Velký výlet 2014 a Volné setkání jawařů Blata 125 Motard

Vlastník	Martic
Vloženo	11.10.2009
Aktualizováno	24.5.2012
Zobrazeno	28 153x

Během předešlých tří let jsme o prázdninách vždy podnikli s kamarády nějaký několikadenní prázdninový výlet v sedlech motocyklů Blata. Tentokrát měla velká část aktérů skoro na celé prázdniny jiný program. Vypadalo to, že společný výlet tentokrát nevyjde. Na jediný vhodný víkend nás "blaťáky" pro změny zval Milan1963 na motosraz Volné setkání jawařů do Starého Týna u Úštěku. Jediné schůdné řešení bylo sloučit obě akce do jedné. A tak jsme jeli ...

Ráno v pátek 25.7 se u nás na dvorku objevily 3 Blaty obsazené sourozenci Markem, Viťou a Hankou a k tomu kamarád Kuba. K nim pak přibyl můj stroj a 3 další osoby - já a moje ségry Péťa a Míša. Sedm lidí s hromadou zavazadel nasáčkovaných na čtyřech stopětadvacítkách se asi jen tak nevidí . Takto jsme vyrazili směr Hodkovice, Český Dub a následně k první plánované zastávce do Pekelných dolů - známé motorkářské restauraci v uměle vytvořených jeskyních. Cestou z nebe spadlo pár kapek, ale naštěstí z toho nic nebylo. Po prohlédnutí rozsáhlých a zajímavých skalních prostor, využití tamních vlhkých WC a vybalení vlastní svačiny (řízky, kofola, závin) u stolečku pod slunečníkem jsme od personálu dostali pohružku, že máme 4 minuty na opuštění areálu. Dodnes nevíme proč a hlavně, proč zrovna 4 minuty .

Pokračovali jsme tedy dál. Další zastávkou bylo opět člověkem vytesané dílo ve skále, tentokrát ale né jeskyně, nýbrž vodní kanál. Tím místem je Průrva na řece Ploučnici v obci Noviny pod Ralskem. Kromě špinavé vody jinak opět velice zajímavé místo. O pár kilometrů dále jsme pak u Mimoně navštívili napůl opuštěné letiště vybodované kdysi sovětskou armádou. Prohlédli jsme si jeden z mnoha dochovaných hangárů a poté trochu zablbli na motorkách. Je tu sice zákaz, ale kde jinde se naskytne tak krásná široká runway bez provozu ...

Zábavnou činností bylo také zkusit přejet hangár. To se jednomu z nás kapánek vymstilo. Já měl v jednu taky kapánek problém, ale především paradoxně enduro s drapáky i pilot skončil v oblacích prachu ležící na násypu budovy ...

Z Mimoně jsme pak již v poledním pařáku frčeli na hrad Houska s mezizastávkou na nákup nanuků a pití v supermarketu v Doksech. Z Housky už to nebylo do Úštěku nijak daleko, tak jsme cestou ještě udělali malou odbočku na lesní skalní vyhlídku Čapská palice. Cesta k vyhlídce se ukázala býti dosti náročná, dalo by se říct trochu trialová. Motory toho měli i na první převodový stupeň plné kecky. a řidiči zase plné ruce práce . Ale podařila se nám doskákat poměrně vysoko. Posledních asi 400m jsme už museli po svých.

Od vyhlídky jsme mířili směr Úštěk k jezeru Chmelař do kempu Výsluní, kde byly zamluvené 2 chatky. V množství a kempů byl problém se zorientovat. Ale nakonec jsme ten náš našli. Byl to asi ten nejhorší z nich . Překvapivě ani správce zde nebyl, jako by to fungovalo vlastním životem - vše samoobsluha . Chatky jsme obsadili podle rodinné příslušnosti. Kuba se zabydlel s Vitusem, Markem a Hankou v chatce č.2. Po dlouhé cestě obě chatky nijak dlouho nenocovali a šli spát. Já celkem dobře usnul. Chatka č.2 však poměrně dlouho větrala s rozsvícenou lampou, což spolehlivě přilákalo všemožnou havěť z okolí. Nejen díky tomu, ale i kvůli skvěle ozvučené diskotéce ve vedlejším kempu se tedy osazenstvo této chatky moc nevyspalo. A ještě hůře noc přečkala moje ségra Míša, která zřejmě poplatila na nedostatek tekutin a vyčerpání. Bolela ji hlava a celkově ji bylo prostě zle.

V sobotním plánu byla dopolední cesta na nedalekou rozsáhlou zříceninu hradu Helfenburg a potom přesun na slíbený sraz motocyklů tuzemské výroby ve Starém Týně. Bláhově jsme doufali, že najdeme sjízdnou cestu k hradu, aby jsme omezili pomalé a díky horku únavné pěší přesuny. Bohužel jsme se hned na první pokus dostaly do rokliny, která byla nad naše síly. Ani vedlejší cesta se nám moc nezdála, tak jsme stroje odstavili a s polovinou výbavy vyrazili pěšky. Ani dál nevypadala stezka moc frekventovaně a hrad byl v nedohlednu. Asi po dvou kilometrech jsme se teprve dodrápali k hradu a zjistili, že možných cest je více. Hlavně kvůli Míše, které stále nebylo dobře, jsme holkám nakázali, ať počkají zhruba na rozcestí pod hradem. My tam pak skrz bodláky dojuchali na motorkách. Dál jsme pak všichni zvolili na slepo jinou cestu, které vedla téměř po rovině a vyústila skoro u Úštěku.

