Drapák rodeo 2019

I letos si vyzvedlo svá startovní čísla 460 pilotů (z toho tři slečny !) , rozdělených do kategorií Elite, Expert a Hobby. Favoritem v prestižní kategorii byl loňský vítěz David Cyprián, kartami o třídu níž určitě chtěli zamíchat jeho otec Zdeněk nebo třeba otec a syn Škutovi. Enduro na Severní Moravě má silnou tradici, jež se úspěšně dědí,  zdá se...

Po pátečním prologu, který je v podstatě takovým trošku těžším crosscountry okruhem, následuje sobotní a nedělní závod s délkou něco přes 40 km. V pátek nejrychlejší David Cyprián zdolal trať za necelých 16 minut, druhý v pořadí Martin Volný už ztrácel více jak minutu. Sobota a neděle je pak ve znamení výjezdů, sjezdů, potůčků, skalek … a pokud startujete vzadu, tak i čekání ve frontách v těžších úsecích.  Pro nejrychlejší otázka cca hodinky a půl, pro průměrného hobíka cca další hodina. Zajímavým se jevil například generační souboj mezi Zdeňkem Cypriánem (Expert Veterán 50+) a Matějem Škutou (Expert Open, 14 let). V sobotu Zdeněk Matějovi půl minuty nadělil, v neděli tři inkasoval. Takže třídu Expert ovládl kluk na dváce, který ještě nemá řidičák … . Můžeme se jen těšit, že Davidovi roste v regionu silný soupeř. Nejrychlejší kategorii Elite dle očekáváni opanoval David Cyprián ( KTM 300 EXC, JD 191Gunnex team), následován Martinem Volným a jeho čtyřtaktní Betkou. Třetí pak dojel Marc Wulf následovaný Vaškem Nedvědem a Ríšou Maršálkem. Všeobecné sucho se projevilo i zde, prášilo se všude krom potůčků. Kdyby zapršelo, jel by se úplně jiný závod. Ale na „kdyby“ se nehraje, a pro většinu byl závod i takto fyzicky náročnou záležitostí. Jenže … pain is temporary, glory is forever … a zážitky taky :) tak zas za rok v Petříkovicích!

A aby to nebylo tak krátké, suché a bez emocí, zde máte dva pohledy na letošní Drapák. Jeden patří klukovi, co jezdil kola a quady  a motorku má teprve chvíli, druhý komentář přidal loňský i letošní vítěz David Cyprián.

Michal Míček (kategorie Expert): „Když jsem asi před rokem a půl zakoupil svůj první motocykl a začal s infiltrací do místní enduro grupy, o závodu jménem Drapák Rodeo jsem neměl ani potuchy. Zastávám názor, že zkusit se má vše, a když už na závody, tak do co nejvyšší kategorie. Nejenom, že člověk ochutná trochu extrému, ale třeba ho to i někam  posune. Z tohoto důvodu jsem se přihlásil do kategorie Extrem, respektive, přihlásil jsem se za veliké pomoci Venci Šolína, kterému tímto ještě jednou děkuji.“

„Před závodem jsem provedl standardní servis, standardně v mém podání na poslední chvíli. A protože jsem nikde nesehnal pneu Metzeler Soft, vzal jsem co bylo ten den skladem v místní prodejně  a závod ochutnal na Michelin Enduro medium. Aby všeho nebylo málo, při přezouvání jsem trefil duši Tubbisu, cestou někde potratil mobil, ale i tak se mi ten den, ve čtvrtek, podařilo vše naložit a připravit.“

„V pátek ráno následoval přesun do Petříkovic. Nějakých 300 km jízdy mi zabralo asi 5 hodin a na místo jsem dorazil ještě s hodinovým předstihem před startem prologu. Místní jezdci, jenž absolvovali Drapák v minulosti, mi před závodem kladli na srdce, že důležité, opravdu hooodně důležité je, co nejlépe zajet prolog. S tímto vědomím jsem také do prologu nastoupil a musím říci, že přehnané ambice vedly pouze k tomu, že v prvním lehkém výjezdu v lese jsem vylítnul mimo trať a musel se pracně otáčet a vracet do mlíka. Následovalo zběsilé dohánění «ztracených vteřin», které přinášelo ještě více a více chyb. Asi až v polovině prologu, který měl necelých 8 km, jsem se «uklidnil» a začal konečně jet čistě a rychleji. Bohužel mi chyby v první polovině prologu vynesly velice špatné, 110. umístění v celkovém pořadí v mé kategorii. Pro další dny jsem na základě zkušeností z prologu přehodnotil strategii a snažil se jet co nejvíce v klidu a bez chyb.“

