DNES JE TAK KRÁSNĚ,… DNASKA BY TO ŠLO… 
S touhle větou koukám zasněně z okna a sleduji přes louku, jak „Pepin“ valí se svou stylovou kavou, ve stylově zeleném ohozu po čerstvě rozmlácené silnici „pečlivou zimní údržbou“ za lepším povrchem. Ač si jen představuji, kde ještě na studeném asfaltu bude jak je jeho zvykem brousit slidery, šrouby a Bůh ví, co ještě. Tak na mne reálně dopadá touha si zajet alespoň do Chodské metropole na kávu a z5.
Jenže mám rozšroubováno, plasty smutně zaprášené na ponku v kotelně a vyhlídka na jejich opravu je v kdesi… Kupovat nové se mi nechce, šetřím na Švícarsko. Přesněji se mi z vnitřní strany levého kufru utrhli takové nálisky na šrouby pro uchycení zámků. Proto jsem měl v poslední době se zavíráním kufru nepříjemné patálie, skoro to nedrželo a vypadávali mi šrouby, co drží zámek.
Bohužel svou vinou jsem si při vytlačování mašiny z garáže hned v počátcích, kdy jsme se ještě seznamovali, praskl víko kufru. Dostala se mi váha stroje do blbého úhlu a už se válela. To se ale hned neobjevilo. Prasklinka byla tak nenápadná, že jsem si jí prostě nevšiml. Svařit mi to nikdo nechtěl, že jsou prý na tom použity úplně nesmyslné kombinace plastů a na to prý nejsou „dráty“.
Tak jsem to nakonec dal stylem pokus-omyl. Sedl k NETu, postudoval druhy plastů a jal jsem se nabit vědomostmi navařit alespoň jeden ze směsi. Nějak to doma na koleni prostě dát musím. Jsem zvědav, s jakým výsledkem do budoucna.
V každém případě mám smontováno, poladěno už jen zbývá vyčkat správné chvíle, kdy se dá vyrazit na delší jízdu…
Snad jediné, čím se ještě trápím je kam nacpat ty zásuvky... To ale až jindy... 
-
Posvařováno a hurá to dát do kupy...
-
Kde se asi stala chyba? Obyčejně mi ještě spoustu dílů zbývá
-
Tak, už jen nacvaknout bočnici, dát sedlo a hurá alespoň na
