Husqvarna Svartpilen 401 (2022)

Ke své KTM 690 Enduro R jsem hledal silničněji orientovaného parťáka, se kterým bych mohl občas vyrazit na kratší výlet, užil si nějakou tu srandu, a který by mě finančně nezruinoval. Nakonec jsem se vydal do Německa a na jaře roku 2022 si odtamtud přivezl fungl novou Husqvarnu Svartpilen 401. Scramblera, který mě natolik zaujal svým netradičním vzhledem, že jsem ho koupil, aniž bych se na něm kdy svezl. V jeho sedle jsem loni najel přes 3000 kilometrů, a tak jsem rozhodl sepsat své dojmy, jak se to s tímhle kapesním chuligánem vlastně má.

Jak vypadá?

Jako by ho prodávala IKEA. Už tvrdě znějící jméno Svartpilen (švédsky černý šíp) odkazuje na skandinávský původ Husqvarny. V marketingových materiálech značky se dočtete, že hlavní roli v designu Husqvarny hraje minimalismus, moderní linie a jemné detaily, přičemž za celým designem i tím, jak se původně švédská značka prezentuje, stojí rakouské studio Kiska, které je podepsané za vzhledem všech KTM a následně i Husqvaren už od roku 1990. A pokud by původ motorky někomu stále nedocházel, je pro jistotu na boční kapotě u označení modelu ještě švédská vlaječka.

Většinou se lidé, při prvním pohledu na Svarta, dělí na dvě poloviny. Na ty, kterým se jeho netradiční, studený a minimalistický design podtržený drátěným výpletem kol hrozně libí, nebo na ty, kterým tenhle vzhled vůbec nesedí. Možná i to je důvodem, proč Pileny, ať už ve scrambler verzi Svartpilen nebo cafe racer verzi Vitpilen na tuzemských silnicích takřka nepotkáte.



Výroba prvních modelů sice začala v Rakousku, ale už od závěru roku 2019 se přesunula do indického Chakanu, kde Svarta, spolu se všemu jinými koncernovými motocykly s 390 motorem, vyrábí Bajaj, další ze součástí skupiny vlastnící jak KTM, tak Husqvarnu a Gas Gas. I přes to, že se jedná o motorku produkovanou v Indii, nemusí se člověk bát o kvalitu jejího zpracování. Četl jsem nějaké zvěsti o nedotažených šroubech, ale nic takového jsem nezpozoroval, a naopak si myslím, že je to motorka kvalitně zpracovaná a nemám ji v tomto ohledu co vytknout. Nutno podotknout, že některé nepříliš povedené detaily objevující se u prvních ročníků byly postupně vyladěny a na mém kousku byste už jen těžko našli něco odfláknutého.

Někdo by mohl namítnout, že Svart je malá motorka. A ona objektivně opravdu je a nepřidává tomu ani absence zadního blatníku, bez kterého vypadá Svart ještě kratší. Na druhou stranu možná právě díky tomu má nezaměnitelný vzhled, který přitahuje pozornost. Hodně lidem se nelíbí umístění značky za zadním kolem na až zbytečně mohutném držáku přichyceném ke kyvce a první, co po koupi dělají, je, že přesouvají značku klasicky na zadek motorky. Mě se ale naopak minimalismus zadní části líbí. Kvůli absenci solidnější zadní partie motorky, kam by se dala umístit případná zavazadla, je na nádrži plotna pro uchycení tankvaku. Ta sama o sobě tvoří zajímavý designový prvek a celkem dost lidí se při prvním setkáním se Svartem ptá, k čemu to tam vlastně je.



U motorky tohoto typu a ceny se asi nedá očekávat nějaký hi-tech barevný displej s množstvím funkcí, a tak před řídítky najdete minimalistický kulatý TFT displej, který se za sluníčka nečte příliš dobře, ale člověk má při jízdě většinou jiné starosti, než se zabývat koukáním do displeje. Z mého pohledu obsahuje displej všechno potřebné, včetně ukazatele aktuálně zařazené rychlosti a dojezdu na zbývající množství paliva. Displej zároveň obsahuje tři tlačítka, která slouží k přepínání funkcí, vynulování počítadla a vypnutí ABS. Absolutně nedoporučuju pokoušet s nimi jakkoliv manipulovat při jízdě, protože se pogumovaná tlačítka strašně špatně mačkají a chce to dost trpělivosti, než se s nimi člověk naučí pracovat.

