Osobnosti paddocku - Akira Yanagawa

Předurčen k závodění

Akirovy první kontakty s jednou stopou proběhly ještě v raném dětství, na jednoduché koloběžce. Sice nešlo o klasickou motorku, jeho zájem o jednostopou jízdu propukl vlastně okamžitě. Pro malého Yanagawu byly tyhle zážitky velká zábava a společně se svými bratry tak v okolí jejich domova v Japonsku vytrvale trénovali. V pozdějších letech přesedlal už na motory poháněné minibike.

Když mu bylo zhruba šestnáct let, začal jezdívat na velkých motorkách. Prvním strojem, který sedlal byla dvoutaktní Yamaha 250 cm3. Jeho rodiče ale z nového směřování svého syna nebyli vůbec nadšeni. Zdálo se jim to až příliš nebezpečné. Akira se v jízdě na motorce okamžitě našel, a ještě téhož roku začal závodit. Od poloviny roku 1987 tedy nastupoval do závodu, s technikou Honda NSR250SP. To se jeho rodičům opět moc nelíbilo. Yanagawa je tedy pozval přímo na závody, aby jim dokázal, že závodění ve skutečnosti není tak nebezpečné, jak se domnívali. Bylo zřejmé, jak moc je pro závody zanícený, a nakonec u rodičů našel vytouženou podporu.

Sezóna 1991, motocykl Honda 250 cm3

Postupně se dostavovaly i první úspěchy a v roce 1989 se stal japonským šampionem ve třídě 250 cm3. Na dráhu skutečného profesionála se vydal po podpisu smlouvy se značkou Suzuki, pro sezónu 1992 v japonském mistrovství motocyklů třídy Formula 1. V roce 1993 se ve svém domácím šampionátu přesunul do kategorie Superbike. Jeho závodní kariéra se naplno rozvinula v roce 1996, díky jeho úspěšnému účinkování v sérii All Japan Superbike.

Rok 1994 na technice Suzuki GSX-R 750, All Japan SBK

Kariéra jezdce World Superbike

Po několika úspěšných letech v domácím mistrovství Japonska se Akira netajil ambicemi, změřit si své síly na světové úrovni. Oslovil tedy továrnu Kawasaki se záměrem soutěžit v mistrovství světa superbiků, které se díky rostoucí konkurenci jezdců stávaly celosvětovým fenoménem. Rob Muzzy (tehdejší majitel týmu Kawasaki) v té době ale neměl zájem zaměstnat do svých řad japonského jezdce. Yanagawa se tedy na světové úrovni objevil pouze během divokých karet (1994 a 1996, v obou případech na okruhu Sportsland Sugo).

Poté co vedení oficiálního továrního týmu probral Harald Eckl, byl Yanagawa „ve správný čas na správném místě“, aby si vybojoval jedno z míst v nově tvořícím se týmu. Akira tedy získal vysněnou sedačku stálého jezdce a do své úvodní kompletní sezóny světového mistrovství 1997 nastupoval s číslem #4. Jeho týmovým kolegou byl v té době zkušený Simon Crafar. První vítězství v mistrovství světa superbiků na sebe nenechalo dlouho čekat a získal ho už ve svém prvním roce, na okruhu A1 ring v Rakousku (dnešní RedBull ring). Bylo to také jeho první „světové“ vítězství na osudové Kawasaki. Zároveň se stal prvním japonským jezdcem, který vyhrál závod World Superbike mimo Japonsko. Později, ještě v témže roce vyhrál závod na okruhu Sugo a celkově skončil senzačně čtvrtý v hodnocení jezdců.

