Osobnosti paddocku - Norifumi „Norick“ Abe

Talent k pohledání

Abeho životní příběh je jasným důkazem, že přirozené charisma člověka se nedá koupit. Narodil se v Tokiu, v roce 1975. K motorkám ho přivedl jeho otec, který dlouhodobě závodil japonské verzi automobilových plochodrážních závodů. Na motorkách začal Norifumi jezdit ve věku pěti let, závodit začal jako jedenáctiletý. Nejprve se představil v amatérských závodech kategorie minibike a krátce na to přidal i motokros. Už v raném věku se u něj projevoval ohromný talent. Mladý Norick (jak ho mnozí nazývali) snil o tom, že se stane profesionálním jezdcem. Proto se už jako čtrnáctiletý zúčastnil čtyřhodinových silničních vytrvalostních závodů doma v Japonsku. Jeho pověstný styl jízdy byl již ve čtrnácti let naprosto nezaměnitelný. Dokonale vyrovnaná záda při zatáčení je v dnešním chápání ovládání strojů MotoGP jako z jiného vesmíru.

Mladá léta Noricka Abe

Abeho pověstný jezdecký styl s nataženými zády

Jeho pravý kariérní debut v závodě se odehrál v roce 1991, ve kterém se zúčastnil tří regionálních akcí silničních závodů do 125 cm3. Touha po kariéře profesionála byla natolik silná, že hned po ukončení střední školy v roce 1991 odcestoval do Kalifornie, aby zdokonaloval své dovednosti na cestě i prašné dráze. Ve věku patnácti let se na americké půdě epizodně představil také jako soutěžní jezdec kategorie 250 cm3.

Doba strávená v zahraničí mu pomohla a Norick se vrátil mnohem vyzrálejší. Po návratu do Japonska přesedlal už definitivně pouze na silniční závody. V roce 1992 Abe závodil v domácím národním šampionátu kategorie 250 cm3. ve kterém obsadil impozantní druhé místo celkově. V roce 1993 debutoval v kategorii All Japan Road Race Championship 500 cm3, ve které se stal do té doby nejmladším vítězem série. V té době měl pouhých sedmnáct let, což bylo pouhým důkazem jeho úžasné jezdecké nadanosti. Série navíc ve zmiňovaném roce končila dvoutaktní éru, Abe se tedy do historických tabulek zapsal i jako její poslední vítěz. Japonské publikum ho začínalo postupně poznávat a zbožňovat.

V roce 1993 se stal nejmladším vítězem série All Japan Road Race Championship

V roce 1994 Norick znovu soutěžil na domácí půdě, v prestižní All Japan Superbike Championship (šampionát přešel nově na čtyřtaktní techniku). Pro Noricka to ale nebyl moc šťastný přechod, protože končíval většinou na nižších pozicích. Odborníci z branže si však byli vědomi jeho kvalit na dvoutaktech a díky japonské továrně Honda dostal překvapivou možnost startu na divokou kartu světové úrovně, na velké ceně Japonska v Suzuce. Vycházející hvězda se představila na domácím podniku, a rovnou v kategorii královské. Osmnáctiletá divoká karta značky Honda Norifumi „Norick“ Abe se vtrhl na scénu Grand Prix vzrušující jízdou na Hondě NSR500. Vyhublý teenager, s vlasy sahajícími až po ramena, svým výkonem na jasně červené motorce zdobené logy „Mister Donut“ všechny šokoval. V závodě jeho života odstartoval jako čtvrtý, aby se následně připojil k vedoucí skupině. Neznámý mladík bojoval o vítězství proti takovým jménům jako Mick Doohan, Kevin Schwantz a Luca Cadalora. Příběh jako z velké knihy však zůstal bez závěru - Abe po pádu z čela závodu své úsilí (pouze tři kola před cílem) nedotáhl do vítězného konce. Zanechal však dojem, který nezůstal bez povšimnutí. V době, která postrádala jakékoli elektronické pomocníky dokonale odhalila jeho zřejmý talent.

Ono tento závod měl i další historický význam. V televizi je totiž sledoval také mladý Valentino Rossi. Debut japonského jezdce na něj zapůsobil natolik, že na začátku své kariéry sám Rossi chvíli používal přezdívku „Rossifumi“, věnovanou jako úctu právě k Norickovi Abemu.

