Suzuki DL 1050 V-Strom XT (2021)

Další kapitola endurového ježdění našeho motoklubu proběhla v červnu 2022 na Chorvatských šotolinách.
Vzhledem pracovní vytíženosti všech členů byl problém najít jednotný termín jak pro odjezd, tak pro návrat. Jasná ovšem byla cílová destinace a základny našeho výletu- Auto camp Filko v obci Sveti Petar na Moru, který vybral senior manažer našeho týmu Karel a zároveň se svým karavanem vytvořil základnu pro pobyt a plánoval většinu výletů po okolí.
Příprava k odjezdu začala ve středu 22.6. kdy jsme se sešli u Karla, pomohli naložit Karlovu a Milanovu motorku na vozík a do karavanu naložili nápoje, potraviny a bagáž, kterou nebudeme potřebovat při přesunu do Chorvatska.
Karel s Milanem vyjíždějí naloženým karavanem a dvěma GS-ama na vozíku už 23.6. směrem na D1, D2, Maďarsko, Chorvatsko a do kempu přijíždějí ráno 24.6. a začínají budovat základní tábor…
My ostatní ( Pavel, Jirka, Martin a Já) přijíždíme 24.6. ráno na startovní kafe a snídani k Petrovi a potom všichni nasedáme na stroje a vyrážíme na 423 kilometrů přes Břeclav, Fischamend, Wiener Neustadt, Gleisdorf do Mariboru. Tam už známe Camping Center Kekec. Zatím co my jsme na trase, tak nás ten náš předvoj prudí fotkama základny, moře, naraženého piva a orosených sklenic… s pěnou.
V sobotu 25.6. pobalíme stany a vydáváme se na 399 kilometrů z Mariboru přes Oroslovje, Jastrebarsko a Slunj do naší cílové destinace ve Sv.Petaru. Během dne se přes WhatApp domlouváme s naším předvojem, který zase prudí fotkami od piva a od moře, že se potkáme někde na trase. Díky moderním technologiím se setkáváme v Hostelu Sveti Rok, kde pojíme, splníme si pitný režim a jako bonus se dozvídáme, že nás Karel s Milanem vezmou na naše první Chorvatské šotoliny. S plně naloženýma motorkama se vydáváme přes Mali Alan (kde se natáčel Vinettou) jedeme na Masleničky most a už se blížíme na naši základnu k moři a těšíme se na zasloužené pivo a štamprle. Přijíždíme do kempu a ke Karlovému karavanu přistavíme ještě 3 stany.
V neděli 26.6. bude po náročném přesunu odpočinkový den. Uděláme si kratší výlet do 20 kilometrů vzdáleného Zadaru, abychom okoukli přístav, tržiště a taky rybí trh, kde vybíráme čerstvé ryby na odpolední grilovačku. Ryby nakládá a griluje Pavel, který má z naší skupiny k rybám nejblíž a musím říct, že se mu to fakt povedlo. A to moře je taky fajn.
V pondělí 27.6. nás Karel vede do Biogradu na Moru. Nalodíme se na trajekt a jedeme na ostrov Pašman. Jede nás o jednoho víc (v kempu jsme se seznámili s Pavlem ze Slovenska na KTM 790 Adventure). Nejdřív trochu bloudíme, ale nakonec nás Karel po ostrově pěkně povodí po prašných nesoudržných šotolinách nahoru a dolů, od moře přes „hory“ k moři, bylo to dost dobrý. Neměřil jsem to ale mohlo to být asi něco kolem 50 kilometrů. Cesta zpátky trajektem byla trochu komplikovaná, málem jsme neodjeli, ale díky kapitánovi jsme se na trajekt se všema motorkama nacpali.
V úterý 28.6. jsme naplánovali výlet přes Medvidu směrem k Bosenským hranicím na pohřebiště tanků ( Tank Wreck) asi 15 kilometrů od města Knin. Cesta to byla celkem náročná a nejen tím terénem, ale taky teplotou, v horách mi motorka ukazovala 44 stupňů… to normálně nevymyslíš, ale stálo to za to. To jsou ty zážitky, na které se nezapomíná. Cestou zpět jsme vymysleli koupání… namočit se u pramene řeky Krka se jevilo jako dobrý nápad, až do chvíle než nám jeden domorodec řekl že to má 7- 10 stupňů, ale voda to byla nádherně průzračná, no nevlez do toho.
Nakonec to dopadlo dobře, všichni kdo se potopili se i vynořili, krásně nás to osvěžilo a mohli jsme se vydat na cestu zpátky. Celkem to bylo asi 250 km.
Ve středu 29.6. jsme si udělali vzpomínkových 230 kilometrů na naši první cestu do Chorvatska… na ostrov Pag. Zajeli jsme na oběd do rybí restaurace na mole ve Staré Novalji a taky navštívili nádhernou pláž (kterou nám poradil ten domorodec u pramene Krky). Byla to Plaža Ručica, celkem zašitá zátoka, málo lidí, žádný stín, ale krásná pláž s nádhernou vodou a ten Budvar taky bodl. Po návratu na základnu začínáme balit. Karel a Martin, kteří nejvíc spěchají domů nakládají motorky na vozík a my slavíme náš poslední společný večer na základně.
Ve čtvrtek 30.6. rušíme naše stanové ležení, Karel s Martinem vyrážejí karavanem směr Maďarsko, Slovensko, Česko. My ostatní naložíme všechno na motorky a vyrážíme podél moře po Jadranské magistrále na sever přes Rjeku do Slovinské Izoly. Najeli jsme 320 kilometrů, Milan našel na Bookingu pěkné ubytování a pak jsme vyrazili na koupání a večeři. To koupání ve špinavém a přelidněném moři za to nestálo, ale ta večere ano.
V pátek 1.7. je před námi 355 kilometrů na trase z Izoly, přes Postojnu, Kranj, Wolfsberg, Koflach do Štýrského Hradce. Nejkrásnější úsek cesty byl při přechodu ze Slovinska do Rakouska přes obec Zgornje Jezersko a taky silnice č. 69 od Lavamundu do Eibishwaldu a koupání v jezeře Soboth Stausee.
Je sobota 2.7. a nás čeká poslední úsek cesty z Grazu domů. Posledních 362 kilometrů už byl opravdu jen přesun bez speciálních zážitků a taky můj největší navigační omyl, když jsem se nechal ukecat od navigace že přes Vídeň to bude nejrychlejší a nejkratší… další zážitek, na který se nezapomíná.
Ale jinak si myslím že letošní Chorvatské šotoliny s celkovým nájezdem okolo 2600 km se povedly. My jsme to přežili, motorky taky, posunuly jsme svoje limity a máme zase na co vzpomínat, díky všem účastníkům zájezdu.