Rieju Tango 125 (2008)

Dneska sice slabých 250 km, ale těch šílených zážitků v terénu i na cestě, včetně pádu :/. Jela jsem se projet kolem Jablunkova, abych trochu zavzpomínala na dětství. Jenže mi pak hráblo a zalíbila se mi lesní cestička. Ty šutry byly trošku větší, než jsem očekávala a sama se divím v čem mě ta motorka podržela. Nu ale pak jsem měla dost, lekla jsem se, zastavila, chcíplo mi to... a nešlo nastartovat. Ani startérem ani nakopnout, tak si říkám, snad jsem jí chudince nic neprovedla. Tak jsem se teda zkusila trochu pohnout na vlastní pohon :) a víceméně jsem pořád dosáhla jen na pravou špičku. Holt to muselo přijít a já se převážila na levou stranu, kde jsem neměla naprosto žádnou podporu. Tak jsem se sesunula k zemi. Já naprosto v pohodě, motorka víceméně taky. Asi po šestém pokusu ji zvednout jsem to vzdala, jelikož jsem si málem vymkla kotník. Pak jsem to zkusila ještě několikrát, ale bezvýsledně. Motorka zabodnutá řídítkem do země, vzpomněla jsem si na všechny návody, jak zvednout motorku, ale do toho kopce to prostě nešlo. Tak jsem potupně musela čekat na pomoc :))) Pomoc naštěstí přijela, motorka se zvedla, startovala a naprosto nic jí není.

Tak jsem jela dál. Aby toho nebylo málo, zkusila jsem na Slovensku jednu odbočku. Naprosto zbytečně. To by ale nevadilo... kdyby na mě pan policajt nemávl plácačkou, ať zastavím. V životě mě policie nestavěla. Polilo mě horko, na požádání jsem jim vyklopila všechny doklady, no a pak začlo peklo. Ptali se mě, kam jedu a na co mám řidičák. Potom se asi 15 minut dohadovali, jestli na tu motorku opravdu řidičák mám. Ověřovali to snad milionkrát a já je musela "poučit", že mám řidičák na 125 ccm a 11 kW s tím, že ta motorka má 8 kW. Zase odběhli a ověřovali. Po těch 15 minutách mi konečně vrátili všechno. Tak se ptám "děje se něco?" "Ne, v pořádku, jeďte."

Kdyžtak klikněte sem pro nějaké další fotky :)