Na sraz jsme dorazili zrovna v době, kdy byla většina účastníků na okružní jízdě. U brány jsme ale pěknou chvíli žvanili s pořadateli o všem možném kolem motorek, až jsme se dočkali návratu Milana, který mě (nás) zval. Holky byly za tu dobu už pěkně otrávená a hlavně nebyly nadšené z toho, že následně půjdeme spolu s jawaři na oběd do místní "závodní kuchyně" . Nakonec to ale všichni nějak překousli a myslím že si to budou pamatovat lépe, než kdybychom šli do nějaké restaurace na minutku . Po jídle dorazili naši rodiče, kteří si udělali výlet a přijeli se trochu záměrně vykoupat a slunit k jezeru Chmelař. Dlouze jsme hovořili s Milanem, obhlíželi si vzájemně stroje a nakonec se jeli mimo vesnici projet. Milan nám všem klukům půjčil k vyzkoušení svojí 650ku a na oplátku se svezl na enduru a Kubově motardu. Myslím, že pro všechny to byl zážitek. Jelikož čas pokročil, tak jsme se zanedlouho přichystali k odjezdu, rozloučili a vyrazili ještě na jedno místo. Tím měla být snad nějaká zřícenina u obce Levín. Ale našli jsme zde akorát jakýsi kostelík na kopečku s nějakými zbytky základů. Kopeček to nebyl extra vysoký, ale pěkně strmý. Spojky dostaly pořádně pokouřit, ale pěšinou se stroje vydrápali až nahoru . Zrovna tudy procházeli členové nějakého tábora a povedlo se nám vklouznout i do nitra onoho kostelíka nebo spíše kapličky či rozhledničky. Díky malým oknům z ní výhled moc nebyl, zato venku rozhled po okolí při západu slunce za zdolání svahu rozhodně stál.

Večer jsme společně trochu pojedli, popili, pohovořili, zasmáli se a šli spát. I po tom dalším náročném dni už bylo Míše lépe. V chatce č.2 se opakoval scénář z předešlé noci. Krev na stěnách a zbytky těl hmyzáků budou až do příštího malování vypovídat o tom, jaká to byla jatka .

Neděle byla posledním dnem výletu. Počasí opět přálo. Vyklidili jsme chatky, nabalili všechny batožiny, poskládali se na motorky a vyrazili směrem k domovům. Cestu jsme si ještě chtěli zpestřit nějakým zajímavým místem. Podle mapy jsme zvolili zkusmo malou zajížďku k zřícenině hradu Starý Bernštejn. Již poněkolikáté za výlet se opakovalo to samé - výjezd do pořádně strmého kopce . Část bandy měla z terénu už jisté obavy, tak cestu nejdříve jela nalehko zmapovat 2 průzkumná vozidla. Než jsme se pustili do ostré akce, enduru stojícímu na stojánku najednou náhle zhasl motor a odmítal další spolupráci. Po výměně svíčky chytl a my se tak dostali až těsně pod hrad. K vidění toho ale moc nebylo. Ukázalo se, že hrad patří do soukromých rukou a pro veřejnost je nepřístupný. Trochu zklamaní jsme tedy sjeli dolů a pokračovali v cestě již po frekventovaných silnicích na Doksy a Bělou pod Bezdězem. Bohužel, popojeli jsme jen asi 10km, jelikož enduro opět chcíplo, tentokrát za jízdy. To už jsme tušili odkud vítr vane, že zřejmě po ohřátí blbne zapalování, přesněji budící cívka v alternátoru. Po chvíli motorka zase jela a vše se začalo opakovat s postupně kratšími intervaly. Když pak motor vypověděl službu během předjíždění kombajnu s vlekem po vytížené silnici, řekli jsme si dost. Raději jsem zavolal tátovi, aby zapřáhl za auto vozík a jel nám naproti. Než dorazil, stihli jsme se dohrkat do Bakova na Jizerou. Na náměstí jsme pak enduro naložili na káru a odtamtud všichni společně směr Lázně Bělohrad. Těchto asi 55km jsme jeli bez zastávky, což nebylo v tom horku úplně ideální pro pozadí posádek přeživších motocyklů. Poslední metry už jsem dočista odpočítával . Po chvíli odpočinku u šťávy a koláče jsem ale neměl problém dojet ještě asi 40km domů. Tam jsme dorazili ve zdraví někdy po poledni.

Pokud bych měl zhodnotit celý výlet, myslím že se celkem vydařil, hlavně s ohledem k tomu, že byl domluvený poměrně narychlo. Jediný zásadním problémem byl kolaps jednoho ze strojů. Na druhou stranu můžeme být rádi, že k němu došlo až v samém závěru akce a mohli jsme bezstarostně najet nějakých 350km (opravdu hádám, jelikož už nevím ). Nutno také podotknout, že stroje za ty 3 dny dostaly pořádně zabrat.

Závěrem musím poděkovat všem zúčastněným. Zařizovali ubytování, navigovali, vařili, vytvářeli zábavu a td. Především pak děkuji za to, že mně i ségrám různě půjčovali motocykly nebo vozili nás i naše zavazadla. Děkuji též Milanovi za pozvání na akci, což bylo vlastně základem pro zorganizování celého výletu. Také mu děkuji za možnost vyzkoušení jeho Jawy. Tiše doufám, že se i v roce 2015 alespoň takovýto podobný skromný společný výlet podaří podniknout.

Na konec přidávám sestřih našich natočených videí, který skvěle zpracoval Vitus:

A tady ještě odkaz na Markův velmi hezky sepsaný podrobný cestopis s lepšími fotkami: Blata MotoTrip 2014