Suzuki Inazuma 250 (2015)

Další projížďka po dni v praci, který stál za houby. Vyrazili jsme klasicky směr Hostivice u Prahy a dál. Chtěla jsem vidět ten areál Amazonu v Dobrovízi a tak se tam jedeme podívat. No co, je to logistický terminál se spoustou ramp pro kamiony. Na jedné rovince jsem to vytáhla až na 112km/h což mě málem svléklo do negližé. Ještě o 5km/h víc a v interkomu bych slyšela kapitána Kirka, jak říká „přejdeme na warp 2“.
Doufala jsem, že mě to nepotká (nebo alespoň ne tak brzo). No otáčíme se na silničce na konci obce, sjedu z krajnice silnice na snížený štěrkový plácek a nějak nemám pevno pod nohama a už ležíme. Rychlost asi tak 2km/h takže na mě škoda žádná (až na to sebetrestání za tu blbost). Za to Ina dostala štěrkem do boku, páčky spojky a zrcátka. bééé rozbila jsem si svoji novou kamarádku. Manžel nás obě posbíral a dáváme technickou pauzu. Po chvilce oblékáme, nasedáme a startujeme…. Počkat nestartuje. Bééé podruhé, rozbila jsem si úplně kamarádku. Musím říct, že jsem si nemohla koupit stroj od nikoho lepšího. Po chvíli našeho neúspěšného očumování problému se startováním volám bývalé majitelce. Dostalo se mi cenných rad i podpory (za což moc děkuji a doufám, že si to tu přečte). Stejně ale nestartuje a hodina večerní pokročila. Roztlačil manžel a já s nějak tuhnoucími žebry nasedám a velím domu co nejrychleji.
Po cestě jsme ještě zkoumali noční viditelnost našeho oblečení manžel žlutá bunda a 80% reflexního povrhu vidět je a po zasvícení dálkovýma svítí jak třpytka na ryby. Já v černé bundě s reflexní paspulkou ovšem nesvítím vůbec (pozn. Doplnit si výbavu reflexníma kšandama na noc a nalepit něco na helmu).

Druhý den záhada nestartování vyřešena vyndáním a zandáním pojistek (asi nejspíš pomohlo). Proběhla údržba řetězu (moje poprvé). Žebra jsou už taky OK.

Příště se dojedu otočit na kruháč…