Kminota1

Zveřejněno: 12.07.2015 22:32,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 1246x,Komentářů: 2x,Hodnocení: 5.00 od 2 uživatelů

Rataják 2015 - jízda veteránů do vrchu - 5. ročník Foto: Petr Prcek Zeman

No co vám budu povídat,

sotva v Ratajích na Zámku ztichly libozvučné tóny fagotů a hobojů, doprovázených cembaly a klavíry vždy nóbl naladěnými na Letní fagotové akademii, rozeřvaly se v sobotu v Podzámčí neméně libé tóny motorů, odvádějícími tlukot svých ocelových srdcí stejně skvěle naladěnými výfuky s charakteristickým pipirimpimpim Trabantů a Wartburgů, rramrrararararam dvoutaktních motorek, impozantním buch…buch…buch strojů z dvacátých let, řevem hurrrrhurrrrhurrrrhurrrr otevřených výfuků monopostů, ale i decentním vrmvrmvrmvrm čtyřtaktních motorů od dvacátých let po dobu nedávno minulou. Jen zvuk Multikáry Cabrio nelze k ničemu přirovnat. Zněla trochu jako když se rozjíždí motorový člun rumrumrumrumrum s kapitánem, který miluje tento zvuk už kvůli tomu, že se dá lehce vyslovit a ještě lehčeji vypít.

No šedesát startovních čísel bylo vydáno mezi 9. a 11. hodinou v sobotu 11. července. A nalepeno, přivázáno či jinak zastrčeno na ty všechny nádherné auťáky a motorky. Motorek bylo letos více. Asi si mysleli, že auťáky se před Pivovárek nevejdou. I my jsme si to mysleli. Ale starosta Městyse Luboš, jinak také muž, který měl ve svých rukou startérskou československou vlajku a tím ovládal vlastně celý závod, nám pro parkování závodních strojů umožnil vjezd na nádvoří zámku. Tam se ty auťáky a motorky vyjímaly snad ještě lépe, než v podzámčí – pardon – předzámčí. Jak by ne, většina z nich byla svým vzezřením stejně aristokratická, jako bývalí majitelé ratajského zámku Lichtenštejni. Mimochodem, byli jste někdy v Lichtenštejnském Vaduzu? Zkuste to, třeba budete mít štěstí a dostanete se na hrad. Podívejte se na něj! Nepřipomíná vám trochu Rataje od potoka? Mimochodem, hrad ve Vaduzu je skoro stejně starý jako Rataje nad Sázavou.

Ale vraťme se k dunění motorů. Rataják se nejezdí podle pravidel Fimů, Fivů a podobných Fi… nadnárodních organizací. Tedy podle určitých zásad, které nějak sepsala parta lidí, kteří se rozhodli, že vše musí mít nějaká pravidla. Nemusí. Rataják to dokazuje. Tak třeba: všech šedesát startujících dojede na prvním místě. Neměříme počet decibelů v nějaké vzdálenosti od vejfuku. Nestartujeme ve věkových kategoriích, také proč? Všichni jedou na rozdíl v čase a je přece úplně jedno, jestli tam jede monopost nebo Multikára. Na start pouštíme závodníky tak, jak přijedou. Rychle za sebou. Neboť předjíždění je kořením závodů. Jedeme za plného provozu. Ale zase ne tak úplně. Na každé sebemenší křižovatce stojí ratajský hasič v uniformě a vlastním tělem zabrání každému, kdo by chtěl vjet na dráhu. A pak se na chvilku závod zastaví, všichni cizí projedou a jede se dál. Nebojte se, není to nuda, to chvilkové zdržení! První kolo startér odstartoval za 45 minut, druhé už jenom za 35!

Někteří to fakt brali vážně a v serpentinách, co serpentinách, v téměř vlásenkách Ratajáku jenom hvízdaly gumy a jezdilo se fakt powerslide. Tedy smykem všech čtyř kol. A rychle. Příští Rataják si půjčíme radar a budeme vylučovat. Jenom nevím, když máme zásadu, že všichni dojedou na prvním místě, jak pak dojedou diskvalifikovaní? No asi se na radar vykašlem.

A jak to letos dopadlo? Jako první, s nulou trestných bodů dojel Rudge Whitworth řízený Jardou Kafkou z Českého Štemberka. Jako prvním, ale s maximem trestných bodů – počet tajíme stejně, jako věk jeho krásné dámy – přijel Vašek Jiroušek z Písnice, můj soused a skvělý člověk. Mimochodem, stejný Vašek Jiroušek přijel při druhém ročníku se svojí Singrovkou až po závodě, někdy kolem páté večer. Cestou asi tisíckrát spravoval, ale dojel. Srdcař.

Tak takový byl Rataják 2015. Pátý. Takové malé jubileum. Vrrrrrrrrrrmvrrrrrrrrrrrrrrmvrrrrrrrrrrrrm…

No co vám budu povídat…

Klub Čtrnáctka Rataje nad Sázavou - Ota©