Jak se říká: "Pachatel se vždy vrací na místo svého činu" 
Tak i u mě to bylo podobné.Dlouho dopředu jsem si plánoval nějakou tu dovolenou a především ke komu bych se přidal abych nejel sám.Nakonec slovo dalo slovo a já vyrazil se stejnými kamarády jako loni Michalem a Katkou do Rumunska. (30.6. až 10.7.) Už mě nepřekvapovala nějaká ta domácí zvířena na tamních zalátaných "silnicích",ani to,že některým zdivočelým psům zrovna nedělá dobře na jejich citlivý sluch zvuk mé motorky.Někdy bravurně,někdy s nasazením všech sil jsem se jim vyhýbal a cesta nám docela ubíhala podle naplánovaného itineráře.Někdy jsme museli operativně změnit plán kvůli počasí a místo kempování pod stanem ve volné přírodě jsme vzali za vděk soukromým pensionem s teplou sprchou a především rovnou a měkkou postelí Když píšu kvůli počasí,mám tím na mysli vedra v dopoledním čase a velmi deštivá odpoledne s mohutnými bouřkami které jsem zažil zatím pouze v Rumunsku.Jindy poklidný horský potůček se náhle změnil ve dravou řeku a voda strhávala okolní půdu a písek,že změnila barvu do červenohnědé.Tohle počasí nás provázelo vlastně celou dobu naší dovolené.Po ruce byly nepromoky a oblékání do nich se po čase stalo rutinní záležitostí.Na to ovšem nemění nic že příroda je tu stále krásná a především ještě nespoutaná jako jinde v civilizované Evropě.
O horách jsem již psal v minulém příspěvku (2012) a tak bych se rád zmínil o českých vesničkách,které jsme navštívili. Rovensko a Svatou Helenu. Počet obyvatel si každý může zjistit na internetu a myslím si že to není ani tak důležité.Důležitější je jak si tam naši krajané žijí. První navštívenou vesničkou bylo Rovensko.Několik málo chalup v kopcích nad Dunajem,které jsou dostupné jen koňským potahem, terénním vozem a nebo na motorce.Úzká kamenitá a blátivá cesta (14 km),klikatící se lesem končí přímo na návsi s kostelem.Ubytování jsme nalezli okamžitě,i když návštěvníků z ČR vyznávající pěší turistiku tu bylo dost.Paní Anežka co nám pronajala celo půlku svého domu za opravdu směšnou cenu nám vyprávěla jak to tam u nich chodí.Mladí lidé odcházejí do měst a domy jsou tu některé opuštěné a doslova se rozpadají.Stálí obyvatelé si všechno co potřebují ke svému živobytí (zeleninu-pečivo-maso) musí vypěstovat,vyrobit a vychovat sami.V podvečer seženou kravičky z pastvy a jejich pracovní den končí někdy kolem 21:00
Sv.Helena mi připadne už více komerčně zaměřená.Zřejmě protože je blíže k městu a vede do ní nová asfaltová silnička. Kopcovitou krajinu s malými políčky a loukami doslova hyzdí nespočet větrných elektráren Je tu více smíšených rodin (Čechů a Rumunů).Funguje tady obchod, kostel,kulturní dům s krajanským spolkem a místní škola 1-8 ročník,kde se podle řeči s jedním domorodcem vyučuje rumunština,čeština a francouzština.Na střední školy děti musí dojíždět do větších měst.Takový je Banát a české vesnice rozesety v kopcích kolem Dunaje.Navštivte a pokochejte se krásami neprávem opomíjenou částí Rumunska. Nesrovnávejte nesrovnatelné a především se chovejte k lidem slušně a s úctou a oni vám to vrátí v pohostinností sobě vlastní.Věřte že život tady není snadný.Zřejmě se sem už nikdy nepodívám,ale jsem rád že jsem si do své paměti mohl zapsat neopakovatelnou atmosféru a kolorit zdejšího života.Jak už jsem psal - Rumunsko je zatím nedotčeno industrializací velkých nadnárodních společností,ale i tady se život rychle mění a jen si kladu otázku zda k lepšímu či horšímu.Posouzení nechám na vás co se sem jednou vypravíte.
-
-
-
-
rozpadající se opuštěný dům ve Sv.Heleně
-
Náves Sv.Helena
-
Pohled ze Sv.Heleny na Dunaj
-
Škola ve Sv.Heleně
-
Zajímavé kachlíkové fasády domů-Sv.Helena
-
Supermarket-Sv.Helena :))
-
Všude přítomné větrníky-ohyzdnost moderní doby
