Stejně tak jako loňský rok a vlastně asi poslední léta, která mám v paměti, tak i letos jsem Velikonoce místo šupání dívčích pozadí trávil v jedné stopě poznáváním krásných míst. Předvelikonoční neděle a místa při ní navštívená pro mě nebyla ničím novým, musel jsem to tedy napravit a připsat si nějaká další k těm nově poznaným. Na čerpací stanici MOL ve Stříbře se ráno sjíždíme s Lukášem Hlávkou a Václavem Pechmannem, dáme si rychlé kafčo, při kterém si upřesníme lokalitu, kam budou směřovat naše dnešní společné kilometry a vyrážíme tedy po domluvě opět na Šumavu, kde je těch lákadel k prozkoumávání nespočet.
Začínáme nad Javornou v Šumavském podhůří, kde obdivujeme zbytky bývalého hamru v Hamerském Údolí u osady Buchar a následně, nedaleko odtud mezi zmíněnou osadou a Svinnou, zříceninu staré vápenky, která byla v provozu do roku 1925 a zpracovávala vápno ze zdejších lomů.
Necelý kilometr opodál necháme stát naše motorky na návrší u turistického přístřešku nad kapličkou svatého Vendelína a pokračujeme pěšky po Zlaté stezce kolem téměř opuštěných stavení k bývalému Svinskému mlýnu (Saumühle) na Ostružné. Zbytky obvodového zdiva připomínají, že tu kdysi stával celkem rozsáhlý objekt, který tu dnes zdobí všude kolem žlutě rozkvetlé blatouchy a také vytrvalé byliny v podobě devětsilů lékařských. Cestou zpět k jednostopým kráskám z dáli fotíme Gerlův Dvůr, což je bývalý zemanský dvorec nedaleko Javorné, který svým vzhledem připomíná spíše venkovský zámeček. Původně zde asi už v polovině 16. století stávala sklářská huť, která zanikla nejspíše v důsledku vyčerpání surovin pro výrobu skla.
Přesunujeme se do obce Dobrá Voda u Hartmanic. Nachází se tu kaple s údajně léčivým pramenem sv. Vintíře a také kostel zasvěcený stejnému poustevníkovi a světci, který však nebyl dodnes oficiálně kanonizován. Jedná se o jediný kostel tohoto zasvěcení na světě postavený baronem Františkem Karlem Villanim v roce 1706 na místě dřevěné kaple, která zde podle archeologických nálezů stávala již v 11. století. V době existence vojenského prostoru Dobrá Voda byla budova využívána jako vojenské skladiště, chátrala a vybavení bylo rozkradeno nebo poničeno. Obnoven a znovu vysvěcen byl v jubilejním roce 1995, což bylo 950 let od Vintířova úmrtí. O několik let později byl interiér kostela obohacen o umělecké unikáty v podobě například rozměrného skleněného oltáře, čtrnácti skleněných plastik s tématikou Křížové cesty a sochou sv. Vintíře v životní velikosti. Vše je dílem sklářské výtvarnice Vladimíry Tesařové. Po roce 1991 byl vyčištěn a uklizen i přilehlý hřbitov, čehož se ujali bývalí rodáci z Dobré Vody a okolí ve spolupráci s MÚ v Hartmanicích. Dnes je zde umístěn památný Kříž smíření na události z posledních desetiletí. Díky obnově tak z náhrobků poznáváme alespoň některá jména bývalých obyvatel obce, jejichž potomci byli v letech 1945 - 1948 odsunuti z převážné většiny do Německa.
Po Vintířově stezce dojdeme od kostela k samotě Pustina, kde v dnes rozpadající se hájence žil a pracoval v letech 1964 – 1993 známý šumavský lékař MUDr. Zdeněk Kostrouch. Pod stromy poblíž budovy naleznete také pomník věnovaný tomuto muži.
Osada zanikla po 2. světové válce a do vzpomínané hájenky, jež byla tehdy součástí tzv. kundratického panství patřícího bankéři Františku Haškovi, jezdil dokonce i prezident Beneš. Chátrající budova s okolními pozemky patří do vlastnictví dcery pana Haška a je nepochopitelné, proč je aktuální stav tohoto objektu tak žalostný.
