Triumph Model P (1925)

Vzduchem chlazený čtyřdobý jednoválec SV 500 ccm, ruční řazení (3 rychlosti), podrámová nádrž, špalíková zadní brzda, pneu tzv. falcáky.

Více fotografii

Recenze

Motorku jsem přivezl z Anglie na podzim 2009, ale užíval jsem si jí jen poměrně krátce, protože letos na jaře 2010 jsem ji opět prodal novému šťastnému majiteli z Nového Města nad Metují. Přestože v tomto roce stroj „slaví pětaosmdesátiny“ a je v původním nerenovovaném stavu, jezdí naprosto spolehlivě.

Zajímavostí je, že za svůj dlouhý život tento motocykl měl v Anglii jen dva majitele, díky tomu je v takto vzácně zachovalém stavu. První majitel, který v době, kdy jsem motorku kupoval, ještě žil a bylo mu přes sto let, vlastnil tento motocykl od roku 1925 až do roku 2007, ale používal jej pouze do roku 1965. Dalších 42 let tento Triumph jen stál v garáži. Druhý majitel motorku pouze probudil z dlouhého spánku, udělal pár dílčích oprav, aby se na ní dalo bez problémů jezdit (převinuté magneto, nová ložiska, výplet kol, pneu, obložení přední brzdy a výfuk), a příležitostně ji používal poslední dva roky. V létě 2009 tento stroj na anglickém srazu veteránů vyhrál 1. místo v kategorii Oily Rag (umaštěný hadr).

Jelikož jsem neměl technický průkaz a z důvodu plánovaného prodeje jsem ho nehodlal řešit, jezdil jsem radši jen na kratší vzdálenosti, i když celkem často. Když jsem motorku přivezl, měla platný anglický techničák čerstvě po technické kontrole. V Anglii totiž i v dnešní době pro tuto motorku platí stejné předpisy, jako v době, kdy byla nová (takže žádná světla atd.), tudíž tam mohla naprosto legálně do provozu. Já jsem do provozu vyrážel nelegálně, ale měl jsem vždycky štěstí – policajti mi dávali pokoj (i když jsem je párkrát potkal).

Jízda je opravdu požitek, chce to jen trochu citu a cviku a jde to. Jediná věc, co mi dělala trošku problémy, bylo ovládání zadní brzdy levou nohou. Ta je přece jen z novodobých motorek zvyklá nejčastěji ovládat řadící páku a aby to nebylo tak jednoduché, tak v mém případě někdy spojku, protože jsem ve stejné době jezdil na motocyklu Harley Davidson WLC, který to tak má. Na brždění moje levá noha prostě zvyklá není, takže když bylo potřeba rychle zareagovat, když přede mnou např. prudce zabrzdilo auto, měl jsem pořád tiky v pravé noze. Ale přestože je zadní brzda špalíková, funguje překvapivě dobře. Když je motor zahřátý, chytá na první šlápnutí, což většinu náhodně přihlížejících, třeba na benzínce, přivádí v úžas Ruční řazení funguje bez problémů. Maže se ruční pumpičkou, která čouhá z nádrže. Ani anglický předchozí majitel mi nebyl schopen říct, jak často se má mazat – takže radši víc než míň.

A ještě perlička na závěr. Když jsem motorku v Anglii kupoval, byl to obchod vskutku gentlemanský. Prodávající starší pán ani nepovažoval za nutné přepočítávat si peníze. Prostě jen převzal obnos, který jsem měl připravený a řekl něco jako "díky, to je v pořádku". Taková důvěra člověka potěší...

Níže uvedené „uživatelské hodnocení“ je samozřejmě s ohledem na stáří motocyklu a nedá se to porovnávat se současnými stroji.