Víkendové Krušné hory Honda VT 750C Shadow

Vlastník	SlimM
Vloženo	11.4.2016
Aktualizováno	20.7.2020
Zobrazeno	3 359x

14.5. 2022
233 km

Sobotní plán cesty je jasný: dojet do nějakého kempu na Chebsku, odkud následující ráno vyrazíme do Krušných hor. Jeden takový jsem našel u Františkových Lázní. Ještě v posteli vytvářím trasu, pak snídáme, balíme věci, všechno nakládáme na motorku a můžeme vyrazit.

Křivoklátskými lesy jedeme do Rakovníka, dále Kožlany, Žihle, Toužim. Až tady děláme větší přestávku spojenou s nákupem potravin a svačinou. Při jídle k nám přišla bělovlasá dáma důchodového věku a zajímala se, co že to máme za motorku. Vyprávěla, že zamlada jezdívala na „dvěstěpadesátce“ a dodnes jí motorky přitahují: „Já se ohlídnu i za mopedem, když projede kolem! Je to moje vášeň.“ vypráví s úsměvem.

Kousek za Toužimí vjíždíme do Slavkovského lesa. Kromě nádherné přírody si užíváme i skvělé motorkářské silnice. Obzvlášť pěkný úsek je z Bečova nad Teplou, ale i zbytek cesty přes Lázně Kynžvart do Kynšperku nad Ohří stojí za projetí. Na konci dnešní cesty děláme malou odbočku k zatopenému mostu, který ční nad hladinou Jesenické vodní nádrže.

Kemp Jadran, ve kterém chceme přenocovat, leží mezi rybníky, na okraji menšího lesa, necelé dva kilometry od centra Františkových Lázní. Kdo nejezdí pod stan, jako my, může přespat v chatičce, nebo mobilheimu, k dispozici tu mají zařízenou kuchyňku a teplou vodu v ceně ubytování. Co víc si může motorkář po dlouhých hodinách v sedle přát? Stavíme stan, převlékáme se do lehčího oblečení, a vyrážíme na prohlídku podvečerní kolonády. Zpátky se vracíme se soumrakem.

Během dne jsme ochutnali celkem tři minerálky – vzorek z každého dalšího pramene nám připadal odpornější než předchozí. Nemohli jsme si nevzpomenout na klasika: „Já to tam pil, tu léčivou vodu, poněvadž jsem byl chabrus na kolena. První den nic. Druhej den taky nic. A teprve třetí den, tedy nebudete tomu věřit...“ – „Bolesti povolily, co?“ – „Ne! Poblil jsem se. Ale kdyby jednou...“

15.5. 2022
353 km

Když jsme na motorce přes noc, míváme ve zvyku snídat až na cestě. Často se nám tak podaří opustit kemp už před osmou hodinou. Mám rád víkendová rána na motorce. Silnice bývají bez většího provozu a chladný, voňavý vzduch vybízí k pomalé jízdě se zdviženým hledím. …do první spolknuté mouchy!

Je zajímavé, že se v jižní části Krušných hor daří výrobě hudebních nástrojů. V Lubech to jsou především housle a kytary, v Kraslicích mají tradici dechové nástroje a nedaleký německý Klingenthal proslul svými akordeony a foukacími harmonikami.

První po-snídaňovou zastávku máme u bývalého dolu Rolava, ve kterém váleční zajatci v době nacistického Německa zpracovávali cínovou rudu. Velmi zvláštní místo. Betonové stavby desítky let vzdorují přírodě, aby je úplně nepohltila.

Od Přebuzských vřesovišť dál je cesta učiněná nádhera. Silnice buď kopíruje klikaté horské bystřiny, nebo mezi zelenými pastvinami šplhá do kopců, ze kterých jsou překrásné výhledy do krajiny. Míjíme Klínovec, podél hranice pokračujeme do Vejprt, odkud musíme kvůli opravě mostu po objížďce až ke Kadani. Na benzínce u Prunéřovské elektrárny doplňujeme palivo a obědváme.

Vracíme se do hor. Moc hezký, vysloveně kochací úsek je od Hory Svatého Šebestiána, přes Horu Svaté Kateřiny až po Fláje. Jede se převážně po malých asfaltkách s minimem aut. Bohužel i tato téměř dokonalá cesta má svoje mouchy… Nevím, jestli to je obdobím, nebo místem, ale převážně v lesních partiích se nad silnicí vznáší mračna mušek a mšic. Zastavíte, očistíte plexi, abyste viděli na cestu a za čtvrt hodiny to můžete zopakovat. O motorce ani nemluvím!

Z Cínovce jedeme ještě kousek podél hranic. Krušné hory opouštíme v Krupce. Za Teplicemi už se na obzoru rýsují první kopce Českého středohoří. Cestu jsem naplánoval tak, abychom těsně minuli Milešovku – větrnou královnu tohoto pohoří, a o kus jižněji majestátní Hazmburk. Na úplný závěr cesty zastavujeme na náměstí ve Velvarech, kde se zrovna koná pouť, abychom synovi koupili sladký prezent z výletu.