MV Agusta 350 S/GT/GTE (1978)

Do garáže se přikutálela další perlička. A to ne ledajaká. MV Agusta 350 Ipotesi. Perlička z tím nejlepším rodokmenem, oblečená v doplňkové sexi kapotáži na které chybí jen podpis velmistra Giacomo Agostini.

Více fotografii

Motorka koupena od MotoSoukup (Jičíněves)

Výška jezdce: 186 cm

První dojmy - Předchozí verzi téhle třistapadesátky už nějaký čas mám, tak aby jí nebylo smutno, pořídil jsem jí mladší sestřičku. Upřímně, na nic většího od MV Agusty ze 70tých let (mám tu na mysli čtyřválcovou 750) nemám a asi nikdy mít nebudu. Takže se budete muset spokojit s popisem téhle menší rakety.

Recenze

POZOR, POZOR, NOVINKA.
Od letošního roku máte i vy možnost vyzkoušet si jízdu na italských klasických motocyklech z mojí sbírky.
Více na webu projektu Meccanicatricolore

Většina z vás určitě ví, že značka MV Agusta byla vždycky historicky velice úzce spjata se silničními závody. Tam byla upřena veškerá energie a úsilí. Kdyby mohli, nezabývali by se ničím tak obyčejným, jako jsou motorky do běžného provozu. Ale nemohli. Proto už na konci 60tých let postavili dvouválcový řadový motor s rozvodem OHV a na jeho bázi postavili sportovní motorku, cesťáček GT a Scramblera. Motor to je velice povedený. Kompaktní, točivý a výkonný. V roce 1976 uviděla světlo světa jeho poslední verze. Neboli Ipotesi (hypotéza). Ipotesi má oproti předchozí verzi (eletronica) hranaté hlavy a válce, modernější karburátory dellorto a o pár koníků navíc. Prospekty uvádí, že celých 38 koní. Vlastně celá motorka jde s duchem moderní doby. Kromě hranatých hlav válců vidíme hranatější tvar nádrže, sedla a laminátového „ocasu“ za sedlem. Díly nad kterými bych se chtěl na chvíli zastavit jsou ty boční žaluziové kryty akumulátoru a elektriky. Z daleka to vypadá na zkomplikovaný hliníkový odlitek, dokonce z blízka to vypadá na zkomplikovaný hliníkový odlitek a teprve když se toho dotknete, zjistíte, že to je zkomplikovaný hliníkový odlitek. Opravdu krásný kousek staré strojařské školy, stejně jako odlitky kol. Takovou parádu na Laverdě nebo Guzzi nepotkáte. Stejně tak brzdy. Místo aby inženýři sáhli po osvědčené komponenty s nápisem Brembo, z nějakého nepochopitelného důvodu si zkonstruovali brzdy vlastní. To samé můžeme říci o přístrojích.
Celý tenhle přístup měl a má za následek to, že ta motorka v době svého vzniku nebyla levná. Stála skoro stejně jako Honda 750. Proto si ji mnoho lidí se zdravým rozumem nekoupilo a ti o jejichž duševním zdraví je možné polemizovat (například já) se strašně blbě shání náhradní díly. Na tyhle MV Agusty se v replice nevyrábí prakticky nic.
Tenhle exemplář je koupený jak jinak než v Itálii. Nedaleko Bologni. Čekal jsem vyloženě na model vybavený příplatkovou celokapotáží po vzoru dobových závoďáků na kterých Giacomo Agostini šel od vítězství k vítězství.
Motorka dlouho stála a to se podepsalo na celkem dost vyrezlém vnitřku nádrže. Vylil jsem to kyselinou citrónovou a je to lepší. Není to ještě ono, ale je to lepší. Namontovali jsme filtry paliva, vyčistili karburátory, vyměnili olej a šlo se na zkušební jízdu. Motorka chytá na první našlápnutí. To u Agusty není problém, pokud má v dobré kondici magnet zapalování.
Motorka na stojánku působí dost titěrným dojmem, ale po usednutí za nízko i vpředu položená řídítka se na ní celkem v pohodě poskádám. Řazení klasicky vpravo jak u většiny Italek z těch let. Jednička po závodnicku nahoru. Odpich to má velice slušný, chuť do otáček fantastickou, výkon na zakroucené okresky naprosto vyhovující. Fenomenální je ta nízká hmotnost a s tím spojená přesné ovladatelnost a naprostá kontrola nad motorkou. Jízda po úzké zakroucené silnici s dobrým povrchem je nepopsatelná zábava. Rychlost si musíte zasloužit. Do předjíždění je třeba dát trochu srdce, ale o tom to motorkaření přece je, nebo ne?