Divoká karta z roku 1994 v Suzuce

Během sezóny 1994 se v premier class představil ještě třikrát

První profesionální smlouva v Grand Prix

Mladý Rossi ovšem nebyl jediný, kdo si všiml Abeho talentu. Všiml si ho také Kenny Roberts, bývalá superhvězda královské kubatury, která v té době provozovala vlastní tým. Kenny senior byl tak uchvácen jeho talentem, že mu ještě v roce 1994 nabídl možnost startů v oficiálním týmu Yamaha, jednou na divokou kartu a ve dvou případech jako náhrada za zraněného Daryla Beattieho. Ve dvou závodech, které dokončil, se umístil na fantastickém šestém místě. Abeho výkony logicky vyústily v nabídku stálého místa pro sezóny 1995 a 1996.

Ve své první stálé sezóně roku 1995 se mu dařilo. Abe získal své první pódiové umístění během Grand Prix Brazílie a celkově se prezentoval dobrou rychlostí. Pod Robertsovými křídly uzavřel první sezónu devátý celkově. V následující sezóně se vylepšil na páté místo celkového hodnocení. Dech beroucí byl hlavně závod na milované Suzuce, které Abe v roce 1996 senzačně vyhrál. Dojatý jezdec se po dojezdu neubránil slzám. Stal se také prvním domácím jezdcem, který vyhrál velkou cenu Japonska ve třídě 500 cm3. Přes noc se stal národním hrdinou. Ve zmiňované sezóně mu byl kolegou Loris Capirossi. Během následujících šesti sezón Norick Abe nikdy neskončil mimo první desítky v celkovém pořadí světového šampionátu.

Sezóna 1995 a 1996 v týmu Kennyho Robertse

Pro sezónu 1997 zůstal věrný značce Yamaha, přestoupil však do týmu další legendy - Wayna Rainey. V týmu „Rainey“ se setkal se Sete Gibernauem. Tento přestup mu přinesl v následujících dvou sezónách pravidelné body, včetně čtyř pódií. K týmu D'Antin Antena 3 se připojil v roce 1999 jako samostatný jezdec. Přestože technika týmu byla méně konkurenceschopná, na jeho výsledky to nemělo vliv. V závodním projektu soukromníka Luisa d'Antina zaznamenal své, v pořadí druhé vítězství kariéry v Rio de Janeiru, před Maxem Biaggi a Kenny Robertsem Juniorem. Třetí vítězství kariéry zinkasoval rok na to, v jednom z nejatraktivnějších závodů v historii série 500 cm3, kde jinde, než na okruhu Suzuka v roce 2000. V závodě triumfoval před pozdějším vítězem ročníku a blízkým přítelem Kennym Robertsem Juniorem.

Tým D'Antin Antena 3, závodní projekt Luisa d'Antina, který předcházel dnešnímu týmu Pramac

Konec jedné éry

Příchodem čtyřtaktní techniky pro rok 2002 se svět závodění v premier class změnil. V prvním roce nových pravidel Abe ještě pokračoval na staré Yamaze YZR500, jelikož nové motocykly se k zákaznickým týmům dostávaly pomaleji, než se předpokládalo. Abe skončil sezonu na šestém místě, se dvěma čtvrtými místy ve Francii a ve velké ceně Británie. V prvním roce MotoGP dosáhl na nejvyšší příčku ze všech dvoutaktních jezdců. Čtyřtakt si vyzkoušel až v předposledním závodě ročníku. Norick byl ale jeden z těch jezdců, kterým změna technických předpisů úplně nesedla. Pravdou je, že příchodem MotoGP Abeho výkony nabíraly postupný pokles. S technikou M1, na kterou tým D'Antin v roce 2003 přešel natrvalo, se už nepředstavil. Přijal totiž novou roli vývojového jezdce pro značku Yamaha, působil jako oficiální testovací jezdec, příležitostný závodník na divokou kartu (dva starty v továrním týmu) a jako náhrada za zraněného Marca Melandriho (tři starty v týmu Fortuna Yamaha). V jeho kompetencí byl hlavně další vývoj stroje YZF-M1. Poslední šanci, co by stálý závodník šampionátu nakonec dostal v týmu Fortuna Gauloises Tech3 Yamaha v roce 2004, kde nahradil Alexe Barrosa, který přestoupil k Hondě. Ale neuspěl. V konečné klasifikaci mu patřilo pouze třinácté místo, což bylo pro značku Yamaha v MotoGP málo. V sedle speciálu M1 se ještě objevil v testech před sezónou 2006, ve které pomáhal s přípravou motocyklu pro Valenitna Rossiho.

