Suzuki GSX-R 750 (2011)

Tak konečně jsem se dostal k tomuto zdokumentování naší cesty do motoškoly Pepy Sršně, která se uskutečnila jednoho srpnového týdne blíže neurčeného roku a vůbec k celému výletu, který se z této návštěvy vyvrbil. Sepisuji to již hodně dlouho , třídím fotky a zase mažu, aby to mělo hlavu a patu. Třeba to někoho inspiruje k návštěvě těchto zajímavých mist, alespoň pro mě zajimavych . Jedná se spíše o fotocestopis než klasický popis cesty. Proto omluvte délku, neboť jsem chtěl fotografie vkladat přímo, tak jak šel čas a né všechny najednou. Bylo by to méně přehledné. A navíc, fotka řekne mnohem vic než milion slov.
Všechno začalo v době kdy Pepa začal uvolňovat termíny do své motoškoly a Martina projevila přání to zkusit. Prej " když mi nepomůže Sršeň, tak už nikdo " . A když už jsem trefil volný termín, tak jsem si řekl, že to taky ještě jednou dám a mrknu na změny po několika letech. Takže termín byl daný, jenže to bylo úterý, všední den. Rozhodnutí bylo jasný. Pojmeme to jako týdenní trip.

Odjezd sobota,
k prvnímu bydlení, poblíž Tchořovic, cca. 25 km . Penzion Bližanovy ( hodně jednoduché ubytování, ale s ochotným majitelem).



A aby to nebyl jen pouhý přesun, tak na zpestření jsme dali několik zajímavých turistických bodů.


Prvním z nich byla hradní věž Šelmberk, krásná stavba, bohužel zavřená a přilehlý stejnojmenný mlýn. Parkuje se na rozcestí cca. 400 m od areálu.




Druhým cílem byla rozhledna Kovářka s naprosto osobitým majitelem a stavitelem v jedné osobě. Neuvěřitelný zážitek . Rozhodně doporučuji. Parkování u rozhledny nebo kousek dál u hasičárny. Vstupné dobrovolné




Třetí bod na cestě k ubytování byla zřícenina větrného mlýna Radvanov. Zajímavé, skoro zapomenuté a hůře dostupné místo. Cca. 300 m pěšky do kopce po louce a přes nefunkční ohradník kousek do lesíka




Čtvrtá zastávka, rozhledna Hýlačka v Táboře. Luxusní rozhled na všechny světové strany, vstup 20 Kč přes bezobslužný turniket. Parkovat se dá přímo u rozhledny.




Pátý a poslední bod úvodní cesty byla opět zřícenina větrného mlýna Příčovy. Rovněž parádní cíl. Parkovaní přímo u zříceniny.




No, na první den celkem slušná sbírka cílů i kilometrů, kterých bylo rovných 300. K tomu poměrně vedro .

Neděle,
začíná se potvrzovat příšerná předpověď počasí na tyto tři dny. Ale ještě věříme, že se Taťána spletla a bude pořád hezky. Přece kurz nebudeme absolvovat v dešti, no ne Takže neděli jsme pojali jako vycházkovou a že pojedeme jen do Boubína, Vimperku a cestou se stavíme na rozhledně Svatobor, hezký výhled, ale skrz zavřená okna. A dost lidí. Parkování 200 m pod rozhlednou.



No, že jsou na Šumavě luxusni cesty jsem věděl, ale že mi navigace vybere zrovna ty nejhorší, to jsem nechápal. No nic vyrážíme. Po Svatoboru byl dalším cílem zámek ve Vimperku, jenže...kouknu na oblohu, pak na radar a všude kolem černo. Radar se žlutí a červená, tak to otáčíme a zkoušíme ujet. Samo, že jsme se vykoupali fest. Nemoky oblíkáme v největším lijáku pod stromy v protisměru , protože v našem směru nebyl jediný a projíždějící řidiči asi nechápali, totiž asi za 500m vůbec nepršelo a bylo sucho. Takže my se navlíkli do nemoků a přejeli jsme do sucha, no hezký . Nakonec, ale po chvíli pršelo úplně všude, takže se nemoky hodily. Sice pozdě, ale přece. Po příjezdu na penzion, jsme stáhli pana domácího o fén a jali se sušit všechny věci. V pokoji jak v sauně, ale co se dalo dělat, když chcete druhý den jet znovu. Oblékat se do mokré kůže, to fakt né.

Pondělí, kupodivu prší, začínám proklínat Taťánu . Na zítra hlásí ještě hůř, celodenní slejvák a asi 12 °C. No potěš koště. Doufáme, že to tak hrozný nebude. No nic, náhradní plán zní: Nepomuk a Zelená hora a cesta místním busem . Aspoň nám doschnou věci

Za 12 Kč vás bus odveze do Nepomuku na náměstí. Paráda. Pořád jemně prší. V Nepomuku procházíme náměstí a jdeme do infocentra nabrat vědomosti o zámku. A další jobovka. Zámek má otevřeno jen pátek až neděle, protože je tam výstava k Černým baronům, to snad ne, dneska je pondělí

Tak se aspoň vydáváme na obchůzku kolem zámku a v jeho lesích pomalu bloudíme. Nacházíme jakousi trialovou stezku, která nás dovede až na "zakázanou" prohlídkovou trasu Černých baronů. Vyplivlo nás to akorát u vepříků
okouknem a pádíme pryč.

Dole pod zámkem ještě mrknem na starý most s rybníkem a vracíme se na Nepomucké náměstí. Nachozeno asi 5 km, možná i víc .









Den D, úterý.

Kouknu z okna a brečel bych. Prší, teploměr ukazuje 12°C. V srpnu!!! Taťána nekecala. Hypnotizuju mobil v očekávání, že kurz je kvůli počasí zrušen, přeložen. Marně.

S takovou nechutí jsem se ještě neoblíkal na motorku. Jedem v pořádným slejváku směr letiště. Přijíždíme jako poslední . Na vodě se bojíme. Popisovat kurz nemá cenu, to se musí zažít. A mě se opět potvrdilo, že Pepa a jeho tým patří skutečně k nejlepším. A, že porovnaní nějaké už mám. Pro ilustraci pár fotek jak to vypadalo. A ještě jednou veliký dík všem instruktorům. Že kurz byl na vodě bylo nakonec to nejlepší co nás mohlo potkat. To jak se na vodě dá jezdit je neskutečný




Středa
Ráno den jak vymalovaný. Obrat počasí o 180°. Tomu se už musí člověk jen smát [lol] [lol] . No nic, dnes nás čeká transfer k ašskému výběžku. Konkrétně penzion Kozabar, Horní Luby.


Cestou samo nemineme nějaké zajímavosti.

Jako první cíl byla rozhledna Bolfánek. Hezká stavba s pěkným okolím, kde se dá i najíst. Pěšky z parkoviště cca 650 m.



Druhým bodem byla rozhledna Heřmanova Huť ve stejnojmenné vesnici. Bohužel zavřená, ale hezká.
Parkování přímo pod rozhlednou.



Třetím a asi nejpeckovnejším bodem našeho středečního cestování byla zřícenina kostela sv. Jana Křtitele, kousek od vesnice Kočov. Zajímavostí kromě neskutečného vzhledu je informace, že se zde natáčela pohádka Z pekla štěstí II., kterou jsem stejně nikdy neviděl [lol] [lol] .



A další rozhledna na paškále a to Hamelika v Mariánských Lázních. Stará věž s krásným výhledem na Marianky. Bohužel zde bylo dost lidí. Parkování cca 500 m u lesa na silnici vedoucí k záchytnému parkovišti. Vstupné zdarma. Kousek výše po silnici se ještě nabízí úchvatný pohled čistě jen na Marianky z vrcholu sjezdovky.



Po pokocháni se výhledem je naše další zastávka jen kousek a neplánovaná. Jedná se o park miniatur. Rovněž stojí za těch 160 Kč shlédnout. Parkování u parku zdarma.



Čtvrtek
Na Marťi přání jedeme do přírodní rezervace SOOS. Z Kozabaru je to kousek asi 21 km.

Procházka za stovku je opět hodně zajímavá, a člověk zjišťuje co všechno je v přírodě k vidění. Parkování přímo u vstupu.








Ze Soosu míříme k zřícenině hradu Starý rybník. Když přijedete k turistické značce kde by hrad měl být, tak zjistíte, že vlastně nic neuvidíte :-D . Hrad je ze silnice obestavěn soukromými budovami a z druhé strany je rybník. Nevzdáváme to a jdeme tedy zkoumat cestu kolem rybníka. A výsledek se dostavil . K hradu vede pěšina kolem vody. Paráda. Jsme tam. Opět hodně zajímavá ruina a výhledy z ní směrem k brčálníku.



A další rozhledna. Salingburg je stará rozhledna, která je, ale bohužel obestavěna hotely. V okolí nic není. Jen tato věž. Parkování u rozhledny. Vstup zdarma.



Jedeme dál. Čeká nás rozhledna Zámeček. Parkujete přímo u ní. Sice hezká, ale bohužel díky tomu, že zároveň slouží jako řekl bych trochu snobský hotel, tak nedostupná. Prý, aby jsme nerušili hosty



Díky úspoře času na předchozích rozhlednách překopáváme plán a zařazujeme ještě kostel a hrad v Chebu.

Kostel sv. Mikuláše a jeho vyhlídková věž. Vstupné 20 Kč přes turniket. Krásný výhled na Cheb. Určitě stojí za návštěvu. Stejně tak jako přilehlý kostel. Parkování zdarma v ulici kde kostel stojí.



Hrad Cheb a přilehlé okolí, vč. náměstí. Krásná procházka kolem hradeb a poté i prohlídka venkovních prostor hradu. Za 100 Kč. Ale neváhejte, paráda.









Den završujeme Bismarckovou rozhlednou. Pěkná stavba, opět krásný výhled a vstup zdarma. Jen se k ni musí dojit. Asi 1 km od zákazu. Pro odvážnější, tak ti mohou pokračovat přes zákaz po cestě ještě dále a pak je to k rozhledně asi 400 m.



Pátek, poslední transfer

Balíme a čeká nás poslední přesun do Nakléřova, do penzionu u Johnů. Opět jednoduché ubytování, ale s naprosto pohodoým personálem. A motorky nám zamkli do garáže .



Cestou samo nějaké zajímavé body naplánovaný a začínáme na hradě Loket. Naprosto peckovní zážitek, krásný hrad a perfektni mučírna :-D Ti co tam byli s malými dětmi to měli místo čerta, pro mrňouse docela strašidelný. Rozhodně nevynechat. No strávili jsme tam delší čas než jsme chtěli, ale stálo to za to.



Pokračujeme dále a při bloudění Mostem stavíme na benzině pod Hněvínem a měníme plán cesty. Do Severky pojedem jindy v tomhle vedru se motat městem nechceme. Tak jedeme pouze na Hněvín. Parkování zdarma primo u hradu. Opět se budu opakovat hezký hrad, super vyhlídka ( tam, kde Franta dal pusu Dáše :-D a Eda zdrhal z vyhlidky [lol] ) a k tomu z nedalekého dromu slyšíte rajskou hudbu závodních motorek. Strávíme zde opět víc času, protože už není kam spěchat a čeká nás jen ubytko.
Dycky Most!!!





Sobota
Počasí opět jak vymalované. Dnes nás čeká opět i trocha chození :-D

První zastávka je rozhledna Děčínský Sněžník, co k tomu psát. Vystoupat nahoru dá trochu zabrat, ale na stolové hoře než dojdete k samotné rozhledně se rozhodně nudit nebudete. Nešli jsme klasicky po silnici, kde už při příjezdu jsme viděli houfy lidi, ale vzali jsme to kratší cestou, zato prudší, lesem a téměř bez lidí tj. potkali jsme asi 2 rodiny s dětma. Byl to asi 1 km prudkého výšlapu. Rozhled z vyhlídky byl opět luxusní. A pokud by bylo úplně jasno, byl trochu opar, tak je vidět snad až do Ameriky :-D . Vstupné asi 30 Kč + vratná 100 koruna za klíč k rozhledně. Pokocháme se a už pádíme dolů stejnou cestou a zase sami. Takže paráda.



Další cíl byl větrný mlýn Františkův vrch. Tak tohle bylo zklamání, mlýn slouží jako soukromá chalupa, kolem nikde nic a člověk si připadal jak nezvaná návštěva. Zvenku okouknem a raději odjíždíme.



Naštěstí cestou k mlýnu jsme si všimli, že cca 5 km je značená rozhledna Sokolí vrch, tak si jedem spravit chuť tam. Zajímavá rozhledna s krásným výhledem a parkováním přímo pod ní. Drobné vstupné se platilo.



Zkoušíme druhý mlýn a to větrný mlýn Růžová. Bohužel soukromý hotel. Takže přes plot fotíme a tím končí naše putování za větrnými mlýny v této oblasti s velkým zklamáním.



A nyní už valíme k Dolskému mlýnu, který jsem chtěl moc vidět. A opět, stálo to za to. Parkujeme u hospody na křižovatce a pěšky scházíme asi 1,1 km k tomuto kdysi krásnému stavení, z kterého už tedy moc nezbylo. Přilehlý potok připomíná veřejné koupaliště a tak po ruinách moc lidí není.

Je to opět zážitek. Rozhodně stoji za návštěvu.




A nyní už jen splnit motorkářskou povinnost, fotku od plynárny [lol] .

Hřensko navzdory Covidu praská ve švech :-D . Plynárnu samo přejedu [lol] , otočit a vrátit se. Zašitá je tam hezky. Dost lidí, ale samá plechovka. Jinak hezká stavba, to zase jo



Neděle

Balíme. Už nás čeká jen cesta domů, ale opět s pár zastávkami.

První, na radu manžela servírky v posledním ubytování, je přehrada Fláje. Příjemná cesta k ní a hezká přehrada s ještě poměrně čistou vodou.



Odtud pádíme již na hrad Bezděz. Krásný hrad a navíc trefujeme i historickou scénku, kterou předvádí dva historické šermířské kluby

Samo nevynecháme vyhlídku z věže hradu, ale zvláštní bylo, že na věži nikdo nebyl. Záhy jsme zjistili proč. Hejna létajících mravenců.

K hradu musíme pěšky asi necelý kilometr. Parkování zdarma na posledním záchytném parkovišti.



Poslední zastávka na cestě domů je zámek Stránov. Přijíždíme už později asi kolem půl pátý a tak nás slečny u vstupu už vykazují, že končí a tak ani jen na věž už nás nepustí. Přitom ještě měli mít otevřeno do 17. hod. :-D

No nic projdeme zahradu a uzavíráme naše výletování.



Nyní už jen výborná zmrzlina v Chlumci na náměstí a mažeme domů.

Musím říct, že celý týden stál za to. Od promočené motoškoly a znovu opakuji lepší jsem ještě nezažil až po luxusní výhledy a krásné hrady konče. Česká země je opravdu úžasná. Silnice jak na Šumavě ( až na zmiňovanou výjímku :-D ), tak v celých západních a severních Čechách jsou perfektní, narozdíl od těch pardubických. Celkem najeto 1705 km. Spotřebováno několik litrů Birelu i točených místních piv.