Triumph Tiger 800 XR (2012)

část první

Je zima, čas vánočních svátků a jako každý rok touto dobou čučím do mapy a přemýšlím kam pojedu v létě. Po loňském Rumunsku to tedy vyhrávají Alpy, teď jen vybrat které. Ještě ani nevím s kým pojedu, tak radši volím ne extra dlouhou trasu a plánuji to na cca 9-13 dní. Vzniká tak postupně prezentace, kde popisuji trasu na jednotlivé dny, přidávám obrázky a krátký popis jednotlivých míst, popisuji kde se a zastavit, co uvidíme a podobně. Na takovou prezentaci se pak snažím „ulovit“ někoho, kdo by jel se mnou, kdo má podobné plány a představy o dovolené na motorce. Stačilo nahodit udici s návnadou (prezentací) na fórum a hned bylo ve vlákně docela živo. Za pár dnů už byly ryby chyceny a tak s dvěma zájemci vyrážíme na společný výlet po Čechách a Polsku, ať se lépe poznáme a doladíme plány na léto. Jména si tedy nepleteme, já Radek (Triumph Tiger 800), Radek (BMW R1200GS) a Radek (BMW R1200GS). A aby se to nepletlo, radši si určujeme nové jména. Takže Trubička, Táborák a Pražák. Později se přidává ještě Honza (BMW F650GS), tomu jméno neměníme. Vše je domluvené a už se těšíme až vyrazíme.

1 den, sobota 11.7.2015
Ráno v garáži už jen nasazuji novou GPS Tomtom Rider 400 do držáku a vytahuji Tigra ven. Odjíždím v 8 hodin směr Kutná Hora, kde mám sraz s Táborákem. Jede s Chrudimi. Jenže on čekal na jiné benzínce. To to pěkně začíná. Pak už spolu pokračujeme na Tábor, kde máme sraz s Pražákem a Honzou, oba jedou z Prahy. Přijíždějí asi pět minut po sobě a pak už v plné sestavě mažeme směr České Budějovice. Na kraji města obědváme. Těsně před přechodem v Dolním Dvořišti odbočujeme na Studánky a atraktivnější cestou pokračujeme až do Linzu a dál k Attersee. Před dolním cípem Attersee odbočujeme doleva a krásným úsekem míříme směr Bad Ischl a na známém parkovišti u Hallstattersee si dáváme řízek. Pokračujeme přes Gosau, Annaberg a jedeme nejbližší cestou na ubytování do St. Johan im Pongau. Na první noc jsem objednal ubytování přes booking, ale dva dny před odjezdem mě paní domácí volala, jestli by nám nevadilo být místo v apartmánu na běžném pokoji a že nám dá slevu a k tomu i snídani. Souhlasil jsem, ale nebyl si jist, co nás čeká. Po telefonu jsem ji v němčině všemu nerozuměl. Ale vše dobře dopadlo a máme nocleh v Penzionu Edelweiss. Večer jsme ještě skočili na pivko, kde jsme měli slovenskou obsluhu.
ujeto 505km, spotřeba 4,5 l/100km.

2 den, neděle 12.7.2015
Ráno bohatá snídaně, platíme 20 Euro na osobu a po pár fotkách už skáčeme na stroje. Je 9 hodin a odjíždíme k Zell am See. Projíždíme skrz biatlonové město Hochfilzen a z Wörglu jedeme směr Insbruck. Jedeme přes průsmyk Kühtai, 2020m.n.m. a tam taky vaříme oběd. Před Ochsengartenem odbočuji vpravo na Satele a máme před sebou famózní výhledy do údolí. Sjíždíme prudce dolů a malou chvilku jedeme po rovině. A už zase stoupáme k Pillersee a na vyhlídku Gacher Blick ve výšce 1559 m.n.m. Brzo už jsme v Naudersu a parkujeme u předen objednaného penzionu Ferienhaus Peter Spöttl. Majitel má vedle penziónu servis a Táborák vyjednal, že si tam na noc budeme schovávat motorky. Máme velký apartmán se třemi ložnicemi a každá má svoji koupelnu a wc. Kuchyň je taky velká, stejně tak balkón. Jsme velmi spokojeni. Po trošku té hygienické očisty jdeme na obhlídku města, místního hradu a okolí.
ujeto 310km, spotřeba 4,3 l/100km.