„V sobotu jsem pln očekávání odstartoval do prvního závodního dne a v prvních metrech, které se jely po trase prologu, jsem přemýšlel, jak extrémní a náročný závod bude. Co bylo zajímavé a de facto se mi v průběhu závodu jen potvrdilo bylo to, že strašně hodně startujících na Drapáku umí jet opravdu «nesmyslnou kudlu» po louce, v lese, ale přijde první menší překážka a většina se trápí. Tak tomu bylo hned před prvním CP, kde v potůčku s pár oblázky byla fronta asi na 5 minut. Poté až do CP 4 nebylo v podstatě, kromě klády asi v 80ti cm nad zemí nic náročného. Pak jsem opět přijel do zácpy u místa plného ostrých kamenů. Naštěstí se tam dalo poměrně dobře předjíždět, i když člověk nemusel až tak chvátat, protože přes les byla už vidět další fronta před výjezdem s kari sítí. Pro neznalé se jedná o docela těžký výjezd ve skalách, kde chybějící podklad nad kameny překrývá kari sít, po které se vyjíždí nahoru. To vše ve strmém kopci a ve velice stísněném místě. Navíc vstupenkou do této pasáže je překonání mohutného padlého dubu, s nímž opět většina startujících, jak jsem mohl pozorovat, měla problém.“

„Času na pozorování bylo totiž poměrně dost. V této frontě jsem byl více jak 25 minut a celkově mi zdolání kopce trvalo 40 minut, neboť fronta byla nejenom před stromem, ale i před finálním výjezdem přes kari sítě. Co bylo ale zajímavé, a před závodem jsem byl přesvědčován o opaku, byla ukázněnost všech jezdců, kteří čekali až na ně dojde řada. Tento jev byl patrný po oba dva dny a opravdu musím vyvrátit mýtus, že «poláci a blbci» nesmyslně předjíždějí, cpou se a podobně. Osobně jsem se za celou dobu závodu setkal jen se dvěma případy takového chování a to jsem se načekal poměrně dost :o) (daň za nepodařený prolog..!)“

„Po tomto výjezdu následoval kousek cesty podél Česko-polských hranic, sjezd v traverzu s velkou dírou a krásný šutrový triálek zakončený «prďáckým» kopcem. V tomto místě byl, alespoň v době mého průjezdu, pořadatel, který na můj dotaz, jestli ten 4 metrový pád z kamene myslí vážně, reagoval slovy: «trochu to prdne do předního kola» no fear!:o))).  Následoval další těžší sjezd v kamenné úžlabině a náročný výjezd k Česko-Polské hranici, který byl zakončen opět traverzem.
Dle mého názoru, překonáním úseku od přejezdu padlého dubu k poslednímu výjezdu, závodník v mé kategorii absolvoval to nejtěžší z celého závodu, ačkoliv do cíle zbývalo 7 CP.“

„Po zdolání tohoto úseku se mi osobně jelo příjemně. V tuto chvíli odešla tupá bolest rukou a člověk si mohl užívat nádherné trasy, které pořadatel připravil. Ať už jde o průjezd koryty potoků plných klacků a různě vysokých a kluzkých kamenitých kaskád, jízdu v rozpadlých staveních nebo objížďka jezera v bývalém lomu s maličkatým úsekem Carl’s Dinner kousek za CP10. Vše bylo opravdu příjemně sjízdné, žádná past a pouze ryzí enduro na skvěle připravené trati. Co trochu hatilo tyto okamžiky, byly časté kontakty s jezdci Hobby kategorie, kteří na lesních cestách jeli kudlu a vehementně předjížděli, ale jakmile přišel trochu těžší přejezd středně vzrostlé mochomůrky, hned leželi na zemi:o). Krásná trasa byla zakončena na CP 11 a 12 dvěma krásnými výjezdy, a především u toho posledního bylo potřeba jet opravdu full gas. Výjezd před CP 12 byl dlouhý a celý se jel ve vrstvě hlíny frakce «hladká mouka» a opravdu vyjet ho celý bylo extrémně náročné. Alespoň pro mě, přede mnou ho totiž ten den jelo už 85 jezdců. Naštěstí na 3. pokus a plnou trojku se mi ho podařilo vyjet a už následoval jen lehký dojezd do cíle. Celou trasu závodu jsem zajel za 3 hodiny.“

