Po několika letech jsem se odhodlal vypravit se s Jawou na JGJ kde jsem kdysi dosáhl oslnivého úspěchu. Ač obvykle jezdím v pátek večer, vydal jsem se na cestu až v sobotu tedy v den závodu. Motorce se moc do cvalu nechtělo, na dálnici se trochu rozpohybovala ,ale jak jsem sjížděl před Tachovem z dálnice a zavřel plyn, tak zdechla. Skákal jsem na tom až do zemdlení, už jsem to chtěl vzdát a pak chytla. Na místo dění jsem dorazil na poslední chvíli, nebyl ani čas se se všemi přivítat a už se jelo. Krátce před startem se spustil déšť a to nemá moje jawička ráda. Protože závod je v podstatě jízda pravidelnosti s plněním úkolů, startuje v daném pořadí ve stejných intervalech. Když jsem přišel na řadu já Stroj odmítal opět nastartovat.
Po dlouhém přemlouvání ale Jawa zase čapla. Odstartoval jsem do závodu. Vyjel jsem opatrně, sinice byla mokrá. Asi po kilometru motorka přestala jet. Odtlačil jsem jí na odbočku do lesa, tak aby nebyla vidět z hlavní cesty a za hustého deště jsem na ní skákal až do naprostého vysílení.
Když přestali kolem jezdit závodníci a já vyčerpal všechny finty kterými se chcíplá Jáwa probouzí k životu, přitlačil jsem jí potupně na start. Domluvil jsem si přespání v penzionu U soudku. S odvozem stroje se mi nakonec nabídl jeden týpek z okolí mého bydliště. Večer za mnou přijela ještě manželka s nejmladším synáčkem. Druhý den odpoledne jsme to naložili a jeli domů. V garáži jsem na motorku hodil deku, s tím že jí nechci tak půl roku vidět, než mě přejde zlost.
Vlastník | Křesťan | |
---|---|---|
Vloženo | 1.9.2012 | |
Aktualizováno | 23.9.2023 | |
Zobrazeno | 5 541x |