něco k 700 km. Nemarním čas, plánu vyjet brzy a užít si cestu z Trenta na Brennero po SSkách, se držím jako klíšťe a nepotřebuju u toho žádné plechovky motajíc se po vesničkách. Vše jde perfektně, nasávám atmosféru probouzejících se hor, vychutnávám si každou zatáčku. Bohužel, radost tohoto charakteru mi drží jen do zhruba 8 hodiny, kdy několik traktorů, traktůrků a aut nesdílí mě nadšení a já vyhodnocuji, že je čas se odebrat na dálnici, zaklapnout plégo a nabrat tempo směr Praha. Po zbytek cesty do Prahy se nestalo nic, čím bych zde měl zdržovat, snad jen krom chyceného děště od Mnichova až na Folmavu. V Praze parkuju kolem 16 hodiny, naprosto uspokojen,

Takže, pokud někdo tvrdí, že za víkend se nedá přejet horu, dojet k moři a ještě si užít parádního spaní venku, koupání v horském pramenu, koupání v horském jezeru, jíst dobré místní jídlo, vypít nějaký to pivko, vidět hezký holky, a užít si tu svou pod prdelí, pak neví o čem mluví. Pro shrnutí, odjezd pátek 15:00, návrat neděle 16:00, najeto 1697 km, náklady 9000 Kč a spousta zážitků. Trasa: https://goo.gl/maps/EHDHNyZukj21yNow5