Jak jezdí?

Srdcem, nebo v tomhle případě spíš srdíčkem, Svarta, je osvědčená vodou chlazená 390 s obsahem 373 ccm, která jezdí po celém světě v tisícovkách Duků, Adventur, Vitpilenů a spoustě dalších modelů. Vytlačili z něj 32 kW (44 koní) při krouťáku 37 Nm, takže řídit ho lze i s A2 řidičákem. Co si budeme povídat, 44 koní není žádný velký stádo, takže na rovince vás natře kdejaká šestistovka a nepomůže vám ani nízká hmotnost Svartpilenu, která je i s benzínem 160 kg. Na druhou stranu i s tak nízkým objemem se jedná o hrozně zábavný motor, se kterým se musí hodně řadit a člověk si ten požitek z jízdy musí tak trochu odpracovat. Komfortně se cítí nad 4 tis. otáček, ale největší zábava začíná až kolem 7-8 tis., kdy v 8 tis. začne na displeji blikat červený indikátor značící, že je čas přeřadit. Omezovač pak zasahuje někde před 11 tis. otáček. Fungování ve vyšších otáčkách s sebou přináší také vyšší vibrace, ale podle mě jsou adekvátní a rozhodně nekazí požitek z jízdy. U jednoválce se s tím prostě musí počítat.

Šestistupňová převodovka má na můj vkus hodně krátké kvalty, takže při výjezdu z vesnice z 50 km/h na 3. nebo 4. kvalt jste během pár sekund na stovce se zařazenou šestkou. Když jsem u těch rychlostí, tak i kvůli celkové stavbě motorky je komfortní jízda někde kolem 100 – 120 km/h. Maximálka je psaná na 160 km/h, reálně se ale dá dostat někam ke 170 km/h. Nad 120 hm/h už je cítit, že motorka na takové rychlosti není vůbec stavěná.
Svart má obousměrný quickshifter, což mi přijde na motorku v této cenové relaci jako hodně pěkná výbava. Když se s ním člověk naučí, má pak úplně jiný požitek z jízdy a mimo město už klasickou lankovou spojku vlastně nemusí a ani nechce používat. Sám o sobě jinak quickshifter řadí hladce a plynule. Pouze najít neutrál někdy vyžaduje trochu zručnosti.

Výrobce udává spotřebu 3,6 l na 100 km, ale já jsem jí neměřil, protože to pro mě není důležitý údaj. Odhadem a dle frekvence tankování by to ale mělo tak nějak odpovídat nehledě na to, jak moc za to člověk tahá. Nádrž má plně dostačujících 9,5 l včetně 1,5 l rezervy, takže mezi tankováními se dá najet kolem 250 km, což je, podle mě, s četností benzínek u nás, tak akorát.

Jak brzdí a zvládá české silnice?

Svart je osazen brzdami značky ByBre, což je asijská odnož známějšího Bremba určená pro motorky nižších objemů a skútry. Vzhledem k tomu, že se nejedná o stroj na úplně sportovní jízdu, těžko hodnotit, jak vlastně brzdí. Já bych řekl, že brzdí předvídatelně a ještě se mi nestalo, že by mi brzdy začaly nějak vadnout nebo neplnily, co od nich očekávám. Velký brzdný účinek má také motor sám o sobě. Přední i zadní kolo má ABS od Bosche s tím, že při přepnutí na supermoto mód, což je jedna z pouze dvou možností volby jízdního režimu, se zadní ABS deaktivuje.

Vzhledem k tomu, že Husqvarna používá totožné komponenty jako sesterská KTM, je Svart vybaven nastavitelnými tlumiči WP Apex. Zatím jsem si nijak nehrál s jejich nastavením, ale v pohodě žehlí všechny neduhy našich silnic a v zatáčkách drží velmi dobře. Při vyšších rychlostech nad 120 km/h je poznat, že motorka není moc stabilní, i vzhledem ke kompromisním gumám Pirelli Scorpion Rally STR. Zároveň musí člověk počítat s tím, že podvozek je dost měkký.

