Osobnosti paddocku - Pablo Nieto
Text: Tomáš Scherer | Foto: pablonieto.com, motogp.com, instagram, archiv | Zveřejněno: 25.5.2022 | Zobrazeno: 1 343x
Závodní jméno Nieto bude už navždy zapsáno do historických kronik motocyklového závodění – Ángel, Fonsi, Gelete a samozřejmě Pablo. Naše povídávání o osobnostech paddocku bude dnes hlavně o posledně jmenovaném. Pablo Nieto se nejprve prosadil jako závodník světového formátu, a v dnešních dnech se prezentuje jako úspěšný sportovní manažer seskupení VR46.
Závodní předpoklady rodinného klanu
Pablo Nieto (celým jménem Pablo Nieto Aguilar) si svého otce Ángela ze závodních dob moc nepamatuje. Když slavný „12+1“ (Ángel Nieto získal celkem třináct titulů, ale sám nikdy číslo třináct kvůli smolné pověsti neměl rád) končil kariéru, měl malý Madriďan Pablo pouhých šest let. Ukončením kariéry otec Ángel však svou vášeň k motosportu nezavěsil na pomyšlený hřebík, ale pokračoval jako funkcionář vlastního týmu, nebo také jako televizní komentátor. Dospívající Pablo tak i díky svému otci žil v prostředí motocyklových závodů vlastně neustále. Jeho další kroky byly zdá se jasné již od samého začátku. Když mu bylo dvanáct let, svěřil se svému otci, že by chtěl jezdit na motorce a že by chtěl také soutěžně závodit.
Ángel Nieto
Vedle závodních ambicí v rodině Nietovců prosazovali také vzdělání. Se svými rodiči bydleli ve španělském městě Boadilla del Monte, kde strávil většinu svého dětství se svým starším bratrem Geletem. Společně zde i studovali, ale později se rodiče rozhodli poslat Pabla za studiemi do Švýcarska, což byla i podmínka, kterou mu dali, aby vůbec mohl sednout na závodní motorku. Díky studiím je tak Pablo výborně vybaven po jazykové stránce, kterou využil v další kariéře, ať už jako jezdec, a později jako týmový šéf.
Pablo se svým otcem ještě jako kluk
I když nebyl Pablo úplně brilantní student, podmínku svých rodičů splnil a mohl začít plnit svůj sen. Jeho otci tak nezbývalo nic jiného než ho posadit na motorku. Pablo poprvé zažil svůj debut v Cafalatu, v červnu 1996. Měl však smůlu a přišel pád. Na tehdejšího lídra týmu to neudělalo moc dobrý dojem.
První jízdy na dráze v kategorii „Minibike“
Pablo naléhal na svého otce s prosbou o další šanci. Vidíce jeho nadšení a zápal, vyrazili do Jaramy s týmem Motorrad. S tímto týmem Pablo testoval a měl zajímavé výsledky. S dosaženým časem, by se totiž umístil hravě v top 10. Všichni byli výkonem překvapeni a díky tomu odjel 3 závody „Cagiva Cup“ na úrovni „Evropy“. Pablo tedy začíná reálně naplňovat svůj sen...
Závodní začátky v Cagiva Cupu
Následující rok nastupoval v evropském šampionátu v týmu Jorgeho Martíneze „Aspara“, společně s bratrancem Fonsim. Hlavně toto období mu bylo skvělou závodní školou. Následuje sezóna španělského šampionátu. Ještě i dnes samotný Pablo vzpomíná na své začátky v závodním sedle jako na „obrovskou zábavu“. Po jeho boku ve španělsku totiž nastupovalo hned několik skvělých mladých talentovaných pilotů.
Po kompletním roce ve španělském šampionátu (již pod vedením Dorny) se mu ozvaly z továrny Derbi s nabídkou startu ve světovém šampionátu.
Jezdec světového formátu
Světové okruhy začal brázdit v roce 1999. V následujících třech sezónách pokračoval v etablování se na techniku Derbi, po boku skvělého Youichiho Uiho. Ve své první kompletní sezóně získal Pablo v roce 1999 titul nováčka roku.
Úvodní roky v kategorii 125 ccm s motocyklem Derbi
Později se připojil znovu k Jorgemu Martínezovi v týmu „Aspar“, kde se s technikou Aprilia dokázal prosazovat v každém závodě ve vedoucí skupině, získal svou první pole position (Jerez, 2002) a první pódium (Mugello, 2002). V roce 2005 se vrátil k Derbi, aby bojoval o titul. V té době byl Pablo pro tým pilotem číslo jedna, měl za sebou továrnu a příslib čehokoli, co by potřeboval. Skončilo to však zklamáním na třináctém místě celkově a v projektu už dále nepokračoval. Kariéru končil se satelitními týmy Aprilie a v projektu Onde 2000 KTM – novým týmem, který vedl bratr Gelete jako týmový manažer.