Sezóna 1997 byla jeho první v paddocku světového šampionátu SBK

Po slibném úvodním roce vysoce odhodlaný Yanagawa pokračoval v gradujících výkonech i v roce 1998. Do závodění dával sto procent svého času. Jeho sezónu však poznamenaly dvě obrovské havárie. V Monze se jeho motorka po nehodě řítila štěrkem v šikaně Ascari, než se vznítila kvůli prasknutí palivovému potrubí. Jezdec naštěstí nebyl zasažen. V závodě Laguna Seca zase jezdil na druhém místě, když se Kawasaki Douga Chandlera (jezdce na divokou kartu) vymkla kontrole a při nájezdu do vývrtky společně kolidovali. Byl to děsivý moment a jednalo se o nejhorší crash jeho kariéry. Po nehodě byl ve vážném stavu. Díky rychlé rekonvalescenci Yanagawa vynechal nakonec pouze jedno kolo sezóny. Po návratu obsadil několik pódiových umístění a sezónu dokončoval na sedmém místě celkově. Pevné spojenectví s Kawasaki pokračovalo. Pravidelná umístění na hranici top 5 v sezónách 1999 a 2000 znamenala skvělá dvě pátá místa celkově, po oba zmíněné roky.

Sezóna 1998 byla poznamenána haváriemi

Výsledkově výrazné roky 1999 a 2000

Vývojový jezdec Kawasaki MotoGP

V roce 2001 Yanagawa ukázal známky klesající formy. Bylo to způsobeno hlavně tím, že továrna Kawasaki v té době ztratila zájem o novou evoluci motocyklu kategorie SBK a místo toho se zaměřovala na vývoj motocyklu MotoGP. S pozastaveným vývojem motocyklu ZX-7RR byl Yanagawa v konečném pořadí klasifikován až na devátém místě. Továrna si však byla vědoma jeho kvalit a počítala s ním i ve svých nových ambiciózních plánech. Japonec se tedy vrátil do Japonska, aby se stal oficiálním testerem „zelených“, pro projekt MotoGP. Pro udržení rychlosti se vedle testování také příležitostně objevoval také závodech All Japan Superbike.

V roce 2001 Yanagawa ukázal známky klesající formy

Po definitivním opuštění světových superbiků se v nich pak na Kawasaki ještě přece jen objevil. Bylo to nakonec ještě v roce 2002 na jeden závodní víkend (oblíbený okruh Sugo) a 2010 (okruh Silverstone jako náhrada za Chrise Vermeulena). V tomto nejprestižnějším seriálu vycházejícím ze sériových motorek zaznamenal celkem 121 startů, 3 vítězství a 23 pódiových umístění.

Jediný start v roce 2002, startovní číslo #49

Jeho hlavním úkolem však bylo testování nového tajemného prototypu. Jako dlouholetý jezdec týmu Kawasaki dostal tedy od sezóny 2002 plnou důvěru při vývoji motorky ZX-RR. Mnozí fanoušci si jistě vzpomenou, že to vskutku nebyl jednoduchý úkol. Kawasaki a její japonský pilot vstupovali na nové, nezmapované území. Akira se setkával na vzhled s nevídanou, futuristicky vypadající kapotáží, plnou ostrých, agresivních tvarů, vyvinutých ve větrném tunelu. Technicky však šlo o syrovou, nedozrálou a konkurence ne moc schopnou motorku. Úvodní problémy s vysokou hmotností stroje a příliš agresivní reakcí na plyn byly během na dlouhou trať. Po dvou letech v testovacím programu MotoGP požádal o uvolnění a o souhlas k návratu do plnohodnotného závodění.

V roli testovacího jezdce projektu MotoGP

Během epizodních startů na speciálu ZX-RR

Od sezóny 2004 se pak zúčastnil několika závodů AMA Superbike, ale především soutěžil v All Japan Superbike s Týmem Green, tedy s přímou podporou závodního oddělení Akashi. Za své zásluhy se do MotoGP programu ještě vrátil v roce 2007, aby nahradil během závodního víkendu v Japonsku Oliviera Jacquesa, který byl v té době zraněn. V závodních víkendech královské kubatury Grand Prix nastoupil historicky celkem čtyřikrát.