3 den, pondělí 13.7.2015
Ráno v osm jdeme vytáhnout motorky z garáže (servisu). Vyrážíme na Silvrettu - Hochalpenstrasse. Tato panoramatická, přes 22km dlouhá vysokohorská cesta je jedna z nejoblíbenějších v Rakouských Alpách. Jedeme na sever kolem válečné pevnosti a skrz tunely. Začíná trochu pršet. V nepromocích jsme po 30 minutách už pořádně upocení. Fuj, teče ze mě, jsem rozhodnut si pořídit goretexový laminát, ať už dvoj, či třívrství. Klim, Rukka,...? Je to děsnej balík, ale když právě toto počasí mě vždy štve, je hodně pod mrakem a každou chvilku navlékat a sundávat nepromok? Ne, našetřím a koupím. U mítnice fotíme, platíme 12 Euro a pokračujeme nahoru. Počasí se lepší, ale na pěkné fotky to pořád není ono. V celém pohoří Silvretta je asi padesátka třítisícových vrcholů a přes sto menších ledovců. Výhledy do širšího okolí nám však stále kazí mraky. Zastavujeme u přehrady, 2032 m.n.m. a děláme asi hodinovou přestávku. Dolů, směrem na Bludenz nás čeká nekonečně serpentin a tak si to pěkně užíváme. Pak to stáčíme vlevo na Dalaas, Pettneu a zpět k ubytování. A ať nejedeme zase stejnou trasu, nakoukneme poprvé na chvilku i do Švýcarska. Přes několik serpentin se vracíme ze západní strany do Naudersu. Cestou domů se stavujeme ještě na zmrzlinu, kterou točí hoch se Slovenska. Naproti penzionu máme čerpací stanici. Nestačíme se divit, jak malou spotřebu máme. Sice drahý, ale asi kvalitní benzín. Večer vaříme a plánujeme zítřejší výlet do Švýcarska.
ujeto 247km, spotřeba 4,1 l/100km.

4 den, úterý 14.7.2015
Ráno oblačno, ale po snídani se mraky rozehnaly. Vypadá to, že fotky budou jak víno. Čeká nás pořádná nálož průsmyků, tak jdeme na to. Jako první na řadě je hned u Naudersu Norbertshöhe, 1410 m.n.m. Od něj je to do Švýcarska asi tři kilometry serpentin. Následuje průsmyk Flüela Pass, 2383 m.n.m., spojující města Suchs a Davos, délka 28km. Ani moc nejedeme pospolu, každý někde zastavuje a fotí. Až nahoře se opět potkáme a do Davosu už jedeme společně. Táborák s Pražákem jako na každém kopci kupují nálepky, ještě netuší, že na konci dovolené už nebudou mít místo, kam je lepit. Počasí je super a tak u Davosersee je pěkně živo. Ale hurá na další průsmyk, Albulapass, 2315 m.n.m., 41km. Cesta i krajina je hodně pestrá, skály, lesy, louky, táhlé, ale i prudké zatáčky a malý provoz. Na vršku se nám otevírá nádherný pohled do údolí Albula. Dál míříme na skok do St. Moritz, pár fotek, krátká přestávka a mizíme. Je tu hrozný frmol a asi milión turistů. Tak rychle ujíždíme na další kopec. Berninapass, 2330 m.n.m., 52 km, plno fantastických zatáček, míst k focení a kvalitní asfalt. Ale taky mnohem větší provoz, nežli na Albulapassu. Přes průsmyk vede jedna z nejvýše položených železničních tratí v Alpách a u jezera Lago Bianco se mě daří vláček vyfotit. Jsme plni dojmů a to jsme teprve v půlce dnešního výletu. Jen pár kilometrů za vrcholem odbočujeme na cestu Forcola di Livigno a hranice do Itálie překračujeme ve výšce 2315 m.n.m. V Livignu jsme chtěli koupit benzín, ale nádrže jsou překvapivě plné. Tak aspoň pár dárků, když je to zde všechno díky daním levnější. Tunelem za Livignem nejedeme, bereme to přes kopce. Nejprve Passo dell'Eira, 2209 m.n.m. a pak Passo del Foscagno, 2291 m.n.m. A opět prožíváme rozkoš, kterou „plechovkáři“ těžko poznají. A to nás ještě čeká Stelvio, 2758 m.n.m., i když ne celé, protože budeme pokračovat do Švýcarska na Umprailpass, 2503 m.n.m. Na Stelviu mě došla šťáva ve fotoaparátu, holt sem musím jet znovu. Z vrcholu se vracíme kousek zpět a hup přes Umbrailpass do Švýcar. Před asi 15 lety zde byla ještě cesta částečně štěrková, dnes už jen asfalt. Dole pod kopcem uhneme vpravo zpět do Itálie. Poslední průsmyk už není tak vysoký. Passo di Resia, 1504 m.n.m. U jezera dělají kluci poslední fotky s utopeným kostelem a hurá ke Slovákovi na zmrzlinu. U čerpací stanice nás čeká šok. Cesta pořád nahoru a dolů a spotřeba? Skoro neuvěřitelná. Honza s BMW F650GS jel za 3,4 l/100km, Táborák s Pražákem, oba na BMW R1200GS to mají za 4,4 l/100km.
ujeto 310km, spotřeba 4,0 l/100km.

5 den, středa 15.7.2015
Potřebuji si trochu oddechnout. Kluci jedou na Timmelsjoch a Ötztaler Gletscherstrasse. Obojí dobře znám, tak razím na Stelvio, tentokrát z východu. Musím to dofotit, když to včera nevyšlo. Nahoru jede snad několik stovek cyklistů, nikdo netlačí. Když už nemůžou, odpočinou si a zase jedou. Hodně fotím a potkávám Češi na kejvačce a péráku. Je to pohodový, odpočinkový den. Pod Stelviem ležím snad celou hodinu v trávě a relaxuji, je to žůžo. Sjíždím do Švýcar a frčím na Offenpass, 2149 m.n.m. V 16 hodin jsem doma. Po jídle procházím starobylé uličky Naudersu a dělám nákup. Kluci se vrátili až v 19:30.
ujeto 182km, spotřeba 4,0 l/100km.

pokračování zde