V sezóně 2002 v týmu Aspar začíná i jeho vzestup ve výsledcích
V roce 2003 vybojoval své jediné vítězství
Přestože měl ambice jezdit i ve střední třídě 250 ccm, zůstal nakonec celou aktivní kariéru věrný objemu 125 ccm. Ve svém působení jezdce světového formátu zaknihoval jediné vítězství, na velké ceně Portugalska v roce 2003. Ostatně hlavně v těchto letech (2002 až 2004) ochutnal několikrát chuť šampaňského z pódia nejlepších, objevoval se na pole positions a také v konečném hodnocení šampionátu se umisťoval na významných příčkách.
Návrat k Derbi roku 2005 neskončil podle očekávání
S nostalgií vzpomíná na všechny závodní roky, ale vyzdvihuje hlavně rok 2006, kde se v týmu „Multimedia Racing“ rozhodli k velmi nezvyklému tahu. Celou přípravu na sezónu totiž absolvovali na technice Honda. Motorka měla solidní motor, ale jeho schopnostem nestačil rám. Tým se tak rozhodl změnit techniku na Aprilii, jen týden před začátkem světového šampionátu. Pablo byl tedy u tohoto nesporně nečekaného týmového tahu historie parkoviště závodních strojů. Moc štěstí mu to ale nepřineslo, skončil celkově znovu na třináctém místě a objektivně se jeho kariéra už výsledkově jen zhoršovala. V šampionátu 125 ccm aktivně působil do roku 2008, kde po posledním závodě sezóny oznámil konec kariéry profesionálního pilota.
Závodní sezóny 2006 a 2007
V roce 1999 byl jeho mechanik David Munoz, později pracující ve strukturách VR46 a byl také poslední „Crew Chief“ Valentina Rossiho.
Poslední aktivní sezóna v sedle KTM
Přehnaný perfekcionista
Za největší talent rodinných „konkurentů“ své doby a závodního jména „Nieto“ považuje bratrance Fonsiho. Ten měl podle jeho názoru z trojice Fonsi, Gelete a Pablo nejpřirozenější závodní talent.
S bratrancem Fonsi Nietem
Pablo byl velký perfekcionista a své závodění bral velmi profesionálně. Možná až příliš. To mu zřejmě neumožnilo být tak moc úspěšný. Dnes jako manažer, své svěřence v týmu učí více bavit se samotným závoděním. Razí názor, že zamračený pilot, zahloubený do přílišné profesionality nikdy nevyhraje. Radí jim také užívat si atmosféry zaplněných tribun, protože každý pilot je to hlavně pro lidi.
Za svého vrcholného rivala považuje Daniho Pedrosu, ze společných soutěžních let 2001 až 2003. Jmenuje také další houževnaté soupeře jako Jorge Lorenzo, Casey Stoner, Arnaud Vincent či Manuel Poggiali.
Největší rivalové – Vincent, Poggiali, Pedrosa a Lorenzo
Po stopách svého legendárního otce Ángela, Pablo Nieto ve své kariéře startoval v celkovém počtu 156 velkých cen, dosáhl jediného vítězství v závodě, tři pole position a osm umístění na stupních vítězů. Kariérním číslem mu bylo #22.
Na kapotážích vozil číslo #22
Manažerská kariéra Pabla Nieta v rodinném týmu
Se závodem skončil v roce 2008. Hned po ukončení závodní kariéry nastupuje jako manažer nově vzniklého MotoGP projektu Onde 2000 Ducati, s tehdejším 35 letým navrátilcem královské kategorie Sete Gibernauem, jako jediným jezdcem týmu (Sete aktivně nejedzil od roku 2006). Tým se zformoval na konci roku 2008, kdy oficiálně oznámil svou účast v ročníku 2009. Jak historie napsala, tento tým měl ambice ale i své problémy. Startujíc ve skvělých signifikantních černo-bílo-zlatých barvách se společně pustili do závodění v tomto odvážném rodinném projektu.
Onde 2000 MotoGP
Tým byl postaven na základech seskupení ze série 125ccm (kde působili jednu sezónu a za který Pablo Nieto sám závodil), než přešli do série MotoGP. Za týmem sponzorsky stál španělský stavební koncern Onde 2000 (Francisco Hernando, developer nemovitostí, stavební gigant ve Španělsku a velký přítel rodiny Nieto). Odtud tedy hledejme původ zajímavého názvu. Tým se stal oficiálním satelitem Ducati. Ve strukturách byl zapojen i samotný, „božský“, Ángel Nieto.
