Honda CB 500 (1995)

Z čalouníka amatéra na čalouníka začátečníka.

Staré sedlo už bylo po všech těch předchozích majitelích dost potrhané a v dešti začala pěkně cucat ta pěna. Sedět na motorce po dešti znamenalo téměř jistý flek na kalhotách a mokré trenky. Po několika měsících řešení černou TESA páskou si sedlo vysloveně říkalo o přečalounění.


Přečalounění sedla jsem zatím nikdy nedělal, ale po zjištění cen za práci u čalouníka (tisíce) a cen za materiál (dá se sehnat za nižší stovky), jsem se rozhodl pro DIY variantu. A udělal jsem dobře. Přikládám seznam věcí, co jsem k procesu potřeboval:
- Dobrou sponkovačku - já pořídil v Hornbachu značky Tacwise vyšší řady, co umí případně i malé hřebíky.

- Sponky - asi troje jsem koupil špatně, až na třetí pokus jsem se trefil. Osvědčili se mi od značky NOVUS, rozměr 6 x 11,5 mm a tloušťkou 1,25 mm
- Potah na čalounění - kupodivu jeden z nejlevnějších a fungoval skvěle. Důležitý je koupit dostatečně pružný. Já použil umělou kůži BIZON z internetvého obchodu Maxtextil- Cena 210 Kč za 1 x 1,4 metr. Nakonec by bohatě by vystačilo i na dvě sedla, ale menší rozměr se nedal koupit.
- Nůžky na vyndavání špatně střelených sponek
- Fén na vlasy pro nahřátí potahu pro lepší šponování potahu v zakřivených místech sedla.

Takto vypadalo sedlo po sundání původního čalounění. Pěnu je dobré nechat před potažením pořádně proschnout někde na sluníčku nebo na topení.


A vzhůru do práce!
Musím říct, že je to práce z počátku spíše náročnější a je lepší u toho mít pomocníka (nebo pomocnici jako v mém případě). Ukázalo se, že síla sponkovačky je dostačující pro proražení vnitřku (plastu) ze spod sedačky, ale musí se na sponkovačce nastavit opravdu největší síla a sponkovačku silou k materiálu sedla tlačit, což v některých úhlech jde hůř, v některých lépe. Látku je dobré chytit nejdříve ve špičce a konci sedla a postupně pokračovat podél okraje. Sponky jsem některé měnil na stejných místech i na několikrát. Nejhorší část byla obtažení vyvýšené části sedla mezi jezdcem a spolujezdcem. Zde právě nakonec po několika zoufalých pokusech nejvíce pomohlo právě nahřátí materiálu. Materiál se samozřejmě krabatí v některých místech, ale vlnky je právě díky nahřátí nakonec vždy vyhladit, a to postupem některé sponky ven, jiné dovnitř.

Pro ilustraci je zde pohled na spodek sedla, kde je vidět rozmístění spon.


S výsledkem jsem nakonec více než spokojený. Potah se neuvolňuje, krásně obtahuje celou pěnu. Na obrázku je vidět i použitá sponkovačka.

K mému úžasu se po vyzkoušení v motorkářských riflích ukázal levný materiál jako totálně neklouzavý, zadek fakt drží, ale zároveň je možné se jednoduše na sedle posouvat a potah ani na sluníčku nelepí. S odstupem téměř jednoho roku můžu říct, že je i zatím dost odolný. Musím říct, že po namontování zpět na motorku, mě sedlo překvapilo, jak moc velký rozdíl to udělá v celkovém vzhledu motorky.



Celkově jsem s tímhle projektem fakt spokojenej a rozhodně se není potřeba přečalounění bát. S trochou zručnosti se to v pohodě dá zvládnout za jedno odpoledne.