1. motodovolená - Chorvatsko 2013 Yamaha FJR 1300

Vlastník	Josef_FJR
Vloženo	17.6.2013
Aktualizováno	21.11.2015
Zobrazeno	6 656x

Tak máme za sebou svou první velkou motodovolenou. Vyjeli jsme v pátek 28.6. na Balaton, kde jsme v Balatonfüredu hodili "mezipřistání". Bylo to téměř na polovině cesty a už jsme tam byli, tak jsem si to chtěl zopáknout - z Györu je to hezká cesta. Jen mimochodem: cestou mne překvapilo, jak moc v lepším stavu mají Slováci dálnici - po D1 to byl vyloženě balzám - no a Maďaři jsou ještě minimálně o level výš . Na jejich dálnici by se daly jezdit závody ve formuli - to pak člověku ani nevadí, že se musí platit. V sobotu ráno jsme pak pokračovali dál - najeli jsme na dálnici a frčeli na Split, kde jsme v Duče u Omiše měli zaplacené na týden ubytování. Před sjezdem na Šibenik v horách na dálnici fest foukalo, takže jsme vždycky při poryvu poskočili metr stranou - vyloženě ochotně jsem dodržoval nařízenou 80, která blikala ze všech tabulí, které jsme míjeli. Z dálnice jsme sjeli hned na ten Šibenik a dali jsme si to podél moře až do Omiše. Hezká cesta a ani nám v tom teplu nevadila malá sprška, kterou nás mořské klima přivítalo. V Duče mne čekalo překvápko - bydleli jsme v domě, který byl poslední po horama a cesta k němu byla asi 200 metrů do pořádného krpálu. Vyloženě jsem měl bobky, že jestli víc přidám, motorka (navíc plně naložená) se bude zvedat na zadní - ale dal jsem to a posílil si motorkářské sebevědomí . Tam jsme pak jezdili na výlety a jeden z nich byl do Dubrovníku - 190 km podél moře a kus přes hory. Nádherná cesta plná zatáček, kvalitní asfalt, na jedné straně hory - na druhé moře a zátoky. Byl malý provoz, tak to nemělo chybu. Cestou jsme se rozhodli, že si prodloužíme pobyt a zůstaneme ještě pár dní navíc v malé vesničce, která se jmenuje Trsteno a je asi 15 km před Dubrovníkem. Původní plán byl jet po týdnu u moře do hor a dát Stelvio v Itálii a pak Švýcarsko a přes Rakousko domů, ale vůbec nelituju. Neměl jsem 3 roky dovolenou a tak jsem další týden odpočinku bral všema deseti a do hor se vypravíme na samostatnou expedici.
Dovolenou jsme zakončili v pátek 12.7.2013 návratem z Trstena domů do Poděbrad - bylo to cca 1410 km a jeli jsme to na jeden zátah. Vyjeli jsme ráno v 7:30 a domů přijeli něco po půlnoci. Hodně jsme stavěli a odpočívali - každých 200 - 300 km. Chorvatská dálnice je fajn a byl malý provoz, tak jsem "tahal" a cesta odsejpala. Byli jsme připraveni na plán "B", že cestou zjistíme, že se to nedá ujet najednou a kdekoli cestou přespíme a v sobotu to dojedeme, ale do poslední chvíle v sedle jsem se cítil dobře a fakt mne to bavilo . Doslova jsem si celou cestu užil, nekecám! Jedinej "vopruz" byla naše skvělá D1, na které jsme bohužel jeli už potmě a musel jsem ji jet fakt pomalu - bál jsem se jet rychleji než 120 km/h, protože ty záludnosti, které tam číhají navíc nebyly vidět. Co už dnes vím, že příště udělám cestou jinak je to, že buď vyjedeme ráno dřív nebo budeme cestou odpočívat o něco kratší dobu (některé zastávky byly vyloženě přes hodinu - jeli jsme fakt "na pohodu"), abychom byli doma za světla. Myslím, že po D1 už potmě nepojedu - a není to proto, že by FJRo špatně svítilo! . Na druhou stranu jsem se na okreskách bál zvěře, tak jsem jel raději po dálnici až do Prahy a pak po Hradecké.
Musím konstatovat, že jsem měl obavu i o to, zda cestu vydrží i má žena, ale byla také v pohodě a má můj obdiv za to, jak vydržela celou cestu spolupracovat a dávala najevo, že ji to také baví. Koupili jsme si před cestou interkomy, tak to bylo fajn - i když jsme se slyšeli maximálně do 80 km/h. Žena má špatnou helmu, obyčejnou klapačku a nemá tam přípravu na interkom, proto má repro až pod polstrováním, které nejde vyndat a tím mne nad 80ku neslyší. Na příští rok koupíme novou.
Celkem jsme ujeli cca 3500 km a já se přesvědčil, jak dobře jsem si vybral - jak ženu, která opět potvrdila, že je mým velkým parťákem a jde do všeho se mnou (mimochodem, nikdy bych neřekl, že se mnou pojede 230 po dálnici a nebude se bát - tvrdila, že je to tím, že vidí, že je znát, že mám hodně najeto autem a předvídám všechno hodně dopředu) tak i motorku, která je rychlá a pohodlná. Přechozí majitel tvrdil, že jede 280 ve dvou, ale to už fakt nemám v úmyslu zkoušet . Abych tady nevypadal jako blázen - těch 230 jsem jel jen když byla úplně prázdná dálnice a dobře vidět do dálky a v momentě, kdy se před námi objevilo auto už jsem ubíral a dojížděl ho něco kolem 150. K jezdění na motorce se nepotřebuju bát, abych si to užil a podle toho jezdím. Jen pro představu: předtím jsem měl Yamahu Dragstar 650A. To byl pohodový cruiser na kterém jsme jezdili většinou kolem 80 a "kochali se". Než jsem si koupil FJRo, tvrdil jsem, že "nemám ambice" jezdit na motorce 200, protože... Dnes vím, že někdy je rychlejší jízda bezpečnější. Např. v Rakousku na dálnici, po přečtení si několika cestopisů, jsem měl obavu z tamních policajtů. Pak jsem zjistil, že jedu "předpisově" v koloně unavených Čechů, Poláků a dalších národností, vracejících se naším směrem od moře - občas řídila i manželka s očima na skle, pro kterou průprava na takovou cestu je dojet po nedělním obědě od rodičů domů, protože manžel si dal dvě piva a panáka s otcem nebo tchánem . A teď, při návratu z dovolené se hodí, že "má vlastně řidičák". No, nevěděl jsem, co hlídat okolo sebe dřív a pak mi došlo, že nejbezpečnější bude, být rychlejší než ti okolo...
Už teď se těšíme na další cestu a je úplně jedno, kam to bude - z cruiseru nám pořád v hlavě zůstalo to otřepané: "že i cesta je cíl". Dnes už vím, že sen dojet za jeden den k Eifelovce, což je něco kolem 1000 km není vůbec nereálný