Podvečerní romantický výjezd Honda GL1800 GoldWing

Vlastník	Wurst
Vloženo	15.1.2024
Aktualizováno	12.3.2025
Zobrazeno	6 029x

Tepelská vrchovina láká nejednoho turistu svou malebnou zvlněnou krajinou rozkládající se mezi Mariánskými Lázněmi a Žluticemi. Nemáme to sem daleko a nachází se tady ještě pár míst, která jsme s Lucií nenavštívili a pondělní slunečné a teplé podvečerní počasí nás sem tedy přilákalo.
Chceme vystoupat na zdejší nejvyšší vrchol v podobě Podhorního vrchu a ještě před tím navštívit pomník letecké havárie nacházející se jižně pod starobylou vesnicí Křepkovice.

Tady v lese při červeně značené turistické cestě vedoucí ke Krasíkovu postavili piloti 5. leteckého stíhacího pluku 10. letecké armády (tehdy ČSSR) na počest svého kamaráda, majora Václava Bečkovského, pomníček tvořený nízkou kamennou mohylou do níž je vsazené výškové kormidlo stíhačky MIG-19 s mosaznou tabulkou, na které stojí, že pilot I. třídy mjr. Bečkovský zde „tragicky zahynul při výkonu služby“. Z vyšetřovacího spisu vyplývá, že příčinou havárie byla pilotova chyba. Stalo se tak 20. června 1970 čtyři minuty po čtvrté hodině odpolední. V sobotu toho data byl krásný letní den, a tak se mjr. Bečkovský rozhodl, že si místo cvičného letu, kdy měl podle rozkazu „v letištní zóně provádět nácvik jednoduché pilotáže“, zaletí na Tepelsko, kde mělo víkendové chalupy několik pilotů z jeho útvaru. Zhruba deset minut po startu z letiště v Plzni-Líních se objevil nad osadou Loučky, kde pro potěšení svých kamarádů provedl simulovaný nálet na jejich chalupu. Bohužel přitom udělal několik zásadních chyb, které ho v důsledku stály život. Při nízkém průletu nad domy osady a následném výkrutu doleva neudržel výšku nad stoupajícím terénem, letadlo v téměř osmisetkilometrové rychlosti proletělo vršky stromů, motory „nakrmené“ dřevem přestaly táhnout, stroj ztratil rychlost a poháněný pouhou setrvačností se asi kilometr před Křepkovicemi zřítil. V okamžiku dopadu explodovaly nádrže s palivem a pilot, který se nestačil katapultovat, v hořícím vraku zahynul. Při vší té hrůze bylo vlastně obrovské štěstí, že stroj se zřítil na půl cesty mezi dvěma vesnicemi a nedoletěl až do Křepkovic. Stíhačka letěla vyzbrojená a výbuchy ostré munice by v obydlené obci určitě nadělaly více škody než v pustém lese.

Dojdeme zpět k našemu Goldiemu, kterého jsme nechali stát při kraji silnice a přejedeme k obci Závišín, odkud vede žlutě značená stezka na zmíněný vulkanický Podhorní vrch tvořený tzv. Velkou a Malou Podhorou. Tato přírodní rezervace zaujímá vrcholové partie stejnojmenného kopce vypínajícího se nad zmíněnou vesnicí. Cestou míjíme opuštěný lom na severozápadním svahu hory, kde byly v minulosti zaznamenány nálezy olivínu a až 10 milimetrů velké krystaly nefelinu. Po zdolání vrcholové skály jižního vrcholu se nám směrem k severovýchodu otevírá pohled přes vodní nádrž Podhora a premonstrátský klášter v Teplé na Tepelskou vrchovinu a Slavkovský les, k severozápadu pak na Smrčiny a k jihozápadu na Český les. Jako na dlani máme vesničky Ovesné Kladruby a Milhostov, kde jakoby se zastavil čas. V sedle mezi oběma vrcholy stojí kovová radiokomunikační věž, jejíž horní partie vyčnívá mezi vzrostlými stromy a je viditelná z celého okolí. Kocháme se nádhernou přírodou tohoto kraje a při zapadajícím slunci zdáli pozorujeme život tam dole... Cítíme vůni všude kvetoucích stromů a bylin a posloucháme zpěv ptáků, bzučení čmeláků a včel a sledujeme motýly, kteří se tu vyhřívají na sluncem rozehřátých skalách. Je tu naprostý klid, úplný balzám na duši…
Foto níže...