Jaryn1969

Zveřejněno: 22.10.2017 22:50,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 1526x,Komentářů: 6x,Hodnocení: 5.00 od 2 uživatelů

Rád bych se s Vámi v tomto článku podělil o nevšední zážitky z letošního Hondafestu a o několik fotografií z něj, které myslím vydají za spoustu zbytečných slov.

Koncem srpna tohoto roku jsem se již po třetí  a současně podruhé na Slovensku ( Dudince 2014 )  zúčastnil Hondafestu, srazu příznivců a majitelů motocyklů Honda, tentokrát v  Liptovském Jánu. Musím přiznat, že ačkoliv je akce vždy velmi dobře organizována prakticky stejným týmem lidí z  Hondy  i u nás v Čechách,  Slovensko bylo mému srdci pokaždé tak nějak bližší. Je to nepochybně dáno prostředím, úžasnou přírodou Slovenska a pohostinností místních.

Předchozí ročníky jsem se vždy absolvoval na své stařičké VF 750 F z  „80“ let a jelikož má stařenka ve svém věku již nárok na vrtochy,  dopravoval  jsem si ji raději na místo konání na vozíku. Letos jsem poprvé vyrazil po vlastní ose.  Užíval si volného místa a rozežraně hýřil balením zbytečností do několika poloprázdných kufrů, které jsem měl jen pro sebe, poté je zavěsil na svého Crosstourera a s heslem „cesta je cíl“ vyrazil vstříc Slovensku. Moje nadšení záhy opadlo v  kolnách kamionů a nekonečných uzavírkách a omezeních.  Bílý štiplavý kouř tavícího se pokládaného asfaltu a současně kouřících asfaltérů před Bumbálkou i odpolední průjezd Žilinou byly pro mne vskutku nevšedním zážitkem.  Cestou  mě za zády v  tomto zoufalém provozu nechalo několik  „zkušených motorkářů“, jejichž kapotáže nesly hrdě nápis CBR !  Pomyslel  jsem si, že s  ohledem na způsob jejich jízdy nebude zřejmě o volné pokoje v  Liptovském Jánu nouze. Vše bylo ale zapomenuto, když jsem v  podvečer spatřil na parkovišti před cílovým hotelem Sorea Máj první Afriky Twin a celou řadu známých tváří. Program byl tak nějak tradiční, upřímně nejde ani moc co jiného vymyslet. Tím nechci tvrdit, že je to špatně.

Liptovksý Ján byl vybrán naprosto strategicky,  hory kam se podíváš. Letošní „fest“ byl nepochybně zasvěcen Africe Twin a kdo na ní nepřijel, jakoby snad ani nebyl. Aniž bych si dovolil jakkoli polemizovat o jejích kvalitách, přeci jen více mě oslovila v  ústraní se krčící stylová CB 1100 RS , sexappeal kteréžto byl nebes se dotýkající. Jen ta cena….

Výběr tras byl v  režii Petra Podušky a tomu za to dík.  Byla to přehlídka úžasných přírodních scenérií , kopců a nekonečných zatáček, která mě doháněla k rozpolcenosti, zda se vozit nebo fotit.  Přiznám se, že jsem o něco víc preferoval objektiv fotoaparátu, neboť mi bylo žinantní tam tolika pěkných obrázků nechat. Popisovat jednotlivé trasy nemá smysl, považuji to za nudné, dovoluji si odkázat na výmluvné fotografie. Dovolil bych si snad jen „vypíchnout“ několik drobností.  Nepochybně zajímavou zkušeností byl výlet do Polska, do Zakopaného a to v tom smyslu, že zřejmě nemá valného významu se sem znovu kdy jindy vracet. Zde jsem v  paměti svého fotoaparátu nezaplnil ani  1 Kb!  Naopak fotomateriálu na několik 64 GB paměťových karet bylo v  obci „Výborná“, na trase Tatranská Lomnica – Slovenská Ves. Zde jsem se však bál zastavit. Snad nejmalebnější scenérie se mi naskytla v  zapadajícím slunci  při návratu z Oravského hradu malými rozbitými cestami nad vesnicí s  pro nás těžko pochopitelným jménem Pokrýváč, kde se mi podařilo ulovit několik příjemných záběrů. Vy, co se chystáte navštívit rozhlednu Terchovské srdce, věřte , že je lepší nechat motorku dole. Vlastí blbostí, neomaleností, nezodpovědností atd….. jsem se s 300 kg železa dostal až do míst, kde už vlastními silami nešlo nic. Nešlo jet dál,  ani zpět, nešlo se otočit, nešlo sesednout, nešlo postavit na stojan. Logicky nezbývalo, než být  "za hňupa", vyslechnout  celou plejádu uštěpačných poznámek baťúžkářů a tlačících cyklistů  ( a to jako bonus ve slovenčině ) a následně vzít za vděk jejich pomocí.

Měřítkem úspěchu podobných akcí bývá cena piva a  ta byla myslím velmi příznivá.  Úroveň ubytování byla pro mě naprosto akorátní, rozhodně nemohla nikoho urazit. Kvalita jídla mi přišla v pořádku i  když nepochybuji, že šťouralové, kteří si sami jen s těží dokážou usmažit vajíčka,  se rozhodně našli, ale to už „podle vkusu každého soudruha“ !!!

Po celou dobu až nehorázně kýčovité počasí nemohla zkazit ani závěrečná povinná bouřka a  přívaly deště, střídané duhou na obloze. Vypadá to, že nikoho nenechal po celou dobu jeho stroj na holičkách, ono taky vyzdvihovat spolehlivost motocyklů Honda by bylo „nošením sov do Athén“. Po této větě automaticky počítám s kyselými pošklebky a poznámkami majitelů nejaponských motocyklů, ale to už je náš osud.

Myslím, že závěrem se sluší poděkovat všem organizátorům z Hondy ČR a SR  za jejich úsilí a  opět perfektně nachystanou akci, za to, že jsem se opět po roce mohl potkat s  celou řadou přátel a  poznat nové a  všem Slovákům  patří můj obdiv k jejich horám, krajině a  sexappealu slovenských žen. Těším se na další ročník.