Babetta 210 (1984)

Od úplného začátku, kdy jsme se začali hrabat v Babettách nám bylo jasné, že přijde čas, kdy spácháme vícedenní roadtrip jako vyvrcholení éry strávené s těmito stroji.
Původní předcovidové plány směřovaly k maďarskému Balatonu, ale osud a omezení na hranicích tomu chtěly jinak. Do mapy jsme zapíchli pomyslné kružítko a volba padla na České Budějovice, které jsou ve velmi podobné vzdálenosti.

Plánování trasy si vyžádalo péči. Plně naložení jsme dosahovali průměrné rychlosti 38 kilometrů za hodinu a vytvářet špunt na přeplněných silnicích první třídy není příjemné ostatním řidičům a nám už vůbec ne. Silnice druhé a třetí třídy byly tedy jasnou volbou. Mírné korekce trasy s ohledem na převýšení byly také žádoucí. Nakonec trasa ukázala necelých 300 kilometrů tam a zpět, které jsme rozplánovali na 2 dny jízdy tam, den na místě na léčení zadků a 2 dny jízdy domů.



Technická část příprav probíhala v podstatě celé dva roky, co babetty vlastníme. Postupně jsme provedli poctivou kompletní generální opravu obou zúčastněných strojů. Podvozek, brzdy, elektro, karburátor, klikovka, výbrus, převodovka, spojky. Víc tam toho naštěstí není :) S nabytými znalostmi jsme neměli moc starostí a vymýšlení, jaké náhradní díly a nářadí s sebou vzít. Péče o techniku se opravdu vyplatila, protože jsme po cestě museli řešit pouze banality.



S nepočetným mávajícím fanklubem při odjezdu jsme se vydali na cestu. První den jsme zvládli přibližně 220km a v podvečer se nám podařilo najít hezké místo na stan na kraji lesa před Novou Bystřicí, zdolali jsme právě nejvyšší bod naší trasy 700 metrů nad mořem.




Nad ránem nás zastihl déšť. Něž jsme se stihli sbalit a vytáhnout stroje na cestu, byli jsme docela promočení. S tím, co jsme první den najeli navíc kvůli bloudění nás čekalo mokrých 100 kilometrů do kempu v obci Římov. Na řadu přišly pláštěnky, pytle na odpadky a všechno co by nás udrželo aspoň trochu v suchu a teple. I přes příjemnou teplotu vzduchu jsme byli prokřehlí a budili pozornost jiných návštěvníků různých čerpacích stanic lízajících v trepkách a tílkách nanuky. My, navlečení kdečím, jsme se snažili zahřát alespoň kafem z automatu.



Při příjezdu do kempu, stavějíc stroje na stojany jsme volali obsluhu bufetu, že bychom rádi dva ovocné čaje a dvojité rumy na zahřátí. Po chvilce hovoru s dalšími obyvateli jsme byli za ty správné exoty a najednou jsme byli kamarádi se všemi :)



Taktiku na zpáteční cestu jsme zvolili mírně ambicióznější. Neochota stavět stan nás dovedla na myšlenku protáhnout cestu až na Nové Mlýny, kde nás čekala kamarádova chata. Od pohodlí obyčejných postelí a čepovaného piva nás dělilo 240 kilometrů. Po první stovce už jsme cítili únavu z předchozích dní. Vymýšleli jsme různé sedací a vysedávací kreace, ale ve výsledku jsme stejně skřípěli zubama. Na Nové Mlýny jsme přijeli po necelých osmi hodinách bolestivé jízdy.

Poslední den nás čekalo asi 60 kilometrů, které už byly vyloženě za odměnu. Kochačky po okolních vinicích a radost z povedeného výletu.



Na závěr malá bilance:
635km celkem
240km denní rekord
9,5l spotřeba benzínu
240ml spotřeba 2T oleje
2 závady (upadlé lanko chcípáku, povolená matka zpětného zrcátka)