Ve speciálních barvách na GP Jerez
Je potřeba objektivně říci, že týmu se moc nedařilo. Gibernau vynechal několik závodů kvůli zranění a nejlepším výsledkem prví poloviny sezony bylo (pouze) jedenácté místo v GP Španělska. A to nebylo všechno. V půlce sezóny nastala doslova katastrofa. Bylo léto 2009, kdy tým Onde 2000 oficiálně oznámil, že odstupuje z šampionátu MotoGP z důvodu finančních problémů (důvodem měla být „světová finanční krize“). Rodinný tým Nietovců (Pablo a Gelete) se ještě snažili společně s továrnou Ducati Corse najít nějaké řešení. To se nezdařilo a tým po velké ceně USA definitivně skončil v paddocku premier class. Gibernau tak zůstal po zbytek sezóny 2009 bez závodní motorky a bez dalšího startu v závodech. Sezónu ukončil celkově na 19. místě v šampionátu se získaným počtem chudých 12 bodů. Ano, i tak kruté umí být motocyklové závody.
Další kariérní kroky jako manažer
V kariéře manažera Pablo pokračoval i dál. Významné byly roky 2012 až 2014, kde byl manažerem týmu Laglisse Moto3. V sezóně 2013 jeho jezdecký svěřenec Maverick Viñales vyhrál mistrovský titul a také díky této spolupráci si s Maverickem vybudovali vynikající mezilidské vztahy trvající až do dnešních dnů.
Už jako manažer v týmu Laglisse Moto3 vedl Mavericka Viñalese
Mentalitou jsou si velmi podobní s Valentinem Rossim. Také znají se už dlouhá léta a není tedy žádným překvapením, že byl Pablo angažován od roku 2015 do Akademie VR46 a týmu Sky Racing Team VR46, do projektu, v který neskutečně věří.
Od roku 2015 působí v organizaci VR46
V týmu je zodpovědný za řízení a koordinaci celé organizace ze sportovního hlediska. Musí co nejlépe komunikovat a spolupracovat se všemi sektory – od jezdců po technické oddělení, logistiku, komunikaci s médii a sponzory. Hlavním úkolem je mu však připravit jezdce do pozice, ve které budou moci vydat ze sebe maximum a ukázat svůj plný potenciál.
Působení v akademii VR46
Akademie VR46 ve které působí je i díky němu velmi profesionálním uskupením. Mladí jezdci mají k dispozici trenéra na kondici a fitness, pro profesionalitu v komunikaci s médii vedou pro své svěřence kurzy angličtiny, na okruhu Misano mají k dispozici produkční testovací motocykly různých objemů, technice kontrolovaného smyku se učí na ranči Valentina Rossiho…
S jezdci se zaměřují na systematickou a dlouhodobou práci. Mnohé znají vlastně už od dětství. Podílení se na jejich osobním a sportovním pokroku, je zdrojem hrdosti pro všechny lidi pracující v týmu.
Mooney VR46 Racing MotoGP
V té aktuální sezóně se Pablo Nieto chopil jedné ze svých největších životních výzev v paddocku MotoGP. Pro rok 2022 převzal vedle Moto2 projektu také roli týmového šéfa v MotoGP a řídí tým Mooney VR46 Racing. Role, ve které doufá, že bude moci přispět mladým jezdcům Luca Marinimu a Marcovi Bezzecchimu svými zkušenostmi z paddocku. Zároveň věří, že při předávání svých zkušeností se i mnohému naučí.
Dobrý manažer musí být podle jeho názoru naslouchající a komunikativní, jelikož v rámci týmu pracuje s mnoha lidmi, s individuálními potřebami. Je přátelský manažer, ale vždy stanovuje hranice. Na každý závodní víkend se snaží tým připravit a ujistit se, že nic není ponecháno náhodě.
Něco málo z osobního života
Pablo a Gelete mají ještě jednoho bratra jménem Hugo Nieto. Nejmladší bratr se motocyklům nevěnuje vůbec, je učitelem a soustřeďuje se na tenis. Pablův manažer Ricard Jove, byl kromě manažera i jeho velkým přítelem a doprovází ho od jeho začátků v Derbi od roku 1999. V soukromí se Pablo věnuje jízdě na enduro motorce a cyklistice.
Pablo Nieto v soukromí
Pablo Nieto jako naše osobnost paddocku
Závodní jméno Nieto bude už navždy zapsáno do historických kronik motocyklového závodění - Ángel, Fonsi, Gelete a Pablo
Fonsi Nieto - Osobnosti paddocku