Portrét: Mistr světa Nicolas Terol

Španělský jezdec Nicolas Terol vstoupil do podvědomí českého fanouška v roce 2006, kdy jel jako týmový kolega našeho Lukáše Peška v továrním týmu Derbi Racing. To už měl ale za sebou jednu úplnou sezonu ve světě Grand Prix - 2005 (Caja Madrid - Derbi Racing) a také jeden start na wild card v roce 2004 při Velké ceně "GP de la Comunidad Valenciana."

Ve společném týmu se Pešek a Terol objevili i o rok později, tedy 2007, když závodili za tým Valsir Seedorf Derbi. A zatímco Lukáš Pešek byl v tu dobu už hvězdou Grand Prix, která dokázala vyhrávat tyto závody a dojíždět pravidelně na podia, tak Nicolas Terol se pomalinku zlepšoval a učil. Pravdou také je, že zatímco Pešek měl k dispozici tovární Aprilku, tak Terol se musel spokojit s kitem, lépe řečeno s modelem LE. 

2008 jezdil Nicolas Terol ve stáji Jack&Jones a byl týmovým kolegou pozdějšího vicemistra světa Simone Corsiho, kdy také získal své první vítězství v závodě GP a bylo to ve zkráceném deštivém závodě v americkém Indianapolis po velkém boji s Polem Espargarem. To už měl ale za sebou i tři svá první životní podia, když skončil druhý doma v Jerezu a potom třetí v Estorilu a v Le Mans.

Toto Terolovo první vítězství bylo dost šťastné a nejlépe o něm hovoří tehdejší reportáž z tohoto závodu: "Ve chvíli, kdy chybělo deset kol do konce závodu, se objevily na kamerách první kapky a v jedné části okruhu začalo pršet. Ředitelství závodu však pravděpodobně čekalo s přerušením do doby, kdy budou odjety 2/3 závodu, aby se nemusela „dojet“ zbylá kola. Závod byl ukončen po projetí sedmnáctého kola, ale podle pravidel platily výsledky, které byly platné o kolo dříve, takže i když ve chvíli ukončení byl na prvním místě Pol Espargaro, vítězem se stal Terol. Bylo vidět, že sami jezdci po dojetí do pit lane nevěděli, na které místo se mají postavit, ale nakonec byli spokojení oba."Ve stejném týmu zůstal Terol i o rok později, kdy se ale tato "džínová" stáj začala od poloviny sezóny potýkat s finačními problémy a týmová "jednička", kterou byl opět úřadující vicemistr světa Simone Corsi, dokonce ze stáje odešla. To ale zároveň znamenalo, že se pozornost celého týmu vedeného Sitem Ponsem zaměřila právě na Terola a ten se jí odvděčil celkově třetím místem v šampionátu 2009, když vyhrál v této sezóně právě u nás v Brně při Cardion AB Grand Prix České republiky. Nebylo tedy ani divu, že nový tým hledal po sezóně 2009 i Nicolas Terol a našel ho v prestižním týmu u Aspara, kde závodil jak vloni, tak i letos. Přesto tyto dvě sezóny v týmu Jack&Jones byly pro Terola v jeho doposavadní kariéře nejlepší a rodák ze španělské Valencie patřil už k absolutní špičce nejslabší objemové kubatury seriálu Grand Prix. Loňskou sezónu zahájil Nicolas Terol ve velkém stylu, a sice prvním místem v úvodním závodě v Qataru. A celou sezónu to byla velká a dramatická přetahovaná s pozdějším mistrem světa Marcem Marquezem a o titulu se rozhodlo až ve finále ve Valencii. Nicolas Terol kromě premiéry vyhrál i na svých oblíbených tratích, tedy v Brně a v Indianapolis. Velkou roli ve sbírání velkých bodů ale sehrál v loňské sezóně i třetí ze Španělů, Pol Espargaro.

Až do nizozemské Grand Prix vše probíhalo právě v režii Terola, ten měl po Assenu na Marqueze náskok 11 bodů. Pak však španělský rookie dvakrát po sobě vyhrál (v Katalánsku a na Sachsenringu) a dostal se do čela s náskokem 14 bodů. Naproti tomu Terol v Katalánsku havaroval v posledním kole a jeho zranění - poškozené plíce, zlomený 1. a 2. bederní obratel a zhmožděniny levé ruky - mu vystavily STOP i na německý Sachsenring.

Obrat ale nastal v deštivém závodě u nás Brně, když Terol zde dokázal vyhrát a Marquez po pádu v tréninku a s vykloubeným ramenem dojel až jako 7. A  jelikož Terol vzápětí vyhrál i na už zmiňovaném Indianapolis a připsal si dvě druhá místa v Misanu a v Aragónu, tak před zámořskými závody byla situace následující: Vedl Terol s 208 body před P. Espargarem (202) a Marquezem (197).

