Motodovolená v Alpách 2019 Moto Guzzi Stelvio 1200 NTX

Vlastník	spike-cz
Vloženo	27.8.2016
Aktualizováno	19.6.2024
Zobrazeno	5 475x

Když mne v květnu vzali kluci bublinátoři s sebou do Alp, nemyslel jsem si, že se ještě letos podívám na některá známá alpská místa. Ale "never say never" jak se říká za kopečky a ono to tu je...
Manželka mi domluvila parťáka, abych nezlobil a tak jsme s Vlastou a jeho V-stromem jednoho srpnového pondělí vyfrčeli za lovem panorámat do těch slavnejch Alp...
Den č. 1 - pondělí
Trasa nás vedla do Taxenbachu v Rakousku, kde jsme chtěli ubytování na dva dny, protože Pepča chtěl napodruhé vidět Krimellské vodopády a rozehřát se jízdou v předhůří než na nás nastoupí opravdové horské lahůdky. Toliko plán na první dva dny cesty.
Realita jak jistě každý předem tuší, se trochu vymkla. Ano, dojeli jsme do Taxenbachu, ale ikdyž tam byl kemp, už nebylo místo. Takže hledačka dalších alternativ ... no našli jsme na třetí pokus v campu Panorama u Zeller See. Vlídná rakušanka nám nechala místo hned vedle sociálek, což zpětně byla výhra...vše bylo na dosah včetně elektřiny k dobití kecafonů, telefonů a různejch dalších ***fonů. Před soumrakem naší českou dvojici zdublovali ještě kluci na banďourech, taky měli namířeno na kopečky. Zdravím!!
V družbě nám večer pěkně utekl a my namlsaní Postalmem jsme už nedočkavě vyhlíželi úterý...
Projeto:
- Postalm pass
Najeto cca 400 km.
Den č. 2 - úterý
Tentokrát byla trasa naplánována jako okružní, chtěli jsme se opláchnout na těch Krimellských vodopádech, projet pár pass a připravit se na středeční přesun do mekky motorkářů ... na Grossglockner..
Už v pondělí večer a v noci dost pršelo a ani úterní ráno neslibovalo nastavit tu přívětivější tvář...ale což, chceme se projet, tak jedem. Kluci museli shánět pár věcí, stan a nějaké drobnosti, tak nejeli s námi nýbrž šopovat. My natáhli nepromoky a vyrazili vstříc zážitkům. Vodopády nás překvapily svojí rozlehlostí, ale hlavně návštěvností. Že v dešti bude hodně vody, to jsme čekali, ale že bude taky plno turistů, to už tak ne. Když jsme se vraceli k motorkám, byli jsme z nemoků zapařenější než kdybysme opršeli vodou. Ale stálo to za to. Další na řadě byl Gerlosspass (6,5 €). Krásný výhledy se střídaly s vodním živlem, ale na konci ve vsi přeci jen přestalo pršet, jak prorokoval talentovaný rosničkář Vlasta. Ale že jsme měli kapsy plný vody, oproti plánu jsme to střihli domů stejnou cestou, s malou odbočkou na Thurnpass. V kempu jsme to samozřejmě pěkně prodebatovali a šli brzo spát, abysme byli zítra na Glockneru první
Projetá passa:
- Gerlos pass
- Thurn pass
Najeto cca 175 km.
Den č. 3 - středa
Trasa byla zaměřená na zažití Grossglockneru a přejezd, ale přeci jen jsme si neodpustili potrénovat už v té přejezdové části. Tak jsme to střihli přes Plöckenpass dolů do Tolmeza a pak po SP73 a SP619 do kempu Europa na úpatí známých Tre Crime. I v tomhle kempu budeme dva dny.
Neměli tam bazén nebo jezero, ale byla tam ledovcová řeka. Tak se stalo, že jsem se tam šel osvěžit a málem se mi vydrolila zubní sklovina. Taky pivo tam není z levných, 1dc = 1€ ... to se dobře počítá, ještěže nejsem pivař.
Najeto cca 270 km.
Projetá passa:
- Grossglockner
- Plöcken pass
Den č. 4 - čtvrtek
Trasou pro tenhle den je zase okruh, teda při troše fantasie.
Projetá passa za čtvrtek vypíšu snad správně, protože tady kolem Cortiny d Ampezzo začala opravdová motonirvána a motorkář zažíval opravdový rauš. Změnil se ráz krajiny, překvapilo taky různé "zatížení" pass, někde tlačenice a někde nikdo . My si to pochopitelně užívali, což bylo umocněné taky tím, že se počasí umoudřilo a pršelo už jen v noci. Musím říct, že tenhle kemp byl za všech nejhorší. Ani ne tak proto, že nejdražší, ale v recepci blbě koukala paní šéfová, dala nám pro stany místo na karavan vysypané štěrkem a to pivo.. to bylo fakt drahý..
Tak ty passa v pořadí za sebou:
- passo Tre Croci
- passo di Giau
- passo Fedaia
- passo Sella
- passo Gardena
- passo Campolongo
- passo di Falzarego
a nakonec cestou domů zas Tre Croci.
Najeto cca 200 km.
Den č. 5 - pátek
Trasa je delší, protože přejezdová..
Vstali jsme jako vždycky brzy, cca na 6:00, abysme z tohohle kempu pod horama byli včas na cestě. Takže snídaně, zabalit a v 7:30 jsme už na cestě.
Sice přejezdová, ale přeci jen zážitků-plná..tak by se ta páteční etapa mohla jmenovat. Pouť jsme zakončili v kempu Presanella , kde bylo o nás skvěle postaráno. K dispozici bazén, obchůdek s normálníma cenama, vnutili nám i heslo na wifi (rychlou) a vůbec..bylo to tam asi nejlepší ubytko za celou cestu.
Projetá passa:
- passo Tre Croci
- passo Giau
- passo Valles
- passo Mendola
- passo Tonale
Najeto cca 280 km.
Den č. 6 - sobota
Trasa tohohle dne byla naplánovaná na dvě hlavní věci..vidět passo Stelvio a dostat se do kempu u Mnichova. Měla mít cca 380 km a dala se dát jako přesunová docela v pohodě. Co nám teda zatrolilo? No počasí. Na začátku ok, ale jak jsme se za Reschenským průsmykem zadívali na oblohu, bylo jasný, že v suchu a bezpečí nebudeme dlouho. Proto kolem Walchensee padlo rozhodnutí, že to dotáhneme domů. Když kouknete na mapu, tak chyba tam není..opravdu napřed prošmejdíme koncentrák v Dachau a pak už šupky dupky domů do podolí do lékárny akorát se nám ten nájezd krapet zvětšil..
Projetá passa:
- passo Gavia
- passo Stelvio
- Reschen pass
- Kesellberg pass
Nájezd cca 650 km.

Shrnutí závěrem:
Najezdili jsme přes 2000 km a dali nespočet zatáček v mnoha alpských passech, užili si legraci a relax. Nikdo nás neokradl, nepodřezal a flastr jsme taky (zatím) nedostali.
Neubránil jsem se několika mírným faux-pas, kdy já voják zabloudím i s navigací od renomované značky (při troše fantazie to spíš bylo špatné odbočení, ale přesto..) nebo když jsem se netrefil do spínačky Steliva a klíček mi zapadl kamsi. To mi i lepilo, protože ten klíč motorka prostě sežrala a nebyl až ho nakonec Vlasta zahlídl za olejovým chladičem a česká část kempu ho pomohla zpoza chladiče porodit na světlo. To jsem se o pacienta docela i bál..
S parťákem se jelo parádně, navíc nevyžadoval žádný extrabuřty, takže jsme jezdili od rána, fotili co hrdlo ráčilo a paměťovky stíhaly a jídlo z vlastních zásob nám výrazně pomohlo srazit náklady na celou cestu (až na to točený pivo)... Ne, že bych obracel v ruce groš, ale radši si proženu 20 € nádrží, než si lebedit u nějaké té alpské laskominy. Jasněže jsme si posunuli poserproužky, jasněže jsme udělali asi tisíc fotek a jasněže bysme oba zítra vyrazili nejradši znova. Ale nejde všechno podle nás, tak zazvonil zvonec (na krku alpský kravičky) a výletu je konec..
PS: jo a ty profláklý fialový krávy tam neměli, potkali jsme jen jednu umělou bílomodrou a jednu živou s červeným melírem...
PPS: Vlasťáku díky za doprovod!