Valdek Honda VT 750C Shadow

Vlastník	SlimM
Vloženo	11.4.2016
Aktualizováno	20.7.2020
Zobrazeno	3 359x

Vlastník

SlimM

Vloženo

11.4.2016

Aktualizováno

20.7.2020

Zobrazeno

3 359x

21.5.2022
231 km

Na zřícenině hradu Valdek už jsem byl mockrát. Poprvé dokonce v době, kdy ještě rozsáhlé území od Jinců po Padrťské rybníky patřilo Československé lidové armádě. Teď, když kolem vede cyklostezka a turistická značka, by neměl být problém navštívit Valdek na motorce.

Po noční bouřce si musíme dávat pozor v zatáčkách a lesních úsecích, kde jsou popadané kusy větví a naplavené nánosy drobných kamínků. Obzvlášť opatrně jedeme od Bubovic k Tetínu. První malou zastávku máme u Čertových schodů. V tomto velkolomu se už šedesát let těží nejkvalitnější vápenec na našem území.

U Praskoles na nás čekalo milé překvapení. V zatáčkách u židovského hřbitova míjíme mračno splašených válců! Netušili jsme, že se zrovna dnes a tady koná Praskoleská jízda mopedistů. Je jich takové množství, že se skoro nevejdou na silnici. Musíme jet velmi pomalu, abychom se s některým z nich nesblížili více, než je zdrávo!

V Hořovicích tankujeme a obědváme. Pak už míříme k Valdeku. Kačka zůstala u motorky a já s foťákem v ruce vyrazil k hradu. Nahoře mě však čeká nemilé překvapení: hrad je zavřený a nepřístupný. Tak ho alespoň obcházím a dělám pár snímků mimo jeho hradby.

Dále pokračujeme do Rokycan. V nedalekém Oseku si dopřáváme malou odpočinkovou přestávku u rybníka Karásek, při které v mapě hledám další místo, kam se vydat. Rozhlednu Na Vrchách severně od Břas jsme ještě nenavštívili, stejně, jako Havlovu skálu nad údolím Berounky. Na druhé jmenované místo Kačka nebude ráda vzpomínat. Rozbila se jí totiž helma a zbytek cesty jede bez čirého plexiskla. Mám obavu, že zlomený kus u kloubu nepůjde slepit. Od této chvíle je z mého batůžku ninja!

Jak už jsem několikrát psal, Kačka z motorky houbaří. Teď je období sírovce, výrazně žluté, chorošovité houby. Za celý den ho viděla dvakrát. Jednou byl mladý a moc malý na utržení a podruhé naopak přestárlý. Vzpomněli jsme si na vrbu na Kladensku, kde jsme sírovec před pár lety česali. To určilo další směr.

U Lánské obory nás zaujala krásně opravená kamenná brána a nová dřevěná lávka. Dopřáváme si u nich malé zastavení. Další máme o čtvrt hodiny později – na zmrzlině v Kačicích. To je povinnost! S kornouty usedáme do posekané trávy a s božskou manou v ruce chytáme teplo z paprsků večerního slunce. Život je fajn!
Sírovec na „naší“ vrbě měl období sklizně patrně před 14 dny, soudě podle dřevnatých, nepoživatelných zbytků na zemi. Tak snad za rok…
Dál nás už čeká jen návrat domů kolem letiště.
To byl zase báječný den!