Účasť v AMA

Rok 2007 jako náhrada za Oliviera Jacquesa

SBK GP Silverstone 2010

Vzor závodního vytrvalce

Po definitivním odchodu ze světové scény v roce 2007 byl tak trochu odsunut na vedlejší kolej. Akira se po roce 07 věnoval zejména ježdění v národním šampionátu své rodné země. Titul japonského šampiona velkých motorek sice nezískal, byl však vždy velice blízko. V sezóně 2007 boj o titul těsně prohrál s krajanem Atsushim Watanabe. V roce 2010 byl před rozhodujícím posledním závodem v Suzuce v čele průběžného pořadí, titul ale znovu nezískal. V roce 2012 zase skončil pouze pět bodů za tehdejším šampionem Katsuyuki Nakasugoum a vicemistrem Japonska se stal i v roce 2013.

Roky 2009 až 2014 strávené v japonském šampionátu

Po těchto sezónách se na trati se objevoval pouze příležitostně. Mohli jsme ho tedy vídat hlavně v roli konzultanta týmu With87. Toto povolání ale Yanagawovi evidentně nestačilo. Po dlouhodobých letech strávených bojem mezi obrubníky závodních okruhů se při sledování závodu pouze z boxové uličky musel cítit jako lev v kleci. Japonský samuraj z Kagošimy se tedy rozhodl vrhnout zpět, oprášit svou kombinézu a přilbu, a začal znovu závodit!

Je to jednoduché, i po mnoha letech závodění na nejvyšší úrovni v SBK, AMA, MotoGP a JSB Akira Yanagawa miloval závodění i nadále. Sice se od jezdce jeho let už nedají očekávat převratní výsledkové výkony, nedá se mu upřít, že má stále přesně totéž nasazení, jako když začínal jako mladík. Příležitost, na kterou čekal, přišla díky Hitoyasu Izutsu, jeho historickému týmovému kolegovi a sportovnímu řediteli týmu Will Raise Racing RS-ITOH. Ten si byl vědom toho, co Yanagawa zažíval a velmi stál za iniciativou jeho angažování pro sezónou 2019. Od této sezóny tedy Akira znovu nastoupil do závodu japonského šampionátu na plný úvazek, se zcela novou Kawasaki ZX-10 RR. V sedle motocyklu permanentního jezdce jsme ho mohli vídat ještě během sezóny 2022.

2019 & 2020

Pro sezónu 2021 nastupoval s netypickým číslem #12

Tým RS-ITOH ve spolupráci s KRP Sanyo Kogyo, All Japan JSB1000, sezóna 2022

Velká kariéra obohacená o vytrvalostní závody

Akira byl celou kariéru velmi aktivní i ve vytrvalostních závodech. Ve svém prvním startu na 8 Hours of Suzuka 1995 s továrním motocyklem ZXR750R okamžitě dosáhl na stupně vítězů (3. místo se spolujezdcem s Katsuakim Fujiwarem). Rok na to obsadil páté místo. V nejprestižnější motoristické události roku v Japonsku nechyběl například ani v závodech 2015 či 2016.

Akira Yanagawa na Hondě RVF750, rok 1991

Suzuka 8 hours 2015, Kazuki Watanabe a Akira Yanagawa

Když začínal se závoděním, byl jeho velkým vzorem Američan Kevin Schwantz (považován za jednoho z nejlepších světových jezdců). Odkdy však přestoupil do World Superbike, jeho novým hrdinou se stal týmový manažer Kawasaki Superbike, Harald Eckl. Jak uvádí v jednom z rozhovorů, právě od něj se mnohému naučil, nejen jako jezdec, ale také jako člověk.

Akira má v oblibě jízdu na kole, která mu byla během celé kariéry skvělým zdrojem udržování fyzičky. Tento japonský bombarďák je bezpochyby unikát. Během své kariéry vyhrál mnoho závodů, a i když po tom velmi toužil, titul šampiona SBK se mu získat nikdy nepodařilo. Přesto je po správnosti nazýván žijící legendou závodních okruhů značky Kawasaki.

JSB 2022

Akira Yanagawa

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE