BMW F 800 GS Adventure (2015)

Motodovolená 15.8.-18.8.2021.
Protože situace okolo čínského viru nám neumožnila cestovat za hranice, rozhodli jsme se,já a můj batůžek Pája dát cestu po Čechách.Plán cesty byl jednoduchý. Jet po „hranicích“ Čech na jih a pak se uvidí. I cesta je cíl.
Na začátek dát přehradu Fláje, kde se nám na minulé projížďce líbilo, pokračovat na Klínovec. Dál pak do Karlových Varů a přenocovat ve vodáckém kempu v Lokti.
Další den byla v plánu cesta do Antýglu, bo zajímavé jméno. Cíl mi doporučila kolegyně z práce. Že se nám bude cesta líbit.Nastudoval jsem historii jak název vznikl, a chtěl to tam vidět na vlastní oči. V Antýglu v autokempu přespat. Cestou se stavit v Domažlicích.
Následující den byl v plánu město Humpolec, podívat se na pamětní desku Hliníkovi a stavit se v MotoDoupěti.
A na poslední den plán nebyl. Byl to žolík, dle počasí a nálady, pojedeme kam dojedeme, hlavně směrem domů.
Odjezd byl v neděli 15.8. Cesta ubíhala v poklidu. Motka po servisní prohlídce polykala kilometry, počasí parádní, až nepříjemných 29°C. Dávali jsme častější pitné pauzy. Až do Děčína probíhala cesta v klidu, pak provoz na neděli až nezvykle zhoustl. Po Dubí se jelo v souvislé koloně. Někteří řidiči uhnuli a pustili nás před sebe, jinde jsem musel myškovat. V Dubí jsem odbočil na Hrob a pokračoval v cestě. Z radosti, že se silnice uvolnila jsem minul odbočku. Nu což, navigace ukázala další trasu, abych po 5km skončil u cedule Fláje 1,5km, a cesty uzavřené závorou. Naloženou motorkou závora nešla objet. Navolil jsem do navigace další trasu, abych se v Dlouhé Louce opět zastavil před závorou. Paní co vyběhla zkontrolovat co se děje před chalupou, nám poradila cestu, ale další otočka a návrat zpět o 20km nás odradil. Tak tedy vzhůru na Klínovec.
Po odbočení z hlavního tahu někde za Kláštercem n. Ohří jsme byli v jiném světě. Zatáčky, táhlé stoupání, ale hlavně minimum cyklistů, koloběžky žádné, žádní chodci roztahaní přes celou silnici. Klídek, pohoda.
Na Klínovci trochu větrno, ale v závětří stále 25°C. Parkoviště plné motorek s SPZ od Ostravy, Prahy až po německou Pirnu a Drážďany. Na vyjížďku byly opravdu ideální podmínky.I z rozhledny bylo vidět do daleka.
Z Klínovce sešup přes Jáchymov na Ostrov a Karlovy Vary. Ve Varech hledání parkování, bo batůžek chtěl co nejvíce k centru, abychom v motohadrecha botách nešlapali daleko. Jel jsem tedy podle cedulí do centra a najednou velká lahev Becherovky. Zavětřil jsem, vzpomínky jinocha stále živé, otočil do nejbližší uličky a na první dobrou našel vyznačené místo na parkování motorek. To u nás neznám. Postavil jsem motku vedle skůtru a šli jsme prozkoumat co je to za reklamu. Upoutávka na Becherplatz a návštěvnické centrum Becherovky. Dovnitř jsme jen nakoukli, moc nóbl na párek motorkářů a pokračovali jsme hledat lázeňskou promenádu. Našla se. U hotelu Thermal probíhali přípravy na MFF, ale ceny byly lidové. Zmrzlina za 25 není už ani u nás, Kuřecí steak za 65 na parádu. Batůžek zaujaly kabelky a jiné cetky, tak rychle koupit magnetku a pryč, nebo je rozpočet v trapu.
Z Varů směr Loket, kde bylo v plánu přespat pod stanem ve vodáckém tábořišti. Info jsem našel na webu. Při příjezdu nás zarazily TOITOI záchody a jiné fuj vybavení a bylo jasno. Tady ne. Cestou jsme projeli okolo penzionu. Nyní jsem u něj zastavil, Pája zavolala a už jsme měli pokoj na noc s výhledem na splav na Ohři. Můžeme doporučit: penzion U splavu, Tovární,Loket.
Po vybalení věcí z brašen, rychlé sprše, jsme se vydali na prohlídku Lokte. Po překročení Ohře po železničním mostě, zkratka byla doporučena, poslední vlak jel v půl 4, tak prý v klidu. Centrum Lokte parádní. Staré domy, hradby i dršťková polévka, pivko a zmrzlina za přijatelnou cenu.
Další den dle pánu přejezd do Antýglu. Ráno v Lokti příjemné sluníčko, ale ubytovatel hlásí, že má dopoledne pršet. Po objetí Sokolova jsme vjeli pod zataženou oblohu a citelně se ochladilo. Zamířili jsme na jihozápad na Mariánské Lázně a koukáme jak proti nám jezdí auta se zapnutými stěrači a motorkáři v nepromokách. Po přejetí horizontu už víme proč. Za dalším horizontem v dáli jsou vidět padající proudy vody. Zastavuji na autobusové zastávce a radím se s batůžkem, navléct nepromoky a projet to, nebo zajet na nejbližší pumpu a počkat až to přejde. Meteoradar ukazuje tak cca. 1hodinu deště. Díky za výdobytky moderní doby a neomezená data od operátora přes léto.
Nejbližší pumpa nás sice nutí sjet z trasy do vsi, ale je to jen 3km bokem. No a tak ve Velké Hleďsebe tankuji plnou a poté odstavuji u bistra Krmelec u Vény přímo na pumpě. Majitel nám připravil opožděnou snídani, míchaná vajíčka, domácí párky od místního řezníka. Vše vynikající chuti a ceny. Spadlo pár kapek a než jsme dojedli, vyčasilo se. Pár slov s majitelem, kam, odkud, je to bída, dřív sem motorkáři jezdili, teď sotva pár Němců. Tak kdo to čte, a pojede okolo, zastavte se podpořit místního živnostníka, neprohloupíte.
Po pauze opět do sedla na Planou, Bor, Horšovský Týn, kde mě vyplašili dlažební kostky na náměstí, až sem dal pauzu a musel si jít do infocentra koupit magnetku. A konečně Domažlice.Tak nějak jsme čekali, že uvidíme náměstí plné památek, když je to centrum Chodska. Tak jó, hezké domy s podloubím. Konec náměstí uzavřen bránou a víc nic. Tak zmrzku a dál. Naše chyba, byli jsme nepřipraveni, co chceme vidět . Určitě jsou možnosti kam se podívat, tak někdy příště.
Z Domažlic směr Kdyně, Nýrsko, Železná Ruda. Pěkná cesta, stoupání, klesání, tak to má být. V Železné Rudě mě upoutá plakát s pozvánkou do Muzea Historických motocyklů. Zajeli jsme tam. Joj, tak jsem cvakal aparátem, až to Pája nevydržela a šla ven, že sem horší než zájezd asijských turistů.Už jsem na sobě zapracoval a našel ve foťáku, kde vypnout zvuk spouště.
Z Železné Rudy nás navigace svedla směrem na Prášily a Srní. Úžasná cesta mírně stoupající lesem, táhlé zatáčky s minimálním provozem. Čistě silniční stroje mohou mít problém s kvalitou povrchu, ale projedou. Pro cendura úplná nirvána.
V Srní jsme v místním Coopu nakoupili nějaké zásoby jídla a vody na večer a ráno, bo sme nevěděli, jak je to v kempu s občerstvením a pokračovalo se do Antýglu.
V kempu na zaplněném prostoru byly karavany a obytné vozy osídlené rodinami s malými dětmi s koly a koloběžkami, nebo páry ve vyšším středním věku s elektrokoly. Okolo nich a pod stromy bylo místa všude dost.
Našli jsme si plácek, postavili stan a šli jsme se občerstvovat.Byl tam stánek s občerstvením, kde bylo vše, pivo, teplé nápoje, vývar, dršťková, smažák s hranolkama. Jen když jsem chtěl grog mi sdělili, že nemohou prodávat tvrdý alkohol. Měli jen 16%medovinu. Teplá medovina mě sedla, zahřála v daný moment víc jak rum.
A šlo se spát. A v noci přišel slibovaný déšť, kterému jsme se celou dosavadní cestu vyhýbali. A také se citelně ochladilo. Bubnování kapek na stanovou plachtu nás vzbudilo a nenechalo usnout, do toho se přidala zima, bo i když má spacák na nášivce cedulku, že je do -10°C, neznamená to, že nebudeš klepat kosu i když je nad 0. Další teplá trika jsou venku, ve tmě, v dešti, v brašně, pod plachtou, na motorce a tak se rozhodneš, že vydržíš. Ráno po rozednění přestalo pršet, Pája zadřímla, tak sem vylezl a nabalil se, Pro zahřátí obešel kemp, nafotil východ slunce nad kopcem a na recepci našel teploměr. Krásných 6°C. To jsem řekl Páje až další den, jinak bych nepřežil. Zkrátím to, Páju už pod stan nikdy, nikde nedostanu. Má jen jedno zdraví, jedny nervy a já mám zapomenout jak sem spal za mlada pod širákem, teď už ne!!! Kdo mohl čekat, že večer při krásných 16° skončí léto a přes noc přijde podzim s 6°a deštěm. I to k moto cestování patří, ale…….
Tak ráno se dal u kiosku teplý čaj, snídaně, sluníčko začalo trošilinku hřát, nálada se zvedla a bylo líp. Domluvila se trasa, protože na tento den plán nebyl. Byl jen cíl, Humpolec. Tak tedy Strakonice za dudákem a pak Tábora Husiti. Je to při cestě. Sbalil se stan, nechal okapat a rychle ze Šumavy dolů do tepla.A co by to bylos cestopis, i když krátký, kdyby se nevyskytla závada. Na panelu svítí žlutý výstražný trojúhelník s vykřičníkem a displej píše lamp. Pája kontroluje světla, já přepínám a prý vše svítí. Nu což, ignoruji kontrolku a jedem.
Cesta nás vedla přes Horskou Kvildu na Vimperk a Volyni. Na displeji teploměru se ze začátku cesty v lesích ukazovalo 6°, 7°, pak už 11° aby se teplota ustálila na přijatelných 14°C.
No a za Volyní odbočka a směrovka Hoštice. Probliklo mi hlavou Slunce seno …, tak jsem přibrzdil, až mi Pája brnkla přilbou zezadu o mojí, a odbočil. Dojeli jsme až do JZD Hoštice, kde mají vystavené rekvizity z natáčení trilogie. I motorku Jawa 350-634 Venci Konopníka tam vystavují. Pája byla nadšená a maloučko sem vyžehlil mrazivou noc. Dobrý blikanec.
Po Hošticích přímo do centra Strakonic. Na kruháči nám kynul pravačkou Švanda Dudák, tak sme ho šli pozdravit. Obešli náměstí, dali kávu, nic dalšího nás nezaujalo a jelo se dál.
V Táboře to bylo jinačí. Oprava silnice, čekání na semaforech, hledání parkování. Ještě, že se motorka vejde zaparkovat všude. Tábor byla také další výzva. Po chvilce procházení v úzkých uličkách starého města jsme nevěděli kde je sever natož kde parkujeme. Došli jsme na křížení uliček a drželi jsme se zásady točit se vlevo. Tak jsme se několikrát ocitli na náměstí a pokaždé z jiné strany. Až nás to přestalo bavit a šli za kulturou. Pája chtěla do sklepení, já na kostelní věž. Ve sklepení je zima a pavouci. Vyhrál jsem, šlo se na věž. Schodů nepočítaně, opravdu nevím. Nahoře každý ohne hřbet, aby se provlékl pod znehybněnými zvony a je na vyhlídce. Výhledy parádní. Město jako na dlani aj výhled po okolní rovinaté krajině.
Po zdolání výšek nás přepadl hlad. Jo, jako na dovolené se má dovolovat, ale ceny za jídlo byly opravdu napálené. To dám radši za benzín, než za kus flákoty i když sebelépe připravené. Nakonec jsme našli v zapadlé uličce podnik, tvářilo se to jako pizzerie, dělali burgery, i smažák s hranolkama za hodně mírné ceny. Byli tam jen dva místní usedlíci v montérkách po šichtě s panáky Krvesaje na stole. Klid a pohoda. Balzám na duši po shonu venku.
Po jídle jsme se nějak zorientovali a našli parkoviště aj s motorkou. Tak tedy hurá na Humpolec. Podvečerní cesta dobrá. Trasa na Pelhřimov v pohodě, jen benzinek pomálu. Až za Pelhřimovem se našla, dotankoval jsem a začali jsme řešit nocleh. Povídám v Humpolci je Hostel Motodoupě , tam to půjde. Ověřuji to, volám, a ouha. Motodoupě je otevřené jen o víkendu. Při plánování cesty přehlédnuto. Dnes je úterý. A stan někde v lese ani nápad. Tak rychle Booking a všude chtějí zálohu předem, vratnou i nevratnou. To nechci. Placení mobilem odmítám. Až sem našel penzion Růže. Bez zálohy, platba při příjezdu, možnost zabezpečeného parkování. Vyplním údaje a vyšlo to. Máme nocleh na přespání.
Po příjezdu k penzionu, aniž by jsme museli, zvonit, přišel pán, bo nás viděl na kamerách. Zeptal se vy jste ta a ten? Ano. Otevřel garáž upravenou na rybárnu a dejte si motorku sem. Úžasné. Rychle jsme vybalili věci na pokoji, převlékli do civilu a šli obhlédnout Humpolec s cílem najíst se a napít. Já pivko, Pája kávičku. Povedlo se. Večer jsme též hledali a našli trasu k Hliníkově pamětní desce.
Ráno jsme naházeli věci na motku a jeli se poklonit panu Hliníkovi a jeho památce. V infocentru magnetky koupit a navštívit Hliníkárium. Minimuzeum Hliníkárium je zasvěcené panu Hliníkovi a vybavené artefakty z natáčení filmu. Muzeum je to malé ale vtipné a parkovné se před ním neplatí. Jak řekla paní u vstupu, v celém Humpolci se parkovné neplatí, jaký to ráj.
Večer se také dohodla trasa domů, kudy kam. Zastávka cestou z Humpolce padla na Novou Ves pod Pleší a tamní muzeum Trabantů a Žlutého cirkusu cestovatele Dana Přibáně.
Ráno mi to nedalo, když mě ten trojúhelník už dva dny prudí a zkontroloval jsem,v teple garáže, co a jak mi svítí a ejhle. Svítí vše, ale vepředu jen parkovačka. Jedu, ale musím to časem pořešit.
Cestu sem zvolil mimo D1, po okreskách. Chyba. D1 co jsme viděli jela aspoň jedním pruhem, tady samé objížďky, nebo semafory a frézování vozovky nebo opravy krajnice.
Při příjezdu do Vlašimi vidím ceduli KMmoto .Rozhodnu se pořešit světlo. Moto Shop je KTM, ale co řeknu si moto jak moto, žárovky musí mít stejné. Není tomu tak. H7 co má Báwo nevedou, ale odkazují mě vedle do vrat, kde je autoservis a tam mi žárovku bez problémů prodají. A než dá Pája svoje cigárko svítíme a žlutý trojúhelník už nestresuje.
Jedeme dál na Benešov. Za Benešovem nás navigace žene po okreskách kolem přehrady Slapy do Nové Vsi pod Pleší. Tam na první dobrou nacházíme muzeum Trabantů. Zaparkujeme a jdeme se kochat. Uvnitř je expozice složená z Trabantů Dana Přibáně a památek na cestys jeho týmem kolem světa. Dále tam jsou různé typy , modely a ročníky Trabantů. Je na co koukat i když patříme k těm co pamatují trabanta jako běžné přibližovalo, šak kolega mě sním svážel do práce. A vztekal se s řadičkou pod volantem.A v zimě bez topení, fuj. No a teď je to muzejní rarita.
Po muzeu jsme nabrali směr domů. Pája se chtěla vyhnout Praze by sme nestáli v kolonách. Tak jsem zvolil trasu Jesenice. Říčany, Úvaly, Čelákovice, Brandýs nad Labem a tam se napojit na D10 na Liberec. Nebyla to taková výhra. Trasa delší, kolony byly také, jen méně semaforů. No, přežili jsme. U Boleslavi na pumpě Moll poslední dovolenková káva a pak už jen domů. Do garáže, řetěz namazat, plexy a plasty otřít. Stan vysušit, vytřít, zabalit. Spacáky nechat vyschnout, motohadry vyprat.atd, atd….No a za rok znovu někam.

Ujeto +/- 1200Km, náklady za 2 osoby/4dny cca 6800Kč (ubytování, jídlo, vstupné, benzin, H7 žárovka, magnetky).