Následovaly tři po sobě jdoucí vítězství Marca Marqueze a jelikož Terol si ve stejném časovém období připsal "pouhé" jedno druhé a dvě třetí místa, tak se o všem rozhodovalo v předposledním Portugalsku a potom ve finálové Valencii. Estoril byl doslova horrorový závod, neboť se jel ve dvou dějstvích: Když do konce prvního závodu zbývalo 20 okruhů, tak začalo poprchávat. Závod byl přerušen - po řadě havárií - 16 kol před koncem s následujícím pořadím: Terol, Marquez - z 11. místa na gridu (+0.019), Smith (+5.892), a dále Pol Espargaro (+19.881) atd., ovšem tyto časy nehrály do restartovaného závodu vůbec žádnou roli. Do něho na pouhých 9 kol bylo připraveno už jen 16 jezdců. Největší drama ovšem začalo už v zaváděcím kole. Vedoucí jezdec šampionátu Marc Marquez padá a když chce vyjet do nového zaváděcího okruhu - bez kapotáže - tak už svítí červené světlo, což znamená start z posledního místa na roštu. Po skvělém startu ze 16. pozice se ale Marquez dostává brzy do vedoucí trojice a musí zde čelit dvojbloku týmu Aspar v sestavě Terol a Smith. V posledním kole se Bradley Smith na souboj Terol - Marquez raději pouze díval ze třetí pozice, ovšem ti dva nejlepší si nedarovali ani centimetr estorilské dráhy. V cíli byl nakonec první Marc Marquez před Nicolasem Terolem, což znamenalo, že o titulu se rozhodovalo až ve Valencii. Do finále nastupoval Terol se ztrátou 17 bodů na Marqueze a ten si taktickou jízdou už nenechal titul mistra světa ujít. Za třetím Terolem dojel v pohodě jako čtvrtý a pro Terola to znamenalo zisk titulu vicemistra světa.Do letošní sezóny nastoupil po přechodu úřadujícího mistra světa Marca Marqueze do Moto2 jezdec týmu Bankia Aspar Team Nicolas Terol jako jasný favorit mistrovství světa. Jeho týmovými kolegy pak byli dva jeho krajané: mladík Adrian Martin a zkušený Hector Faubel.Začátek letošní sezóny byl pro Terola jako z říše pohádek. Pět závodů, čtyři vítězství a jedno druhé místo a jediným vážným soupeřem byl v hodně nevyrovnaném poli posledního roku závodění této kubatury Francouz Johann Zarco. Toho však za tento manévr - na snímku - ze závodu v Barceloně "přibrzdili" rozhodčí. V následujícím deštivém Doningtonu jel Terol hodně opatrně a dojel si za 8. místo pro 8 - takticky důležitých - mistrovských bodů. Potom následoval Assen a zde se Terol zranil a do závodu samotného raději ani nenastoupil.

Pak se vše vrátilo do "normálu", když ale přišlo Brno a po něm se opět vše zamotalo. Na čele jezdila suverénně trojice Terol, Zarco a Cortese, ale Terola zradila na jeho oblíbeném a pro něho vždy úspěšném Masecu technika a ze závodu musel odstoupit a připsal si tak první letošní nulu. Po třech dalších vítězstvích a druhém místě v Motegi se opět zdálo vše jasné. První svůj mečbol na Phillip Islandu na polosuché trati Terol sice neproměnil, ale připsal si výborným závěrem důležitých 10 bodů, ačkoliv jezdil zpočátku závodu dokonce i mimo bodovaná umístění. A nevyšel mu ani poslední závod v tragickém Sepangu, kdy si Terol v závěrečném kole už jel pro vítězství, které by znamenalo i zajištění světového titulu, ale při výjezdu ze zatáčky ho jeho Aprilka pořádně pokopala a Nico se taktak udržel v jejím sedle. I když pokračoval dál, dojel až na pátém místě a místo korunovace jako poslední král této kubatury vůbec odjížděl z okruhu v sanitce...

Nyní tedy doma ve Valencii dotáhl vše do zdárného konce, ostatně náskok 20 bodů na Zarca byl hodně uklidňující - a stal se tak posledním historickým mistrem světa této kubatury. V příštím roce pak tohoto Španěla uvidíme sice ve stejném týmu jako letos, ale v kubatuře Moto2.

Kariéra Nicolase Terola očima čísel

Rok	Kubatura	Starty	1.	2.	3.	Cel.	PP	Bike	Body	Umístění
2011	125 ccm	16	8	3	0	11	7	Aprilia	302	1.
2010	125 ccm	16	3	8	3	14	1	Aprilia	296	2.
2009	125 ccm	16	1	3	0	4	0	Aprilia	179	3.
2008	125 ccm	17	1	2	2	5	0	Aprilia	176	5.
2007	125 ccm	17	0	0	0	0	0	Derbi	19	22.
2006	125 ccm	16	0	0	0	0	0	Derbi	53	14.
2005	125 ccm	13	0	0	0	0	0	Derbi	1	36.
2004	125 ccm	1	0	0	0	0	0	Aprilia	0	0.

Informace o redaktorovi

Jiří Mikšík - (Odebírat články autora)