Šlapeme dál po stezce až pod skalní útvar Vintířova skála na vrcholu Březník, pod kterým se německý benediktský mnich Vintíř tehdy usadil a také tu 9.10.1045 zemřel. Původně na tomto místě jeho poustevny stávala dřevěná kaplička, která byla zbudována k uctění jeho památky. Ta byla v 19. století nahrazena kaplí zděnou, kterou po vyhlášení vojenského újezdu v 50. letech 20. století armáda společně s jeskyní odstřelila. Nynější kaple byla vystavěna v původní podobě až po zrušení vojenského újezdu v roce 1992 za přispění obyvatel Hartmanicka a členů spolku sv. Vintíře z bavorského Rinchnachu. Březník nás po jeho zdolání odmění krásnými výhledy do údolí řeky Otavy, na pohraniční hory a do vnitrozemí až k Brdům.
Po této procházce nám docela vyhládne, tak zajedeme do námi oblíbené chaty Rovina stojící na místě bývalé stejnojmenné osady. Opět se tu skvěle nasytíme a uhasíme i žízeň a můžeme pokračovat v našem putování.
V Hartmanicích blejsku nejvýše položenou synagogu v Čechách. Horská synagoga postavená kolem roku 1883 je od roku 2006 zpřístupněna veřejnosti a od srpna téhož roku ji prohlásilo Ministerstvo kultury ČR kulturní památkou.
Další zajímavostí je zámek Kundratice, za jehož autora je pokládán František Karel Villani, který jej roku 1840 nechal přestavět z původní tvrze do dnešní podoby. Ano, je to ten samý Villani, který postavil i kostel v Dobré Vodě a jehož rod vlastnil tento zámek až do roku 1861, kdy se dalším majitelem stal Willibald Huttary. Posledním předválečným vlastníkem zámku byl bankovní dům Hašek a spol. z Prahy a od roku 1990 vlastní zámek paní Eliška Coolidge (rozená Hašková), která jej postupně rekonstruuje. A opět ano, jedná se o stejného Haška a jeho dceru, která má v majetku chátrající Pustinu. Ten svět je malý, co?
No nic, jedeme dál k Velkému Radkovu. Jednak tu kousek od vsi stojí okrouhlá kamenná stavba s kopulovitou střechou z přelomu 19. a 20. století, tzv. Smolná pec, která nebyla nikdy dostavěná a používaná nejspíše z důvodu nedodržení stavebního plánu nebo jeho nepochopení. Variant je více, ale tato je asi nejpravděpodobnější. Druhak v samotné obci naleznete nádherné původní dřevěné šumavské chalupy, které vás pohledem na ně přenesou v čase zpět do minulosti.
Blížíme se k posledním bodům dnešního putování, které ještě chceme stihnout vidět.
Prvním je v lesích nad obcí Dolejší Krušec torzo nejspíše nedostavěné barokní kaple Skalní kopec zřejmě ze 17. století s půdorysem ve tvaru hvězdy.
Zbylé dva se nacházejí v ohybu řeky Otavy u obce Annín, kterou proslavila dosud fungující sklárna z roku 1796. Nejdříve omrkneme novogotickou hrobku rodiny Schmidtů z roku 1886, kteří byli zakladateli zdejších skláren a poté přejdeme ke kostelu sv. Mořice s barokní kostnicí na vrchu Mouřenec, který nabízí překrásné výhledy do okolní krajiny. Tato úchvatná románsko-gotická stavba byla vybudována již kolem roku 1200. V roce 1329 byl do věže umístěn bronzový zvon, který je jediným ze tří neodvezených během první světové války pro válečné účely a dosud visí ve věži. Kostel byl po roce 1989 za pomoci německých rodáků opraven a 26. 9. 1993 znovu vysvěcen. V přistavěné kapli měla hrobku sklářská rodina Müllerů, která dala vesnici jméno po manželce E. Müllera – Anně.
Náhrobní desky na hřbitově obklopujícím kostel patří starým šlechtickým rodinám, mimo jiné i již několikrát zmiňovaným Villaniům, a také zdejšímu duchovnímu Josefu Jakubovi Gerlovi. V dochovaném ossáriu z 18. století se nachází 5000 lidských kosterních pozůstatku. V suchém písčitém terénu hřbitova ostatky nebožtíků nezetlely, tak byly ukládány právě do této kostnice. Dosud nebyly řádně prozkoumány a není tedy úplně jasné, odkud kosti pocházejí. Může se jednat o bývalé farníky, kterých bývalo přes dva tisíce a předpokládá se také, že tu mají být ostatky švédských vojáků z období mezi léty 1641 – 1648 uložené v dobách, kdy se mnoho hřbitovů rušilo. Kostry však na sobě nemají žádné rány z bojů, což toto tvrzení nedělá moc uvěřitelným.