Sezóny 2003 a 2004 strávené hlavně přípravou speciálu YZF-M1

Značka Yamaha s ním ale pořád počítala. Ostříleného závodníka pověřila misí ambasadora návratu závodního programu značky v mistrovství světa Superbike (při příchodu čtyřtaktní éry MotoGP se svého času mnohé továrny ze SBK stáhly, aby své aktivity soustředily výlučně na premier class, Yamaha nebyla výjimkou). Na poli Superbike se zároveň pokusil o restart své kariéry. V šampionátu působil v letech 2005 a 2006, kde jezdil za tým Yamaha Racing France. Zde absolvoval celkem 47 závodů, ale bez větších úspěchů. Nejlépe skončil v závodech na čtvrtém místě. Poslední rok aktivní kariéry absolvoval v japonském šampionátu superbiků JSB1000, kde nastoupil na sezónu 2007 s modelem YZF-R1, v týmu „Y'S GEAR Racing“. Ve stejném roce se také zúčastnil prestižního závodu „8h of Suzuka“ a umístil se na devátém místě.

Yamaha Racing France v sérii SBK

Po návratu do Japonska v roce 2007

Ztráta legendy

Je velkou ironií, že člověk, který celý život jezdil na hraně možností závodních speciálů se stal účastníkem dopravní nehody v běžném provozu, která se mu nakonec stala osudnou. V říjnu roku 2007 se stal obětí chyby řidiče kamionu, který se na křižovatce otáčel tak nešťastně, že Abemu neposkytl možnost provést jakýkoli úhybný manévr. Norick řídící svůj skútr Yamaha T-Max kousek od svého domova v Tokiu s ním následně kolidoval, a svým zraněním po převozu do nemocnice dvě a půl hodiny na to podlehl. Měl tehdy 32 let. Jeho úmrtí bylo obzvlášť šokující a zasáhlo celou laickou i odbornou veřejnost. Abe byl totiž nekonfliktní a velmi oblíbený mezi diváky, jezdci, mechaniky a v neposlední řadě i majiteli a provozovateli týmů. Jeho nečekanou ztrátu si světový paddock uctil minutou ticha během Australské Grand Prix v roce 2007. Přestože nikdy nezaplňoval přední příčky statistik bodů, díky svému životnému příběhu se stal nepostradatelným velvyslancem motoristického sportu na celém světě. Jeho kariéra v závodech na nejvyšší úrovni trvala více než deset let a skoro celá byla spjata s továrnou Yamaha.

Norick Abe zemžrel ve věku 32 let

Abe byl typ člověka, kterého jste museli mít rádi. Patřil mezi nejvýraznější talenty země vycházejícího slunce a byl skutečným idolem dvou dekád mladých závodníků. Nezapomenutelný byl i díky dlouhým vlasům, které mu skoro během celé kariéry vály zpod přilby. Ty opustil pouze v posledních letech kariéry. Zajímavé je, že kariérně neobliboval žádné speciální číslo a na svých kapotách vozil různá čísla, nejčastěji však číslo #17. Na okruhu pracoval velmi tvrdě, ale stejně si uměl užívat života i mimo závodní dráhu.

Norickův syn Maiki pokračuje v rodinných šlépějích je také motocyklový závodník. Soutěžil v All Japan Road Race Championship a v roce 2023 se připojil k VFT Racing Yamaha, aby soutěžil v mistrovství světa supersportů. Mladý jezdec byl dokonce pozván na ranč Valentina Rossiho v Tavullii, kde navštívil trénink Yamaha VR46 Academy v doprovodu svého dědečka Mitsua.

Maiki Abe, syn bývalého Valeho vzoru Norifumiho „Noricka“ Abeho

Norick Abe

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE