Honda CB 600F Hornet (2000)

Po vyhodnocení rizik domlouvat se a organizovat zájezd s malou partou,kdy půlka to zruší 2 týdny před odjezdem a druhá den před, reaguju na inzerát v Motoroute od CK Gargano a přihlašuju se sama na moto zájezd se smíšenými pocity, jestli, a jak to vlastně proběhne. Raději ani moc neagituju mezi kamarády, aby jeli taky, protože netuším kvalitu.
Díky dovozu motorky kamionem na místo a taky díky tomu,že autobus nebyl plnej a každej měl 2 sedačky pro sebe a díky zásobě alkoholu, která významně pomohla přečkání časových prodlev při zpoždění i následné opravě autobusu, se dala úmorná cesta zvládnout a hned večer po dojezdu první kilometry v nádhernejch zatáčkách.
Bydlelo se v Mattinata a jezdilo se většinou mezi Vieste, Pechici, Rodi Garganico a MteS.Angelo.
Poloostrov je poměrně kopcovatý, takže hned od moře nastoupáte asi 800m a to zase znamená spoustu zatáček a vraceček. Taky kolem pobřeží se to klikatí jak secesní obrázek a výhledy luxusní. Moře azurové, kam se podívám lemované vápencovými skalkami i jeskyněmi. Vlastně se dá celý den jezdit v klikaticích bez delšího rovného úseku. Silnice při pobřeží a na Mte S.Angelo poměrně luxus, v lese ale často horší, navíc je třeba počítat s přírodou, listím a vlhkostí a ve městečkách jsou často přímo hrozné, taková přirozená korekce rychlosti dopravy.
Vyjížďky kam a s kým kdo chtěl. Nevýhoda tady je asi jen ta, že vlastně jezdíte těch pár silnic, které jsou sice prima, ale jsou stále tytéž. Dalo se samozřejmě i dál, ale vždy to znamenalo dost dlouhé a nudné úseky, než se zase dostanete do (pro jízdu) zajímavých končin.
Velmi kladně hodnotím termín konání, protože už je přes den okolo 25°C, ale ještě tu nejsou turisté a většina kempů je zavřená, takže i silnice, kvůli kterým tu jsme jsou téměř prázdné. V sezóně to tuším bude připomínat pražskou magistrálu, ale jen s jedním pruhem, když pominu zapařené pozadí v kožené kombinéze..
Kemp byl u moře, takže se dalo k večeru i zaplavat, i když zatím to bylo spíš osvěžení než na dlouhou línou koupačku.
Vzhledem k tomu, že Ital má siestu skoro pořád, tak je nutnou dovedností jízdy nácvik tankování s automatem na placení, dále je nutná rychlá orientace v terénu úzkých uliček končících schody,kam vás s jistotou zavede navigace, s tím souvisí i časté rozjíždění místy do kopce, a taky bez svačiny a hlavně vody nevyjíždět, protože když máte okolo poledne hlad a žízeň, je samozřejmě siesta.
Celkem mám zde najeto necelých 1000km, což na týden není moc, ale v těch zatáčkách to zrovna rychlé není a navíc mám dovču, tak co se hydřit. Dobrý kafe a natáhnout se s knížkou nebo jen tak tlachat s ostatními postiženými (motomozkem) taky není špatný. Takže u mě dobrý