Cagiva Elefant 750 (1994)

Protože západní Slovensko znám, tak mě lákalo poznat to východní. Chtěl jsem původně projet toho víc, měl jsem na to naplánovaný týden, jenže okolnosti se změnili a kolega co měl jet se mnou to z osobních důvodů zrušil, tak jsem musel plány trochu pozměnit. Tady na fóru hledal jeden z motorkářů parťáka na víkendový výlet na Dukelský průsmyk a tak jsem jel já s mojí přítelkyní s ním a jeho přítelkyní. Sraz jsme dali v pátek u hradu Strečno a vyrazili jsme do Liptovského Mikuláše, kde jsme měli objednané super ubytování. V sobotu jsme vyrazili do Vysokých Tater. Vrchol Gerlachovského štítu vidět nešel, protože bylo docela zataženo. Nevadí, tak třeba jindy. Další cesta vedla přes Spišskou Belou, Starou Lubovňu, Bardejovem do Svidníku. Prvně jsme si šli najít ubytování. To jsme si našli u vodní nádrže Velká Domaša v penzionu Goral . Pak jsme se šli projet okolí dukelského průsmyku. Navštívili jsme údolí smrti, Dukelský památník a já s přítelkyni jsme si jeli podívat na dřevěné kostelíčky. Ve Svidníku je jedna za tří soch Svobody (první je v New Yorku, druhá v Paříži a ta třetí Ludvíka Svobody ve Svidníku ) Druhý den jsme ve Svidníku navštívili vojenské muzeum. Pak už jsme se pomalu vydali směr domů. Jeli jsme přes Prešov a protože jsme měli více času než druhý pár tak jsme se rozdělili u Spišského podhradí. Podívali jsme na malé jezírko s průměrem 3 m, uprostřed něhož nepřetržitě bublá vyvěrající minerální voda a na Spišský hrad. Po vedlejší cestě na Spišskou Novou Ves jsme projížděli kolem cigánské osady a to co jsme viděli mi vyrazilo dech. Pár romských osad jsme tam už projeli, ale tohle byl opravdu extrém, ti cikáni tam snad nejsou lidi, dokonce i zvířata jsou asi civilizovanější chtěl jsem si to původně vyfotit, ale neodvážil jsem se zastavit, naopak jsem zatahal za plyn a chtěl být co nejdříve pryč. Romské děti po nás házeli kameny, dospěli nám vcházeli do cesty a vyhrožovali shozením z motorky atd. Kdo nezažil, nepochopí. I v okolí Dukelského průsmyku bylo mnoho romů (byli vidět víc než bílí) Ale vypadali o mnoho civilizovaněji než u té osady, asi tak jako u nás v ČR. Po tomto velmi emotivním zážitku jsme jeli dál na Brezno a Bánskou Bystricu. I v okolí Nízkých Tater bylo cigánu víc, než je zdrávo, postávali u cesty a nabízeli boruvky, ale dětska po nás aspoň neházeli kameny, jen občas vyhrožovali a někteří dokonce i mávali . Mezi Bánskou Bystrici a Martinem jsme si projeli zatáčky v Harmanci, které jsou oblíbené u místních motorkářu, bylo jich tam opravdu dost. V Martinu jsme se dostali do veliké dopravní zácpy, ale využil jsem výhody motorky a pěkně jsem se přes ní protáhl, jen mi dělali problém polští a slovenští chopráci, kteří jeli spolu v hloučku a asi nikam nespěchali a stálí tak hezky roztahaní, tak aby je nikdo nemohl předjet tak jím zpětně děkuju za úmyslné blokování pak už cesta domů probíhala v pořádku. Za 3dny jsme najeli 1055km.