Poslední zajímavostí je fakt, že se v kostele sv. Mořice natočila část pohádky Anděl páně režiséra Jiřího Stracha a tento kostel se mimo jiné objevil i v seriálu Policie Modrava.
Co dodat závěrem. Bylo to parádní sváteční pondělí, které jsem završil dvěma kulatými čísly. Jednak mi na Goldiem na počítadle kilometrů při vjezdu do garáže naskočilo 48.000 celkově zdolaných kilometrů a zároveň jsem tímto dnem proťal mezník 400.000 dohromady najezděných kilásků na mnou vlastněných motocyklech. Na památku tohoto okamžiku si dělám za Stříbrem poslední obrázek s Golďasem u gotického kostelíka sv. Petra ze zaniklé vsi Doubrava, která se tu kdysi nacházela.
A toť vše, teď už jen obvyklá foto kochačka níže...
-
Zbytky bývalého hamru v Hamerském Údolí u osady Buchar
-
Zřícenina staré vápenky mezi osadou Buchar a Svinná
-
Gerlův Dvůr
-
Stavení při Zlaté stezce za osadou Svinná
-
Stavení při Zlaté stezce za osadou Svinná
-
Bývalý Svinský mlýn na Ostružné
-
Devětsil na Ostružné
-
Blatouch na Ostružné
-
Kaplička sv. Vendelína
-
Stavení v osadě Dolejší Svinná
-
Pomník MUDr. Zdeňka Kostroucha u hájenky na samotě Pustina
-
Bývalá hájenka v zaniklé osadě Pustina
-
Bývalá hájenka v zaniklé osadě Pustina
-
Bývalá hájenka v zaniklé osadě Pustina
-
Kaple sv. Vintíře pod skalním útvarem Vintířova skála
-
Vintířova skála na vrcholu Březník
-
Vintířova skála na vrcholu Březník
-
Přístřešek Vintířova chýše nedaleko Dobré Vody
-
Kaple s pramenem a kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě
-
Kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě
-
Hřbitov v Dobré Vodě
-
Hřbitov v Dobré Vodě, v dáli hrad Kašperk
-
Petrklíče na hřbitově v Dobré Vodě
-
Studánka u chaty Rovina
-
Chata Rovina
-
Chata Rovina
-
Chata Rovina
-
Horská synagoga Hartmanice
-
Zámek Kundratice
-
Smolná pec u Velkého Radkova
-
Šumavská chalupa ve Velkém Radkově
-
Šumavská chalupa ve Velkém Radkově
-
Šumavská chalupa ve Velkém Radkově
-
Šumavská chalupa ve Velkém Radkově
-
Šumavská chalupa ve Velkém Radkově
-
Velký Radkov
-
Velký Radkov
-
Velký Radkov
-
Zřícenina barokní kaple Skalní kopec u obce Dolejší Krušec
-
Zřícenina barokní kaple Skalní kopec u obce Dolejší Krušec
-
U zříceniny barokní kaple Skalní kopec u obce Dolejší Krušec
-
Pohled od Annína na stavení na protějším kopci údolí
-
Novogotická hrobka rodiny Schmidtů u Annína
-
Annín
-
Kostel sv. Mořice na vrchu Mouřenec u Annína
-
Kostel sv. Mořice s barokní kostnicí na vrchu Mouřenec
-
Barokní kostnice u kostela sv. Mořice na vrchu Mouřenec
-
Hrobka sklářské rodiny Müllerů v kapli u kostela sv. Mořice
-
Výhled z vrchu Mouřenec u Annína na Kašperk
-
Sklárna Annín
-
Gotický kostelík sv. Petra ze zaniklé vsi Doubrava u Stříbra
Samá krásná místa.
1 reakce
To bych nevěřil, co se dá stihnout za jeden den...!
1 reakce
Dalo se to stihnout celkem na pohodu. Ona všechna ta místa jsou v relativně malém okruhu a jednotlivé přejíždění k nim zabere vždy jen pár minut. Celkově jsme za celý den najezdili kolem 230 kilometrů, což lze zvládnout absolutně bez problémů...