Vzhledem k zadní 17“ gumě v rozměru 150/60 (přední taky 17“, rozměr 110/70) není výběr alespoň částečně offroadových pneumatik příliš velký, respektive v odpovídajícím rozměru jsem našel jen Avon Trailrider a Dunlop Mutant. Výběr silničněji laděných pneumatik je pak o poznání širší. Já se Svartem sice žádné offroadové výlety neplánuju, ale i tak nejpíš zůstanu u Pirelli, protože na silnici drží výborně, výdrž se zdá být taky slušná a cenově vycházejí ze zmiňovaných nejlépe. Nutno podotknout, že Svart je svým určením scrambler, takže s nezpevněným povrchem by se měl poprat solidně. Jednou jsem při projížďce potkal pár uzavírek a objel je po polňačkách a musím uznat, že si vedl více než solidně. Škoda jen, že od roku 2020 už není svod výfuku veden kolem motoru, ale spodem pod ním, což nejen, že trochu kazí design, ale hlavně je svod hrozně na ráně. Přesunutí svodu přičítám přechodu z normy EURO 4, kterou splňovaly ročníky 2018 a 2019, na normu EURO 5, kterou splňují modely od roku 2020 a novější.



O odvod spalin se v originálu stará koncovka výfuku, u které je vidět, že se někdo zabýval jejím vzhledem a k motorce se docela hodí. Zvuk sice neprodukuje úplně marný, i přes to jsem ji vyměnil za koncovku Furore Nero Evo4 italského výrobce GPR. Zvuk je teď o trochu hlubší a bublavější podtrhující jednoválcový projev motoru. Co je ale plivnutím do tváře designerům, je katalyzátor vměstnaný mezi motor a kyvnou vidlici. Chápu, že kvůli plnění emisních norem je to potřeba, na druhou stranu mohlo to být i horší.

Je pohodlný?

Hodně lidí říká, že Svart je malá motorka. Já bych neřekl, že je malá, ale kompaktní. Vždyť je také uváděna se sloganem „Urban Explorer“ tedy městský průzkumník, takže jejím domácím hřištěm by měla být městská džungle a klikaté přilehlé okresky. Všude se snadno protáhne a díky své obratnosti není problém se proplétat mezi auty. Jak už jsem psal, na rovince s ní nikoho neoslníte, ale jakmile dojde na zatáčkovité úseky, rozhodně si jízdu na Svartovi užijete. Velkou výhodou je uvolněný, přímý posed, umocněný výše posazenými řídítky s hrazdou. I když je motorka určena pro začínající jezdce, má sedlo ve výšce 835 cm, takže třeba pro holky relativně vysoko. Každopádně já se svými 185 cm se na ní cítím komfortně a podle fotek si nemyslím, že bych na ní vypadal jako vosa na bonbónu. Hodně lidí si stěžuje na tvrdé sedlo, ale mě nijak nevadí. Přeci jen se nejedná o stroj na dálkové cestování a je i žádoucí občas zastavit a protáhnout si kosti. Na druhou stranu ano, pokud dáte za den 250 – 300 km, bude vás bolet zadek. Co se týče pohodlí spolujezdce, tak ruku na srdce, takhle motorka není určená pro jízdu ve dvou. Možná tak vzít někoho do vedlejší vesnice na zmrzlinu nebo na kratší výlet, ale tam asi veškeré pohodlí končí.



Shrnutí

Svart je v první řadě motorka, která se člověku svým nevšedním designem musí líbit a schválně vzbuzuje pozornost. Až potom si může užít jeho mrštnost a zábavný motor, který se hodí do města a na zatáčkovité okresky, ale určitě ne na rovné úseky a dálnice. Výkon sice nemá nijak oslňující, ale když se s ním člověk sžije a naučí se pohybovat ve vyšším spektru otáček, dá se s ním užít plno zábavy. Vzhledem k tomu, že nástup není nijak drastický, je Svart mnohdy doporučován pro začátečníky, což je určitě pravda, protože zabít se vás rozhodně snažit nebude. Jediný problém je relativně vysoké sedlo, které by prckům mohlo dělat trochu problémy. Na druhou stranu si myslím, že si ho dokáží užit i vyježděnější borci. Přeci jen je záživnější využívat maximum potenciálu slabší motorky, než se ploužit na překoňované bestii.

Nedávno představený model 2024 přišel se zatím nejradikálnější změnu designu modelů Svartpilen i Vitpilen. Křivky se změnily, zmizel držák RZ za zadním kolem, koncovka výfuku se přesunula pod motorku a starý kulatý TFT displej byl nahrazen modernějším. Z mého pohledu Svart ztratil svou radikálnost a mezi ostatními motorkami nebude tak snadno rozeznatelný. Je to sice subjektivní pohled, ale jsem rád, že mám v garáži motorku s ještě původním designem.