„Do druhého dne jsem nastupoval se stejnými plány jako předchozí den, jen s touhou alespoň o 30 minut zkrátit čas okruhu, protože v neděli se jela téměř ta samá trasa jen s minimálními obměnami. Nakonec se mi podařilo se stejnými pocity jako v sobotním závodě zajet čas kratší o 20 minut, což ve výsledku obnášelo 68. místo v celkovém umístění v mé kategorii. Co se prolínalo oběma dny bylo to, že opravdu pro dobré umístění v celkovém pořadí musí závodník zajet co nejlepší čas v prologu a odstartovat do obou dnů závodu za co nejméně jezdci. Jenom tak nemusí pročekat dlouhé minuty ve frontách před těžšími místy. Takových míst není moc, ale většina je natolik záludná, že se velice těžko hledá místo pro předjetí. Předjíždění  je ostatně velikou otázkou, na kterou je dvojí pohled (předjížděný/předjíždějící): «je spravedlivé a čestné předjíždět ostatní ridery, kteří vzorně čekají ve frontě?? Je správné za to «polákům» (dle mého názoru mezi ridery zažitý název pro takové jezdce) nadávat? Je to přeci jen závod, závod s časem … .»“

„Za můj krátký enduro život musím velice pochválit přípravu závodu Drapák a vše s tím spojené. Organizace závodu, zabezpečení, lékařská služba, kontrola na CP, kontrola na trati, časomíra, večerní párty, vše bylo opravdu na jedničku. Možná bych vytkl pouze mírně se měnící časy startů do jednotlivých závodů. V propozicích start v 11:30, na FB následně v 10, v reálu 11:30. Ale nic, co by hatilo vše výše uvedené a skvěle, opravdu skvěle připravené 3 dny závodů v Enduro!
Závěrem také velké díky mým kamarádům, a to především Petru Šiklovi (btw. on dojel ve stejné kategorii na super 20. místě!), za to, že mě v tak krátké době dokázali připravit do úrovně, kdy pro mě absolvování tohoto závodu nebylo utrpením, ale poměrně příjemným svezení na novém místě a v tak dokonalém závodu, jakým Drapák Rodeo je. Příští rok určitě přijedu znovu a snad jej absolvuji se stejnými pocity. A kdo ví, jestli neodstartuji v kategorii Elite pro získání ještě větších zkušeností, a to už ve skutečném boji s opravdovými střelci … .“

Závod komentoval David Cyprián (kategorie Elite) slovy: „V Petřikovicich jsme se sešli už poosmé. Venda a celý tým se za ty roky posunul a na celé organizaci odvedl kus dobré práce. Letos byly na trase přidány nové sekce a velkou změnou prošel prolog. Myslím, že prolog byl mnohem lepší, než drive, protože nebyl tak rychlý, byl více techničtější a díky toho i bezpečnější. Já osobně jsem si ho užil, jelikož se mi dařilo jet rychle a nechybovat.“

„Hlavní závod měl v sobotu 40 km a vedl po známých sekcích, ale i nových místech, které jsme s Vendou v létě našli (jezdím k němu skoro každý rok v létě hledat nové úseky pro všechny kategorie a dávám mu rady ohledně organizace). Pro mě osobně byla trať celkem jednoduchá a rychlá, nicméně to i tak bylo super svezení. Jsem pyšný na to, že i v Česku se dá postavit extrémní enduro, ze kterého si jezdci i diváci mohou odnést spoustu zážitku ať už během jízdy nebo během riders party. V neděli se jela stejná trať jako v sobotu, ale úseky byly podstatně záludnější kvůli prachu a vyhrabaným drážkám. I přesto se časy zlepšovaly. Je Škoda, že nezapršelo, jelikož by závody byly ještě zajímavější, ale i tak si myslím, že se podnik velice vydařil ať už to byla trať, organizace, značení nebo řazení na start. Závěrem doufám, že se to Vendovi podaří udělat i další rok a my se zase sejdeme v pátek na sjezdovce a odstartujeme do prologu!“

Celkové výsledky a časy po dvou dnech:

ELITE:
1. David Cyprián 2:45:22
2. Martin Volný 2:58:47
3. Marc Wulf 3:07:35
4. Václav Nedvěd 3:14:41
5. Richard Maršálek 3:17:30

EXPERT Veterán
1. Zdeněk Cyprián 3:08:27
2. Roman Korber 3:32:22
3. Robert Meyer 3:51:41
4. Radek Bareš 4:04:15
5. Radim Žurek 4:23:25

EXPERT Open
1. Matěj Škuta 3:06:12
2. Radoslaw Mrozik 3:13:06
3. Miloš Škuta 3:17:21
4. Herman Kacper 3:21:39
5. Petr Novotný 3:33:13

HOBBY Veterán
1. Bartolomiej Tabin 2:58:46
2. Jiří Koukolík 3:02:25
3. Kryzstof Lenik 3:03:21
4. Bartolomiej Joncyk 3:07:04
5. Robert Krzak 3:29:05

HOBBY Open
1. Martin Botík 2:49:14
2. Konrad Wisniewski 2:51:17
3. Franek Dubianowski 2:54:18
4. Maciej Kus 3:02:02
5. Marek Meyer 3:03:11

Informace o redaktorovi

Marek Vincík - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE