Když už jsme si našli tak krásné ubytování jako Hotel VILA VIOLA, určitě budou stát za prozkoumání i turistické trasy v blízkosti. Našim cílem bylo navštívit, co nejvíce pramenů (to se nám i podařilo, ale o tom pak dále).
Vytipoval jsem tedy nenáročný výlet převážně po červené turistické značce. Začali jsme u pramene nejblíže k našemu hotelu
-Aloiska.
Patří k nejstarším luhačovickým minerálním pramenům a byla známá již před rokem 1770. Vyvěrá v parku nad Bílou čtvrtí na jihozápadním úpatí Velké Kamenné, asi o 30 metrů výše než ostatní prameny. K pitné léčbě se začala používat až ve dvacátých letech 19. století. Nesla názvy "Lesní pramen", "Pramen v hoře" nebo také "Luisin pramen". Nejdříve měla formu studánky a později kamenné jímky, nad níž byl vybudován dřevěný pavilon. Větší zásah do jímání byl proveden v roce 1904 a v letech 1929 - 1930. V tomto období začala vydatnost pramene klesat. Starý pramen se zrušil, znovu zachytil ve studni o hloubce 14,4 m a přejmenoval na Aloisku. Současná podoba pavilonu pramene pochází z roku 1963.
Pramen Aloiska se využívá k pitné léčbě při onemocnění zažívacích orgánů a k inhalacím. Průměrná vydatnost pramene jsou jen 3 l/min.
Po tom jsme pokračovali do malého kopečku přes rozcestníky Pod Červeným vrchem a U Kamenného kříže. No, co k této cestě napsat. Čekal jsem, že to bude více příjemné. Na to, že se to nachází v blízkosti lázeňského města. Díky tomuto menšímu terénnímu zvlnění jsme měli alespoň téma na diskuzi. Popravdě, tato trasa není moc příjemná, nedokážu si ji představit jít v rámci nějakého ozdravného pobytu.
Poté jsme se napojili na trasu Dušana Jukroviče po které jsme pokračovali zpátky do Luhačovic přes rozcestníky -Solné, Bílý kříž, Luhačovice žst. Luhačovice-pošta. Tato část trasy je opravdu nezáživná (značení nás vede přes hodně přes les, což je v pořádku, ale celé značení je takové nelogické, v zimě bych to nikdy nenašel). Při přechodu přes řeku (kousek od pošty) jsme narazili na dva prameny
Sv. Josefa a Elektra.
Svatý Josef
Tento pramen vyvěrá v blízkosti kostela Svaté Rodiny. V roce 1994 byl původně zamýšlen jako zkušební vrt do hloubky 500 m, kvůli komplikacím byl vrt dobudován až v roce 2000 a přeměněn na čerpací objekt. Pro veřejnost je pak určena kašna Marka Trizuljaka.
Pro svou nízkou mineralizaci je voda velmi vhodná k pitné léčbě při onemocnění trávicího ústrojí, dýchacích cest a k uhličitým koupelím. Vydatnost pramene je 30 l/min.
Elektra
Je nejkoncentrovanějším luhačovickým pramenem. Dříve vytékala v původním řečišti Horní Olšavy v místě tehdejší elektrárny. Nyní se nachází pod kulturním domem Elektra. V letech 1908 - 1910 se zde vykopala a vyzdila studna, o 20 let později byl v jejím dně proveden vrt do hloubky 81 m. V letech 1941 - 1966 bylo možné odebírat minerální vodu přímo z pramene. Pro vysoký obsah nerostů se zdroje používalo k výrobě zřídelní soli, která sloužila k přípravě domácích inhalací. Nyní je pramen pro veřejnost uzavřen. Jeho minerální voda se používá k inhalačním a koupelovým procedurám v lázeňském hotelu Morava a tvoří směs používanou při koupelových procedurách také v Alexandria**** Spa & Wellness hotelu. Maximální vydatnost pramene činí 30 l/min.
Zbylé dva prameny ve správě akciové společnosti Lázně Luhačovice nesou jména Jubilejní a Vladimír. Český inspektorát lázní je v roce 2015 označil za pozorované a záložní zdroje. V současné době nejsou používány k žádné léčbě.
Musíme uznat, že u pramenu Elektra se nachází snad nejhorší část lázeňských Luhačovic. Je tam tržnice, kde si můžete ve stánku dát klasický fast food a výhled vám budou "zpříjemňovat" stánky s oblečením.
Po krátké zastávce a osvěžení se jsme pokračovali směr kolonáda, zde stojí za zmínku pramen Dr. Šťastného a Ottovka.
Je nejzajímavějším luhačovickým pramenem. Vyvěrá v blízkosti Lázeňského divadla. Pramen byl původně upraven jako studna Janovka. Při dalším hloubení vrtu v roce 1929 došlo v hloubce 37 m k erupci silně proplyněné minerální vody, která stříkala do výše téměř 20 m a tak dostal název Gejzír. Poté dostal na počest luhačovického rodáka, umučeného za II. světové války jméno Pramen Dr. Šťastného. Má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoru, jodu, lithia a barya. Jeho vydatnost je od roku 1990 upravena na 5l/min.
Ottovka
Vyvěrá na pravém břehu Horní Olšavy na úpatí svahu Malé Kamenné o 10 m výše než ostatní prameny. Jen nejlidovějším luhačovickým pramenem. Původně vytékala volně. Teprve v roce 1905 byla zachycena v kamenném sklepení. V roce 1929 byl nedaleko jejího skutečného vývěru postaven kruhový pavilon, který navrhl architekt Skřivánek. Ottovka má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků. Používá se k pitné léčbě a její vydatnost činí pouze 3 l/min.
V neděli jsme se pak vydali na kolonádu, ale o tom až příště 
-
Aloiska- budka byla zavřená, ale pramen teče z pravé strany
-
Dr. Šťastný
-
Ottovka-během naší návštěvy bohužel mimo provoz
-
Sv. Josef
