RDGA Den 12. čtvrtek 11.08.22 – v Itálii k zemi Yamaha FZ6 Fazer S2

Vlastník	ndravec
Vloženo	17.9.2020
Aktualizováno	16.5.2024
Zobrazeno	634x

Ráno se rozhodujeme, jestli zůstat nebo se sbalit a hnout se směrem do Rakouska. Jisté je, že ještě ve 12 h. jsme na Gardě. Padne rozhodnutí, že zvedneme kotvy a míříme směrem na GG do Rakouska. Tak že první nedaleká zastávka je poněkolikáté v místním Lidlu. Doprava je opět šílená, ale kličkujeme a jedeme po střední dělící dvojité čáře okolo všech až kam to jde. Dáváme zase něco k snídani, obědu najednou a valíme vzhledem k počasí kdy v Cortině jsou 3 st. pod Alpama na San Boldo – oslí stezka. Byla okrajově v plánu, jet přes Cortinu, nejeli bysme tam. Cestou ještě nepředpokládaně navštívíme Monte Grappa. Původně jsme odbočku projeli, ale když jsem jeli kolem a viděli, že je to pouhých 30 km ukecal jsem Pavla, že tam prostě pojedem. Je zde místy naprosto šílený asfalt. Jedem 30 km tam a 30 km zase zpátky. Nedá se to nijak projet dál, je to slepý. Tak že taková zajížďka. Ale bylo to tam pěkné. Já jsem se šel podívat na vybudovaný památník padlým vojákům, kteří zde bojovali za první sv. války v bitvě na Piavě, zatím co Pavel zůstal v hospodě a dával si kávičku. Kávičkář ! Je zde úžasný výhled na Pádskou nížinu. Ve 4 h odpoledne se vracíme na místo odkud jsme na Monte Grappu mířili. Voláme do kempu, který máme zarezervovaný, že přijedeme trochu později. Žádný problém. Cestou nás čekalo ještě passo San Boldo. Docela náročné passo na projetí, protože v tunelu jsou velmi prudké zatáčky, jede se zde krokem a klouže to. Místy je cesta pouze jednosměrná, řízená semafory. My vjíždíme jako poslední v řadě na zelenou a řítíme se směrem dolů. Za náma už nikdo nejede nebo snad jen jedno auto. Chtěl jsem pod passem udělat fotku. Zrovna tam byl štěrkem vysypaný plac na parkování. Většinou bývá tam kde je hezký výhled nebo něco zajímavého. Jinak nebyla možnost jinde zastavit. Jenže to tam bylo jak na hrášku a to jsem nevěděl dokud jsem tam nenajel. Přední brzda, že zastavím. Motorka se začala vlnit, nejdřív doleva, potom doprava, a pak už jsem to neustál a šel k zemi. Pavel jel za mnou. Když to viděl hulákal mi do iterkomu, ale i jemu se to začalo klouzat pod kolama i nohama a ustal si hned vedle mě taky, i když brzdil zadní brzdou. Dostal na těch kuličkách jednoduše smyk zadního kola. Naštěstí se nám ani motorkám tak moc nestalo. Bylo to téměř již v nulové rychlosti. A protože jsme měli boční kufry tak jsem pohodlně vytáhl svoji nohu z pod motorky a běžel hned k Pavlovi jestli se mu něco nestalo ? Naštěstí vše v pořádku. Zbývalo jen sebrat motorky a jet dál. S tím nám pomohl náhodný přihlížející cyklista. Děkujeme. Nakonec jsem zjistil, že se vlastně odsud to passo nedá vůbec vyfotit. Na motorkách to odnesli u mě hlavně kufr, pak boční plast přední masky, padák a přídavné světlo. Pavlově motorce se vcelku nic nestalo. Tak nám to passo za to moc nestálo. Po tomto zážitku nám zbývala už jen cesta do kempu. Kemp pěkný, rozlehlý, velký. Zem opět samej kámen, a tvrdá hlína. Kemp je u jednoho z horských jezer kde je ale zákaz koupání, protože bylo málo vody a zem na březích je měkká a hrozí utopení v bahně. Postavili jsme stany a šli na večeři do místní restaurace. Byl tu takový nával, že jsme museli půl hodiny čekat na stůl, zato ceny lidové. Nicméně bych v tomto kepmpou déle být nechtěl, protože toalety s normální mísou zde byly na celý kemp pánského osazenstva pouze tři a zbytek byly turecké záchody. Tak že mě to tu moc nevyhovalo. V noci se přihnal opět docela prudký liják, ale stan to ustál. Vyšponoval jsem vnější plachtu co to šlo.

Konečné km: 54 194 km
Ujetá vzdálenost: 263 km
Celkové kumulativní km : 6 802 km
Kumulativní kilometry této cesty : 3 397,1 km
Tankování: 12 l / 22,68 € / 1,89 € / l
Ubytování: camp Camping Sarathei, Alpago

Pokračování příště