Vzpomínka na Martina Prouzu

„Čas v životě strašně letí, což si asi uvědomujeme nejvíce, když vzpomínáme na někoho, kdo už bohužel není mezi námi. I když si to často nechceme připustit, tak je to případ Martina Prouzy, který by dnes oslavil kulaté třicáté narozeniny. Martin miloval motocyklový sport, kterému dával naprosto vše ve svém životě, a nakonec i to nejcennější svůj život. Ti, kteří Martina dobře znali vědí, že to byl nejenom skvělý motocyklový závodník ale zároveň měl úžasné technické nadání a v neposlední řadě vytříbený smysl pro humor. Ne nadarmo se mu přezdívalo "The Pacient", tedy slovo, které ho v dobrém slova smyslu naprosto vystihovalo, což samozřejmě potvrzoval tím, co po něm zůstalo, tedy vzpomínky.“

„Asi nejlegendárnější příhoda se stala v období, kdy se na 100% věnoval závodům pionýrů v dobách, kdy tyto motorky zažívaly premiéru na malých automotodromech v rámci mistrovství republiky MiniGP. Byl to závod v Písku, kam tenkrát výjimečně vyrazil sám, tedy bez svého otce Miloše, který ho doprovázel na všech závodech. Byl to den před samotnými závody, kdy se jen trénovalo. Martin stále šrouboval svého pionýra a rozhodl se to jet vyzkoušet samozřejmě mimo dráhu po útrobách píseckého depa, které se nachází velkou částí v lese. Po asi deseti minutách čekání nám přišlo divné, že se zatím nevrátil zpět ale to byl prostě Martin, který měl v hlavě spoustu vylomenin a tenkrát vyrazil zkoušet motorku bez helmy, v kraťasech a místo bot měl jen pantofle. Asi po 15 minutách se vrátil celý sedřený a odnesla to i motorka, která byla dost poškozená. Když jsme se ho ptali, co proboha dělal, tak nám s klidem řekl, že tam byl přes cestu v asfaltu zarostlý kořen od stromu, a že to tam chtěl zvednout na zadní, což se mu trochu nepovedlo. Následný pád byl toho důkazem. Naštěstí byl jen sedřený ale druhý ten trpěl, protože bylo extrémní teplo a soukat se v tomhle stavu do kombinézy, byl velký zážitek ale i tak to bral všechno s nadhledem a hlavně humorem, což byla zcela jistě jeho nejsilnější disciplína a díky těmto "zábavným" historkám si ho pamatujeme nejvíce.“

„Pak následoval přestup na silnější a rychlejší produkční stopětadvacítku, se kterou se rychle sžil což bylo vidět i na výsledcích. Jeden závod si vyzkoušel i Twina, to bylo na závodech v Hradci Králové, kde ho potkal pád a velmi nepříjemné zranění v podobě zlomeniny pánve. Toto zranění přes zimní pauzu vyléčil a byl tak připravený do startu další sezony.“

„Do své poslední sezony nastoupil s trošku více kontroverzním designem své Aprilie, která byla celá růžová, což samozřejmě vzbuzovalo velký rozruch v depu. Byl to ale další důkaz toho, jak on sám sebe vystihoval, protože před tím si na to nikdo netroufl, pokud si dobře vzpomínám, a samozřejmě je to jedna z věcí, kterou si lidé pamatují - Martin Prouza a růžová motorka. Vše pak nakonec ukončila nešťastná náhoda při závodech v Radvanicích, kde měl Martin pád, který měl tragické následky. Byl to asi jeden z mých nejhorších zážitků, který mám se závody spojený, protože jsem na těch závodech byl a těsně před startem jsem Martinovi říkal ať neblázní a jede tak nějak v rámci možností rychle, ale bezpečně.“

„Pak už jsme se nikdy nesetkali, protože Martin odešel do závodnického nebe. V tomto sportu se říkává, že lidé často prozávodí velkou část svého majetku, ale v případě Martina to bylo tak, že prozávodil i svůj život. Kdybych se ho teď mohl zeptat nebo mu tam nahoru zavolat s tím, jestli by to chtěl vrátit zpět, tak si troufnu říct, že by možná řekl, že ne, protože závodění na motorkách pro něj bylo absolutně vším a přesně takhle si ho pamatujem. Kluka, který miloval závodění na motorkách a měl excelentní smysl pro humor.“

Vzpomínku na Martina připravil jeho kamarád Vojta Vaněk.

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)
Miloš Rejman - (Odebírat články autora)