Jawa 250/590 (1966)

Jawa žije !
Přesně po 19ti letech, kdy ležela v koutě garáže opřená o zeď přikrytá plachtou, letos opět zavrčela. Nemá to žádnou souvislost s mojí nedávnou bouračkou na Tenere Jedná se jen o souhru náhod.

Loni jsem totiž potkal známého, co se zabývá renovací veteránů. Slovo dalo slovo a slíbil mi, že se mi na tu mojí "sportku" někdy podívá. Občas jsme se potkali a říkal, že na mě myslí, ale že má zatím jiné práce dost. Rok se s rokem sešel, jedu kolem jeho garáže a zrovna si říkám, že se na mě asi vybodl. No a ještě ten den mi volá, že má konečně volno a můžu motorku přivézt ! Jaká náhoda - vždyť mě nemohl slyšet

No a zrovna v den, kdy jsem odvezl Yamahu do servisu, mi volá že je Jawa hotová a můžu si pro ní přijet.
Co s ní vůbec bylo ? V podstatě nic, jen dlouho stála. Napřed důkladně umýt a vyčistit. Potom dát nové duše a gumy, novou baterku, nový náhon tachometru, vyčistit nádrž, karburátor a kohout, nový olej v převodovce, seřídit karburátor a předstih, vyměnit pár drobností, všechno zkontrolovat, ledacos poutahovat, drobnosti vyměnit... Chtěl jsem ji jen oživit, takže žádná nákladná renovace v podobě rozebrání do šroubku, nových chromů a nového laku. Takový nadšenec nejsem.
Jelikož jsem s ní jezdil od svých 18 do 20ti let, podle toho chudák vypadala. Věčně pod vlivem, takže kromě ohlých stupaček a řídítek nespočet šrámů a celkově totálně zanedbaná údržba.
Dnes je to už veterán, ale v době kdy jsem tuto motorku týral při cestách za holkama, jich bylo mraky a nemělo to žádnou hodnotu. Byla to jen přestupní stanice na cestě za vysněným Japoncem. Dřív jsem jí bral jen jako dopravní prostředek, dnes už si jí začínám vážit.

Dnes je jiná doba. Nejen co se těchto strojů týče, ale i u mě se ledacos změnilo. No a protože dřív byla tráva zelenější a nebe modřejší, už se těším, jak budu moci v sedle stroje vzpomínat na svoje motocyklové začátky
Ironie je, že dnes, po dvaceti letech, má tato stařičká Jawa větší hodnotu, než ojetá japonská šestistovka. Nedává to sice moc logiku, ale je to tak. Proč je v inzerátech Jawa 250 ceněná více, než třeba taková Suzuki Bandit 600 ? Vždyť se to technicky nedá vůbec srovnávat ! Jednoduchý dvoutakt, co v podstatě nejede a nebrzdí a proti němu stroj, který má motor, brzdy a podvozek jak z jiné galaxie. O tolik vyspělejší, složitější a neměřitelně lepší. Ale je to o tom množství. Dříve bylo Jaw mraky a Japonců málo, dnes je to přesně naopak. A proto se ta hodnota tak divně překroutila, ne proto, že by se najednou na Jawě lépe jezdilo, ale protože začíná být vzácná.

Nemám v úmyslu ji mít jako hlavní motorku ani se nechci dát na veterány, to v žádném případě ne. Ale...občas mám chuť zvolnit. Zkrátka po tom všem adrenalinu, spěchání a užívání si těch dnešních dokonalých strojů co jedou, zatáčí a brzdí, mám chuť se svézt i na něčem, kde rychle jezdit nejde. Jen si tak prostě prdlat krajinou a při tom se kochat. To je ten hlavní důvod, proč jsem po letech oživil Jawu.

Proč jsem to vlastně neudělal sám ? Nechtělo se mi. Jak už jsem psal, nejsem žádný velký fanda veteránů a hlavně staré ČS stroje jsou podle mě strašně přehodnocené. V životě by mě nenapadlo si tu motorku za ty peníze co občas v inzerci vidím, koupit. Ale když už jednu v garáži mám... Stejně tak mě neláká se v tom vrtat. Ano, na nových strojích si něco udělám, ale tady se mi prostě nechtělo. Asi vzpomínka na to, jak to nejelo, museli jsme často něco montovat, nic pořádně nefungovalo, pořád z toho kapal olej atd.

To jsem se nějak rozepsal. Snad se ctěný čtenář v mých myšlenkových proudech neztratil

A jaké byly vlastně pocity po tolika letech ? První byla veliká radost a při zkušební jízdě byl úsměv od ucha k uchu zaručen
To pomalé brm, brm, brm, brm, brbrbrbrmmmm je tak dokonale uklidňující, že už se nemůžu dočkat až se pořádně svezu. je to prostě dokonalý STROJ ČASU. Jízda na něm mě přenese nejen do doby jejího vzniku, to znamená do doby čistě mechanických strojů bez jakékoliv elektroniky a vyrobené jen z plechu, žádné plasty. Ale také mě doufám na chvíli přenese do doby, kdy jsem byl o 20 let mladší a jak už jsem psal, tráva byla zelenější, nebe modřejší a já neměl firmu a rodinu a bezstarostně jsem na motorce proháněl holky

Mám prostě rád motorky. A každá mi dává něco jiného. Proto jedna nikdy nestačí a mít to kam dávat, už jich mám...nejradši bych si zařídil doma muzeum, z každého desetiletí vypíchnout pár zajímavých kousků a v době aktuálního nesmyslného elektrošílenství uchovat z každé doby něco pro příští generace. Ale bude to někoho z dnešních mladých s rukou přirostlou k telefonu, co žijí víc online, než v reálném světě, vůbec zajímat ?