Když se parta dobrých kamarádů domlouvala, že zajedou na podzim kouknout na pár zajímavostí do blízkého okolí Česka, dostal jsem příležitost ujet pár kilometrů s nimi a samozřejmě nezaváhal.
GMB neboli generátor makrobublin je tým srdcařů, cesta je pro ně cíl, ale především jsou parta. Teda cílem bylo tentokrát téma II. světové války, trocha přírodních krás a taky cesta z města.
Plán jednoduše začínal přesunem na Duklu, objevem panorámat v Tatrách, aby se konvoj stočil do země křenu a hlavně kopru. Jacekové ho totiž rvou snad i do piva. Tam jsme nabrali správnou perspektivu v pekle, a pak s mezipřistáním v Sobotínském Bikershotelu vyrazili domů na Šumavu.
Vzhledem k mému zaměstnavateli - ve čtvrtek do večera jsem trénoval na přehlídku ke 100. výročí založení ČSR - jsem vyrážel na cestu v doprovodu Pepy a Petra na transalpech o den později, v pátek ve 3:00h. Po scuku na benzině jsme se rozletěli vstříc zážitkům. Pravda, noční přesun na Humpolec a dálnicí až k Hrozenkovu byla s výjimkou Buchláků nudná štreka. Pak Slovensko a zážitky. Ostatní už měli za sebou jeden nocleh a zážitků přehršel, tak jsme se nikde moc necourali a frčeli za nimi. Pár zastávek sice proběhlo, ale oběd už jsme dlabali na hranicích Slovenska a Polska.
Trasu jsem popsal, nebudu se opakovat. Ale co se mi vrylo, byly dvě věci...
První byla cesta č. 11, která se vine severní částí republiky a je parádní. Ta druhá sice byla silnější, ale znovu bych tam nemusel. Koho by taky přitahoval koncentrák, že? Auschwitz-Birkenau známý taky jako Osvětim byl neuvěřitelný. Nevypadá to tak hrůzně, dokud si tu rozlehlost neprohlédnete na vlastní kůži. Obrovská továrna na smrt mi na mnoho dalších kilometrů vzala chuť mluvit.
Výlet se povedl, rekapitulovat teprve budeme, ale protože jsme najeli spoustu pěkných zatáček, viděli dost panorámat i kultury, stálo to za to. Sice se vyskytly i technické problémy, ale byly překonány.
Díky kluci a Jarčo!!!
-
-
-
bydlení pro 400 vězňů
-
jedna řada z mnoha
-
koleje smrti
-
-
nocleh u Černiku
-
fotka hnusná, ale modří už vědí :-)
-
poslední oběd
-
tudy tekl proud_1
-
světlá část je jen jedna řada ubykací
No tak to vám pánové závidím, je jasné, že je to místo převelice smutné, ale taky se tam chystám uctit památku a nabít vlastní zkušenost. Tragické to místo a právě proto nesmí upadnout v zapomenutí.